po sezóně nevyšrouboval zapalovací svíčku a nenalil do válce příslušnou dávku oleje. »Aby tak zarezla,« povzdechl jsem. »Potřebovala by protáhnout, protočit, procvičit, rozhýbat, zkrátka pustit se s vervou do sekání trávy. Už aby to bylo!« Před rokem v půlce února bylo na zahradě před chalupou šestnáct stupňů nad nulou. Tehdy jsme se nebáli usadit do křesla na zápraží naši chřadnoucí babičku. Užívala si paprsků slabého, ale optimisticky se tvářícího sluníčka. Posadit tam babičku dnes, mohla by vyhrát cenu v soutěži o nejkrásnější ledovou sochu. To je mi milejší každé ráno od ní na stole nachystaná snídaně, než zlatá medaile pochybného metalického původu. Bude-li počasí nadále pod vládou zimy, nezbude než se obrnit trpělivostí a snít o jaru, teplíčku, sluníčku a ptactvu zpěvném, které se jistě už také nemůže dočkat stejně jako já. A tak každý chalupář, který není zatvrzelým příznivcem skiingu, snowboardingu, stavění sněhuláků nebo majitelem lyžařského vleku, záhy poté, co rozbalil vánoční dárky, upírá své naděje k jaru, aby konečně otevřel dveře a okna své chalupy a vyhnal ven tu zimní zatuchlinu.
96 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168828
Jak obelstít plynová kamna Srdcem každé chalupy či chaloupky jsou pořádná kamna, kamínka anebo krb, zkrátka to, co hřeje chalupářovo tělo i duši. Má-li chalupář štěstí, že se jeho chalupa nachází v plynofikované vesnici či osadě, může se těšit na čisté a rychlé vyhřátí svého hnízdečka plynovými kamny. To však pouze v případě, že fungují. Již cestou na chalupu rozjímám, zda půjdou zapálit, či nikoli. Rozjímání je tím intenzivnější, čím delší dobu byla kamna mimo provoz. A tak ihned po příjezdu, kdy zjistím, že chalupa stojí a že ji nikdo nevykradl, přijde na pořad úkol třetí. Vyloudit z kamen kýžené teplo. Sejmu z háčku speciální klíč a vydám se k malé cihlové budce u plotu svého pozemku. Otevřu příslušný ventil. Poté rukou zalovím ke dnu budky, kam mi mezitím spadl klíč od dvířek. Hmatám suchou trávu, pavouky, pavučiny, klíč až naposledy. Ruku plnou pavučin otřu suchou trávou nebo sněhem, vždy podle aktuální meteorologické situace. Zavřu dvířka a spěchám do chalupy. »Je tu zima,« sdělí mi jedním hlasem rodina, která stojí uprostřed světnice a čeká, co bude. »Sem si nevšim,« odpovím a tiše se podivím, proč všichni podupávají nohama právě zde ve světnici, kde jsou jen dva stupně nad nulou, a proč se nejdou zahřát na zahradu, kde jsou stupně čtyři. S vědomím odpovědnosti za další klidné soužití v rodině přikleknu ke kamnům, stlačím černé plastové kolečko a druhou rukou černý spínač s červeným bleskem. Po řadě pokusů je v kamnech stále mrtvo a ticho. Po dvaceti minutách mi od mačkání kolečka dřevění
97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168828
palec, po prostřídání rukou a dalších minutách tentýž výčnělek na ruce druhé. Vše je marné. Ne a ne spustit kýženou chemickou reakci. Rodina mrzne, světový mír je ohrožen. Po dlouhé týdny byla kamna mimo provoz. Starý plyn v potrubí ztratil pro oheň svou chuťovou přitažlivost. Malá, neduživá jiskra zapalovače se do plynu ne a ne zakousnout. »Snad by to chtělo větší plamínek,« usoudil jsem. Do místa, kde jsem předpokládal vyústění přívodu plynu a kde jsem za časů, kdy kamna fungovala, pozoroval modré světýlko, jsem vsunul hořící špejli. V kamnech bylo stále mrtvo. Odšrouboval jsem pár šroubů a sejmul část plechových krytů. Teprve poté jsem zjistil, že jsem se pomocí hořící špejle pokoušel zapálit zrcátko, ve kterém se plamen, který má hořet úplně jinde, pouze odrážel. Vyústění přívodu plynu a tedy i místo, kde měl být očekávaný plamen, se nacházelo asi patnáct centimetrů od zrcátka. Výsledkem mého snažení bylo začouzení zrcátka a riziko, že si má pozůstalá rodina bude muset kromě nových kamen pořídit i zcela novou chalupu. »Co takhle všeuměl pan Koutný?« blesklo mi hlavou. Zkřehlými prsty hledám v mobilu jeho číslo. Ozvala se jeho paní: »On plyno nerozomi, ale já vám tam někeho pošlo. On teda temu taky nerozomi, je přes vodo, ale trobke jako trobke.« Telefon ztichl, paní se vydala do vesnice vyhledat mistra přes »trobke«. Po několika minutách na dveře chalupy zaklepal muž středního věku. Přijel autem, jehož cena dává tušit, že se v práci dokáže ohánět (pokud právě nedědil). Byl oděn do montérek, což v sobotu odpoledne vypadá buď na pobudu, který je takto oděn i v neděli, ale nepracuje ani v pondělí, nebo naopak na fachmana, který dokáže máknout vždy, když je potřeba,
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168828