Třetí dekáda (Ukázka, strana 99)

moc se jim to líbilo. Fakt pěkně udělané muzeum,“ říkal mi kamarád Igor, Varšavan a liberální novinář, o jehož zdravém úsudku jsem předtím neměl pochyb. Ale teď? Jak se mohlo tohle ponuře působící a o polskosti a hrdinství na každém rohu nabubřele vyprávějící místo líbit jeho šesti- a čtyřletému synkovi? Nehledě na to, že muzeum povstání je to jediné, co Varšavě po čtyřech letech primátorování zanechal pozdější prezident Lech Kaczyński – a Varšavané mu většinou odpustili, že mají místo druhé linky metra staré zácpy v ulicích a nové muzeum národní hrdosti. Polský nacionalismus je ostrý jako šavle kdysi slavné polské jízdy. Její sláva dávno pohasla, i když se tradují mýty o marných útocích proti německým a ruským tankům v září 1939. Teď už se omezuje jen na čestný doprovod oficiálních státních návštěv (a to ještě ne všech). Nicméně to, co v očích ostatních národů vypadá jako nesmyslné plýtvání lidmi a koňmi, chápou Poláci jako mytické hrdinské gesto národní obrany proti tradičnímu nepříteli. Podobně jako v bojích ve varšavském povstání, když bylo jasné, že bojujícímu městu nikdo nepomůže. Poláci mají vypjatou národní hrdost v sobě a není jim zatěžko pro ni umřít, i když je taková smrt pro pozorovatele zvenčí naprosto iracionální. Varšavské povstání totiž vypuklo 1. srpna 1944 v naději, že prozápadní Zemská armáda město osvobodí za pomoci sovětských vojsk. Rudá armáda však svůj postup zastavila a Němci povstání po dvou měsících potlačili. Varšavu prakticky srovnali se zemí, dvě stě tisíc lidí zahynulo. Poláci mohou být vybíjeni, mohou být chudí, nemusí nutně vyhrávat, ale zcela určitě a nepochybně si musí uchovat svoji národní hrdost a pýchu na slavnou minulost, která skončila trojím dělením Polska na konci osmnáctého století a byla krátce obnovena po první světové válce, aby ji pak opět přidusili – ale nezničili – Němci a poté Rusové a komunisté. 98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168601

Původ této národní hrdosti, která se třeba z českého pohledu zdá poněkud směšná, je nutné hledat v koncepci polského národa jako národa šlechty. Drobná polská šlechta byla v historii tou hlavní nositelkou pýchy, hrdosti a polskosti. „Koncepce polského národa, jejíž původ spočívá v ideologii polské szlachty, se šířila dále, až zahrnula všechny vrstvy společnosti,“ napsal o vytvoření moderního polského národa vynikající znalec Polska, Poláků a jejich historie, britský historik Norman Davies ve svých Dějinách Polska. V polovině 18. století se „polsky“ cítila jen úzká vrstva a až před první světovou válkou si poslední polsky mluvící rolníci uvědomili – poté, co byli zbaveni nevolnictví, že i oni jsou Poláci. Vědomí polskosti, propojené s katolickou církví, pomohlo Polákům vybudovat jejich stát a přežít nejprve nadvládu tří velmocí a poté v šíleném dvacátém století nacistickou okupaci a komunistický režim. Polský nacionalismus v něm ale dostal svůj specifický, úzce zaměřený a dovnitř orientovaný charakter. K tomu ještě jednou Norman Davies o polském národním vědomí: „Třebaže v některých okamžicích se hrdě hlásilo ke společnému evropskému dědictví se sousedními národy, často bylo poznamenáno úzkoprsým egocentrismem. Protože jej vyvolal cizí útlak, Polsko snadno podlehlo představě, že vše cizí je nepřátelské a podřadné, zatímco nic polského se nesmí kritizovat.“ Tohle napsal Brit v roce 1984, dávno předtím, než bratři Lech a Jaroslaw Kaczyńští svou národovecko-konzervativní politikou devatenáctého století v podstatě izolovali Polsko na evropské politické scéně století jednadvacátého. Totéž platí do značné míry i o Srbech, kteří se cítí být evropskými párii (kvůli válce pod vedením Slobodana Miloševiče a následným sankcím a honění válečných zločinců) a zároveň i ochránci Evropy před islámem (kvůli své boha99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168601

