BARTÍK
vyzrazení služebního tajemství a zneužití funkce k pěti letům těžkého žaláře, ke ztrátě čestných vyznamenání a zbaven hodnosti. Prošel vězením v „Domečku“, na Mírově, Pankráci, Ruzyni a v Leopoldově. 1953 byl propuštěn, pracoval pak jako zásobovač v Ústavu péče o matku a dítě v Praze-Podolí. 25. 11. 1965 byl v plném rozsahu rehabilitován. L: F. Moravec, Master of Spies. The Memoirs of General František Moravec, New York 1975; týž, Špión, jemuž nevěřili, Toronto 1977; J. Koutek, Tichá fronta, 1985; J. a S. Kokoškovi, Spor o agenta A 54, 1994; J. Kuklík – J. Němeček, Proti Benešovi!, 2003; Tomeš 1, s. 48. P: Část pozůstalosti ve VÚA v Praze. Zlatica Zudová-Lešková
BARTÍK, Otakar, * 21. 8. 1868 Praha, † 14. 7. 1936 Praha, tanečník, choreograf, režisér, divadelní podnikatel Taneční vzdělání získal u baletního mistra ND Václava Reisingera a baletní mistryně mnichovského divadla Flory Jungmannové. Nejdříve statoval v ND v Praze a zároveň učil společenské tance. 1889–94 byl angažován jako tanečník v Mnichově, v sezonách 1894/95 působil v Bayreuthu a v německém divadle v Praze, 1895/96 vedl balet v Záhřebu a 1896/97 byl členem divadla v Hannoveru. Od 1897 získal angažmá v Mnichově, poté v Berlíně. 1905 odjel do USA, kde se prosadil jako tanečník a choreograf a zároveň působil jako poradce, koncertní agent a manažer řady českých umělců, kteří tam hledali uplatnění, mj. Marie Zieglerové, Rudolfa Frimla. 1905 otevřel v Chicagu První české vaudevillové divadlo. Založil také vlastní taneční skupinu Jeunesse dorée, jež s úspěchem vystupovala na divadelní lodi plující po řece Mississippi. V Metropolitní opeře v New Yorku nastudoval od 1908 jako hostující choreograf řadu tanečních vložek do operních inscenací. Když tam byla zásluhou dirigenta Gustava Mahlera v sezoně 1908/09 uvedena Smetanova Prodaná nevěsta, nastudoval pro toto představení tance. 1915 sklidil uznání publika a kritiky za choreografii Poloveckých tanců do opery Kníže Igor A. Borodina, 1917 nastudoval původní americký balet F. Gilberta Dance in the Place Congo. V řadě operních inscenací také tančil, např. ve Zlatém kohoutkovi A. Bolma postavu Generála (1918), v Petruškovi I. Stravinského Šarlatána (1919). Společně s manželkou Tilly B., která vedla v budově Metropolitní opery baletní školu, se věnoval výchově nejmladšího tanečního dorostu. Od 1923 působil ve funkci správce baletu a baletního mistra v cirkuse Barnum Bailey, kde se specializoval na výpravné hry (mj. Královna ze Sáby, Kleopatra, Popelka), oslňující diváky velkým počtem nákladně kostýmovaných tanečníků, velkými sbory a vizuálními efekty. Od 1931 do konce života žil opět v Praze. L: OSND 1/1, s. 461; MČE 1, s. 362; ČBS, s. 26; Tomeš 1, s. 48; B. Brodská, O. B., in: Taneční listy 1990, č. 2, příloha; Český taneční slovník, 2001, s. 13. Alice Dubská
231 BARTL, Franz Konrad, * 14. 6. 1750 Vejprty, † 28. 10. 1813 Olomouc, matematik, vynálezce Po obecné škole v rodišti navštěvoval gymnázium v Ostrově nad Ohří. 1771 odešel na pražskou univerzitu studovat matematiku, filozofii a práva. Od 1775 působil jako učitel aritmetiky, mechaniky a stavitelství na normální (hlavní) škole v Praze. Po získání doktorátu filozofie 1779 byl povolán na pražskou univerzitu jako mimořádný profesor matematiky. 