v hlouãcích po pûti nebo ‰esti muÏích a vrhali jsme se hlavnû na kulometná hnízda. Nበnábûh byl tak rychl˘, Ïe ruská artilerie bila stále granáty a ‰rapnely do prvních nepfiátelsk˘ch zákopÛ a tedy také do na‰ich fiad. Je potfiebí vystfielit ãervenou raketu, znamení to pro artilerii, aby pfienesla palbu na druhé nepfiátelské zákopy. Bratr, kter˘ rakety nesl, padl hned pfied nepfiátelsk˘mi pfiekáÏkami a bylo tedy nutno vyhledat jeho mrtvolu. To postihl jeden z na‰ich granátãíkÛ, odplíÏil se zpût k padlému, rakety mu vzal a hned z místa nûkolik vystfielil. Úãinek byl dobr˘. Palba se pfienesla okamÏitû do druh˘ch nepfiátelsk˘ch zákopÛ a my, vyuÏiv‰e nepfiátelské paniky, jsme podnikli dal‰í útok. Nûktefií z nepfiátel se ihned vzdávali, jiní prchali, vrhajíce po nás bomby. Z jiné strany se po nás stfiílí zase z pu‰ek a kulometÛ. Av‰ak tento boj je jen chvilkov˘. Na‰e bomby, kulomety a pu‰ky umlãují nepfiítele po celé bitevní ãáfie a Ïenou jej dál, do druh˘ch zákopÛ. To pracují jiÏ roty 1. pluku M. Jana Husi. Nበúkol granátãíkÛ zde byl proveden pfiesnû podle rozkazu. Dostali jsme dal‰í rozkaz, abychom ‰li na pomoc do prava, kde proti finskému pluku stála je‰tû rakouská a nûmecká vojska v prvních zákopech. Zde opût opakoval se nበboj tím zpÛsobem , Ïe jsme nepfiítele musili vybíjet ze zákopÛ od traversy k traverse. Tím jsme umoÏnili 15. finskému pluku, Ïe mohl podniknout útok a pak obsadit rakouské zákopy. Na‰i granátãíci se vrátili zpût ke svému pluku a spoleãnû s rotami prvního pluku podnikli poslední útok na tfietí rakouské zákopy, které byly v nûkolika minutách v jejich moci. Tím byl pro tento den boj skonãen. Bylo asi ke tfietí hodinû odpolední. Raku‰áci a Nûmci podnikli sice ke ãtvrté hodinû odpolední protiútok, av‰ak byli odraÏeni a na druh˘ nemûli jiÏ chuÈ.“16 Mezitím získaly roty 2. a 3. pluku vesnici Cecová a kótu 388. LegionáfiÛm se podafiil prÛlom fronty do hloubky aÏ 5 km. Brigáda ukofiistila 20 dûl a mnoÏství dal‰ího vojenského materiálu a zajala pfies 4 000 vojákÛ. V˘raznû pfiispûla k tomu, Ïe rakousko-uherská 19. pû‰í divize, která v bojích 1.–2. ãervence ztratila 7 000 muÏÛ, byla témûfi zniãena, podobnû ostatnû jako cel˘ IX. sbor, jenÏ od 30. ãervna do 2. ãervence odepsal ze stavu pfies 14 000 vojákÛ. 17 „Úãastnil jsem se bojÛ u Zborova jako stfielec tfietího pluku Jana ÎiÏky z Trocnova,“ vzpomínal Bedfiich Kunc. „V den bitvy, ve ãtyfii hodiny odpoledne, jsem byl náhle odvolán jako tlumoãník k ‰tábu armádního sboru generála Selivaãeva. Odcházel jsem nerad od vûrn˘ch kamarádÛ, ale na naléhání bratra praporãíka Brunera jsem ode‰el se slibem, Ïe se brzy vrátím. Na cestû k ruskému ‰tábu nás tlumoãníky fiádnû pokropila rakouská artilerie ‰rapnely a záhy nato vydatn˘ de‰È, takÏe jsme pfii‰li promoklí k místu, kde se shromaÏdovali rakou‰tí zajatci. Bylo to na konci vesnice, jejíÏ jméno dnes jiÏ nevím. V cha
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168739
loupce bylo nûkolik rakousk˘ch dÛstojníkÛ v rozhovoru s rusk˘mi dÛstojníky. Vidûli jsme, Ïe nás volali zbyteãnû; proto jsme se ani nehlásili, a já jsem obrátil svou pozornost k zajatcÛm. Bylo jich spousta, tak asi tfii tisíce. Setkal jsem se s jedním poruãíkem od plzeÀsk˘ch dûlostfielcÛ a od nûho jsem se k svému úÏasu dovûdûl, Ïe nás mûl »na dlani«, ale ponûvadÏ vûdûl, Ïe tam stojí ãeská brigáda, fiídil pr˘ oheÀ své baterie tak, aby nám neu‰kodil. Jak to vûdûl, to nevím, ani mi to snad nefiekl. Mezi tím se chystali zemláci (hanliv˘ v˘raz pro prosté ruské vojáky – pozn. autora) dát tu masu do pofiádku, ale jaksi se jim to po jejich zpÛsobu, po »ãetyre« (po ãtyfiech – pozn. autora), nechtûlo dafiit; bylo