98
v rybníčku v místním parku. Nedlouho poté ji na procházce v Hampstead Heath objevil jeden producent. Začala jeho psovi házet klacky a on ji pozval na konkurz na roli ve vel kém seriálu o nadpřirozených jevech v jedné anglické ves nici. Rosa prý nevěřila, že to myslí vážně, a ani se neobtěžo vala na konkurz jít, ale on ji vyhledal a rovnou jí roli nabídl. Měla hrát hlavní ženskou postavu: vikářovu šílenou dceru, která se zamiluje do vyšetřovatele paranormálních jevů. Do stala za ni filmovou a televizní cenu Britské akademie, načež se z ní stala jedna z nejvyhledávanějších hereček v Británii. Můj bývalý snoubenec Drew mě jednou měsíc v kuse pro sil, abych ho s ní seznámila, aby mu „pomohla v kariéře“. „Myslím, že ti bude připadat zajímavý,“ řekla teď máma. „To pochybuju.“ „Podívej se, nezačneš kvůli tomu zase vyšilovat, že ne?“ „Jak to myslíš?“ „Víš, jak to myslím. Jestli nechceš nic vědět, tak ti nic neřeknu.“ „No, už jsi mi to způlky řekla.“ „Fajn, takže, jedna věc je ta, že ji obsadili do hlavní role ve velkém hollywoodském remaku Anny Kareninové. Podle toho, co se říká, za to dostane několik milionů.“ „Aha. No, to se Rosa má.“ „Meg…“ „Co?“ „Mohla bys z ní mít větší radost.“ „Proč? Já z ní nemám radost. Je mi to jedno. Teda ne bylo by mi jedno, kdyby se jí nedařilo dobře; bylo by mi jí líto a doufala bych, že se to zlepší. Jsem ráda, že se jí daří dobře, do určité míry. Ale nesnáším kulturu celebrit; je to jenom další forma otřepaných příběhů k pobavení, ale se skutečnými lidmi namísto postav. Trochu jsem k tomu při čichla s Drewem, nezapomínej. On tam strašně chtěl patřit a já jsem strašně nechtěla. Prostě se mi to ekluje. A navíc, proč by měla ona dostat roli Anny? Ona vůbec není jako Anna. Anna je temná a tajemná. Rosa je jako obláček dýmu nebo pírko nebo bublina, kterou někdo zrovna vyfoukl. Je Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168263
hrozně bez obsahu a posedlá sama sebou. Byla by z ní dob rá princezna Betsy, ale ne Anna. A hele, předpokládám, že jestli je to nějaký hollywoodský remake…“ Máma se zasmála. „Co?“ zeptala jsem se. „Nežárlíme trošku?“ „Panebože, ne. Já jsem se svým životem víc než spokoje ná. Kdybych chtěla být herečka, tak bych šla na uměleckou školu. Nechci miliony. Nevěděla bych, co s nima. Musela bych se celou dobu starat o vlasy a o to, jestli mám na sobě správné šaty. Udržet si takový životní styl určitě stojí milio ny. Prosím tě, mami, nemůžeme změnit téma?“ Máma se pořád smála. „Neměla bych tě zlobit,“ řekla. „Ty víš, že jsem na tebe moc pyšná. Mnohem radši bych měla dceru, která píše knížky, i když je nikdo nekupuje, než takovou, co tráví všechen čas na červeném koberci a střída vě se objevuje v bulváru…“ „Ještě to zhoršuješ,“ přerušila jsem ji. „Já vím, promiň.“ Obě jsme se začaly hihňat. „Ach bože,“ řekla jsem. „Pitomá Rosa. Jak se má Taz? A Toby? Psi?“ Po zbytek procházky jsem poslouchala, jak máma poví dá o Tazově zakázce na nové nádraží St. Pancras a o Tobyho divném příteli, který trval na modlitbě před večeří, a o tom, jak jeden ze psů honil svůj ocas a nakonec ho chytil, takže všechno bylo od krve, dokud Taz nepřišel domů a nevyčis til to tam. Když jsme se rozloučily, podívala jsem se přes řeku. Tmavě růžová zem vypadala v počínajícím soumraku jako měkká kůže na vnitřní straně nohy nějakého obrovské ho mystického zvířete, které usnulo u vody, s trsy pubické ho ochlupení z tmavě zelených stromů a s jizvami a striemi cest. Jestliže protější strana řeky byla natažená noha spícího tvora, pak Kingswear byl dlouhý, hubený palec na noze, který si lenošně máčel ve vodě. Šla jsem domů zadem, kop ce tmavly a já přemýšlela, o kolik tajemnější se nyní zdálo ticho a o kolik lepší by byl mámin archiv, kdybych byla víc
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168263
jako Rosa, a o kolik větší smysl by měl její rodokmen, kdy bych měla děti.
100
V pátek večer hustě pršelo. Z knihovny jsem odešla brzy, šla jsem domů, vyzvedla B a šla ke Třem lodím, než se Christo pher vrátí. V pondělí večer, když dorazil domů, jsem se ho zeptala na zmatek s knížkami. Pořádně neposlouchal, co se stalo, a doporučil mi, abych si uklidila na svém volném stole a konečně využila ty dvě kartotéky, které mi vyrobil: jednu pro Meg Carpenterovou a druhou pro Zeba Rosse. Samozřejmě jsem se ho neustále vyptávala na Newmano vu knihu, například jestli si pamatuje, jak otevíral obálku, a jestli je možné, že z balíku něco vytrousil, jako dopis nebo pohled, třeba od Vi, ale byla z toho hádka, na jejímž konci mi Christopher řekl, že si ty svoje „zasraný knížky“ můžu z P. O. boxu vyzvedávat sama, když se mi nelíbí, jak to dělá on. Ta hádka vrhla stín na celý týden a ani jeden jsme se přes ni docela nepřenesli. Rozhodla jsem se, že se za svůj podíl omluvím, když se on omluví první. B ležela celá mokrá v hospodě pod stolem a zavrčela po každé, když někdo vešel. Udělala to vždycky jen tak hlasi tě, aby to slyšel ten, na koho vrčela, ale ne majitel hospo dy Tony — který většinu času trávil v zaujatém hovoru se štamgasty u baru — nebo hospodský kocour George, tako vý starý prašivý mourek, který by se pokusil vyškrábat B oči, kdyby zjistil, že tam je. George neměl dobrý zrak a B to asi věděla, když se schovávala ve stínu pod stolem za mýma nohama. Pořád jsem se pokoušela přijít na to, jak recyklovat materiál, který budu muset přečíst kvůli článku, a použít jej v románu. Moje bezejmenná hlavní hrdinka ničemu nevěři la, a kdybych ji snad poslala na odyseu do světa čtení z ča jových lístků, ohýbání vidliček a psychologické manipulace, posílilo by to její víru v hmotný vesmír. Ale nebyla jsem si jistá, jestli já sama nějakou víru v hmotný vesmír nebo vů bec nějaký vesmír mám. Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168263