Mosambik (Ukázka, strana 99)

„ V z Ăł n Ä› m lÄ?e n Ă­

zaÄ?nĂ­ tendence mÄ›ly krĂĄtkĂŠ trvĂĄnĂ­ a sociĂĄlnĂ­ citlivost skomĂ­rala hned za hranicemi koloniĂĄlnĂ­ch metropolĂ­. VzrĹŻstajĂ­cĂ­ svÄ›tovĂŠ napÄ›tĂ­ od portugalskĂ˝ch koloniĂ­ odpoutalo pozornost a Salazar svou říťi nadlouho zachrĂĄnil, kdyĹž vstupem do NATO v roce nabĂ­dl ZĂĄpadu takĂŠ skvÄ›lĂŠ zĂĄkladny svĂ˝ch zĂĄmoĹ™skĂ˝ch ĂşzemĂ­ pro nastĂĄvajĂ­cĂ­ studenou vĂĄlku. Stinnou strĂĄnkou rozvoje zĹŻstĂĄvala nedostateÄ?nĂĄ motivace domorodcĹŻ k prĂĄci. Inspektor koloniĂĄlnĂ­ sprĂĄvy JĂşlio Augusto Pires zkoumal, proÄ? pĹ™es hraniÄ?nĂ­ pĹ™echod Changara odeĹĄlo roku pĹ™es lidĂ­ do ciziny. Zjistil odvĂĄdÄ›nĂ­ lidĂ­ na stavbu Ĺželeznice, kde se platy vyplĂĄcely buÄ? opoĹždÄ›nÄ›, nebo vĹŻbec ne, nachĂĄzel zamÄ›stnavatele, kteří svĂ˝m zamÄ›stnancĹŻm nevysvÄ›tlovali smysl jejich poÄ?Ă­nĂĄnĂ­. Roku vypracoval J. A. Pires pro vlĂĄdu zprĂĄvu, v nĂ­Ĺž odmĂ­tl obvyklou vĂ˝tku, Ĺže AfriÄ?anĂŠ jsou lĂ­nĂ­, a nalezl v nesvobodÄ› a pokoĹ™enĂ­ Ä?ernochĹŻ skuteÄ?nĂŠ příÄ?iny nevyuŞívĂĄnĂ­ pracovnĂ­ sĂ­ly. StejnÄ› tak superintendant okresu Tete Hortensio de Sousa vysvÄ›tlil v Ä?ervnu nepovolenou emigraci realisticky vyĹĄĹĄĂ­mi mzdami a niŞťími cenami zboŞí v zahraniÄ?Ă­. Biskup z Beiry SebastiĂŁo Soares de Resende roku napsal: „KdyĹž pozoruji, co se dÄ›je s domorodĂ˝mi dÄ›lnĂ­ky, kteří pracujĂ­ bez oddechu v naĹĄich tovĂĄrnĂĄch, jsem povinen pĹ™iznat, Ĺže nejsme ani kĹ™esĹĽanĂŠ, ani humanistĂŠ. ZĂĄstupy domorodcĹŻ tvoří dnes stejnÄ› jako vÄ?era tĂŠměř nazĂ­, divocĂ­ a lhostejnĂ­ analfabeti a pohani. Je tohle skuteÄ?nÄ› civilizace? Je tohle skuteÄ?nÄ› sociĂĄlnĂ­ spravedlnost?“ GenerĂĄlnĂ­ guvernĂŠr Gabriel MaurĂ­cĂ­o Teixeira ( – ) vyuŞíval vazeb na svÄ›tovou ekonomiku. Za . svÄ›tovĂŠ vĂĄlky zaÄ?ala spoleÄ?nost Companhia das Jutas de Moçambique pÄ›stovat v baĹžinatĂ˝ch oblastech jutu. Po VelkĂŠ BritĂĄnii a AustrĂĄlii naĹĄel Ä?aj roku novĂŠ odbytiĹĄtÄ› v USA. V hornĂ­ ZambĂŠzii pracovalo na Ä?ajovnĂ­kovĂ˝ch plantåŞích koncem . let uĹž na lidĂ­. Dosud nepatrnĂĄ těŞba uhlĂ­ ( tun roku ) zaÄ?ala rĹŻst. Spolu s tĂ­m se ale takĂŠ mnoĹžily sociĂĄlnĂ­ konikty. StĂĄvku přístavnĂ­ch dÄ›lnĂ­kĹŻ v Lourençu Marques v roce potlaÄ?ily úřady deportacĂ­ stovek „vinĂ­kĹŻâ€œ na statky na SĂŁo TomĂŠ. PotlaÄ?enĂ­ vzpoury na plantåŞích v Gaze stĂĄlo tĂŠhoĹž roku ĹživotĹŻ. Ve stejnĂŠ dobÄ› dostali mĂ­stnĂ­ domorodĂ­ velitelĂŠ (rĂŠgu-

