n S p o le čn o s t v e s t aré B abyl óni i
obecně přijatá pravidla jednání a nesměl se dopouštět skutků, které by byly bohům nemilé. Choroby nebo nezdary, které člověka postihly, byly vykládány jako trest bohů za nějaké vědomé či nevědomé zanedbání povinností vůči bohům. Mohly být však vyvolány také působením zlých démonů nebo i duchů zemřelých, kterým se od jejich pozůstalých nedostávalo odpovídající péče. Babylóňané se obávali také čarodějů, kteří mohli pomocí magických úkonů způsobit nemoc nebo smrt nějaké osoby. Na druhou stranu, ani zbožnost, přesné dodržování všech pravidel a ochrana před démony a čaroději ještě nezaručovaly přízeň bohů. Babylónští myslitelé byli znepokojováni otázkou původu zla na tomto světě, o čemž svědčí celá řada dochovaných textů, které se zabývají tímto tématem. Ve skladbách jako je Ludlul bél némeki (Chci chválit pána moudrosti) či Babylónská theodicea nacházíme obdobný motiv jako v biblické skladbě o Jobovi – motiv spravedlivého trpitele, který je stíhán neštěstími, aniž by si byl vědom nějakého prohřešku. Táže se bohů, jak mohou dopustit takovou nespravedlnost – on, jenž se nikdy nedopustil žádného špatného skutku, je pronásledován nemocemi, bídou a neštěstím a přitom vidí, jak se zločinci a bezbožníci topí v bohatství a žijí v blahobytu. Babylónští mudrci nenašli žádnou jasnou odpověď na tuto palčivou otázku – ze skladeb tohoto typu vyplývá jen obecné ponaučení, že boží úradky jsou lidským rozumem nepochopitelné a že skutky každého člověka jsou nakonec vždy zváženy a nějakým způsobem potrestány či odměněny. Je třeba říci, že většina informací, které máme k dispozici, se týká „oficiálního“ náboženství, jež se zrcadlí v mytologických skladbách, mudroslovných textech a podobných typech písemných pramenů, které sepisovali vzdělaní písaři. Zmínky v dopisech či jiných textech však jasně naznačují, že lidová víra prostých obyvatel Babylónie se mohla v mnoha aspektech odlišovat, nicméně máme málo informací k tomu, abychom dokázali tyto rozdíly souhrnně a podrobně popsat. Pro náboženské představy prostých obyvatel Babylónie měla zřejmě zásadní význam především víra v osobní ochranná božstva, která byla patronem každého člověka, ochraňovala jej před působením zlých sil a mohla vystupovat jako přímluvci u výše
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168659
B ohové a j ej i ch chrá m y n
postavených bohů. Na pečetních válečcích se často setkáváme s tzv. uváděcí scénou, která zobrazuje vyšší božstvo sedící na trůně, k němuž přichází nižší božstvo a přivádí za ruku svého chráněnce. Důležité bylo rovněž uctívání nadpřirozených bytostí, které neměly příliš vysoké postavení v babylónském pantheonu, ale o nichž se věřilo, že dokáží uchránit před určitou nemocí, uhranutím apod. Sošky a amulety zobrazující tyto bytosti se nosily na krku nebo se zavěšovaly u dveří či zakopávaly pod podlahami obytných domů, aby chránily jejich obyvatele. V každém případě lze říci, že svět bohů se neustále prolínal se světem lidským a že bohové byli více či méně viditelní v pozadí všech skutků, které staří Babylóňané prováděli. To se týkalo nejen událostí, které postihovaly jednotlivce a rodiny, nýbrž i celá města a státy. Například vpády cizích dobyvatelů, zničení měst či epidemie a přírodní katastrofy se považovaly za důsledek hněvu bohů, který byl vyvolán špatnými činy panovníka nebo jeho poddaných. Naopak období míru a prosperity mohla podle těchto představ nastat jen díky ochraně bohů, kterou si Babylóňané a jejich panovníci zasloužili svým bohabojným chováním a vzornou službou bohům. Není proto divu, že náboženství bylo úzce spjato s politikou a ideologií. Mnohá božstva měla také určité politické konotace a vzestup či úpadek některých státních útvarů či dynastií někdy probíhal paralelně se vzestupem či úpadkem božstev, jež s nimi byla nějak spojena. Jako příklad může sloužit bůh Marduk, který byl uctíván ve svatyni Esagila v Babylónu. Tento bůh získával v průběhu . tisíciletí před n. l. stále významnější pozici v pantheonu jižní Mezopotámie současně s tím, jak vzrůstal politický vliv Babylónu. V prologu k zákoníku Chammu-rabiho se uvádí, že nejvyšší bohové Anu a Enlil pověřili Marduka panováním nade všemi lidmi a učinili ho všemocným. Také mnohé mytologické skladby zřejmě měly mimo jiné sloužit i politickým účelům nebo – přesněji řečeno – jejich autoři byli ovlivněni určitou politickou ideologií, která v těchto textech více nebo méně výrazně vystupuje na povrch. V již zmíněné babylónské mytologické skladbě Enúma eliš našel vzestup boha Marduka své teologické zdůvodnění. Marduk
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168659
n S p o le čn o s t v e s t aré B abyl óni i
jako jediný z bohů byl schopen porazit síly chaosu, a proto se ostatní bohové jednomyslně usnesli, že bude jejich králem a vůdcem. Je příznačné, že v asyrské verzi této mytologické skladby vystupuje ve stejné úloze asyrský nejvyšší bůh Aššur. Je také doloženo několik textů, které jsou označovány jako Soud nad Mardukem a které zřejmě dali sepsat asyrští kněží či králové. Popisuje se v nich porážka boha Marduka a lze předpokládat, že tyto skladby byly sepsány v souvislosti s asyrskými snahami o politické ovládnutí Babylónie v první polovině . tisíciletí před n. l. Na závěr je třeba zdůraznit, že babylónský náboženský systém nebyl neměnným a strnulým monolitem, nýbrž živým organismem a v průběhu svého vývoje procházel četnými změnami, které se týkaly způsobů zobrazování a uctívání jednotlivých božstev, jejich úlohy v mytologii, ale i jejich obliby a postavení v rámci hierarchické struktury babylónského pantheonu. Současně s tímto vnitřním vývojem byly babylónské náboženské představy neustále konfrontovány s myšlenkovými koncepcemi obyvatel jiných oblastí Předního východu, které je ovlivňovaly a na druhou stranu jimi byly také ovlivňovány.
Chrámový personál Nejvýznamnější složkou chrámového personálu byli kněží, kteří vykonávali různé specializované úkoly související se zajišťováním náboženských obřadů a každodenní péče o sochu božstva umístěnou v chrámu. Mnohé z kněžských titulů, doložených v babylónských textech, však pro nás nejsou příliš srozumitelné a nevíme přesně, jaké činnosti příslušní chrámoví pracovníci vykonávali. V chrámech působili také například specializovaní zaklínači (ášipu), vykladači božích znamení (bárú), ale také zpěváci, zpěvačky, hudebníci a hudebnice. Výkon kultovních funkcí byl často svěřován ženám. Nejvíce pramenů (zejména starobabylónských) máme o kněžkách, které byly zasvěcovány různým božstvům a žily v uzavřených stavebních komplexech, přirovnávaných často ke klášterům. Pocházely z nejvýše postavených babylónských rodin, byly mezi nimi nejen dcery vysokých státních a chrámových hodnostářů, ale i princezny.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168659