to na uboÏáky trochu mnoho lidí. Smáli jsme se jim, a tu nablízku stojící jeden dÛstojník mne vyzval, abych jim tedy, tûm rusk˘m vojáãkÛm, ukázal, jak bych to udûlal. Vyvolal jsem si nûkolik ‰ikovatelÛ a nafiídil jim, aby se‰ikovali v‰echny zajatce do setnin: sotva uplynulo deset minut, mohl jsem hromov˘m komandem celou tu malou armádu dirigovat smûrem k Tarnopolu. ZemlákÛm ov‰em zÛstal údiv nad tím, jak pr˘ to ten âechoslovák tak rychle dal dohromady a pfii tom mûl pfiesnû poãet zajatcÛ. NezÛstal jsem ov‰em ani chvíli déle u ‰tábu, kde nebylo pro mne práce, a vrátil se téhoÏ dne je‰tû k pluku. Nena‰el jsem ho; pfienocoval jsem u FinlandcÛ v blízkosti Cecové a ráno jsem rotu vyhledal. Pak – tu‰ím, pfií‰tího dne – jsme museli za bílého dne vymûÀovat ruské vojáky v zákopech. Zákopy to vlastnû ani nebyly, jen tak trochu vyhrabané prohlubeniny, kryjící sotva muÏe. Bylo to smûrem k CecÛvce. Nûmci nás kropili vydatnû ‰rapnelov˘mi granáty a ‰rapnely; ztratili jsme tam zbyteãnû nûkolik dobr˘ch hochÛ. Hned jsme ov‰em za projevÛ, pfiekroãujících obvyklou míru kritiky naãalstva (velení – pozn. autora), zákopy opou‰tûli. ZÛstal jsem pfiitom vzadu. V jednom místû mi zákop sahal tak do pÛli l˘tek, pfiede mnou byli je‰tû tfii bratfii, kdyÏ to pojednou zase podezfiele zafiãelo; mûl jsem právû je‰tû ãas pra‰tit sebou do prohlubeniny a jiÏ to tfiesklo stranou k NûmcÛm. Nade mnou se snesl dé‰È kuliãek a na dosah ruky snad se zaryl zbytek náboje, kter˘ vybuchl s pekeln˘m rámusem. Mé ‰tûstí bylo, Ïe to nebyl »nastoja‰ãij« (skuteãn˘ – pozn. autora) granát; nebyl bych zÛstal jiÏ mezi Ïiv˘mi. Tak jsem to odnesl jen leknutím a obliãejem zamazan˘m od hlíny a koufie. Rozumí se, Ïe jsem s hrozn˘m zasakrováním vyskoãil tak rychle, jako by mne vystfielil, a uhánûl za rotou, kam uÏ ti tfii brá‰ci, ktefií ustupovali pfiede mnou, donesli hlá‰ení, Ïe jsem mrtev.“18 Ve‰keré úsilí ov‰em nakonec vy‰lo nazmar – ruské pluky odmítaly pokraãovat v pronásledování nepfiítele, zálohy vypovûdûly poslu‰nost, a proto nebylo moÏné úspûch dále rozvinout. Ani ofenziva ruské 8. armády proti rakousko-uherské 3. armádû ve smûru na Kalusz nepfiinesla neÏ doãasnou krizi, záhy
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168739
pfiekonanou nûmeck˘mi a bavorsk˘mi zálohami. Jindfiichohradeck˘ 75. pû‰í pluk ztratil pfies 2 500 vojákÛ, plzeÀsk˘ 35. pû‰í pluk asi 1 800. „30. ãervna nafiízena pohotovost, na ruské stranû se nûco pfiipravuje, v noci v‰e musí do zákopÛ k Travotlukám proti Zborovu,“ zapsal si do svého deníku pfiíslu‰ník plzeÀského 35. pû‰ího pluku Václav Rájek. „Za Zborovem je vidût dalekohledem, jak od Jezerné jde ruské vojsko do zákopÛ. V noci 1. ãervence potkaly na‰e stráÏe pfiední ruskou hlídku…samí âe‰i! 2. ãervence zaãaly ruské baterie chrlit spousty granátÛ do na‰ich zákopÛ; dûla stra‰nû fiádí, v‰e se bofií, ãeskoslovenská brigáda Ïene útokem na na‰e zákopy, ho‰i mluví ãesky, jiÏ víme, Ïe jsou to âe‰i. Kfiiãí se: »Nestfiílet, to jsou âe‰i!« Na‰e fronta prolomena, 35. a 75. pluk pustily frontu, ustupujeme nazad k Îabímu a Kalné, dÛstojníci Nûmci kfiiãí: »Neustupovat! Ku pfiedu! Jsou to zrádci!« Ale ãe‰tí dÛstojníci potichu zase: »Ho‰i, jen do zadu, nyní to vyhrajeme, jdou proti nám âe‰i z Ruska!« Hrozby ani sliby nepomohly. Dva pluky, 35. a 75. jiÏ díru udûlaly, âechoslováci za námi sebrali cel˘ maìarsk˘ pluk, obe‰li BosÀáky a hrnou se vpfied jako lavina pfies Kalnou k PomofianÛm, ale v Pomofianech jsme narazili na Pru‰áky, dále nemÛÏeme. âechoslováci myslí, Ïe jsme se obrátili proti nim a dali do nás oheÀ,
Etapní most pfies Nûmen
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168739