sypané perníkem mohou k masu pochutnat, o mûchufie nebo dal‰ím velkém koláãi – fiidiãi – ani nemluvû. Pravda, sem tam se v Bo‰ilci i sám dosyta najedl. To kdyÏ se o letnicích nechal vodit v papírové ãepici jako král a kat, kter˘ mu mûl posléze podle starého obyãeje naznaãit setnutí hlavy, vyvolával: Vedeme vám krále, rále, na‰li jsme ho v zelené trávû. Nechce nám nic jísti neÏ samé koblihy a kosmatice a vejce na rendlíce. JenÏe to bylo jednou jedinkrát v roce a hospodynû stejnû na Vincka hubovaly, Ïe celé stavení zamokfií… Potom si bo‰ileck˘ vodník usmyslil, Ïe se znovu oÏení. Ale která hastrmanice by si brala vdovce, co po nocích brambory na poli krade, aby se uÏivil, a je‰tû to má rozlité u roÏmberského vladafie? Marnû Vincek ploutve namáhal do okolních rybníkÛ a zdobil svÛj star˘ klobouk pentliãkami. Ani taková hastrmanská babice Dorotka, která b˘vala v louÏi téhoÏ jména u Svin a pfiitom jí fiíkala rybník, ho nechtûla! Usmyslil si tedy Vincek, Ïe to zkusí s nûkterou z vesnice. A ponûvadÏ bo‰ileck˘ fofit zrovinka umfiel, zaãal si myslet na vdovu po nûm. K vodû to budu mít, co kamenem dohodí, fiíkal si; v hájovnû se vÏdycky dobfie vafiilo, Ïenská také je‰tû není k zahození, a hlavnû ty suché, nad˘chané pefiiny! JenÏe k ní nemÛÏu pfiijít jako nûjak˘ vo‰ahejl, uvûdomil si souãasnû. Jal se tedy pfiemítat, kudy na to, aby ho fofitová nevyhodila jako ty ‰karedé hastrmanice. Musím se hlavnû od hlavy k patû dobfie obléknout, pfiinést nûjak˘ pûkn˘ dárek a i nûco na zub, kdyby bylo, vymudroval nakonec. Vincek v‰ak mûl do kapsy moc hluboko a nezb˘valo mu, neÏ v‰echno poctivû – ukrást. Mûl pofiádn˘ strach, jenÏe vidina teplé hájovny byla mocnûj‰í. A tak se sám vydal na jarmark do Veselí, aby tu nakoupil za pût prstÛ. Bloumal drahnou dobu mezi stánky, z odraného kabátku mu crãela voda a jen koukal, co by kde popadl. AÏ jeden t˘nsk˘ ‰vec se zaãal hádat s babkou, co prodávala ‰átky. Toho Vincek vyuÏil, sebral pár pûkn˘ch stfievícÛ i jeden ÏelíÀák, tedy ply‰ov˘ ‰átek, a honem pryã, aÏ jeho Ïabí nohy o dláÏ98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168660
dûní pleskaly. To víte, hnali se za ním oba; je‰tû Ïe mohl skoãit do LuÏnice i s kofiistí, neÏ jej dopadli! Podruhé si uÏ do Veselí netroufl. VáÏil radûji dlouhou cestu na jarmark do Tfiebonû, a to co moÏná nejdále od roÏmberského rybníka, jen aby ho vodnick˘ král nespatfiil. Tam se podafiilo Vinckovi ukrást pûkn˘ ‰irok˘ klobouk a kazajku s leskl˘mi knoflíky, kterou si u ka‰ny nûkdo na chvilku odloÏil. KdyÏ se vodník vrátil cel˘ upachtûn˘ domÛ, skoro ani únavu z cesty necítil. „Tak uÏ budu mít pomalu v‰ecko,“ mnul si radostnû Ïabí packy. „Staãí sehnat je‰tû nûco na zub, pofiádné koÏenky a jde se…“ S tím nûãím na zub si vûdûl rady hned: V Bo‰ilci se chystalo slavné svatováclavské posvícení! Po celé vsi kniãela prasátka strachem z fiezníka, vonûly koláãe, a tak se hastrmanovi sliny v ‰iroké papule sjíÏdûly. VÏdyÈ uÏ byl z toho hladovûní jako z kopfiiv plot. Poãkal v‰ak aÏ do sobotní noci, kdyÏ bylo v‰echno napeãeno, a potom pûknû potichounku cáp tláp k ba‰t˘fiovÛm, kde mûli jitrnice i jelejtka vÏdycky nejchutnûj‰í. UÏ nevím, kterak Vincek zafiídil, Ïe jedin˘ bajzek tenkrát ne‰tûkl, ale vyãistil ba‰t˘fii spíÏ pofiádnû. Cel˘ pytel pochoutek také za sebou ze dvora do rybníka táhl, aÏ tou tíhou jen hekal. A sotva se ocitl v bezpeãí pod hladinou, hned se dal do ochutnávání… V nedûli si Vincek trochu