UkĂĄzka elektronickĂŠ knihy, UID: KOS168994

Obj evme Mosamb ik „

los) scudĹŻ mÄ›sĂ­Ä?nÄ› pravidelnĂŠho platu a od vlĂĄdy domek z neomĂ­tnutĂ˝ch cihel, jestliĹže dokĂĄzali zajistit stĂĄtnĂ­ zĂĄjem mezi nejmĂŠnÄ› daĹˆovĂ˝mi poplatnĂ­ky. V přístavu v Lourençu Marques se roku znovu stĂĄvkovalo; policie zatkla pĹ™edĂĄkĹŻ a vÄ›tĹĄinu z nich poslala na SĂŁo TomĂŠ. Nepokoj zamÄ›stnancĹŻ vyvolal solidaritu rodĂ­cĂ­ se domĂĄcĂ­ inteligence. Ta bez ohledu na rasu Şådala vĂ­ce mĂ­stnĂ­ autonomie. Roku vypukly demonstrace v severnĂ­m přístavu Porto AmĂŠlia (Pemba). Úřady pak dlouho tajily, Ĺže v mÄ›steÄ?ku bylo pĹ™i zĂĄsahu pořådkovĂ˝ch sil na lidĂ­ zabito a mnoho dalĹĄĂ­ch zranÄ›no. Ve stejnĂŠm roce bylo z Mosambiku vypovÄ›zeno nÄ›kolik intelektuĂĄlĹŻ pro „pobuĹ™ovĂĄnĂ­â€œ bÄ›hem voleb portugalskĂŠho prezidenta. Teprve nynĂ­ se rodil pocit nĂĄrodnĂ­ identity. Rui de Noronha, znĂĄmĂ˝ svĂ˝m plamennĂ˝m sonetem VstaĹˆ a buÄ?, roku zemĹ™el, ale „africkĂ˝ vĂ˝kĹ™ik“ poeticky vyjadĹ™oval kritik rasismu JosĂŠ Craveirinha, bĂĄsnĂ­Ĺ™ka NoĂŠmia de Sousa nebo vzdÄ›lanĂ˝ Marcelino dos Santos. StĹ™edisko mosambickĂ˝ch africkĂ˝ch stĹ™edoĹĄkolskĂ˝ch studentĹŻ (NESAM), zaloĹženĂŠ roku v JihoafrickĂŠ unii, pĹ™eneslo poÄ?ĂĄtkem . let Ä?innost do vlasti. TakĂŠ kulturnÄ› osvÄ›tovĂŠ aktivity Domu studentĹŻ říťe (CEI), v nÄ›mĹž se soustĹ™edili „asimilovanĂ­â€œ Ä?ernoĹĄĹĄtĂ­ studenti v Lisabonu, nalezly ohlas ve velkĂ˝ch mÄ›stech. V roztříťtÄ›nĂŠm Mosambiku se příliĹĄ neujala obdoba angolskĂŠho vlastenecky osvÄ›tovĂŠho hnutĂ­ Objevme Angolu. MladĂ­ vlastenci se sice na pĹ™elomu . a . let pokusili rozvinout kampaĹˆ Objevme Mosambik, ale o povznesenĂ­ vzdÄ›lanosti se „asimilovanĂ­â€œ zaslouĹžili aĹž poÄ?ĂĄtkem . let. Jejich SdruĹžovacĂ­ stĹ™edisko mosambickĂ˝ch Ä?ernochĹŻ (CANM) otevĹ™elo i ĹĄkolu pro domorodce, kde vyuÄ?ovali mimo jinĂŠ budoucĂ­ pĹ™edĂĄci zemÄ› Joaquim Chissano a Pascoal Mucubi. Podle sÄ?Ă­tĂĄnĂ­ lidu z roku bylo z obyvatel zemÄ› , % Ä?ernochĹŻ a jen , tj. , %, bÄ›lochĹŻ a IndĹŻ, ovĹĄem na mulatĹŻ ukazovalo na sĂ­lĂ­cĂ­ tendenci mĂ­ĹĄenĂ­ ras. ProtoĹže bylo roku usnadnÄ›no pĹ™istÄ›hovalectvĂ­ i chudĹĄĂ­m PortugalcĹŻm, vzrostlo k roku „civilizovanĂŠâ€œ obyvatelstvo o , % oproti stavu pĹ™ed lety ( „civilizovanĂ˝ch“) a k roku jeĹĄtÄ› o dalĹĄĂ­ch %. PĹ™ibĂ˝valo ovĹĄem hlavnÄ› domĂĄcĂ­ho obyvatelstva: o , % pĹ™es straĹĄlivou % dÄ›tskou Ăşmrtnost za dekĂĄdu – , a tak relace mezi vzĂĄcnou gra-

