■ Encyklopedické heslo
98
Pro rozvoj kubánského turistického průmyslu a hospodářství vůbec má velký význam doprava. Železnice je zde budována od roku 1837. (Kuba byla první španělsky mluvící zemí, kde byla železnice uvedena do provozu.) V roce 1902 bylo dokončeno železniční spojení mezi Havanou a Santiagem. Osobní dopravě však slouží jen asi třetina z 15 000 km železničních tratí, tvořících většinou úzkokolejné vlečky pro dopravu třtiny. Přes 15 000 km měří i silniční síť s nejdůležitější komunikací Carretera Central, jež byla dostavěna v roce 1931 a prochází ostrovem po celé délce. Doprava velmi utrpěla po omezení dodávek ropy z Ruska, v kritických letech po roce 1990 se tak například úplně rozpadl systém městské hromadné dopravy v Havaně a příděl paliva pro každé z 16 500 soukromých a 30 000 státních vozidel byl zredukován. Se světem spojují Kubu námořní a letecké linky, největší přístav a nejdůležitější ze čtrnácti letišť na ostrově je v Havaně. Další významné přístavy jsou v Santiagu de Cuba, Matanzasu a Cienfuegos. ■ Přírodní podmínky: Ostrov Kuba je převážně rovinatý, na východě a na západě se však zdvíhají z vápencové tabule vyšší pahorkatiny či hory. Na západě je to Sierra de Organos s typickými útvary mogoty, na východě největší pohoří ostrova Sierra Maestra s nejvyšší horou Kuby Pico Turquino (1 974 m). Mogoty jsou vápencová skaliska vysoká asi 300 metrů. Jejich stěny vystupují příkře z roviny a vrcholy jsou téměř rovné. Vznikly silnou krasovou erozí v souvislých vápencových vrstvách, kdy tekoucí voda a vzdušná vlhkost působily odplavení měkčích částí, takže zde zůstaly jen nejtvrdší vápence. Nazývají se také „kufrové hory“ či „věžovité kopce“, nejznámější jsou ve Valle de Viñales. Třebaže mogoty pokrývá jen slabá vrstva půdy, roste na nich bujná vegetace. Typickou rostlinou mogotů je palma de corcho, dosahující výšky až 10 m. Botanicky ovšem palmou není, ale patří k cykasům. Sierra Maestra pokrývá rozlohu cca 7 500 km2 a je zeměpisně vymezena Cabo Cruz na západě, Valle Central na severu, zátokou Guantánamo na východě a pobřežím Karibského moře na jihu. Pohoří tvoří několik rovnoběžných horských hřebenů. Nejblíže moři je to Cordillera del Sur s nejvyšší horou na ostrově. Od Jižního pohoří je údolím oddělena Cordillera de Gran Piedra, jejíž jméno pochází od několika mohutných skalních bloků na vr-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169058
99
cholu jednoho z kopců. Největší nese jméno německého přírodovědce Alexandra von Humboldta a má délku 51 m a výšku 25 m při odhadované hmotnosti 6 336 tun. Další pásma nedosahují výšky prvních dvou kordilér ani nejsou tak nepřístupná a divoká. Pohoří vzniklo zlomem zemské kůry a výškový rozdíl mezi mořským dnem dosahujícím nedaleko odtud hloubky 6 000 m a vrcholem Pico Turquino ve výši skoro 2 000 m ukazuje rozsah sil, které tu při vytváření pohoří musely působit. Sierra Maestra a její okolí jsou bohaté na nerosty, kromě niklové a kobaltové rudy, zde byla objevena ruda chromová, wolframová, měděná, zinková a železná. Kubánské řeky jsou krátké a množství vody v nich kolísá podle ročního období. Výjimku tvoří řeky San Agustín a Mayabeque, pramenící v podzemních vodních rezervoárech. Nejdelší kubánskou řekou je Cauto (370 km). Kuba je omývána vodami Atlantského oceánu a Karibského moře, jejichž teplotu určují proudy v Mexickém zálivu. V letním období dosahuje povrchová teplota 29–30 °C, v zimním je asi o 3 °C nižší. Daří se zde korálům, vytvářejícím četné ostrůvky; množství zooplanktonu a bioplanktonu poskytuje potravu rybám a dalším mořským tvorům. ■ Podnebí: Na podnebí Kuby má rozhodující vliv pasát, vanoucí východním nebo severovýchodním směrem, a proudění teplých vod v Mexickém zálivu. Golfský proud působí jak na teplotu, tak na vlhkost vzduchu na ostrově, přičemž mezi jednotlivými oblastmi a obdobími jsou poměrně velké rozdíly. Nejteplejším měsícem je červenec s průměrnou teplotou 34 °C, nejchladnějším prosinec s 9 °C. Kuba má dvě roční období – dešťů a sucha. První trvá od května do října, největší srážky jsou v červenci (až 2 600 mm), zatímco nejsušší měsíc únor má jen 80 mm srážek. Jejich množství závisí mimo jiné na příchodu cyklónů, nejvíc jich zasahuje Kubu v říjnu. ■ Flóra: Rostlinstvo se na ostrově liší podle typu krajiny. Savany převládají v rovinatých oblastech, kde rostou palmy a akácie. Typická je palma královská a ceiba. Palma královská byla pro kubánskou přírodu natolik charakteristická, že je zobrazena v kubánském národním znaku. Jejího dřeva se využívalo ve stavebnictví, z plodů se vyráběl olej a z listů se pletly koše, tašky a klobouky. Vzhledem k tomu, že začala z volné přírody mi-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169058
■ Encyklopedické heslo
100
zet, byla prohlášena za chráněnou rostlinu. Ve vyšších polohách jsou borové háje, souvislé lesní porosty se uchovaly jen omezeně, většina jich zmizela v 19. století v důsledku rozšiřování třtinových plantáží a spotřeby dřeva pod kotli parních strojů. Četné jsou na Kubě kaktusy a různé druhy cykasů. Celkem se na ostrově vyskytuje kolem 8 000 rostlinných druhů. ■ Fauna: Je stejně bohatá jako flóra. Více než polovinu všech živočišných druhů tvoří hmyz (cca 7 000 z 12 000 druhů). Z vyšších obratlovců představovala hutía, hlodavec o váze 8 kg, důležité lovné zvíře prvních obyvatel Kuby. Na ostrově žije také několik druhů netopýrů. Plazi jsou zastoupeni jednak krokodýly, jednak řadou ještěrek a několika druhy hadů, z nichž nejdelší je až čtyřmetrová hroznýšovitá mája, nejedovatá jako všichni hadi na ostrově. Krokodýlovití se zde vyskytují ve dvou druzích: krokodýl kubánský (Crocodylus rhombifer) a krokodýl americký (Crocodylus americanus). První z nich dorůstá délky až 5 m a vyznačuje se pestřejším zabarvením a protaženou tlamou. Krokodýl americký může dorůst délky až 7,5 m. Z ptáků jsou nejčastější ptáci vodní: pelikáni, volavky, plameňáci, kachny atd., ve vnitrozemí žijí hrdličky. Mnoho živočichů obývá pobřežní vody. Jsou tu ryby, korýši atp. K nejznámějším patří žraloci, barakudy, murény a korálové rybičky. Hospodářský význam mají z korýšů garnáti, krabi a langusty.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169058