z pekla je sly‰et pláã a skfiípûní zubÛ kaÏdého hfií‰níka, kter˘ se tam dostane. A vy v puse uÏ nemáte zub ani jeden!“ Takov˘m tedy byl Hockewanzel hrdinou. Vyprávûly se o nûm nakonec i zkazky, které se mnohdy t˘kaly i jiného knûze, ale tak to ve svûtû chodí...
Ve jménu Otce...
9
O tom, Ïe si obyvatelé starobylého mûsta Chrastavy, leÏícího severozápadnû od Liberce, sv˘ch knûÏí pfiíli‰ neváÏili, svûdãí skuteãnost, Ïe házeli kamení na nového faráfie, kterého uvádûl sám královsk˘ komisafi po bûlohorské bitvû do kostela svatého Vavfiince. Na‰e povûst je ale pfiece jen veselej‰í a vznikla nejménû o tfii století pozdûji. To uÏ chodíval panáãek, jak se katolick˘m knûÏím fiíkalo, vyuãovat náboÏenství do ‰kol. A právû ten chrastavsk˘ si sv˘ch vûrouãn˘ch povinností velice hledûl. Tak se stalo, Ïe jednou potkal cestou z fary malého Seppa, jehoÏ rovnûÏ vyuãoval. Kluk bûÏel kolem nûho za sv˘mi zájmy, vÛbec si ho nev‰iml, natoÏ aby ho pozdravil. „Sepíku! Neumí‰ snad zdravit?“ zavolal faráfi pfiísnû, cel˘ rozhofiãen˘ tou nepfiístojností. Inu, chlapec se zkrou‰enû vrátil, hned se hluboce uklonil a div velebníãkovi ruku nepolíbil: „Pochválen Pán JeÏí‰ Kristus...“ MoÏná Ïe by se zase rozbûhl za svou zábavou, kdyby jej faráfi je‰tû nezadrÏel: „No, pro jednou ti ten pozdní pozdrav odpustím. Jenom mi je‰tû ukaÏ, jestli se umí‰ správnû pokfiiÏovat.“ „Ve jménu Otce i Ducha svatého,“ kfiiÏoval se kluk rychle, jen aby uÏ mûl to zkou‰ení za sebou. JenÏe nemûl. „CoÏe? Povûz to je‰tû jednou!“ vybafl na nûho faráfi pfiísnû, ale jin˘ch slov se stejnû nedoãkal. ¤ekl proto: „Po‰li mi na faru co nejdfiív svého otce, abych si s ním váÏnû promluvil, rozumí‰? A teì si bûÏ...“ Sepíka samozfiejmû ani nenapadlo, aby ãekal, co si panáãek je‰tû vymyslí, a byl v té chvíli v prachu. Doma v‰ak otci faráfiovo poruãení poctivû vzkázal. „Aha,“ promnul si tatík zamy‰lenû bradu. „Panáãek se dovûdûl, Ïe jsme zabíjeli, tak mu musím pfiinést nûjaké jitrnice a jelita. Ty, Sepíku, pÛjde‰ se mnou, aÈ ví, Ïe jsi jeho vzkaz vyfiídil spolehlivû.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168661
A jak fiekl, tak udûlali. Pfied farními dvefimi v‰ak pfiece jen nechal tatík kluka stát i s v˘sluÏkou, aby se snad knûz nezlobil, Ïe leze dovnitfi, kdyÏ pozval jenom otce. Na fafie se pak pfied velebníãkem uklonil, zpÛsobnû pozdravil, ale faráfi mu hned pfiikázal: „A teì se je‰tû pokfiiÏuj...“ „Ve jménu Otce i Ducha svatého...“ nestaãil tatík ani kfiíÏ praviãkou dokonãit, kdyÏ knûz zlostnû vykfiikl: „A kde jsi nechal Syna, bezboÏníku?!“ „âeká za dvefimi, velebn˘ pane, líbûj odpustit. Ale hned vám ty jitrnice a jelita pfiinese,“ fiekl sedlák a pfiitom také synka zavolal: „Sepíku, pojì s tou v˘sluÏkou, velebn˘ pán se uÏ nemÛÏe doãkat!“
O prvním âechovi v Americe Stalo se to pr˘ v dobách, kdy ‰iro‰iré prérie na americkém Stfiedozápadû ob˘vali vût‰inou indiáni a jen málo bled˘ch tváfií se tam odváÏilo zaloÏit svou farmu. Jedním z nich byl jist˘ Joe Smith, kter˘ se usadil se svou Ïenou Jane kdesi u hranic s dne‰ní Kanadou nad Severní Dakotou. A ponûvadÏ se vÏdycky chovali ke v‰em pfiátelsky, nechali je indiáni na pokoji. Pfiihodilo se jednou, Ïe mûl Joe na svém políãku fiepu, a kdyÏ se kteréhosi podzimního dne ‰el podívat, zda uÏ není ãas ke sklizni, strnul údivem. Právû uprostfied strmûla