pfiispal, pak se ale posilnil pálenkou, kterou ba‰t˘fiovi také sebral, a zaãal se strojit k fofitové na námluvy. Nad nov˘mi koÏenkami mávl jen rukou a natáhl o‰oupané vodnické gatû. Zato na ukradeném klobouku si dal záleÏet; zatnul za stuhu prut, od nûhoÏ vlály pestré fábory, krempu obtoãil rozmar˘nou s pentlemi. Vyfintûn˘ jako Ïenich dal do ko‰íãku nûco jelítek, jitrniãek, koláãÛ od ba‰t˘fie, v‰echno pfiikryl novouãk˘m ‰átkem z veselského jarmarku a py‰nû jako páv vykroãil k hájovnû. JenÏe fofitovou nezastihl. Stavení bylo docela prázdné, dvefie otevfiené, a tak Vincek vklouzl dovnitfi. Chvilku nejistû pfie‰lapoval na prahu kuchynû, ale pak si sedl rovnou ke stolu a z dlouhé chvíle zaãal hodovat sám. Nu coÏ, poãkám tu na ni, myslí si Vincek. Takového vzácného hosta pfiece nevyhodí. Ujídal tedy z ko‰íku dál, aÏ na nûj v tom poledním tichu babího léta pfii‰la únava. A kdyÏ zmerãil vedle ve svûtnici vysoko nastlané pefiiny, dlouho se nerozm˘‰lel. I ve stfievících se do nich zahrabal, kloboukem si 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168660
pfiikryl tváfi, aby mu ne‰lo do oãí sluníãko, a za chvíli bylo sly‰et jen pfiidu‰ené chrápání. Fofitová pfii‰la brzy odpoledne. Víte od koho? Právû od ba‰t˘fiojc, kam ji a celé pfiíbuzenstvo pozvali na posvícensk˘ obûd. Byl tam nûjak˘ ‰vec aÏ z T˘na, mlynáfi ze ml˘na U VohnoutkÛ a plno lidí, které neznala. JenÏe ten obûd byl vûru poveden˘! Uplakaná hospodynû jim mohla nabídnout jen to, co zlodûj nestaãil v noci ze spíÏe odnést, a místo obvyklého pokojného klábosení se fieã toãila kolem neznámého lotra, kter˘ po sobû nechal mokré stopy aÏ k rybníku… Je‰tû neÏ vstoupila dovnitfi, zaslechla fofitová chrápání, jako kdyÏ pilou fieÏe. Jedním skokem byla ve svûtnici a zdvihla klobouk nad spáãovou tváfií… Krve by se v ní nedofiezal, jak se Vincka polekala, ale nevykfiikla, to zase ne. Potichounku vycouvala ze svûtnice a honem zpátky na ba‰tu, aby dali nezvanému náv‰tûvníkovi z rybníka za vyuãenou. A teì uÏ si jistû dovedete pfiedstavit, jak v‰echno dopadlo. ·vec poznal svoje stfievíce, ba‰t˘fiová jelítka, jitrniãky i koláãe, ba‰t˘fi svou pálenku a ten mlynáfi klobouk s kazajkou, které si na tfieboÀském jarmarku odloÏil. Jenom babka, jíÏ patfiil ÏeliÀák, scházela. Ale i tak vysázeli zlodûjskému hastrmanovi sukovicemi na záda nepoãítan˘ch. A snad by se ani do rybníka nedostal, neb˘t vodnického krále. RoÏmbersk˘ vládce dobfie vûdûl, co se s jeho poddan˘m dûje, a v poslední chvíli rozpoutal pod lesem takové povûtfií, Ïe oloupené pronásledovatele zahnal zpátky do hájovny. RoÏmbersk˘ také pfiestûhoval Vincka honem nûkam jinam – myslím aÏ do Okfiínku – aby ho uÏ lidé nepronásledovali. A tak se fofitová nikdy nedovûdûla, proã za ní bo‰ileck˘ hastrman vlastnû pfii‰el.
Jak stra‰idlo kejchadlo po‰tmistra vylekalo
Mohutná, nabílená venkovská kamna, která dodnes na nûkter˘ch místech nezbourali a chrání jako oko v hlavû, b˘vala kromû stolu, kde se jedlo, tím nejdÛleÏitûj‰ím zafiízením celé chalupy. Na nich panímáma vafiila, aÈ jiÏ pro v‰ední dny z brambor, mléka, mouky, hrachu, jahel, vajec, hub, zelí a z trochy omastku, anebo pro dny nedûlní a sváteãní, kdy nesmûlo chybût maso. Ov‰em na rozdíl od dne‰ních dnÛ platívalo pro hospodyni pofiekadlo „Hubû vÛle nedávej, mû‰ec svÛj zastávej!“ mnohem pfiísnûji; ‰lo tu ov‰em pfiedev‰ím o selsk˘ lid. Panstvo a mû‰Èané b˘100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168660