pluku podafiilo slabû bránûn˘ Jarczów obsadit v podstatû bez komplikací. Na ty v‰ak narazil pfii dal‰ím postupu na sever u vesnice Wierszcycé, kde ru‰tí kulometãíci zakopaní na jiÏním okraji vesnice a ruské dûlostfielecké baterie u Grodku nedávali rotám útoãícím otevfien˘m terénem sebemen‰í ‰anci. „Jeli jsme ãtyfii dny pfies Jihlavu, Pfierov, Krakov, Tarnov do Îurawice u Pfiemy‰lu, kde jsme vystoupili,“ vzpomínal na první boj jindfiichohradeckého 75. pluku v sestavû 19. pû‰í divize kapelník plukovní hudby Antonín Praveãek. „Dále vlak jiÏ nejel. Celé okolí bylo úplnû zpusto‰eno, udupáno a rozryto – dÛkaz, Ïe zde jiÏ vystoupilo mnoho vojska. Potom jsme pochodovali nûkolik dní za nesnesiteln˘ch veder a Ïíznû v písãit˘ch cestách pfies Be‰atice, Dublenku, Ruskou Kobylnici, Gubaczów do Lukavice u Rawy Ruské. A tak nade‰el den 28. srpna 1914, desát˘ den po na‰em odjezdu z Jindfiichova Hradce, den nezapomenuteln˘, kdy nበmil˘ 75. pluk proÏil svÛj první, hrozn˘ kfiest ohnûm. PociÈovali jsme v‰ichni jakousi divnou tíseÀ, byli jsme v‰ichni zaraÏeni. Ale jen ku pfiedu! Ku pfiedu! – TéhoÏ dne vydali jsme se o 6. hodinû ranní na tuto smutnou cestu, která byla mnoh˘m na‰im dÛstojníkÛm a kamarádÛm cestou poslední. Po nûkolikahodinovém, úmorném a spû‰ném pochodu procházíme jakousi obcí, leÏící jiÏ v bezprostfiední blízkosti hranic. Pochodujeme za obrovského srpnového parna touto obcí rychle dále. Potkáváme první ranûné, jdou jich celé fiady, uboh˘ch, ranûn˘ch a zakrvácen˘ch vojínÛ v‰ech moÏn˘ch plukÛ a rÛzn˘ch národností. Pohled na nû nás bolí. V‰ichni povídají, Ïe Rusové jsou zlí, hrozní, Ïe je není vidût a stfiílejí, aniÏ je vidût odkud. Mnozí pláãou, jin˘m kfiiví se bolestí obliãej k nepoznání, jiní smûjí se v té bolesti radostí, Ïe jsou sv˘m zranûním vysvobozeni od dal‰ích váleãn˘ch útrap. Fronta se blíÏí! Je pÛldruhé hodiny odpoledne. Náhle stanul cel˘ pluk. Pfii‰el jistû nûjak˘ dÛleÏit˘ rozkaz! V‰ichni dÛstojníci se sjíÏdûjí a obstupují plukovníka Wiedstrucka. Chápeme v‰ichni, Ïe se dûje nûco velmi dÛleÏitého, Ïe nadcházejí chvíle velice váÏné, bitva co nejdfiíve poãne. Odvedl jsem hudbu na nepatrn˘ pahorek, kde jsme na okamÏik usedli. Poslední okamÏiky pfied bitvou…V‰ichni jsme si uvûdomili váÏnost této chvíle. Pfied na‰imi zraky se rozprostírá celé daleké, rovné boji‰tû. Stiskem ruky louãíme se jeden s druh˘m, jeden druhému odevzdává adresu sv˘ch mil˘ch pro ten pfiípad, padne-li, aby ten druh˘ je o smrti aneb zranûní vyrozumûl. V pravo pfied námi leÏí první ruská vesnice Chodiwance, jejíÏ jméno do smrti nezapomenu... Pluk rozvinuje se v linii, já hledím s hudbou zÛstat co moÏná vzadu, vÏdyÈ – pro Boha – nemáme zbranû, abychom se mohli bránit, jen ‰avli po boku a hudební nástroj! PfiibliÏujeme se k vesnici, vfiava nastává, bitva poãíná! Slunce praÏí hroznû! Sly‰íme, jak kulky nepfiátelské hvízdají vzduchem, horkem se tetelícím, nikde nevidíme v‰ak nepfiítele! Je prozí
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168738