1782 odešel na lyceum v Olomouci, kde až do své smrti působil jako řádný profesor matematiky a ředitel filozofických studií. Byl autorem řady vyhledávaných příruček a prací z oborů matematiky, aritmetiky, účetnictví, geometrie, mechaniky, optiky a astronomie. Celý život se zabýval konstrukcí hudebních nástrojů, s čímž souvisí jeho vynález klávesové harmoniky. Jím postavený nástroj byl všeobecně obdivován pro důmyslnou konstrukci a zvukovou krásu tónů. Harmoniku, kterou popsal ve dvou publikacích, představil poprvé veřejnosti 1795 v Olomouci, poté 1797 za přítomnosti rakouských arcivévodů v sále vídeňské univerzity. O nástroj projevil zájem i císař František I., který ho objednal a nechal zařadit do sbírek c. k. uměleckého kabinetu. Za odbornou publikační činnost a vynález klávesové harmoniky odměnil 1804 císař B. doživotním zvýšením platu. D: úplný soupis in: Ch. G. Kayser, Vollständiges Bücherlexikon 1, Leipzig 1834, s. 153n.; G. Wells, Personalbibliographien der Professoren und Dozenten der philosophischen Fakultät der Karl-Ferdinand Universität in Prag im ungefähren Zeitraum von 1700–1800, 1971, s. 86. L: Wurzbach 1, s. 170; BL 1, s. 52; J. Weinmann, B. F. K. Ein Egerländer Erfinder der Tatenharmonika, in: Der Egerländer 28, 1977, s. 28; EBL 1, s. 59. Jan Novotný
BARTL, Jaroslav, * 2. 8. 1906 Hradec Králové, † 1. 7. 1945
Praha, spisovatel, pedagog Působil jako odborný učitel. Později se stal ředitelem měšťanské školy v Praze 3. Za okupace bydlel v Horních Počernicích. Od 1932 publikoval školní naučné zeměpisné a dějepisné pomůcky (Podkarpatská Rus), vydal i několik příruček pro oficiální oslavy na školách, mj. Druhému prezidentu ČSR, Slovanským národům, Spřáteleným národům. Literárně se uplatnil jako překladatel z ruštiny. Jeho cestu k původní literatuře ovlivnilo dílo Zikmunda Wintera. Z podrobného studia literatury a dosud netištěných pramenů vzešla B. románová biografie o českém rybníkáři Jakubu Krčínu z Jelčan s titulem Rožmberský regent (1941). Formou kulturněhistorické studie zde zachytil rovněž dějiny a metody českého rybníkářství, způsobu práce při budování rybníka Svět aj. a shromáždil množství archivních údajů ke každodennosti Třeboně a k životu posledních dvou Rožmberků, Viléma a Petra Voka. K postavě Jakuba Krčína se vrátil i v tryptichu próz Tři pověsti o rybníkáři Kubovi (1944).
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168677
232 B. zemřel tragicky na následky úrazu ve vlaku. Posmrtně byl vydán jeho román V panské službě (1946), pojednávající o životě na panství Černínů z Chudenic na Pacovsku v 17. století. L: J. Kunc, Kdy zemřeli? 1937–1962, 1962, s. 11; nekrology: Svobodné slovo 8. 7. 1945, s. 2; Národní osvobození 10. 7. 1945, s. 3; Lidová demokracie 11. 7. 1945, s. 3; Svobodné Československo 10. 7. 1945, s. 3; Z. Mráz, Literatura jižních Čech 1945–1965, 1967, s. 24, 60; LČL 1, s. 137; Tomeš 1, s. 48. Marcella Husová
BARTL, Josef, * 3. 11. 1903 Brno, † 28. 11. 1972 Pardubice,
dirigent, hudební skladatel Studoval 1923–24 na pražské konzervatoři kompozici u Karla Boleslava Jiráka a dirigování u Otakara Ostrčila. Během své umělecké kariéry vystřídal řadu míst. 1927–28 vedl hudební školu v Breznu nad Hronom, 1931–35 byl korepetitorem ostravského divadla, 1939–45 stál v čele opery Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, po válce se stal šéfem Karlovarského symfonického orchestru a divadel v Teplicích a Ústí nad Labem. 1952 vedl operu v Košicích, 1956–60 operu a balet v Ústí nad Labem a nakonec v letech 1960–66 působil jako dirigent a sbormistr Národního divadla v Praze. Dirigoval především italské opery, ale zasazoval se také o uvádění operních premiér soudobých českých skladatelů. Vedle toho se podílel na dramaturgii baletních souborů a některé balety sám dirigoval. Uplatňoval se rovněž jako klavírista, komorní hráč, doprovázeč a sbormistr. Od 1970 vyučoval na pražské konzervatoři. D: Manon (balet, Ústí nad Labem 1949); Don Quijote (balet, neuvedeno); Matka a syn (komorní opera). L: HS 1, s. 51; ND a jeho předchůdci, s. 17 n.; SBS 1, s. 154; Český taneční slovník, 2001, s. 14; BLS 1, s. 249; J. B., in: Průboj 24, 2. 12. 1972; J. B. in: Hudební rozhledy 26, 1973, č. 1, s. 39. Marie Makariusová
