jsou moderní letecké budovy školy, která je uznávaná na úrovni univerzity. Krásné ubytování, dokonale vybavené hangáry, bezvadná flotila letadel a navíc sportovní vybavení, nad jakým srdce zajásá. „Jste vítáni,“ začal George Webb, šéf výcviku. „Vaše osobní údaje mám a zřejmě bych vás tu potřeboval. V dopisech jsem vám o nás poslal všechny možné informace; máte ještě nějaké otázky?“ Během následujícího rozhovoru se potvrdilo, že Akademie plánuje stav 48 učitelů létání, ale tento počet kvalifikovaných lidí ještě nemají. „Pro nás je kvalita absolutně nutná. Musíme mít nejlepší učitele, opravdové profesionály. Podřadné nebo nedostatečně kvalifikované lidi nepřijmeme. To raději vše zpomalíme do té doby, než získáme zkušené a spolehlivé profesionální letce.“ Zajímavá byla zpráva o dvou nových simulátorech Boeing 707, které právě přicházejí do provozu. „Tyto nákladné pomůcky doplňují šest simulátorů typu Link-Trainer, které ovšem znáte,“ vysvětluje George Webb. „Přeškolíme vás na simulátor 707, jakmile to jen bude možné, a očekává se, že na tomto typu budete také učit.“ John Vickers se zeptal, kolik hodin létání měsíčně se plánuje na učitele a jak to bude s létáním na letounech aerolinky nejen v Británii, ale i do zámoří. Mira Liškutín se zajímal o syllabus školení jak ve vzduchu, tak v učebnách. Jak velké je využití simulátorů? Kolik žáků je přiděleno každému učiteli? Odpovědi na všechny dotazy byly velmi uspokojivé. Zřejmě to bylo tak, jak říkal John: výjimečně dobré. „Well, gentleman, je vám tedy jasné, oč jde?“ ptá se šéf výcviku a dodává: „Rád bych slyšel, zda máte o toto zaměstnání zájem a kdy můžete nastoupit.“ Oba měli stejně dobrý dojem. Úplně, jako by se dohodli, odpověděli John Vickers i Mira Liškutín zároveň: „Je tady opravdu pěkně. Podmínky a plat jsou dobré. Ano, je to zaměstnání, jaké chceme.“ A pohledem jeden na druhého dodali: „Je rozhodnuto, Začneme příští měsíc, tedy 1. září 1962.“ Všechny dojmy a začátek nové činnosti po odchodu od RAF do 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168956
penze byly výtečné. O správnosti rozhodnutí přijmout zaměstnání v College of Air Training Mira Liškutín za těch deset let činnosti v Hamble nikdy nezapochyboval. Je naprosto jisté, že pro letecky zaujatého muže středního věku... lepší zaměstnání nemohlo existovat! „Přidělil jsem vám devět žáků pro základní výcvik,“ začíná rozhovor manažer letky základního létání. „Jejich pozemní studium jim však nedovolí, aby zde byli přítomni častěji než dvakrát třikrát za týden. Na tabuli je vyvěšený rozvrh, udělejte si podle něho vlastní program létání. Pro sebe a pro žáky si můžete vzít z hangáru denně až tři letouny DH Chipmunk. Rád bych viděl na každém letounu, který si ráno necháte vytáhnout z hangáru, nalétáno pět hodin za den.“ Vic Kinnin, vedoucí letky „A“, se usmál a dodal: „Jste zkušený letec a zkušený učitel létání. Dělejte to po svém, víc nechci říkat, ale jsem kdykoliv k dispozici a rád poradím.“ „Vřelé díky. Určitě se na vás brzy obrátím s žádostí o radu a vysvětlení. Pro dnešek bych si rád udělal seznamovací let a potom prostudoval osobní záznamy nových žáků. Zítra ráno s nimi začnu létat a chtěl bych se na všechno připravit.“ Mira odcházel od letounu s pocitem radosti nejen z nového zaměstnání, ale také, že má tak příjemné a přátelské nadřízené. Jsou to podmínky pro nejlepší spolupráci. Piper Pa-23 Apache a jeho pozdější varianta Aztec je typ, který patří mezi nejlepší dvoumotorové letouny poválečné doby. Byly jich postaveny tisíce a dodány do celého světa. Apache, čtyřsedadlová verze, byl zvlášť dobrý letoun pro školení budoucích dopravních pilotů. V letech 1961–1967 jich bylo na letišti Hamble dvanáct. S výtečnou obsluhou, i přes veliké využití, zůstávaly tyto stroje stále v dobrém stavu a lidé je považovali za naprosto spolehlivé. Když tehdy Stan Motley, učitel létání, havaroval a přišel o život, mnozí to považovali za těžko vysvětlitelné. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168956
Mira Liškutín, v roli učitele zodpovědného za bezpečnost létání, dostal za úkol přípravu materiálu a spolupráci s vyšetřovací komisí ministerstva civilního letectví. Netrvalo mu příliš dlouho a všechny body tohoto případu i celkový obraz situace byly objasněny. Technická závada to zřejmě nebyla. Předseda komise vyjádřil se závěrem úplný souhlas. Stan Motley byl se třemi žáky na okruhu. Z cvičných důvodů zastavil jeden motor a žák šel na přistání s asymetrickým pohonem. Do této situace najednou zasáhla letištní kontrola z Hamble. Kontrolor žádal, aby učitel udělal odhad viditelnosti nad letištěm a vyjádřil se, zda se blíží mořská mlha, jak naznačovala předpověď počasí. Učitel řekl žákovi, aby pokračoval v přiblížení na přistání, a sám začal podávat informace o viditelnosti a mlze nad mořem. Mezitím se letoun blížil k okraji letiště se zataženým podvozkem. Stan si najednou uvědomil situaci a volal: „Proklatě, nemáme dole podvozek! Plný plyn na živém motoru a stoupat!“ Ale žák, který situaci zavinil svojí nepozorností s podvozkem, zareagoval chybně. Místo plného plynu dal podvozek dolů. Učitel však sám dával plný plyn na živém motoru. S podvozkem napůl dole letoun nemohl stoupat, protože žák už dal také plné klapky pro přistání. Letoun se přenesl přes přistávací plochu a hned za letištěm dosedl do bramborového pole a začal hořet. Stan Motley zapomněl, že si při okruhu uvolnil popruhy... a při dosednutí vrazil hlavou do palubní desky. Žáci ho sice z plamenů vytáhli, ale už mrtvého. Měl zlomený vaz. Byla to nejen smutná, ale také naprosto zbytečná havárka. Lidé se snažili hádat, proč k nehodě vlastně došlo. Jedním z důvodů může být, že Stan byl velmi příjemný člověk, mezi žáky oblíbený pro svůj volný postoj. Imponovalo jim, že nevyžadoval disciplínu s velkým „D“ jako jiní instruktoři. Zahynul, protože ponechal žákům volnou ruku a přísně nekontroloval jejich činnost. Méně schopný student ho přivedl do situace, která se již nedala zachránit. Pro letce musí vždy platit staré ponaučení o kázni: „Není možná 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168956