Korunovace Josefa II. na římského krále ve Frankfurtu nad Mohanem vládnout zcela samostatně již v takto mladém věku i rakouským, uherským a českým zemím ho zatím matka nenechala. Věděla dobře, že její nejstarší syn je příliš mlád a na její vkus i příliš radikální, rozhodla se tedy, že v dědičných zemích povládnou spolu. Dne 19. srpna 1765 Marie Terezie nechala synovo spoluvladařství oficiálně vyhlásit v zemích habsburské monarchie, čímž nastalo 15 let trvající období jakési zvláštní kohabitace císařovny-matky a jejího syna. Panovnice sice císaře zasvěcovala do všech státních záležitostí, ale definitivní slovo si ponechávala. Josef II. tedy nemohl prosazovat radi98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168803
kální reformy v takové míře, jak by si přál. V řadě věcí si s matkou nerozuměl, naštěstí tu však byl moudrý kancléř Kounic, který spolu s Marií Terezií a Josefem II. vytvářel jakýsi triumvirát a dokázal nalézat rozumné kompromisy mezi radikálními záměry císaře a konzervativními názory císařovny-matky. Největší reformou doby vlády Marie Terezie v oblasti fungování justice a průběhu soudního řízení je bezesporu vydání tereziánského trestního zákona, jehož latinský název zní Constitutio criminalis theresiana. Text vznikl během roku 1768 a v platnost vstoupil k 1. lednu 1770. I tento trestní zákoník zůstal (jako řada jeho předchůdců) v reformních záměrech na půli cesty. Odstranil sice nejbrutálnější tresty, včetně dosud užívaných nejtvrdších způsobů poprav, ale v procesu dokazování tato právní norma žalostně selhala. Zachovala totiž mučení (torturu), ba co více, definovala ho jako hlavní výslechový a důkazní prostředek. V tomto směru uvázl zákoník v hluboké minulosti, neboť tehdejšími mučicími
Martin van Meytens: Marie Terezie (olej na plátně, před rokem 1765) 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168803
nástroji byla řada nevinných donucena k falešným přiznáním viny, jen aby unikli nesnesitelnému trýznění. Věděli, že dokud se nepřiznají, nebude jim dopřán klid, odsouzení a poprava často přinesly nešťastníkům vysvobození z nepředstavitelných muk. Naštěstí si u dvora někteří osvícení myslitelé tuto kardinální chybu uvědomili a prosazovali odstranění mučení. Asi největší zásluhu na tom měl dvorní rada Josef Sonnenfels. Tento osvícený právník měl na císařovnu velký vliv a roku 1775 odhalil zrůdnost tehdejšího procesního práva v plné nahotě spisem O odstranění tortury. K definitivnímu odstranění mučení v zemích habsburské monarchie došlo k 2. lednu 1776. Šlo
Arcivévoda Maxmilián na návštěvě u Marie Antoinetty a Ludvíka XVI. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168803