BARTL, Karl, * 12. 9. 1884 Františkovy Lázně, † 11. 5. 1946
Cheb, politik Vyučil se krejčím a vlastnil poté samostatnou dílnu ve Františkových Lázních. Ještě před 1914 se stal členem výboru Říšského svazu nemocenských pokladen pro samostatné živnostníky, později členem výborů Německého kulturního svazu (Deutscher Kulturverband) a Svazu Němců v Čechách (Bund der Deutschen in Böhmen). Od 1933 byl funkcionářem Sudetendeutsche Heimatsfront, od 1935 Sudetendeutsche Partei (SdP). V dubnu 1937 (po smrti Eduarda Löhnerta) převzal v československém parlamentu jako náhradník senátorský mandát SdP za volební obvod Moravská Ostrava, po Mnichovu byl mandátu zbaven. Od 1. 11. 1939 se stal členem NSDAP. O jeho politických a veřejných aktivi-
BARTOCHA
tách za druhé světové války není nic známo. Po květnu 1945 byl internován v Chebu, kde ještě před odsunem zemřel. L: César – Černý 2, s. 549n.; BL 1, s. 52; EBL 1, s. 59; Balling 1, s. 437. Jan Novotný
BARTLÍK (též BARTLICIUS, BARTLÍČEK, PARTLÍČEK, BARTHESIUS, BARTLESMANN, Bernard (Bernardus
a S. Philippo Nerio), * 13. 2. 1646 Strážnice u Veselí nad Moravou, † 20. 7. 1716 Lipník nad Bečvou, římskokatolický kněz, historik Studoval pravděpodobně na piaristickém gymnáziu ve Strážnici. Do řádu vstoupil v Lipníku nad Bečvou 5. 11. 1664 a místo Matěj přijal jméno Bernard. Řádové sliby složil 5. 11. 1666 v piaristické koleji v Hornu (Rakousko). Na kněze byl vysvěcen v Olomouci v jezuitském chrámu P. Marie Sněžné 19. 3. 1671. Učil nejprve na různých piaristických gymnáziích, zejména v Litomyšli. Později působil jako rektor i na některých řádových kolejích: 1686 v Litomyšli, prvním rektorem se stal na nově založených kolejích v Kroměříži (1687) a v Příboře (1694). 1706 zastával funkci provinciála a 1709 rektora koleje v Lipníku. Byl též poradcem olomouckého biskupa Karla II. z Liechtenštejna-Castelcornu v otázkách zakládání piaristických kolejí. 1699 jej provinciální kapitula v Mikulově zvolila zástupcem na jednání generální kapituly v Římě, kde byl 1700 jmenován asistentem generála řádu pro zaalpské provincie. Pořádal tam rovněž centrální archiv řádu a sepsal řádové dějiny s názvem Annales ordinis nostri 1597– 1669, v nichž se zabýval nejen dějinami piaristů v Itálii, ale i v zaalpských oblastech. D: Chronologia Historica seu Annales Religionis CC. [clericorum] RR. [regularium] PP. [patrum] Matris Dei Scholarum Piarum a prima origine–1597 – usque ad annum–1669. Ed. in Ephemerides Calasanctianae (1923–1958); ed. in Archivum Scholarum Piarum (1997–1981). L: Diccionario enciclopedico escolapio II., Biografias escolapias, Salamanca 1983, s. 80; F. A. F. Fischer, Verzeichnis der Piaristen der deutschen und böhmischen Ordenprovinz, München 1985, s. 50; J. Bombera, Bernard Bartlicus (1646–1716). Příspěvek k barokní analistice, in: Jižní Morava 21/ 1985, s. 65n.; M. Zemek, Piaristické dějepisectví v našich zemích se zřetelem k jižní Moravě, in: Kulturně historické styky jižní Moravy. XX. Mikulovské sympozium 16. a 17. října 1990, s. 33n.; M. Zemek – J. Bombera – A. Filip, Piaristé v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 1631–1950, Prievidza 1992, s. 4 a passim; V. Bartůšek, Působení piaristů za Alpami od sklonku třicetileté války do roku 1669, in: Návrat k prameňom. Zborník štúdií k 350. výročiu príchodu piaristov na Slovensko, Prievidza 1992, pozn. 1, s. 45. Václav Bartšek
