98 Dne 5. září 1857 projeli vystěhovalci městem Cedar City (250 mil na jih od Salt Lake City). Jejich chování vůči mormonskému obyvatelstvu se příliš nezměnilo – ani zde jim nebylo umožněno nakoupit nové zásoby potravin. Za městem karavana uhnula na jihozápad a utábořila se asi třicet pět mil od města v místech zvaných Horská louka. Bystřina a travnaté údolí poskytovaly ideální pastvu pro dobytek a otevřený terén znemožňoval komukoliv přiblížit se k táboru, aniž by byl zpozorován. Zatímco muži vypřahali tažná zvířata a ženy rozdělávaly ohně, v Cedar City rokovali rozhořčení občané. Civilisté, příslušníci ozbrojené milice a církevní představitelé si bouřlivě vyměňovali názory, jak naložit s missourskými „ďábly“. Někteří trvali na tom, že teď mají vhodnou příležitost, ne-li přímo povinnost, pomstít prolitou krev proroka Josepha Smithe a jeho bratra Hyruma. Ti méně radikální jakékoliv násilí proti vystěhovalcům odmítali. Během jednání byly schváleny tři rezoluce: první obsahovala rozhodnutí vystěhovalce eliminovat, aby mormoni měli volné ruce v případě útoku federálního vojska; druhá do jisté míry anulovala první rezoluci, neboť se týkala posla, který měl být okamžitě vyslán do Salt Lake City konzultovat situaci s Brighamem Youngem; třetí rezoluce vyžadovala, aby byl do města ihned povolán John Doyle Lee, který měl na starosti místní indiány kmene Piedes. Jak jsem se zmínil na předchozích stránkách, mormoni se snažili udržovat s indiány pokud možno co nejpřátelštější vztahy. Měli pro to dva důvody. Jednak mormonskou doktrínu (o té se zmíním podrobněji ve třetí části), jednak to, že v místech jako Cedar City počet indiánů nepoměrně převyšoval množství bílého obyvatelstva. Brigham Young však byl ochoten jít ještě dál. V okamžiku, kdy se dověděl, že hrozí nebezpečí federální invaze, veřejně oznámil, že indiánští bratři se stanou „boží válečnou sekerou“ a že budou bojovat po boku mormonského obyvatelstva. Bo-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168812
99 jovníci kmene Piedes toto poslání s radostí přijali a motivováni v prvé řadě velkým stádem dobytka (300 kusů) se zavěsili na paty Fancherově skupině. V úterý 8. září krátce po svítání se tichým údolím rozlehl válečný pokřik a ohlušující rachot výstřelů. Něco přes dvě stě „božích bojovníků“ zaútočilo na nic netušící vystěhovalce. Útok, na jehož přípravě se podílelo několik mormonských milicionářů včetně Johna D. Leea, však selhal. Zálesáci z Missouri nebyli z těch, kdo by při prvním výstřelu zpanikařili nebo vzali do zaječích. Drsní hraničáři naopak pohotově vytvořili ochrannou hradbu z vozů, vykopali zákopy a opětovali palbu. Po necelé hodině indiáni ustoupili, přičemž zanechali na otevřeném prostranství kolem deseti mrtvých. Přítomní mormoni si uvědomili, že původní plán nechat indiány udělat špinavou práci místo nich nevyšel, a proto se obrátili na majora Williama H. Damea, velitele vojenského okresu se sídlem v Parowanu. Ten obratem poslal instrukce, které se však daly interpretovat několika způsoby. Na jedné straně navrhoval, aby milice zabavila část dobytka pro indiány jakožto odměnu za neúspěšný útok a poté aby vystěhovalcům zaručila bezpečný průchod indiánským územím. Na druhé straně však důrazně trval na tom, aby vzhledem k nebezpečí konfliktu s federálním vojskem nedošlo v žádném případě k znepřátelení piedeských indiánů. A právě tato poslední instrukce se stala kamenem úrazu. Frustrovaní indiáni se totiž začali domáhat svého podílu, cítili se mormony oklamáni a netajili se tím, že jestli jim milice nepomůže v boji s osadníky, vezmou si co jim náleží v mormonských osadách. Tato hrozba rozhodla. V pátek 11. září 1857 navštívil John D. Lee s bílou vlajkou obležené vystěhovalce a navrhl jim následující řešení: když zde zanechají veškerý dobytek a složí zbraně, dopraví je pod vlastní ochranou zpět do Cedar City, kde se mohou v bezpečí rozhodnout, co dělat dál. Člověk znalý tehdejších poměrů nemůže pochopit, jak
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168812
100 mohli Missouřané přistoupit na poslední bod navrhovaných podmínek a vzdát se svých zbraní. Tento krok se snad dá vysvětlit tím, že čtyři dny strávené v obležení a nejistotě podlomily jejich odhodlání, a navíc asi všichni naivně věřili, že v případě konfliktu s divochy budou křesťané držet spolu bez ohledu na všechny různice. Lee se vrátil s padesáti ozbrojenými mormony, rozdělil vystěhovalce do tří skupin – na muže, ženy s odrostlejšími dětmi a děti mladší sedmi let. Poté se celý houf vydal na cestu zpět. V čele jel vůz s malými dětmi, za ním šly ženy a nakonec kráčeli muži. Vedle každého z nich šel ozbrojený příslušník mormonské milice. Po chvíli, když se vůz poněkud vzdálil, dal Lee znamení, aby se všichni zastavili. V tom okamžiku každý mormon odstoupil několik kroků od muže, kterého doprovázel, namířil na něho pušku a vystřelil. Hrstka jedinců, kteří se odmítli tohoto podlého zločinu zúčastnit, vystřelila jen do vzduchu. Vzápětí se ozval pronikavý jekot a na dvě stě indiánů se vrhlo s noži a tomahawky na k smrti vyděšené ženy. Během deseti či patnácti minut leželo na zemi sto dvacet zkrvavených těl. Vůz s plačícími dětmi pokračoval v cestě směrem na Cedar City. Až po chvíli si mormoni uvědomili, čeho se dopustili. Nenávist a davovou psychózu vystřídala hrůza a strach z následků tohoto činu. Lee zavázal všechny účastníky masové vraždy absolutním mlčením a po návratu do Cedar City podal oficiální hlášení v tom smyslu, že indiáni zmasakrovali celou výpravu a mormonské milici se podařilo zachránit jen sedmnáct nejmenších dětí. O dva dny později dorazil do Cedar City posel s Youngovou odpovědí: „Vystěhovalce nechte odejít v pokoji.“ Skutečný průběh událostí na Horské louce se nedal dlouho utajit, a tak v roce 1858 pod vlivem šokujících zvěstí začal zástupce federálního soudce John Cradlebaugh vyšetřovat celý případ. Doprovázen dvěma sty vojáky navštívil Cedar City a Horskou louku, ovšem
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168812