tĂ˝rskĂŠ historii, Ä?i spĂ­ĹĄe mytologii bojĹŻ s Turky). Jen se ĹĄlechtou je potĂ­Ĺž. Ve stĹ™edovÄ›kĂ˝ch bojĂ­ch, vÄ›tĹĄinou mezi sebou, byla pĹŻvodnĂ­ srbskĂĄ ĹĄlechta vybita a tĹ™eba novĂŠ krĂĄlovskĂŠ rody 19. stoletĂ­ vyĹĄly z rodin bohatĂ˝ch farmåřů. Snad i proto je srbskĂ˝ nacionalismus o nÄ›co zemitÄ›jĹĄĂ­ a primitivnÄ›jĹĄĂ­. PodobnÄ› se cĂ­tĂ­ dalĹĄĂ­ velkĂ˝ stĹ™edoevropskĂ˝ nĂĄrod, MaÄ?aĹ™i, kteří po prvnĂ­ svÄ›tovĂŠ vĂĄlce pĹ™iĹĄli o dvÄ› tĹ™etiny ĂşzemĂ­ a tĹ™etinu obyvatel a dodnes to povaĹžujĂ­ za kĹ™ivdu. StejnÄ› jako PolĂĄci majĂ­ pi u na velmoci kvĹŻli dÄ›lenĂ­ jejich tradiÄ?nĂ­ho ĂşzemĂ­. Tenhle postoj mĂĄ i zajĂ­mavĂŠ ekonomickĂŠ souvislosti. V dobÄ› modernĂ­ho kapitalismu se na obrovskĂŠm polskĂŠm trhu jen pomalu a s velkĂ˝mi potĂ­Ĺžemi uchycujĂ­ tĹ™eba mezinĂĄrodnĂ­ Ĺ™etÄ›zce hypermarketĹŻ. Nejde jen o to, Ĺže PolĂĄci vĂ­ce neĹž ÄŒeĹĄi Ä?i SlovĂĄci chtÄ›jĂ­ opravdu polskĂŠ potraviny a zboŞí, ale je tu i tradice a spousta malĂ˝ch mÄ›st a vesnic, kde jsou malĂŠ obchĹŻdky. PolĂĄk radÄ›ji nakoupĂ­ tam, neĹž aby se trmĂĄcel do nÄ›jakĂŠho hypermarketu, kde bude tĹ™eba zboŞí podezĹ™elĂŠho, tj. nÄ›meckĂŠho pĹŻvodu. Do velkĂŠ mĂ­ry lze tento polskĂ˝ nĂĄzor pochopit. PolĂĄci se prostÄ› cĂ­tĂ­ nesvĂ­ mezi NÄ›mci a Rusy, kvĹŻli nimĹž museli po druhĂŠ svÄ›tovĂŠ vĂĄlce zĂĄsadnÄ› mÄ›nit historickou podobu svĂŠho nĂĄrodnĂ­ho stĂĄtu. Jsou citlivĂ­ hlavnÄ› na NÄ›mce, Ä?ehoĹž vyuŞívajĂ­ politici jistĂŠho raĹženĂ­ k vyvolĂĄvĂĄnĂ­ strachu, onoho pĹŻvodnĂ­ho zdroje nacionalismu. Ale i to se mÄ›nĂ­, prĂĄvÄ› vlivem nebĂ˝valĂŠho ekonomickĂŠho rĹŻstu, kterĂ˝ Polsko v poslednĂ­ch letech proŞívalo a kterĂ˝ zcela nepohasl ani v globĂĄlnĂ­ krizi. NovĂĄ stĹ™ednĂ­ třída je sebevÄ›domĂĄ, evropskĂĄ, polskĂĄ, ale ne agresivnÄ› nacionalistickĂĄ. „Ne, ne, strach nemĂĄme, obavy z nĂĄvratu NÄ›mcĹŻ jsou nesmyslnĂŠ,“ říkĂĄ ve svĂŠm novĂŠm domÄ› Pawel Skrzywanek, manaĹžer jednoho mÄ›stskĂŠho podniku ve Vratislavi – Wroclawi, kterĂĄ do roku 1945 patĹ™ila NÄ›mecku, jmenovala se Breslau a vÄ›tĹĄina obyvatel mluvila nÄ›mecky. Studoval his100

UkĂĄzka elektronickĂŠ knihy, UID: KOS168601