Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168575
15. Paní, nesu vám psaní … Tato legendární věta pro divadelní elévy v sobě ukrývá úžasný potenciál, vynalezený lidstvem již strašně dávno – zasílaná sdělení neboli poštovní kontakt. Ono to opravdu začalo kdesi v hlubokých dějinách. Opočlověk A chtěl vyřídit opočlověku B, ať mu neleze do jeho rajónu nebo že mu ukradne opoženu a jeho zabije. Vylezl na nejbližší strom a řval na něj až mu lezly opooči z důlků. To byla první pošta hlasová. Byla strašně namáhavá. Chytřejší byli indiáni, kteří si prostě rozdělali na kopci oheň, naházeli na něj mokré dřevo, čímž vznikl hustý kouř, no a pak ho různě zakrývali a odkrývali, čímž podávali ostatním, kteří se nacházeli v dohledu, nezbytné informace, rady či varování. To už bylo lepší, protože to nebyla taková dřina. „Pocem, Malý oblaku,“ povídá indiánský táta synovi. „Co se to tu dovídám? Kde ses to v noci coural? Tak ty pálíš za Zelenou větví, dcerou z vedlejšího znepřáteleného kmene? A za našimi zády, bez vědomí náčelníka a vědomí mého? Pojď se mnou za tu skálu, popovídáme si,“ řekl starý indián a šel si to se synem vyřídit. Dějiny plynuly, věda se rozvíjela. Začali jezdit poslové na koních. Každý slušný historický román či film zařazuje do děje několik uštvaných koní, které musel takový posel zprávy po cestě vyměnit, aby se příslušný šlechtic dozvěděl, jak že ho sličná krasavice miluje nebo naopak – jaké pikle proti němu kuje. Někdy dostal z deštivého počasí, větru či mrazu po cestě zánět středního ucha, nestihl to, pikle se uskutečnily a byly z toho pak různé šarvátky, ne‑li války. Třeba v buši však odjakživa domorodci spíše spoléhali na vlastní nohy a tak místo rajtování na hřbetě zvířete takový bušan za úsvitu vystartoval, utíkal dva dny a dvě noci, aby důležitou zprávu zavčasu dodal. Pravda, někdy taky úkol nesplnil, protože ho po cestě sežral hladový lev, ale to už je holt riziko podnikání. Jedním z dalších objevů se stal poštovní holub. Zprávu spolehlivě doručil, pokud se rovněž nestal po cestě obětí dravce. Nojo, ale nechte ho doručit balík s vánočními dárky příbuzenstvu! To prostě nejde. Takže jinak. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168575
No a tak vznikla pošta a s ní poštovní doručovatelé. Je to zaměstnání důležité, potřebné a ne zrovna z nejlehčích. Pokud listonoš nepřináší složenky, je vítán s radostí v srdci, neboť teta Máňa jistě píše, že posílá husu. Pak existují jiné dopisy – plné lásky a ty jsou jedny z nejkrásnějších a mělo by jich být hodně. Lidi, pište si o lásce … Nejkurioznější zprávu přímo od poštovního doručovatele jsem jednou našla ve schránce: Byl jsem tu. Nikdo tu. Na poště máte telegram. Pošťák – listonoš. Zasmála jsem se a utíkala na poštu. No a dnes? To všichni víme – elektronická pošta, družice a přenášení myšlenek na dálku. Co bude dál?
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168575