Slezsko (Ukázka, strana 99)

Pod vlĂĄdou absolutismu Rekatolizace PovĂĄleÄ?nĂŠ obdobĂ­ probÄ›hlo ve Slezsku pĹ™edevĹĄĂ­m ve znamenĂ­ rozsĂĄhlĂŠ rekatolizace, kterĂĄ se rozvinula v plnĂŠ mĂ­Ĺ™e potĂŠ, co poslednĂ­ ĹĄvĂŠdskĂŠ posĂĄdky opustily v roce slezskĂĄ mÄ›sta. HlavnĂ­m projevem protireformace v knĂ­ĹžectvĂ­ch v bezprostĹ™ednĂ­m drĹženĂ­ HabsburkĹŻ jako Ä?eskĂ˝ch krĂĄlĹŻ byla tzv. redukce kostelĹŻ, v jejĂ­mĹž rĂĄmci byly nekatolĂ­kĹŻm odebĂ­rĂĄny pĹŻvodnÄ› katolickĂŠ, v praxi ovĹĄem veĹĄkerĂŠ kostely. ProtestantĹŻm tak bylo odĹˆato vĂ­ce neĹž (!) kostelĹŻ a zemi muselo opustit na protestantskĂ˝ch kněŞí. V roce bylo protestantĹŻm rovněŞ zakĂĄzĂĄno navĹĄtÄ›vovat bohosluĹžby v zahraniÄ?Ă­. ProtestantskĂŠ obyvatelstvo muselo povinnÄ› svÄ›tit katolickĂŠ svĂĄtky a vĹĄechny protestantskĂŠ knihy byly zakĂĄzĂĄny. PĹŻsobnost rekatolizaÄ?nĂ­ch akcĂ­ se vĂ˝znamnÄ› ĂşzemnÄ› rozĹĄĂ­Ĺ™ila po roce , kdy zemĹ™el bĹ™eĹžsko-lehnickĂ˝ knĂ­Ĺže Jiří VilĂŠm a jeho obrovskĂŠ dÄ›dictvĂ­, knĂ­ĹžectvĂ­ LehnickĂŠ, BĹ™eĹžskĂŠ a VolovskĂŠ – tedy ta knĂ­ĹžectvĂ­, jimĹž byla zaruÄ?ena nĂĄboĹženskĂĄ svoboda – pĹ™ipadlo (pĹ™es odpor HohenzollernĹŻ, odvolĂĄvajĂ­cĂ­ch se na dÄ›dickĂŠ smlouvy z prvnĂ­ poloviny . stoletĂ­) jako odĂşmrĹĽ HabsburkĹŻm. VĂ˝znamnĂ˝ podĂ­l na rekatolizaci Slezska mÄ›li zejmĂŠna jezuitĂŠ. Obraceli svou pozornost hlavnÄ› na přísluĹĄnĂ­ky vyĹĄĹĄĂ­ch spoleÄ?enskĂ˝ch vrstev, kterĂŠ zĂ­skĂĄvali pĹ™edevĹĄĂ­m budovĂĄnĂ­m vysoce kvalitnĂ­ho ĹĄkolstvĂ­, zavrĹĄenĂ˝m zaloĹženĂ­m vratislavskĂŠ univerzity cĂ­saĹ™em Leopoldem I. v roce . K ostatnĂ­mu obyvatelstvu se obraceli hlavnÄ› prostĹ™ednictvĂ­m kazatelskĂŠ Ä?innosti, oslovovali je ale rovněŞ nĂĄkladnÄ› organizovanĂ˝mi cĂ­rkevnĂ­mi slavnostmi spojenĂ˝mi s okĂĄzalou nĂĄdherou cĂ­rkevnĂ­ch obĹ™adĹŻ. DĹŻsledky tĹ™icetiletĂŠ vĂĄlky, jejĂ­Ĺž hrĹŻzy zapříÄ?inily vedle pocitĹŻ beznadÄ›je i vĂ­ru v nejrĹŻznÄ›jĹĄĂ­ nadpĹ™irozenĂŠ praktiky, vedly ve druhĂŠ polovinÄ› . stoletĂ­ k vlnÄ› Ä?arodÄ›jnickĂ˝ch procesĹŻ, jimiĹž bylo ovĹĄem zasaĹženo nejen katolickĂŠ, ale i protestantskĂŠ prostĹ™edĂ­. VyĹĄetĹ™ovĂĄnĂ­, pĹ™i nÄ›mĹž hlavnĂ­m dĹŻkaznĂ­m prostĹ™edkem

