39
K tomu blíÏe Havel P. – Hodík M.: Vyznamenání za obzvlá‰tní zpÛsobilost v rakousko-uhersk˘ch ozbrojen˘ch silách 1868–1918, Historie a vojenství 1/2001, s. 63–106. 40 Kromû úlev ve sluÏbû, pfiiznání v˘hod ve formû povolení zdrÏet se mimo kasárna po veãerce a finanãních prémií. 41 V dfiívûj‰ích v˘cvikov˘ch fiádech (z let 1843 a 1851) byly zásahy do ãerného odmûÀovány bubnováním (u myslivcÛ troubením) první ãásti granátnického (generálského) pochodu, zásah do kruhu pak první ãástí pû‰ího pochodu (Füsilier- event. Fussmarsch), dobfií stfielci si smûli ozdobit polní ãepice (Lagermütze) barevnou látkovou kokardou. 42 V roce 1869 byla stfielecká instrukce vyÀata z v˘cvikového fiádu a vydána jako samostatná sluÏební kniha, v níÏ uÏ jsou zapracovány podmínky pro udûlení stfieleckého vyznamenání a pozdûji i pro získání vyznamenání za odhad vzdáleností. 43 K tomu blíÏe Havel P. – Hodík M.: Vyznamenání za obzvlá‰tní zpÛsobilost v rakousko-uhersk˘ch ozbrojen˘ch silách 1868–1918, Historie a vojenství 1/2001, s. 63–106. 44 K tomu blíÏe Havel P. – Hodík M.: tamtéÏ. 45 § 3 zákona o ubytování vojska a § 2 zák. ãl. XXXIX/1895. 46 § 5 zákona o ubytování vojska a § 4 zák. ãl. XXXIX/1895. 47 Raccolta delle leggi, sv. I., s. 357. 48 Zásady uvedené za písm. b) a c) byly pak znovu a podrobnûji vyjádfieny v dekretu dvorské kanceláfie z 16. 4. 1821, ã. 10086, sb. zák. pol., sv. 49, s. 115 a ães. sb. prov. zák. III. sv., s. 278. 49 Viz Koropatnicki A.: Die Kriegsschäden und deren Vergütung nach dem österreichischen und deutschen Recht, Wien 1915, s. 38–41. 50 K tomu dodejme, Ïe poãátek závazku k váleãn˘m úkonÛm byl za svûtové války vyhlá‰en ke dni 26. 7. 1914, a to nafiízením z 25. VII. 1914, ã. 170 fií‰. zák. a obdobn˘m nafiízením uherského ministerstva obrany z 24. VII. 1914. Tento závazek trval, protoÏe nebyl v˘slovnû odvolán, i po rozpadu monarchie. Pfiesto v‰ak byl za bojÛ na Slovensku, patrnû pfiehlédnutím, znovu vyhlá‰en vlád. nafi. z 6. VI. 1919, ã. 298 Sb., doplnûn˘m vlád. nafi. z 10. 6. 1919, ã. 303 Sb. Pfiitom byl opûtovnû vyhlá‰en pouze poãátek závazku podle zák. ã. 236/1912 fií‰. zák., nikoliv v‰ak téÏ závazku podle zák. ãl. LXVIII/1912. Zánik závazku k váleãn˘m úkonÛm byl pro celou oblast âSR vyhlá‰en ke dni 28. 2. 1921 vlád. nafi. z l8. 2. 1921, ã. 66 Sb. 51 § 27 zákona o váleãn˘ch úkonech. 52 K Ïádnému z tûchto osobních váleãn˘ch úkonÛ nemohly b˘t povolány Ïeny, a to ani v tom pfiípadû, kdy pro ostatní zamûstnance s nimi pracující byla zavedena pracovní povinnost uvedená za písm. b). 53 § 4 zákona o váleãn˘ch úkonech. 54 § 6 zákona o váleãn˘ch úkonech. 55 Podle cís. nafi. ã. 18/1916 fi. z. a zák. ãl. VI/ 1916. 56 §10 aÏ § 13 zákona o váleãn˘ch úkonech. 57 Pokud nebyla potfieba tûchto dopravních prostfiedkÛ zabezpeãena podle zák. ã. 235/19I2 fií‰. zák. ve znûní cís. nafi. 34/1916 fií‰. zák., resp. zák. ã1. LXIX/I912. 58 Jejich pracovní a mzdové pomûry upravovalo cís. nafi. ã. 122/ 1917 fií‰. zák., nafi. ã. 123/1917 fií‰. zák., resp. nafi. mín. honv. praes. ã. 18950/H. M./20b z roku 1915. 59 Jejich zafiazením do zvlá‰tního domobraneckého pracovního oddílu zfiízeného v podniku. 60 O nûm platila obdobnû jednak ustanovení zákona ã. 30/1878 fií‰. zák., jednak zák. ãl. XLI/1881. 61 § 21 zákona o váleãn˘ch úkonech. 62 § 19 zákona o váleãn˘ch úkonech. 63 Na území monarchie bylo pfied vypuknutím 1. svûtové války 64 vzdûlávacích a odborn˘ch vojensk˘ch ‰kol, ústavÛ a stál˘ch kursÛ pro spoleãnou armádu. 64 Ve‰keré vojenské ‰kolství bylo centrálnû fiízeno zvlá‰tním generálním inspektorem. Podobné
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168737