BARTOCHA, Josef, * 21. 3. 1859 Lověšice (Přerov nad La-
bem), † 3. 11. 1927 Olomouc, literární historik a kritik, filolog, překladatel, editor, pedagog Pocházel ze zámožné rodiny lověšického rolníka Františka B. a Františky, rozené Slováčkové. Obecnou školu vychodil 1870 v Horní Moštěnici. Nižší české reálné gymnázium
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168677
BARTOLOMĚJ
navštěvoval do 1874 v Přerově, pak v Olomouci, kde na Slovanském gymnáziu 1878 maturoval. Pod vlivem Vicence Praseka, svého tamního učitele, začal sbírat dialektologický materiál a věnovat se staročeské literatuře a slovanským jazykům. 1878 si v Praze na ještě nerozdělené filozofické fakultě zapsal obor klasická filologie – čeština. Stal se mimo jiné žákem Jana Gebauera. 1879–80 přerušil studia, aby vykonal vojenskou službu v Praze a Josefově. Na filozofické fakultě pak pokračoval a univerzitu po dvou letech 1884 dokončil. 1881 se ještě jako univerzitní student stal členem výboru Jednoty českých filologů a 1882 nastoupil jako suplent na gymnázium v Přerově. 1889–90 učil na nižším českém slovanském gymnáziu na Starém Brně. V té době se spřátelil s Františkem Bartošem, ředitelem tamního gymnázia, s nímž pak spolupracoval na jeho Dialektologickém slovníku. 1891 odešel jako profesor do Olomouce, kde do 1908 učil na českojazyčném gymnáziu latinu, řečtinu, češtinu. 1893 se oženil s dcerou zlínského vlastence Antonína Minaříka. 1895 přeložil text oratoria Josefa Haydna Stvoření a v dalších letech vydal komentovaná školní vydání tří Shakespearových dramat ve Sládkových překladech (Macbeth, 1897, Julius Caesar, 1897, a Coriolanus, 1902). Roku 1900 se stal dopisujícím členem Matice české. 1907 uveřejnil větší studii o Aloisi Vojtěchu Šemberovi (1907) a především své nejvýznačnější dílo, týkající se života a činnosti zakladatele české vědy na Moravě Františka Bartoše. Ze tří prací, které mu věnoval, shromáždil nejvíce údajů i osobní povahy v metodicky pozitivistické publikaci Z pamětí a života F. Bartoše (1907). 1908 byl B. jmenován ředitelem gymnázia v Uherském Hradišti, kde působil do 1926. Současně do 1914 vykonával funkci okresního inspektora českých škol. Stejně jako v předchozích působištích vyvíjel i v Uherském Hradišti intenzivní národně kulturní činnost v různých spolcích a organizacích, 1910 také jako člen uherskohradišťského zastupitelstva, později jako člen městské rady. Ve Vídni, kde 1912 prodělal operaci, navázal přátelství s Josefem Svatoplukem Macharem. V dalších literárních pracích se zaměřil na kulturní historii Moravy, především na dobu národního obrození a rok 1848 (K dějinám Lípy slovanské v Olomouci r. 1848–1849, 1914 aj.). V červenci 1926 odešel na odpočinek do Olomouce. Zanechal řadu materiálově podložených, především lingvistických prací o moravských nářečích (zejména popis dolnobečevského nářečí), z nichž čerpali jak F. Bartoš, tak J. Gebauer. Zabýval se i dějinami českého jazyka na Moravě. V popularizačních článcích, fejetonech a kritikách se v časopisech věnoval krajovým kulturním událostem. V letech 1888–89 a 1892–1902 redigoval Moravský kalendář národní. Užíval pseudonym ACHOTRAB, Ráb. Jeho syn Rostislav B. (1896–1978) byl překladatelem. D: in: Sborník Krajského vlastivědného muzea v Olomouci, odd. B. společenské vědy IV, 1956/58 (kde bibliografie B. díla).
