n Bib lio g rafick á p o známka
98
1978), zabýval se demografií (Demografia Caboverdeana, Praia 1985), společenským vývojem (Cabo Verde: Aspectos Sociais, Lisabon 1977) a jazykem (O crioulo de Cabo Verde: surto e expansão, Lisabon 1984). Řadu významných prací publikoval Daniel A. Pereira, např. Estudos da História de Cabo Verde, Praia-Mindelo 1986, nebo Marcos Cronológicos da Cidade Velha, Praia-Mindelo 1988. Mezi současnými historiky vyniká José Vicente Lopes. Jeho práce Cabo Verde. Os bastidores da independência, Praia 1996, a Cabo Verde. As Causas da independência, Praia 2003, analyzují historickou motivaci přechodu k nezávislosti. Zejména otázkami vzniku národní identity se zabývají historikové jako Zelinda Cohen, José Carlos dos Anjos a další. Aristides Pereira se ohlédl za historií rezistence v rozsáhlých memoárech Guiné-Bissau e Cabo Verde. Uma luta, um partido, dois países, Lisabon 2002. Ostrovům věnovali pozornost také mnozí renomovaní historikové anglosaští. Basil Davidson vyzvedl mírový charakter nezávislosti v práci The Fortunate Isles. A Study in African Transformation, Londýn 1989. Richard A. Lobban vytvořil kromě přehledu historie v práci Cape Verde. Crioulo Colony to Independent Nation, Boulder (Co) 1995, také Historical Dictionary of the Republic of Cape Verde, 3. vyd., Metuchen 1995. D. Meintel vypsal specifika koloniální doby v práci Race, Culture and Portuguese Colonialism in Cape Verde, New York 1984. Často se stal motivem zájmu o ostrovy guinejský revolucionář s kapverdskými kořeny, jemuž věnoval kromě jiných autorů H. Chilcote studii Amílcar Cabral – Revolutionary Theory and Practice, Londýn 1991. Moderní pohled na vůdce odboje nabízí António Tomás v knize O Fazedor de Utopias, Lisabon 2007.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168980
Encyklopedické heslo n Oficiální název: Kapverdská republika (též Republika ostrovů Zeleného mysu) – República de Cabo Verde n Státní zřízení: republika; v čele výkonné moci stojí prezident (od 2006 podruhé Pedro Verona Rodrigues Pires), v čele vlády premiér (od 2006 podruhé José Maria Pereira Neves); zákonodárnou moc má Národní shromáždění (72 poslanců). n Poloha: ostrovní stát ve východní části Atlantského oceánu poblíž západoafrického Senegalu n Rozloha: 4 035,5 km² n Měna: kapverdské escudo (ECV) n Počet obyvatel: 476 000 v roce 2005; asi 80 % mulatů, 17 % obyvatel jsou černoši pocházející z pevninských Mandžaků, Balantů, Fulbů a dalších národností, 3 % obyvatel (podle jiných statistik ještě méně) tvoří běloši, převážně portugalského původu. Vysoká porodnost (průměrně 4,8 %) v relaci k průměrné úmrtnosti 1,5 % způsobuje rychlý přírůstek obyvatel o přibližně 30 promile. Tím vznikla převaha dětí a mladých v „demografickém stromu“ a vysoká hustota osídlení, jejíž průměr přes 100 obyvatel na 1 km² je třeba korigovat nepoměrem mezi velmi hustě osídlenými (Santiago) a zcela neobydlenými (Santa Luzia) nebo vylidňovanými (Santo Antão, São Nicolau) ostrovy. Relativní přelidnění řeší emigrace do USA, Portugalska, Nizozemska, Angoly a Senegalu. Průměrný věk dožití je 71 let (muži 67, ženy 75 let). n Hlavní město: Praia (125 000 obyvatel) n Dělší větší města: Mindelo (65 000 obyv.), Assomada (30 000). n Správní členění: 22 okresů (concelhos): k původním okresům Boa Vista, Brava, Maio, Mosteiros, Paul, Porto Novo, Praia, Ribeira Grande, Sal, Santa Catarina, Santa Cruz, São Domingos, São Filipe, São Miguel, São Nicolau, São Vicente, Tarrafal přibyly na počátku roku 2005 na ostrově Santiago okresy Ribeira Grande de Santiago, São Lourenço dos Órgãos a São Salvador do Mundo, na Fogu Santa Catarina do Fogo a na ostrově São Nicolau okres Tarrafal de São Nicolau.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168980
n En c y k lo p e dick é h esl o
100
n Úřední jazyk: portugalština; běžně mluvená, ale i literárně využívaná je kreolizovaná portugalština (crioulo) chápaná jako národní jazyk. n Náboženství: katolické n Gramotnost: 86 % muži, 68 % ženy (negramotnost existuje dnes jen u starších ročníků). n Hlavní politické strany: PAICV, MpD n Ekonomika: Země poskytuje sůl na několika východních ostrovech, zejména na Maiu a na ostrově Sal. Některé vulkanické materiály jsou vhodné k výrobě cementu nebo cihel. Využívají se ložiska fosforitů, sádry a některých stavebních materiálů. Drobné textilní a potravinářské závody pokrývají sotva místní potřebu, rybí konzervy jdou i na export. Pro lidi jsou kromě ryb nejdůležitější zemědělské výrobky, mezi nimi citrusy, cukrová třtina, tropické ovoce, maniok, sladké brambory, různé druhy fazolí a káva. Půdy jsou úrodné, ale hornatý reliéf neumožňuje mechanizaci, zemědělství zcela závisí na zavlažování. V podnikání se rýsuje vedle turistiky jako nejperspektivnější obor služba námořním lodím, opravy lodních motorů a trupů, zásobování posádek, služby pro dálkovou i meziostrovní leteckou dopravu. n Hrubý národní důchod na osobu: 1 870 USD (2006). n Geografie: Dvě řady sopečných ostrovů (Barlavento, Sotavento) mají příkrý reliéf a členité, většinou skalnaté pobřeží. n Podnebí a srážky: Teploty mírní a vyrovnává oceán; v nejteplejších měsících září a říjnu je ve dne mezi 24–26 °C, ve „studených“ měsících lednu a únoru mezi 21–22 °C. Vysoko v kopcích bývá chladněji; průměrná výška ostrovů činí 800 metrů nad mořem. Vzácné říčky s tekoucí sladkou vodou existují pouze na ostrově Santo Antão, jinde převažují suchá koryta (ribeiras), jimiž voda rychle proteče pouze za deště jako činitel nevítané eroze. Od srpna do října přinese monzun 100–300 mm srážek. n Flóra a fauna: V polopoušti převažují málolisté keře a trávy, tamaryšky a sukulenty. Lidé si na ostrovy přivezli fíkovníky, eukalypty a všechny užitkové rostliny. Do příchodu osadníků ovládali vzduch mořští racci a fregatky, na zemi převažovaly promyky a hmyz. Pak se s lidmi přistěhovali králíci, krysy, opice, kozy, ovce, koně, krávy, muly, osli, prasata a domácí zvířata. Největší počet živočišných druhů – nejrozmanitější ryby a korýše – nabízí moře.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168980