UkĂĄzka elektronickĂŠ knihy, UID: KOS168994

„ V z Ăł n Ä› m lÄ?e n Ă­

motnostĂ­ a běŞnou nevzdÄ›lanostĂ­ zĹŻstĂĄvala stejnĂĄ. OstatnÄ› i , % bÄ›lochĹŻ a , % mulatĹŻ bylo negramotnĂ˝ch. Politika asimilace domorodcĹŻ ztroskotala: pouhĂ˝ch assimilados tvoĹ™ilo jen , % domĂĄcĂ­ho Ĺživlu. PomÄ›r Ĺžen na muŞů dosvÄ›dÄ?oval, Ĺže pĹ™irozenou rovnovĂĄhu stĂĄle deformujĂ­ odchody muŞů na prĂĄce. NÄ›kterĂŠ dĂ­lÄ?Ă­ Ăşdaje vyznÄ›ly jeĹĄtÄ› hrozivÄ›ji: u etnickĂŠ skupiny Omoini u Inhambane bylo zjiĹĄtÄ›no, Ĺže umĂ­rĂĄ pĹ™es % dÄ›tĂ­ do let a Ĺže ze Ĺžen je tu vdov. Ze vĹĄech portugalskĂ˝ch koloniĂ­ v Africe mÄ›l Mosambik nejniŞťí koeďŹ cient natality na obyvatel – pouhĂ˝ch , proti kupříkladu , na SĂŁo TomĂŠ. Pro % MosambiÄ?anĹŻ zĹŻstalo vzdÄ›lĂĄnĂ­ nedosaĹžitelnĂŠ; pouhĂĄ gymnĂĄzia v Lourençu Marques, Inhambane a BeiĹ™e nestaÄ?ila ani mĂ­stnĂ­m bÄ›lochĹŻm. Na vysokou ĹĄkolu musel MosambiÄ?an jakĂŠkoli barvy pleti jĂ­t do Lisabonu nebo do Coimbry jako kdykoli dříve. PříznivÄ›jĹĄĂ­ byly ekonomickĂŠ trendy. V mosambickĂŠm prĹŻmyslu pracovalo bÄ›lochĹŻ a AfriÄ?anĹŻ. V Lourençu Marques, BeiĹ™e a Quelimane pĹ™evýťila zamÄ›stnanost v prĹŻmyslu a dopravÄ› tradiÄ?nĂ­ primĂĄrnĂ­ sektor zemÄ›dÄ›lstvĂ­. Mosambik mÄ›l syndikĂĄty zamÄ›stnancĹŻ obchodu a prĹŻmyslu, pracujĂ­cĂ­ch ve stavebnictvĂ­ a pĹ™idruĹženĂ˝ch sluĹžbĂĄch, Ĺ™idiÄ?ĹŻ a dopravcĹŻ, ĹželezniÄ?åřů a personĂĄlu přístavu Beira a Ĺ™adu dalĹĄĂ­ch. Rozmanitost podnikĂĄnĂ­ v zemi doklĂĄdaly organizace jako Svaz vĂ˝robcĹŻ rostlinnĂ˝ch olejĹŻ, Rada exportĂŠrĹŻ bavlny nebo Rada zahraniÄ?nĂ­ho obchodu. AfriÄ?anĹŻm ovĹĄem smysl evropskĂŠho podnikĂĄnĂ­ v zemi zakrĂ˝valy strĂĄznÄ› vĹĄednĂ­ho dne.

Na Ăşsvitu industrializace ( – ) VyhlĂĄĹĄenĂ­m nezĂĄvislosti Libye vstoupila roku dekolonizace na africkĂ˝ kontinent. Salazarova vlĂĄda v Lisabonu odmĂ­tla vĂ˝voj ĂşstavnĂ­m dodatkem z roku , kterĂ˝ prohlaĹĄoval dosavadnĂ­ kolonie za „zĂĄmoĹ™skĂŠ provincie“ unitĂĄrnĂ­ho stĂĄtu. Companhia Colonial de Angoche, Companhia Colonial do BĂşzi, Companhia Colonial de Navegação a dalĹĄĂ­ spoleÄ?nosti si v nĂĄzvu klidnÄ› ponechaly „koloniĂĄlnĂ­â€œ pojmoslovĂ­ a ignorovaly oďŹ ciĂĄlnĂ­ „zĂĄmoĹ™skou“ terminologii. „SamosprĂĄvnĂĄâ€œ ZĂĄkonodĂĄrnĂĄ rada fungovala jen jako poradnĂ­ orgĂĄn generĂĄlnĂ­ho guvernĂŠra spravujĂ­cĂ­ho zemi v souladu se zĂĄjmy lisabonskĂŠ vlĂĄdy.

UkĂĄzka elektronickĂŠ knihy, UID: KOS168994