S ko t s k o v u n ii
se do cesty krátce před vyloděním v zátoce Forth postavily anglické lodě, a tak se vrátila do Francie. V září se do čela skotských jakobitů, podporovaných klany z Vysočiny a ostrovů, příznivci jakobitského episkopalismu a početnými odpůrci unie, postavil . hrabě z Maru John Erskine, jenž shromáždil mužů a z Perthu ovládl sever Skotska. Jakobité povstali také na jihozápadě Skotska a část Marových sil se po neúspěchu o dobytí Edinburghu zapojila do stejně neúspěšného jakobitského tažení v severovýchodní Anglii. Obrat přinesla nerozhodná bitva u Sheriffmuir poblíž Dunblane v hrabství Perthshire, v níž se . listopadu mnohem silnější jakobité nedokázali vypořádat s královskou armádou argyllského vévody a ztratili taktickou iniciativu. Příjezd Jakuba Stuarta v lednu do Skotska již na otřesené pozice jakobitů neměl vliv, pánem situace byl Argyll s holandskými posilami. Na počátku února Jakub a Mar odpluli ze země. Stuartovský následník po podpisu utrechtské smlouvy, jež ukončila války o španělské dědictví, ztratil podporu Francie, nové útočiště našel v Itálii a politickou podporu ve Španělsku. Konflikt s Británií přiměl Španěly k pokusu o vyvolání dalšího jakobitského povstání. K diverzní expedici spojených španělsko-jakobitských sil v severním Skotsku se však připojilo jen přibližně tisíc horalů, kteří při tažení na Inverness . června podlehli královským silám v bitvě u Glenshiel. Vyhlídky na restauraci Stuartovců se po potlačení povstání zdály být mizivé, ostatně Skotsko stále více ekonomicky profitovalo ze spojení s Anglií. Prapor jakobitismu však v římském exilu, kde se narodil, nadále nesl odhodlaný Jakubův syn, „mladý pretendent“, princ Karel Eduard Stuart ( – ). Jeho věc se totiž roku rozhodli znovu podpořit Francouzi bojující proti Britům v rámci válek o tzv. rakouské dědictví. Karla od pokusu vyvolat další povstání neodradila ani bouře, jež francouzským posilám znemožnila vylodění v Británii. Spolu s pouhými sedmi společníky se vylodil v hrabství Inverness a . srpna zdvihl jakobitskou standartu, za níž se přes celkově rozpačité přijetí prince postavilo několik gaelských náčelníků z Vysočiny. Válečné štěstí jim zpočátku přálo. V průběhu podzimu táhli Skotskem, získali řadu spojenců, dobyli téměř nechráněný Edinburgh a poté vtrhli do Anglie, ne-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169030
J akobi tské rev ol t y
boť Karlovým cílem bylo povzbudit anglické katolické jakobity a zmocnit se britského trůnu. Armádu horalů ve skotských sukních zde však nikdo nevítal a do cesty se jim postavily královské síly. Slábnoucí jakobité v prosinci úspěšně ustoupili a stáhli se zpět k Inverness, následováni královskou armádou vévody z Cumberlandu. Karlův generál lord George Murray a náčelníci na prince naléhali, aby další boj vedl guerillovým způsobem z hor, ale svou nakonec prosadili Karlovi irští poradci z řad francouzské irské brigády. . dubna u Cullodenu vyčerpaných jakobitů svedlo památnou bitvu se silnější Cumberlandovou armádou, jež rebely na hlavu porazila. Princ Karel po pěti měsících skrývání odplul do Francie. Poslední jakobitské povstání, v němž dohromady zahynulo přibližně lidí, vláda potrestala nejpřísněji. mužů bylo popraveno, další uvězněni nebo deportováni. Na stíhání jakobitů se přitom nepodíleli jen Angličané, ale také prohannoverské klany a Skotové z Nížiny. Londýn se nyní rozhodl rázně skoncovat s horalskými tradicemi. Klany se musely odzbrojit, rezignovat na