Silná reciprocita je tedy mohutným podnětem pro kooperaci jak v případě interakcí, které se neopakují, tak v případě, že chybějí zisky podmíněné reputací, neboť lidé se silnou reciprocitou odměňují lidi, kteří kooperují, a trestají lidi, kteří podrážejí. Klíčem k pochopení lidské kooperace jsou tedy interakce mezi lidmi se silnou reciprocitou a lidmi sobeckými, jimž říkáme podrazáci, černí pasažéři, paraziti a dalšími, méně akademickými slovy.
Hra Konec smlouvání Povahu altruistického trestání dokládá pokusná ekonomická hra Konec smlouvání (Ultimatum bargaining), jednokolová ekonomická hra pro dva hráče: Hráč A rozděluje částku, jejíž celková výše je hráči B známa. Hráč A vysloví jediný návrh, jak by se částka měla rozdělit. Hráč B buď navrženou částku přijme, nebo přijmout odmítne. Jestliže hráč B navrženou částku přijme, získávají oba hráči takový díl původní částky, o jakém rozhodl hráč A. Jestliže hráč B nabízenou částku odmítne, nedostane hráč A ani hráč B nic. Testování této hry ve velkém počtu rozmanitých kulturních okruhů ukázalo, jak jsou hráči B i za cenu vysoké osobní ztráty ochotni trestat nabízející hráče A v případě, že sami pociťují nabídku jako nespravedlivou. Jakmile je totiž nabízená částka nižší než 25 % celkové částky, je pravděpodobnost odmítnutí vysoká. To odporuje klasické ekonomické racionalitě. Sobecký hráč by totiž přijal jakoukoli částku. Nízké nabídky však hráči B prožívají jako nespravedlivé. Od-
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168416
mítnutí nízké nabídky spjaté s potrestáním hráče A se v této hře chápe jako altruistický čin. Většina lidí totiž pociťuje, že se částka má rozdělit rovným dílem, což se považuje za sociální normu. Odmítnutí nízké nabídky je přitom nákladné pro oba hráče. Hráč A je trestán za porušení sociální normy. Hráči A si toho jsou obvykle vědomi. Jestliže hráči A vědí, že potrestáni tímto způsobem být nemohou, jak tomu je ve hře Diktátor, v níž hráč A rozdělí přidělenou sumu, aniž by ji hráč B mohl odmítnout, nabídky hráčů A klesají. A opačně: jakmile se hra Konec smlouvání opakuje ve větším počtu kol, pak hráči A, kteří byli odmítnuti, zvyšují v dalším kole nabízený podíl až na 70 %.
Altruistické trestání Experiment se studenty zkoumal altruistické trestání u 240 studentů rozdělených do skupin po čtyřech účastnících. Experiment byl proveden s reálnými penězi, účastníci měli možnost parazity potrestat nebo nepotrestat. Každý člen skupiny dostal 240 USD. Každý člen skupiny mohl přispět částkou 0–20 USD na skupinový projekt. Peníze, které do skupinového projektu nevložili, si účastníci mohli ponechat. Pravidlo hry říkalo, že za každý dolar vložený do projektu účastníci dostávali 0,4 USD – a to i ti z nich, kdo nevložili nic a byli tedy černými pasažéry, tedy parazity. Náklady na vložení jednoho USD byl tedy 1 USD, osobní zisk byl 0,4 USD.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168416
Sobeckým zájmem každého účastníka tedy bylo nechat si všechny peníze pro sebe – bez ohledu na to, co investovali další členové skupiny. Jestliže si nechali všichni členové své peníze pro sebe a neinvestovali, byl jejich zisk 20 USD. Jestliže však všichni investovali svých 20 USD, každý z nich po rozdělení společné investice dostal 0,4 × 80 USD, tj. 32 USD. Všechny interakce byly anonymní. Rozhodnutí o investici byla simultánní. Jakmile rozhodnutí padla, byli členové skupiny informováni o tom, jak se rozhodli druzí členové skupiny. Jestliže byla součástí hry možnost trestat, měli účastníci možnost sobecké hráče potrestat 0–10 trestnými body. V opačném případě možnost trestat odpadla. Trestný bod stál trestaného jedince 3 USD, jedince trestajícího stál 1 USD. Všechna rozhodnutí o trestu byla rovněž simultánní. Přímé reciprocitě se zamezovalo tím, že se hráči setkávali ve všech kolech hry jen jednou. Experiment byl proveden v deseti kolech. Altruistické trestání bylo časté. Celkem bylo uloženo 1270 trestů. 84,3 % hráčů trestalo aspoň jednou, 34,3 % hráčů trestalo více než pětkrát. 74,2 % trestů uložili kooperující jedinci (tedy ti, kdo přispívali nadprůměrně) »podrazákům«, to znamená jedincům, kteří přispívali podprůměrně. Trestání bylo tvrdé a nákladné. Jestliže »podrazák« investoval o 14–20 USD méně, než byla průměrná investice ostatních členů skupiny, vydávala skupina na jeho potrestání téměř 10 USD. Základní poučení: Jakmile nebylo trestání možné, kooperace se zhroutila. Přímým mechanismem, který je podkladem trestání »podrazáků«, jsou záporné emoce.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168416