Vzorná opereta (1945)
h e r m a n , teatrolog, 2007: Za EFB v té době přicházeli o radu či pomoc mnozí. A on se zřejmě zhlédl v roli Mesiáše a ochotně rozevíral ochranná křídla. Tak přijal nabídku skupiny operetních zpěváků, kteří se právem obávali o existenci ideologicky odmítané operety, aby řídil v budově karlínského Varieté stálé „vzorové“ operetní divadlo, a tím poskytl operetě jakési protektorství. Burian divadlo otevřel operetou Rudolfa Frimla Král tuláků v podobě, jíž hodlal reformovat prý přežilé operetní konvence. Mimochodem – teprve odtud se v Karlíně datuje souvislý operetní a později muzikálový provoz.122 josef
e. f. burian
ve zprávě o reorganizaci divadel, 1948: ...ministr Václav Kopecký na jednom ze svých projevů v Lucerně prohlásil, že EFB bude v Praze dělat vzornou operetu pro pracující lid. EFB o tomto jeho úmyslu neměl ani zdání. Dozvěděl se to teprve z novin.123 e. f. burian
v projevu v Karlínské operetě, 23. 8. 1945: Sedíme tu pěkně pohromadě, sbor, balet, technický soubor a to, čemu se kdysi říkalo hvězdy. Říkám vám tedy závazně dřív, než podepíšete smlouvy. Ten, kdo si ještě chce v souboru hvězdařit, ať s námi nepodepisuje. Protože zde se buduje kvalitní opereta, kde je hvězdou celý soubor a ne jedinec, kterému by ostatní posluhovali. (...) Nechci snižovat úroveň lidí, kteří se vypracovali k určité umělecké úrovni. To účelem naší nové organizace není. Co však chci naprosto vymýtit, je ten věčný, trapný spor v operetním zákulisí. (...) Myslím také, že vám odstraním nápovědu, abyste mohli podávat opravdový výkon a ne hrát dueta s nápovědou. Dokázali jste to bez ní 122 HERMAN, Josef. EFB 1945, dohady a skutečnosti. In Divadelní noviny, č. 9, 2007. 123 BURIAN, E. F. Zpráva o chybách v reorganizaci divadel, psaná pro KSČ ve druhé polovině roku 1948, s. 7. V majetku Literárního archivu Památníku písemnictví v Praze.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168871
už tolikrát. Jde tady stejně jenom o zvyk. Nejste sami. Všechna naše divadla pracují bez nápovědy, jen opera zatím ještě ne. Ale v Americe je i opera bez nápovědy.124 h e r m a n , teatrolog, 1985: Jak má ona kvalitní lidová zábava vypadat, předvedl až říjnovou premiérou Frimlova Krále tuláků, svou jedinou programovou inscenací, kterou zahájil éru Hudebního divadla v Karlíně. (...) Z původního Krále tuláků však nezůstal kámen na kameni, počínaje Burianovou hudební revizí, která také vyvolala největší odpor v řadách kritiků a diváků a zejména souboru podobnými díly odkojeného. Burian seškrtal Frimlovu partituru na minimum, především árie, z kterých ponechal „spíše songy“, takže v jeho „pojetí měla snad hudba jen podmalovat text a doprovázet balet“, jak konstatoval jeden z užaslých kritiků. (...) Adaptaci prodělalo i libreto, jehož sentimentálně učesaný příběh vrátil Burian do syrového středověku. (...) Individualizované lidové postavy vybavil jadrnými výrazy „ve stylu místy poněkud obhroublém“, které popudily část obecenstva až k otevřeným dopisům hlasitě pochybujícím o Burianově cestě k nové, mravně očištěné lidové zábavě. Podobně i některé taneční výstupy se zdály „urážlivě smyslné“, ovšem v této protiburianovské kampani zahájené Králem tuláků došlo i na výhrady vůči vulgárnímu Snu jednoho vězně v D 46. Burianovi se zjevně podařilo zasáhnout operetní ctitele velmi citlivě. (...) Výtky na adresu profesionality a početnosti souboru byly ovšem zcela důvodné. V Karlíně se tísnila většina členů rozpuštěných souborů, velmi různé úrovně, které Burian záměrně zapojil do své programové režie. (...) Většina recenzentů také ocenila, že se Burianovi v krátkém čase podařilo herce nejkřiklavějších manýr zbavit. Program (...) také uvádí kolem 70 (!) herců a 35 (!) tanečníků a v typickém burianovském „svítí“ a „staví“ dalších 38 jmen. Není divu, že jeden z kritiků nabyl dojmu, že přihlíží stopadesátičlenné masové scéně. (...) Těžko domýšlet historii a uvažovat, jestli bychom v případě delšího Burianova působení v Karlíně dnes nemluvili o českém muzikálu ještě před Divotvorným hrncem. Do vývoje zasáhli další nadmíru povolaní jako O. Nový a J. Werich, velcí jako Burian právě tím, že přišli s něčím novým a podnětným. (...) Že nenabízeli dnes obvyklou operetní konzervu s výrazně prošlou záruční lhůtou. Proto je myslím Burianova karlínská epizoda inspirativní pro odvahu, jaká je nezbytná k velkým převratným činům. Která přijme riziko oprávněného i neoprávněného výsměchu okolí a neváhá zpochybnit i osvědčené hodnoty při hledání nových. To byla historická odvaha roku 1945.125 josef
124 BURIAN, E. F. Zahajujeme. Praha : Svoboda, 1945, s. 44. 125 HERMAN, Josef. E. F. Burian – Karlín – opereta. In Scéna, č. 20, 1985.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168871
Z dopisu o revoluci v o p e r e t ě / říjen 2010 Zrušit operetnímu souboru nápovědu, tatínku...! Je to legrace, nebo jen smutný důkaz Tvého nepochopení reality? Nejspíš obojí. Oni se těšili, že až skončí válka, budou konečně zase „svobodně“ hrát ty svoje Pro divadlo pan Floridor, pro dívčí ústav Célestin..., a najednou tohle! Vyvalují oči na nového ředitele, který hlásá „nenechám vás padnout, ale musíte všechno začít dělat jinak“, tj. „pravda a láska operety musí zvítězit nad lží a nenávistí operety“... Kýč je zřejmě nevykořenitelný a přeškolovat kýčaře na umělce je úkol více než nadlidský a pro naši civilizaci značně luxusní. Nebyl Ti podezřelý ten Kopeckého termín „vzorná opereta“? Ani trochu Ti to nepřipomnělo „vzorně uklizenou“ cimru v lágru? A vůbec – snažit se nutit šmíráka, aby dělal umění? Vždyť by to nedokázal ani pod trestem smrti. To jen opačně to funguje docela snadno, co Ti budu povídat, znáš to líp než já... A tak se zase po jedné bouřlivější sezoně všechno vrátilo do starých kolejí. A dodnes to v nich jede, jen se jezdí pendolinem. Rychleji a za mnohem víc peněz...
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168871