UkĂĄzka elektronickĂŠ knihy, UID: KOS169029

Mezi vel mo censkými zå jm y n

bylo muÄ?enĂ­ (tortura), vedlo snadno k „odhalovĂĄnĂ­â€œ mnoĹžstvĂ­ osob zabĂ˝vajĂ­cĂ­ch se ĂşdajnÄ› Ä?ernou magiĂ­ a ĹžijĂ­cĂ­ch ve spolku s Ä?ĂĄblem. PostiĹženy byly zejmĂŠna Ĺženy. Z Ä?eskĂ˝ch zemĂ­ bylo nejvĂ­ce zasaĹženo Ä?arodÄ›jnickĂ˝mi procesy prĂĄvÄ› Slezsko, zejmĂŠna pak okolĂ­ biskupskĂŠ Nisy (BruntĂĄlsko), kde bylo upĂĄleno na osob. UpalovĂĄnĂ­ Ä?arodÄ›jnic se vĹĄak nevyhnulo ani Ĺ™adÄ› jinĂ˝ch mĂ­st, vÄ?etnÄ› samotnĂŠ Vratislavi.

Slezsko mezi velmocenskĂ˝mi zĂĄjmy RovněŞ po tĹ™icetiletĂŠ vĂĄlce zĹŻstalo Slezsko v centru zĂĄjmu stĹ™edoevropskĂŠ politickĂŠ scĂŠny. Z nejvÄ›tĹĄĂ­ Ä?ĂĄsti se jednalo o udĂĄlosti souvisejĂ­cĂ­ se situacĂ­ v sousednĂ­m Polsku. KnĂ­ĹžectvĂ­ Opolsko-RatiboĹ™skĂŠ, jeĹž bylo v zĂĄstavnĂ­m drĹženĂ­ polskĂŠho panovnĂ­ka, se stalo v obdobĂ­ ĹĄvĂŠdskĂŠ okupace Polska v polovinÄ› . let . stoletĂ­ ĂştoÄ?iĹĄtÄ›m krĂĄle Jana KazimĂ­ra a poÄ?etnĂŠ polskĂŠ emigrace. BezprostĹ™ednÄ› se Slezska dotklo rovněŞ spojenĂ­ Saska a Polska v personĂĄlnĂ­ unii v Ä?ele s Augustem II. SaskĂ˝m v roce . JednĂ­m z hlavnĂ­ch cĂ­lĹŻ saskĂŠ politiky se totiĹž od tĂŠ doby stalo zĂ­skĂĄnĂ­ celĂŠho Slezska, Ä?i alespoĹˆ Ä?ĂĄsti slezskĂŠho teritoria, coĹž by umoĹžnilo ĂşzemnĂ­ propojenĂ­ Saska a Polska. ObjektivnÄ› tato skuteÄ?nost Sasko stavÄ›la do Ĺ™ad protivnĂ­kĹŻ habsburskĂŠ monarchie, a to jak za vĂĄlky o ĹĄpanÄ›lskĂŠ dÄ›dictvĂ­ v letech – , tak i v pozdÄ›jĹĄĂ­ch vĂĄlkĂĄch o rakouskĂŠ dÄ›dictvĂ­ (po smrti Karla VI. v roce ) vÄ?etnÄ› vĂĄlky sedmiletĂŠ ( – ). VĂ˝raznÄ› zasĂĄhl Slezsko rovněŞ ĹĄvĂŠdsko-saskĂ˝ konikt pĹ™edstavovanĂ˝ tzv. severskou vĂĄlkou ( – ) mezi Augustem II. SaskĂ˝m a ĹĄvĂŠdskĂ˝m krĂĄlem Karlem XII. Slezsko bylo prĹŻchozĂ­m ĂşzemĂ­m pro ĹĄvĂŠdskĂĄ i saskĂĄ vojska, neboĹĽ cĂ­saĹ™ Josef I., sĂĄm zaneprĂĄzdnÄ›nĂ˝ koniktem s FranciĂ­ a povstĂĄnĂ­m FrantiĹĄka II. RĂĄkocziho v Sedmihradsku a UhrĂĄch, zachovĂĄval v koniktu neutralitu a prĹŻchodĹŻm vojsk obou stran nebrĂĄnil. JednĂĄnĂ­ mezi příznivci soupeřícĂ­ch polskĂ˝ch politickĂ˝ch smÄ›rĹŻ, tzv. sandoměřskĂŠ konfederace, kterĂĄ pĹ™ipravovala nĂĄvrat Augusta II. SaskĂŠho na polskĂ˝ trĹŻn, a přívrĹženci ĹĄvĂŠdskĂŠho kandidĂĄta StanisĹ‚awa LeszcyĹ„skĂŠho, probĂ­hala v letech – bezvĂ˝slednÄ› v OpavÄ›, kde v tĂŠ dobÄ› sĂ­dlil dokonce i papeĹžskĂ˝ nuncius pro Polsko. V roce probÄ›hly ve Vratislavi rozhovo-

