T ě ž ce v y k o u p e n á svob o da
98
V únoru roku 1999 byl Xanana Gusmão převezen z jakartské věznice do domácího vězení. Sledoval odtud s hrůzou, jak tradiční hašteřivost ohrožuje možné pozitivní řešení dlouhodobého problému. Jako odpověď na stupňující se násilí aktivistů bojůvek dusících touhu po svobodě historický hrdina napětí ještě zvýšil, když nařídil, aby partyzáni FALINTIL znovu nastoupili do otevřeného boje za nezávislost. Naštěstí pod všeobecným tlakem uzavřeli v dubnu východotimorští politikové dohodu o podpoře referenda a v červnu se dohodli na příměří. Mezitím v květnu dospěly k dohodě i portugalská a indonéská vláda: souhlasily s lidovým hlasováním o budoucnosti Východního Timoru pod patronací OSN. Generální tajemník OSN Kofi Annan mohl s indonéskou vládou projednat přesný kalendář provedení referenda. Naději signalizoval návrat Josého Ramose-Horty. Laureát Nobelovy ceny míru se vracel domů po 25 letech strávených diplomatickou činností v exilu ve prospěch nezávislosti. Ta se přibližovala, když v polovině července zřídila Mise OSN pro pomoc Východnímu Timoru (UNAMET) na území země na dvě stě středisek registrace voličů. Masový zájem o registraci vyvedl z míry ozbrojené proindonéské milice. Po dvou přepadech úřadoven UNAMET z počátku měsíce obrátily bojůvky svou aktivitu proti bezbranným spoluobčanům a rozpoutaly brutální zastrašovací kampaň. Datum referenda muselo být dvakrát odloženo. OSN se demokratické tečky za dekolonizací a okupací držela i přesto, že se situace pro nepochopitelně málo chráněné pracovníky světové organizace stejně jako pro voliče stávala kritickou: v srpnu milice zavraždily studentské independentistické aktivisty, na Timor přijížděly nové a nové indonéské jednotky s těžkou výzbrojí, jakartská vláda opakovala, že selže-li tento pokus, pak nové referendum už nepovolí. Krvavé srážky naznačovaly, že není jisté, zda se OSN dokáže na Timoru jako garant mezinárodního práva rehabilitovat, nebo zda se tu znemožní. Tváří v tvář indonéským zbraním přišlo 30. srpna 1999 k urnám skoro 99 % ze 450 000 registrovaných voličů. Ještě téhož dne vypuklo peklo. Jeden z pracovníků OSN byl zabit v Díli, další tři byli usmrceni ve vesnici Gleno, odkud chtěli odvézt urny s hlasovacími lístky. Milice zablokovaly přístav, letiště
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169042
99
Referen d u m
i hranice. Jak se při dílčím sčítání ozřejmovala obecná vůle k nezávislosti, kterou dotvrdilo nakonec sečtených 78,5 % hlasů pro odtržení od Indonésie, tak narůstal teror ozbrojených odpůrců národní vůle. Silnice lemovaly už počátkem září useknuté lidské hlavy napíchané na kůlech. Ze své vypálené rezidence a nakonec ze země musel utéci s falešným pasem i biskup Ximenes Belo. Neslýchaný teror milic zjevně podporovaných nebo naschvál přehlížených pravidelnými jednotkami indonéské armády vyháněl z Timoru pracovníky OSN, která slíbila lidem záruky bezpečnosti, ale nyní nedokázala zabránit vraždění ani svých vlastních lidí. Situace si vynutila vyhlášení stanného práva. Propuštěný Xanana Gusmão musel v Jakartě zůstat na britském velvyslanectví. Mezinárodní společenství a OSN zároveň rychle a účinně zasáhly. V polovině září, kdy počet zavražděných přesáhl 1 000, počet ohrožených hladomorem desetkrát tolik, kdy lidé zmateně prchali do divočiny a bez přístřeší čelili dalším strázním, se pod australským velením otvírala pořádková mise INTERFET (Mezinárodní síly pro Východní Timor). Generál Peter Cosgrove přiletěl na Timor 18. září a pak se začali vyloďovat Australané, zkušení Gurkhové z britských jednotek, pomoc slíbily armády a policejní sbory dalších deseti států. Z Díli se vojáci, nadšeně vítaní zbědovaným obyvatelstvem, rozvinovali do venkovských regionů. Potraviny shazované z letadel nahradila pomoc přivážená v kamionech. Indonéská vláda uznala výsledek referenda. Ještě v říjnu byla ustavena Přechodná správa OSN na Východním Timoru (UNTAET), která měla uklidnit poměry a připravit zemi k budoucímu vyhlášení naprosté samostatnosti. Na počátku října se mohl z australského Darwinu vrátit domů i biskup Carlos Filipe Ximenes Belo; okamžitě se setkal se svým kolegou – také biskup z Baucau Basílio do Nascimento stejně jako kněží a jeptišky se ihned pustil do usmiřování národa založeného na vysoké autoritě timorské katolické církve. Století násilí skončilo na Východním Timoru stylově: slibem svobody pro malý národ – a prolitou krví. Do uspokojení z demokratického vyřešení čtvrtstoletého problému se vkrádala pochybnost, zda nepočetné a dramaticky nesvorné společenství vklíněné mezi příliš mocné sousedy dokáže zúročit hrdin-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169042
T ě ž ce v y k o u p e n á svob o da
100
skou odvahu řadových občanů, kteří tak jednoznačně vyjádřili svou touhu po nezávislosti.
Nezávislost Pokud by dokázali sami Mauberové sjednotit krok, rýsovala se politická budoucnost jejich země nadějně. Pořádkové síly INTERFET zajistily uklidnění a vytlačily nejbojovnější jednotky proindonéských milic na území západního Timoru. V prosinci 1999 se mezinárodní dárci na konferenci v Tokiu shodli na pomoci při znovuvybudování budoucího ostrovního státu ve výši 520 milionů amerických dolarů. Ale klid byl jen zdánlivý. Když se po celý rok 2000 stabilizovala správa OSN, pobouřilo Východotimořany úřadování v nezvyklé angličtině vnucované i veřejnosti, která si po portugalštině užila indonéštiny a nyní se měla jazykově znovu přeorientovat. V září roku 2000 stáhly orgány OSN tu část svého štábu, která fungovala na západním Timoru. Přitom vyvolali nepřátelé východotimorské svobody nové incidenty, kterým padli za oběť tři pracovníci Vysokého komisariátu OSN pro uprchlíky v obci Atambua. Desetitisíce utečenců, které vyhnalo vraždění během referenda na západ, bylo ponecháno bez pomoci. Indonéské soudy přispěly k prohloubení nevole, když neochotně uvěznily šest mužů a za vraždy udělily tresty odnětí svobody nanejvýš do 20 měsíců. Mezinárodní autorita však fungovala dobře a pro budoucí republiku přínosně. Roku 2001 podepsaly orgány UNTAET s australskou vládou dokument, podle něhož dostane Východní Timor větší podíly na zisku z těžby ropy, než by mu příslušelo podle předchozích australsko-indonéských dohod. Především se však dařilo dokončit demokratizaci. Poprvé v dějinách země proběhly 30. srpna 2001 parlamentní volby, opět za velkého zájmu 425 000 oprávněných voličů (91 %) z celkového počtu 738 000 obyvatel. Většinový podíl 55 poslanců z 88 křesel v Ústavodárném shromáždění přiřkl lidový hlas (57,3 %) straně-hnutí FRETILIN. Na druhém místě se sedmi křesly se umístila Demokratická strana vedená studentskými aktivisty, po šesti místech získali sociální demokraté a ASD (sociálně demokratické sdružení), dva poslance obhájila UDT (Timorská de-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169042