ravûj‰í neÏli my, je schován, zakopán v zemi, dobfie skryt a my postupujeme pfied nûho, ukazujíce mu celé figury jako na zrcadlové rovinû. Rachot pu‰ek se stupÀuje. Prvnû v Ïivotû sly‰íme nûco hrozného, pronikav˘, zlovûstn˘ svist prvních granátÛ a ‰rapnelÛ, jeÏ zapadají s obrovskou explosí za námi do nebezpeãn˘ch, velk˘ch moãálÛ, v nichÏ mnoh˘ z na‰ich hochÛ od pluku navÏdy uvízl, svou vlastní tíhou a tíhou v˘zbroje hloubûji a hloubûji se bofie a tak za Ïiva pohfiben. Vidíme, jak na‰i ho‰i padají, klesají, mrou! Ostatní pak jdou ku pfiedu, jen ku pfiedu! Za plukem jako poslední jedou koÀmo plukovník Wiedstruck se sv˘m poboãníkem, setníkem Stuchlíkem. Vtom padá, klesá s konû první dÛstojník od pluku – setník Bulla, dobr˘ ãlovûk, zasaÏen jsa pfiímo na plno granátem, za ním mnozí jiní. Plukovní ‰tábní lékafi Dr. Jírovec, dobr˘ âech, volá mne jménem a dává mi rozkaz, abych opatrnû pfievedl hudbu pfies nebezpeãn˘ moãál a vedl ji do vesnice Chodiwance, která je jiÏ v na‰ich rukou a hofií na nûkolika místech, zde Ïe bude zfiízeno plukovní obvazi‰tû. Vfiava je k nepopsání, strojní pu‰ky ‰tûkají, dûla huãí. Plukovní hudba mûla konat ve válce sanitní sluÏbu. Konala ji v‰ak jen nûkolik prvních dnÛ, pak jiÏ nikdy více. Jednalo se o poskytnutí první pomoci, obvázání ranûn˘ch atd., k ãemuÏ byla hudba plukovním lékafiem v Solnohradû v tom nejnutnûj‰ím vycviãena. ·tábní lékafi Dr. Jírovec dal mi poslední pokyny a pfiipravil se s ostatními lékafii ke svému dílu – a hle, jiÏ pfiiná‰ejí sanitní hlídky na nosítkách první ranûné. Za nimi opût jiní pfiiná‰ejí tûÏce ranûné, s utrÏen˘mi údy od granátÛ anebo s jin˘mi hrozn˘mi ranami. Mnozí, s men‰ími zranûními, s prostfielen˘mi údy a pod. v cel˘ch fiadách pfiicházejí sami. Tu pfiichází jeden, stra‰né je na nûho pohledût, s bolestn˘m, nevylíãiteln˘m v˘razem ve tváfii, smrtelnû bled˘, stiÏen˘ tfiesavkou, hroznou bázní, leknutím, cel˘ se tfiese a nemÛÏe ze sebe slova vypravit! Onûmûl! A opût fiady nosítek s tûÏce ranûn˘mi. Tu pfiivádûjí dva kamarádi tfietího, s tûÏk˘m zranûním, celého krví potfiísnûného. U stolÛ lékafii horeãnû pracují, operují, fieÏou, obvazují, my pak pokládáme v‰echny ‰etrnû na slámu, jednoho vedle druhého, do dlouh˘ch fiad kolem stavení, podáváme v‰em obãerstvení, ãaj, kter˘ hltavû pijí a jejÏ hudebníci pfiipravují v hrncích na trávníku. V tom pfiiná‰ejí tûÏce zranûného setníka Förstera, brzy za ním na‰eho referenta plukovní hudby setníka Hoffmanna. Chápu se je‰tû s jedním poddÛstojníkem od hudby jeho nosítek a doná‰íme na‰eho ranûného setníka ke stolÛm. Jeho vdûãn˘, bolestn˘ úsmûv je nám odmûnou. V té chvíli z celé fiady nov˘ch ranûn˘ch volá mne jménem záloÏní dÛstojník, poruãík Kuttelwascher, syn presidenta krajského soudu v Tábofie, volá mne dobr˘ pfiítel, záloÏní dÛstojník poruãík JUDr. Bezdûka, rodák z Tábora, volá mne záloÏní dÛstojník Vondrák, taktéÏ z Tábora, mil˘ pfiítel poruãík v záloze Vanãura a mnoho jin˘ch. Ve chvíli uklá
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168738
Sentimentu bylo stále je‰tû dost.
dáme v‰echny do fiady na slámu a podáváme jim ãaj. Nበpolní knûz, páter âech (opravdov˘ âech a dobr˘ ãlovûk) v rochetce prochází obvazi‰tûm, udíleje svátost posledního pomazání umírajícím a tûm, ktefií jej o to Ïádají. Na v˘sost smutné a váÏné chvíle! PfiiblíÏil se veãer. Byl hrozn˘. Pfied námi hofiela celá vesnice, také Tomaszow hofií! Pfií‰erná záfi poÏárÛ vzná‰í se nad cel˘m krajem. Vfiava váleãná pozvolna utichá, stále je v‰ak sly‰et rachot pu‰ek a ojedinûlé v˘stfiely dûl. Ranûní doná‰eni jsou stále, i sami stále pfiicházejí. V dne‰ním boji padlo pfies 1 200 muÏÛ!“34 Aãkoliv tedy 19. divize splnila svÛj úkol a tím, Ïe zahnala Rusy od Jarczówa, zachránila pfied zkázou VI. sbor, uãinila tak s pomûrnû velk˘mi ztrátami.35 Tak jako na jihu v Srbsku, ani v Haliãi válka mnohdy neãinila rozdílÛ mezi frontou a zázemím, vojáky a civilisty a Raku‰ané se na dobytém území nemohli cítit
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168738