L‘Osservatore Romano psal, že v některých zemích existují kněžská sdružení, která nejsou v souladu „s vlastním svátostným zasvěcením a božským posláním kněží, přestože se všeobecně představují pod pláštíkem cílů samo o sobě vznešených: lásky k vlasti, péče o mír a povznesení utlačovaných. Taková sdružení, i když jsou skutečně a nejenom zdánlivě svobodná, prostá nátlaku nejrůznějšího druhu, prakticky vytvářejí a prohlubují rozdělení v živém organismu církve. Obzvláště tam, kde v jejich vnitřním uspořádáni dochází až ke zřízení jakési ,protihierarchie‘. Často jim bývá svěřen monopol na to, co ještě zbývá z ,katolického‘ tisku, i jeho cenzura. Jsou známy případy, že takovéto týdeníky jsou prakticky zúženy na orgány těchto sdružení a ideologickou propagandu, že odmítají nebo cenzurují články biskupů, že nemají místo pro uvedení slova či dokumentů papeže, ani se nezmiňují o zprávách ze života všeobecné církve. Jako s takovými se s nimi konají porady a je s nimi jednáno. Chtějí proti biskupům nebo aspoň mimo ně zasahovat do života církve, seminářů, do liturgie, slovem do všeho. Některé sdružení došlo tak daleko, že chce psát ,směrnice‘ pro pastýřské listy, které by měli biskupové předložit věřícím. Ano, mír, který tato sdružení hlásají, není vždy mírem evangelia, jejž církev a kněz mohou a mají podporovat ze všech sil. Vedoucí těchto sdružení jsou často používáni, aby vytvářeli zvlášF v cizině falešnou představu o místní církvi. Působení těchto sdružení – ponechme stranou subjektivní úmysl kněží, mnohdy členů proti své vůli, pasivních v naději, často iluzorní, že si zajistí trochu prostoru pro pastorační činnost nebo ,se vyhnou většímu zlu‘ (…)“2
Kardinál Oddi o SKD PIT V české exilové revue Studie, vydávané římskou KřesNanskou akademií, bylo v č. 83 z roku 1982 uveřejněno interview s kardinálem Silvio Oddim, prefektem Kongregace pro klérus. Citujeme z něho: Otázka: „Komentář3 (pochází snad od Vás?) užívá velmi tvrdých označení pro tyto kněze, jako by byli nevěrní, nasazení do církve a jako by rozvraceli hierarchickou strukturu.“ Odpověb: „Komentář má stejný původ jako dokument a nebyl napsán jednou osobou. Užívá silných výrazů, ovšem v některých zemích jsou tato sdružení zneužívána k tomu, aby vystupovala jako oficiální 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168468
reprezentace církve. A to nemůžeme přijmout. Tito kněží by chtěli podřídit pod svou kontrolu biskupy a předkládat jim obsah pastýřských listů.“ Otázka: „Prohlášení nejmenuje, ale zdá se více než jasné, že jedním z těch sdružení je známé Pacem in terris v Československu.“ Odpověb: „V komentáři se vyskytuje slovo ,mír‘, z něhož se dá usoudit, že je míněno také Pacem in terris. Všichni víme, jakou neblahou činnost vyvíjí toto sdružení, které vtrhlo na církevní pole přímo brutálně.“ Otázka: „V těchto dnech jsou zde v Římě návštěvou ad limina českoslovenští biskupové. Ví se, že jeden z nich, biskup Vrana, patří oficiálně k Pacem in terris.“ Odpověb: „Jestliže je členem tohoto sdružení biskup, je to ještě horší, než když je členem kněz. Pokud k Pacem in terris patři mons. Vrana, pak se to pokárání vztahuje na něho přede všemi ostatními.“ Otázka: „Říká se to i o kapitulních vikářích, kteří spravují osiřelé diecéze v Československu.“ Odpověb: „O nich platí totéž.“ Otázka: „Nemůže toto prohlášení způsobit v takových zemích nějaké potíže?“ Odpověb: „Jistě, působí, ale to nemůže církvi bránit, aby nesplnila svou povinnost jasně vyslovit své názory a směrnice. Kromě toho víte, že v našem náboženském, kněžském povolání se někdy naráží na překážky a před nimi nesmíme uhýbat. Neříkám, že by mělo docházet k mučednictví, ale pro svou víru jsme připraveni…“ Tázající se: „jak to symbolizuje váš purpur…“ Oddi: „Správně, usque ad sanguinis effusionem – až k prolití krve.“4