UkĂĄzka elektronickĂŠ knihy, UID: KOS169029

n Po d v lĂĄdo u ab s o luti smu

ry mezi zĂĄstupci Saska a Ĺ vĂŠdska s cĂ­lem uzavřít mezi obÄ›ma zemÄ›mi separĂĄtnĂ­ mĂ­r a pĹ™eruĹĄit spojenectvĂ­ Saska s Ruskem. Diskuse byla vedena i o případnĂŠ rezignaci krĂĄle StanisĹ‚awa LeszczyĹ„skĂŠho na polskĂ˝ trĹŻn a o jeho odĹĄkodnÄ›nĂ­. V pĹ™edběŞnĂ˝ch jednĂĄnĂ­ch poĹžadoval StanisĹ‚aw LeszczyĹ„ski, aby August II. pro nÄ›j zĂ­skal vĂ˝mÄ›nou za polskou korunu knĂ­ĹžectvĂ­ LehnickĂŠ, BĹ™eĹžskĂŠ a VolovskĂŠ. I kdyĹž Ăşmysly odĹĄkodnit LeszczyĹ„skĂŠho udÄ›lenĂ­m slezskĂ˝ch knĂ­ĹžectvĂ­ podporovala i francouzskĂĄ diplomacie, ŞådnĂ˝ z uvedenĂ˝ch projektĹŻ se realizace nedoÄ?kal a vratislavskĂĄ jednĂĄnĂ­ skonÄ?ila neĂşspÄ›chem. Snad nejvĂ­ce se ale z udĂĄlostĂ­ souvisejĂ­cĂ­ch se severskou vĂĄlkou dotkla Slezska tzv. altranstädskĂĄ smlouva. JistĂŠ oĹživenĂ­ protestantskĂ˝ch aktivit mezi slezskĂ˝m obyvatelstvem, ke kterĂŠmu doĹĄlo v souvislosti s vlnou poddanskĂ˝ch nepokojĹŻ v letech – , dostalo vĂ˝znamnĂ˝ impuls dĂ­ky slezskĂŠmu pobytu ĹĄvĂŠdskĂŠho krĂĄle Karla XII. ZĂĄstupci protestantskĂŠho obyvatelstva se obrĂĄtili na Karla XII. jako jednoho z garantĹŻ vestfĂĄlskĂŠho mĂ­ru se stĂ­Ĺžnostmi na protireformaÄ?nĂ­ habsburskou politiku. CĂ­saĹ™ Josef I. nemÄ›l zĂĄjem, aby se zapletl do koniktu se Ĺ vĂŠdskem. Proto smlouva, kterĂĄ byla na zĂĄkladÄ› tÄ›chto stĂ­ĹžnostĂ­ mezi Josefem I. a Karlem XII. v roce v Altranstädtu uzavĹ™ena, skuteÄ?nÄ› zaruÄ?ila protestantĹŻm v knĂ­ĹžectvĂ­ch jmenovanĂ˝ch v podmĂ­nkĂĄch vestfĂĄlskĂŠho mĂ­ru ponÄ›kud vyĹĄĹĄĂ­ mĂ­ru nĂĄboĹženskĂŠ svobody. ProtestantĹŻm bylo vrĂĄceno kostelĹŻ a povoleno zřízenĂ­ novĂ˝ch „milostivĂ˝ch“ kostelĹŻ v KoĹžichovÄ›, ZahĂĄni, MilĂ­Ä?i, TěťínÄ›, HirĹĄperku a Landshutu. MilostivĂ˝ kostel v TěťínÄ› se stal vĂ˝znamnĂ˝m centrem pietistickĂŠho hnutĂ­ zaměřenĂŠho na obrodu protestantskĂŠ cĂ­rkve. PietistĂŠ se vĹĄak vedle pronĂĄsledovĂĄnĂ­ z katolickĂŠ strany stali i pĹ™edmÄ›tem ĂştokĹŻ oďŹ ciĂĄlnĂ­ch pĹ™edstavitelĹŻ luterskĂŠ cĂ­rkve a byli ve . letech . stoletĂ­ vypuzeni.

PrvnĂ­ pokusy o reformy EkonomickĂŠ obtĂ­Ĺže vyplĂ˝vajĂ­cĂ­ z dlouhotrvajĂ­cĂ­ch vĂĄlek nejprve s Turky a potĂŠ i vĂĄlek o tzv. ĹĄpanÄ›lskĂŠ dÄ›dictvĂ­, jejichĹž tĂ­Ĺži nesly z nejvÄ›tĹĄĂ­ Ä?ĂĄsti zemÄ› Koruny Ä?eskĂŠ, v tom pĹ™irozenÄ› i Slezsko, vedly Josefa I. a jeho nĂĄstupce Karla VI. k zatĂ­m jeĹĄtÄ› nepříliĹĄ vĂ˝raznĂ˝m snahĂĄm o zvýťenĂ­ ĂşrovnÄ› hospodĂĄĹ™stvĂ­, a pĹ™e-

UkĂĄzka elektronickĂŠ knihy, UID: KOS169029