užívání odznaků a smířit se se zákazem gaelštiny. Až šest měsíců vězení nebo deportace hrozilo tomu, kdo porušil zákaz a oblékl si horalský tartan, tedy kostkovaný kroj, jehož nejtypičtější součástí je tradiční skotská suknice zvaná kilt. Vlněný přehoz a suknici směli až do roku nosit pouze vojáci skotských královských regimentů. Kromě toho zákon s celoskotskou platností zpřetrhal staletou tradici dědičného práva vykonávání justice předáky jednotlivých panství. Modernizační a asimilační proces ale nezačal právě v tomto okamžiku. Již od počátku . století na Vysočině a na ostrovech čile působila Společnost pro propagaci křesťanské vzdělanosti, jejímž cílem bylo kulturní přizpůsobení Gaelů životu za hranicemi jejich teritorií, a to v intencích představ Skotské církve. Již před povstáním řada gaelských šlechticů modifikovala sociálně-ekonomické tradice na svých panstvích. Inspirováni vnějšími vlivy ve prospěch vyšší prosperity upouštěli od rigidních klanových tradic, zaváděli moderní způsoby hospodaření a při pronajímání půdy přestávali brát ohledy na rodovou spřízněnost i gaelské komunitární zvyklosti. Pouta mezi poddanými Gaely a jejich vůdci, měnícími se v pragmatické hospodáře britského stylu, se uvolňovala.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169030
S ko t s k o v u n ii
„Pokrok“ Změny na Vysočině souvisely s celkovou transformací skotského zemědělství, šířeji celé ekonomiky, jíž usnadnila anglo-skotská unie. Proces je znám pod anglickým označením improvement (pokrok, krok vpřed, změna…). Na konci . století se skotské zemědělství vyšvihlo z pozice jednoho z nejzaostalejších na jedno z nejvýkonnějších v Evropě. Na počátku stálo úsilí nemnoha podnikavých farmářů ovlivněných anglickými vzory, kteří vysazovali lesy a ohrazovali, čistili od kamení, scelovali a oplocovali své polnosti, na nichž střídavým systémem vysazovali nové plodiny (tuřín, brambory), nebo chovali dobytek, a to k velké nelibosti svých nájemců, jež v několika případech přerostla v ozbrojenou konfrontaci. Přestávali také podporovat společné obhospodařování a půdu pronajímali dlouhodobě jednotlivým zájemcům. Úsilí podnikavých statkářů přitom nahrával růst spotřeby ve městech spojený s diverzifikací poptávky a stále se zdokonalujícími prostředky transportu zboží. Intenzivní transformaci skotského zemědělství doprovázel postupný nárůst průmyslové a obchodní základny. Příkladem může být prudký rozvoj přístavního Glasgowa, gradující v .– . letech . století, založený na masivním dovozu tabáku a bavlny z Ameriky, jejichž reexport poskytl finance k vytvoření bankovního systému a podpoře průmyslových odvětví ve městě samotném (cukrovary, plátenictví). Glasgow se brzy stal jedním z nejvýstavnějších a nejbohatších měst v celé Británii a Edinburghu, procházejícímu rovněž modernizací, brzy konkuroval i počtem obyvatel. V celoskotském měřítku bylo na vzestupu především tradiční domácké plátenictví, určené na export, následované zpracováním dovážené bavlny. V . letech vznikaly hlavní skotské textilky, v nichž pracovaly stroje poháněné vodou a později parou (New Lanark, Stanley aj.). Konjunkturu prožívalo také cukrovarnictví, těžba soli a roku byly ve Falkirku založeny jedny z prvních velkých železáren v Evropě (Carron Ironworks). Ruku v ruce s materiální modernizací země šel populační růst. První oficiální sčítání obyvatel ve Skotsku uskutečněné roku vydalo cifru (pro srovnání dodejme,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169030