Kardinál Tomášek proti SKD PIT Jistě se nestalo náhodou, že dekret Quidam episcopi vyšel právě, když čeští a slovenští biskupově byli v Římě na církevním právem předepsané a každých pět let se opakující návštěvě „ad limina apostolorum – u prahu apoštolů“, aby tam podali zprávu o stavu svých diecézí. Vraceli se do Prahy dne 19. března 1982, ale pro mlhu muselo letadlo přistát v Bratislavě. Tam už na ně čekal nejvyšší, církevními záležitostmi pověřený úředník předsednictva vlády Karel Hrůza. Důvěrně biskupy varoval, aby o dekretu Quidam episcopi mlčeli a Pacem in terris nechali na pokoji. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168468
Přestože biskupové přenocovali v bratislavském kněžském semináři, nesměli tamní bohoslovce pozdravit. Ti museli před příchodem biskupů rychle opustit jídelnu, v níž právě večeřeli. Kardinál Tomášek nesměl dokonce sloužit mši svatou, protože se nacházel v cizí diecézi, pro kterou neměl státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti.5 Od chvíle, kdy bylo jasné, že vatikánský zákaz kněžských politických spolků a organizací se vztahuje také na zdejší sdružení Pacem in terris, nepřestával kardinál Tomášek naléhat na kněze, aby s tímto sdružením nespolupracovali. Ti však nemínili uposlechnout, dokonce paličatě tvrdili, že se dekret na jejich sdružení nevztahuje. Proto v krátkém rozmezí letních měsíců roku 1982 adresoval kardinál Tomášek sdružení Pacem in terris dva dopisy. V prvním z nich (z 18. 6. 1982) stojí: „Prohlášení bylo vydáno z iniciativy Svatého otce, a to pro celou církev, a jeho autoritou bylo schváleno a promulgováno. Proto nelze říci, že ve Vatikáně chyběla informovanost. Opakuji: Toto prohlášení není nějaké běžné prohlášení pro klérus v řadě jiných prohlášení, ale je zde přímá iniciativa samého Svatého otce, který za svého kněžského života vícekrát navštívil různé oblasti světa, zvláště jako arcibiskup, a všude sledoval nejen život církve, ale i život kněží. A kromě toho nám může být zcela jasné, že jako náš víceletý soused v Krakově měl k tomu zvláštní příležitost, aby v tomto směru získal informace o nás.“6 Ve druhém dopise, datovaném 6. 9. 1982, píše pan kardinál: „(…) Z hlediska kázně, ke které se každý z vás výslovně zavázal biskupovi při kněžském svěcení, a z hlediska věrohodnosti vaší kněžské služby je neúnosné, aby někdo z vás šel jinou cestou než biskup, který je v jednotě s hlavou církve, s papežem! Aby to bylo zcela jasné, dal jsem prefektovi Kongregace pro klérus kardinálu Silvio Oddimu otázku: ,Je třeba počítat Sdružení Pacem in terris, které nyní existuje v Československu, mezi ony spolky a sdružení, o nichž pojednává Prohlášeni?‘ Odpověděl: ,Ano.‘ Aby o tom nebyly žádné pochybnosti, dal mi to i písemně zvláštním přípisem ze dne 18. března t. r. Proto je po vydání ,Prohlášení‘ neúnosné, abyste do Katolických novin, které dosud vycházejí s církevním schválením, nadále posílali zprávy, které se týkají nyní církevně zakázaného sdružení Pacem in terris.“7 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168468