fiepa tak obrovská, Ïe by se pod jejími listy mohl schovat jako pod stfiechou! Jak tuhle bulvu vÛbec vytáhnu ze zemû? vrtalo farmáfii hlavou, ale nakonec si poradil. Nezavolal v‰ak Ïenu, dûti, dûdeãka, babiãku, vnuãku, psíãka, koãiãku a nakonec i my‰ku, jak to známe z pohádky, kdepak! ·el domÛ pro pár volkÛ a vzal i silné fietûzy, kter˘mi kofien rostliny ke spfieÏení pfiivázal, a uÏ se dal do pobízení, táhnûte, táhnûte, aÈ ten zázrak vytáhnete! Ve stejnou dobu se ‰el podívat na své bramborové pole u Lomnice nad Popelkou sedlák Jíra. Brambory uÏ mûl sklizené, tak chtûl uváÏit, co se sem bude hodit pro pfií‰tí rok. A tumበãerte kropáã! Pfiímo uprostfied lezlo z pÛdy jakési kofiání, jako by nûjak˘ strom rostl korunou do zemû... Sedlák se dlouho nerozm˘‰lel. Co má na jeho poli nûjak˘ rozjíven˘ strom vÛbec dûlat? Popadl proto obûma rukama tu zvlá‰tní vûc a co mu síly staãily, snaÏil se ji vytáhnout. JenÏe co se nestalo...
U
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168661
Ve chvíli zmizel sám v hluboké dífie, kde jsi dna nedohlédl! To farmáfiovo dobytãí spfieÏení v Americe tahalo pod biãem svého pána tu obrovitou fiepu ze zemû, aniÏ Joe tu‰il, Ïe se nûjak˘ ãesk˘ sedlák drÏí kofienÛ jako klí‰tû. Nevím, jak dlouho trvalo, neÏ volci fiepu i s Jírou nakonec vytáhli. Zato vím, jak oba muωtí na sebe koukali, ponûvadÏ nerozumûli, co jeden druhému povídá, aÈ se snaÏili domluvit v‰elijak: jako sovy z nudlí, Ïáby z ky‰ky nebo jako na nov˘ svût. Ano, jako na Nov˘ svût, to je nejtrefnûj‰í, ponûvadÏ právû tam se pr˘ Jíra jako první âech dostal, aãkoliv on sám se to dozvûdûl aÏ mnohem pozdûji.
O libereck˘ch ‰pekáãcích KdyÏ uÏ vedla v devatenáctém století Ïeleznice z Liberce do Tanvaldu, pracoval ve SmrÏovce na jednom hradle dûda Möller. Osud ho tam zavál právû z Liberce, odkud také pocházel a kde dlouhá desetiletí spokojenû Ïil. Nejspí‰ proto nedal na v‰echno, co odtud pocházelo, ani dopustit. Málokdo by se samozfiejmû divil, kdyby vychvaloval tamûj‰í sukno, i kdyÏ se narodil v soukenické rodinû. Hradlafi zboÏÀoval liberecké vufity a ‰pekáãky. KaÏdému proto tvrdil, Ïe nad nû v celém svûtû není, a kdykoliv se k té pochoutce dostal, jedl a jedl, aÏ se mu za u‰ima dûlaly boule. Proto se mu ve SmrÏovce také fiíkalo vrchní hradlafi ·pekáãek, ale to Möllerovi nikterak nevadilo, aby snad nevyná‰el své oblíbené uzenky dál. PonûvadÏ Ïil ve SmrÏovce i dal‰í Libereãák, Petr, kter˘ tam ãasto dojíÏdûl za svou nastávající, mûl hradlafi o pfiísun své pochoutky postaráno. Jednou se ale stalo, Ïe mládenec vufity koupit zapomnûl, a teprve pfii zpáteãní cestû vlakem na to pfii‰el. Spatfiil totiÏ, jak nûjak˘ bohat˘ cestující krmí voÀavou dobrotou svého psa, ale ten si pouze jednou dvakrát kousl a zbytek zÛstal jeho pánovi v ruce. „Vidí‰, jak je ta potvora mlsná?“ otoãil se k mládenci. „Copak je moÏné, Ïe ani tohle ten mizera neÏere? Ale poãkej, já tû nauãím!“ „To jsou normální uzenky?“ zeptal se Petr a hned se doãkal odpovûdi: „Ale kdeÏ, to uÏ bych to psisko musel roztrhnout jako hada! Je to Ïrádlo jen pro tyhle ãtvernoÏce, ale masa je v nûm vûru dost!“ Vlak právû opou‰tûl Luãany nad Nisou a pomalu se blíÏil ke SmrÏovce, kdyÏ mládenec, kÛÏe pod‰itá, dostal nápad. „Mohl byste mi pár tûch uze-
U
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168661