233 L: OSN 28, s. 88; OSND 1, s. 462; KSN 1, s. 435. Nekrology: S. Souček, in: Naše věda 1928, č. 3–4, s. 82; rb (R. Bartocha), J. B. zemřel, in: Lidové noviny 5. 11. 1927 (uvedeno chybné datum úmrtí); B. Vybíral, in: Časopis Vlasteneckého spolku muzejního v Olomouci 1928, s. 155; F. Jilík, J. B. učitel a spisovatel, in: XLIV Výroční zpráva státního reálného gymnasia v Uherském Hradišti za školní rok 1927/28 (kde i soupis prací); 50 let reálného gymnasia v Uherském Hradišti, 1934, s. 48, 189; R. Fischer, in: Olomoucký památník k 60. výročí českého gymnasia v Olomouci 1848–1918, 1938, s. 46, 56, 170; J. Skutil, J. B. (1859–1927), in: Sborník Krajského vlastivědného muzea v Olomouci, odd. B – společenské vědy IV, 1956/58; týž, Z olomouckých styků F. Bartoše, in: Zprávy Krajského Vlastivědného muzea v Olomouci 1957; R. Bartocha, O působení J. B. na hradišťské školství, in: Zpravodaj města Uherského Hradiště 1969; LČL 1, s. 137; M. Hýsek, Literární Morava v letech 1849–1885, 1911, s. 190; Osobnosti střední Moravy, 2002. Marcella Husová
BARTOLOMĚJ z Hostýna, * okolo 1320 ?, † ? mezi 23. 8.
1378 a 3. 5. 1379 Praha, lékař, církevní hodnostář Do 1356 byl snad farářem ve Skramníkách na Českobrodsku. 1358 je doložen jako lékař a majitel domu v Řetězové ulici na Starém Městě pražském, téhož roku odkázal dům synovci. Současníci mu vytýkali, že si nedostatečně hledí svých povinností k nemocným klerikům a při katedrále. Působil také jako domácí kaplan Karla IV., jeho spolustolovník (doloženo k 18. 5. 1363) a také osobní lékař pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic (1363). Byl beneficiátem pražského kostela (beneficium přes nedostatečný věk potvrzeno papežem 19. 8. 1363), arcijáhnem boleslavským (1367–78). Čekatelství na kanovnictví v pražském kostele mu bylo uděleno 12. 7. 1371 a získal také titul magister in artibus et medicina. B. Ryba a podle něho též F. M. Bartoš, ho ztotožnil s Bartolomějem z Chlumce, autorem latinsko-českých středověkých slovníků. Tuto hypotézu odůvodněně odmítla A. Vidmanová. B. byl pohřben ve svatovítském chrámu za oltářem Cyrila a Metoděje. L: F. Tadra, Kulturní styky Čech s cizinou až do válek husitských, 1897, s. 286; B. Ryba, Nové jméno mistra Klareta, in: Věstník KČSN, tř. filos.-hist.-filol., 1943, č. V, s. 11n.; F. M. Bartoš, Ještě jednou o mistru Klaretovi, in: Český časopis filologický 2, 1943–44, s. 143n.; A. Vidmanová, Prolegomena k latinským spisům Mistra Klareta, in: Listy filologické, 1978, s. 193n.; K. Beránek, O počátcích pražské lékařské fakulty 1348–1622, in: AUC Historia Universitatis Carolinae Pragensis 9, 2, 1968, s. 72; F. Šmahel, Mistři a studenti pražské lékařské fakulty do roku 1419, in: AUC Historia Universitatis Carolinae Pragensis 20/2, 1980, s. 51; J. Tříška, Životopisný slovník předhusitské pražské univerzity 1348–1409, 1981, s. 40. Marie Bláhová
BARTOLOMĚJ z Chlumce (též BARTHOLOMAEUS de Solencia), řečený Klaret (Claretus), * ? kolem 1320 Chlumec nad
Cidlinou, † kolem 1370 Praha, autor a redaktor slovníků Autor veršovaných latinsko-českých slovníků z doby vlády Karla IV. Otázka jeho fyzické totožnosti nebyla dosud jednoznačně určena. Zřejmě mylný je starší názor, že B. byl bole-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168677