instituce generálních inspektorÛ byly zavedeny také pro fiízení a kontrolu v˘cviku i ostatní ãinnosti jednotliv˘ch druhÛ vojsk, sluÏeb a t˘lu. 65 K tomu napfi. Urbánek J. F.: Na‰e vojsko, jeho organizace, Telã 1913, s. 82 a násl. 66 K tomu ·ediv˘ I.: âe‰i, ãeské zemû a Velká válka 1914–1918, Praha 2001, s. 65 a násl. 67 K tomu napfi. Urbánek J. F.: Na‰e vojsko, jeho organizace, Telã 1913, s. 33–35. 68 K tomu viz Hodík M.: Encyklopedie pro milovníky ·vejka, Praha 1998, s. 104. 69 K tomu ¤ezáã Z.: Poslední císafiské manévry âechách, in: Vojensk˘ profesionál 10–11–12/2001, s. 118. 70 Nûmecké, maìarské, ãeské, slovenské, polské, ukrajinské, slovinské, srbské, chorvatské, rumunské, italské a Ïidovské. 71 K tomu napfi. Allmayer-Beck/Lessing: Die K. (u.) K. Armee 1848–1914, Wien 1974, s. 133. 72 K tomu napfi. Allmayer-Beck/Lessing: tamtéÏ, s. 128 a násl. 73 K tomu blíÏe Sked A.: Úpadek a pád habsburské fií‰e, Praha 1995, s. 220. 74 Broft M. a kol.: Vojenské dûjiny âeskoslovenska II. ( 1526–1918), Praha 1986, s. 456. 75 K tomu ·ediv˘ I.: âe‰i, ãeské zemû a Velká válka 1914–1918, Praha 2001, s. 65 a násl. 76 Mezi nimi byl napfiíklad pfiednosta c. a k. divizního soudu pro vojsko ve Vídni, plukovník auditor Jaroslav Kunz, pozdûj‰í ‰éf ãs. vojenské justice. 77 S v˘jimkou spolehliv˘ch moravsk˘ch pû‰ích plukÛ ã. 3 a 8. 78 Napfi. pû‰í pluky 42, 73, 92. 79 K tomu blíÏe ·ediv˘ I.: âe‰i, ãeské zemû a Velká válka 1914–1918, Praha 2001, s. 65 a násl. 80 K tomu Novák J.: Rakouské dreadnoughty, HPM 11/1994, s. 26. 81 K tomu Novák J.: Bitevní lodû typu „Erzherzog Karl“, HPM 3/2001, s. 12–16. 82 K tomu Marek J.: Îraloci císafie pána, Cheb 2001, s. 8.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168737
Rakousko-uherské pozemní síly
Po roce 1867 do‰lo v rakousko-uherské armádû k rozsáhl˘m reorganizaãním zmûnám, které se projevily rovnûÏ v oblasti v˘zbroje a v˘stroje. Spoleãné vojsko zahrnovalo od roku 1883 aÏ do propuknutí 1. svûtové války nadále tfii hlavní druhy vojsk, a to pûchotu (Infanterie), jezdectvo (Kavallerie) a dûlostfielectvo (Artillerie). Kromû tûchto hlavních druhÛ vojsk existovalo ve spoleãném vojsku je‰tû znaãné mnoÏství rÛzn˘ch pomocn˘ch jednotek a útvarÛ, jako byly oddíly Ïelezniãního, telegrafního a Ïenijního vojska a také znaãnû rozsáhlé vozatajstvo a dal‰í t˘lové jednotky a zafiízení. Na území celé fií‰e bylo na poãátku 20. století ze spoleãného vojska celkem 32 pû‰ích divizí, 58 pû‰ích brigád, 12 horsk˘ch brigád, 6 jezdeck˘ch divizí, 19 jezdeck˘ch brigád, 14 polních dûlostfieleck˘ch brigád, 2 horské dûlostfielecké brigády, 3 pevnostní dûlostfielecké brigády, 15 Ïenijních praporÛ, 1 Ïelezniãní a telegrafní pluk a 3 vozatajské pluky a dále znaãn˘ poãet zdravotnick˘ch i ostatních t˘lov˘ch jednotek a zafiízení.1 Pfiedlitavská zemûbrana (Landwehr) v té dobû mûla 8 pû‰ích divizí, 16 pû‰ích brigád, 2 jezdecké brigády a 16 kanonov˘ch baterií, zatímco zalitavská zemûbrana (honvéd) mûla 14 pû‰ích brigád a 4 jezdecké brigády. Základ pfii zfiizování polních armád tvofiil nadále voln˘ poãet armádních sborÛ, organizovan˘ch na základû sborÛ teritoriálních a sloÏen˘ch zpravidla ze dvou pû‰ích divizí, jedné jezdecké divize nebo jedné jezdecké brigády a dále z potfiebného poãtu dûlostfielectva, pomocn˘ch druhÛ vojsk a t˘lov˘ch jednotek a zafiízení.2 Niωím stupnûm v organizaci rakousko-uhersk˘ch pozemních sil byly pû‰í nebo jezdecké brigády3 a dûlostfielecké brigády. Jedna pû‰í divize mûla zpravidla 2 pû‰í brigády, podle svého urãení v‰ak ve v˘jimeãn˘ch pfiípadech mohla mít 3, ba dokonce aÏ 5 pû‰ích brigád. Dvû jezdecké brigády s podpÛrn˘mi jednotkami, nebo jedna jezdecká brigáda spolu s jednou jezdeckou dûlostfieleckou brigádou, ãi brigádou polního dûlostfielectva tvofiily v mírové dobû jezdeckou divizi. Dûlostfielecké brigády byly v rámci divize kombinovány s pû‰ími, nebo jezdeck˘mi brigádami. Základním ãlánkem v organizaãní struktufie brann˘ch sil monarchie byly pû‰í, jezdecké a dûlostfielecké pluky, ãlenûné na prapory, které se dále ãlenily na roty (setniny). Pû‰í pluk spoleãné armády mûl 12–16 rot. V míru se jak u spoleãné armády, tak u zemûbrany stavû
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168737