96
Ti nás znásilnili! Grossmann: Tloukli vás? Né. Já: Tak jak vás mohli znásilnit? Bránily jste se? Ano! Grossmann: A jak? No… Jarča nechtěla a já jsem jim taky říkala, že vám to řeknem! Já: A co oni? Smáli se a znásilnili nás! Volové! Viď, Jarčo? Jo. A teď, až přijedou 16. října do Litvínova, jak říkali, tak s nima ani nepromluvíme! Maj u nás konec! S nima jsme skončily! Grossmann: Proč jste hned nepřijely? No… oni nás drželi a to… no… Já: Co to? (Pláč a pláč.) Prasata! Grossmann: Jak to, prasata? Jo… tak… prasata… hnusný… Já: Co udělali? Fuj! Grossmann: Co fuj? Ať to řekne Jarča!... (pláč) Ať to řekne Monika!... (pláč) Oba: Tak do prdele, řeknete nám, proč prasata? Proč fuj? (Pláč a pláč… ticho a ticho…) Oni na nás to… ze skříně! Grossmann: Co proboha? Nó… velkou stranu! Já: To na vás srali? Ano. Ze skříně! Grossmann: A co vy? Jak, co my? My ne! Já: No ne… co jste dělaly? Říkala jsem jim, ať toho nechaj, jinak vám to řeknem, viď, Moniko?
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168177
Ano. Já: A oni se pořád smáli, co? Monika: Ano! Já jsem ale uhýbala! Jarča: Já taky! Jarča: My jsme jim říkaly, že s vámi chceme chodit! Monika: A s nima ne! Teď, když víme, jaký jsou! Fuj! No, máte pravdu, děvčátka, povídá Jirka Grossmann, …to posrání samo o sobě nezabrání čisté lásce, ale to šukání, co myslíte, to by možná mohlo trochu vadit, ne? (Přemýšlení a rozpaky.) Jarča: Hmm… ale my jsme nechtěly! Monika: Oni nás opili a přísahali, že to nikomu neukážou! Já: Co neukážou? No… ty… jak… to… fotky! Já: Jaký fotky? Vy jste se fotily posraný? Jarča: My jsme nechtěly! Oni nás opili! Monika: Karel říkal, že nás možná budou fotit do filmu! O indiánech! Ani jsme se s Jirkou na sebe nemuseli významně dívat, ani na sebe mrkat, bylo nám oběma jasné, že se nám dostalo možnosti nahlédnout do světa, který nám naše přítelkyně v Praze doposud nenabídly! Už jsme se vyrovnali se ztrátou dvou pěkných dívek – inu, člověk nemůže mít všechno a tady ta ztráta nebude tak bolestivá – vzhledem k tomu, jak nám děvčátka hned v počátku znemožnila oblíbit si je. A tak jsme rozehráli partii smutného loučení. Oba jsme nasadili srdcervoucí výraz a božský Jirka dokázal plakat. Inu, Mistr. Co jste nám to, holky naše zlatý, udělaly?… My jsme oba zamilovaní až po uši. Od té doby, co jsme vás viděli, nemyslíme na nic jiného než na vás, a vy nás takhle zradíte, takhle zradíte naši velkou lásku, takhle zradíte náš veliký cit, jak si vás teď můžeme vzít, jak vás můžeme milovat, jak se můžeme objevit s vámi ve vznešené pražské společnosti, když nám vás posrali? Jirka je tak skvělej, že mám co dělat, abych se nesmál, a proto přitakávám: A já vůl se už začal rozvádět! Zkouším také plakat! Nejde to! (Děvčátka opět pláčou, Grossmann s nimi.)
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168177
98
Co platno, že uhýbaly… uhýbaly, dívenky naše, uhýbaly… neuhnuly…dopadlo… dopadlo… dopadlo… naši lásku zničilo, ach, běda nám, kterým zlí hoši pokáleli děvčata! Už to byla veliká legrace a děvčátka, Bůh nám odpusť, naši ironii, tento fakt, vůbec nepostřehla a byla velmi smutná a dokonce bych řekl i trochu překvapená a nechápající, proč naše vztahy končí. Jejich slepičí mozky sice připouštěly, že došlo k určitému nedorozumění, k jakési nemilé příhodě (však také obě dívky plakaly), ale jejich vnitřní přesvědčení bylo, že se zase tolik nestalo a my s Grossmannem tak trochu přeháníme. Obě dívenky byly přesvědčeny, že opravdu za nic nemůžou! Oškliví hoši je opili! (nechtěly) Oškliví hoši je znásilnili! (nechtěly) Oškliví hoši na ně… to… velkou stolici! (uhýbaly) Řekly jim, že už maj u nich utrum, a děvčátka se vrátila k nám! Tak co bychom jako teda ještě víc chtěli! No, stala se chyba, dívenky to uznávají, ale dobře to dopadlo a ony se vrátily, všechno se vysvětlilo, a tak o čem je vlastně pořád řeč? Je to velmi mrzí, a když to bude nutné, tak budou ještě chvíli plakat, ale my si nemáme na co stěžovat! My dva s Jirkou jsme morální vítězové, co morální, my jsme to vyhráli na celé čáře, děvčátka jsou naše, jsou u nás a zlí hoši byli náležitě vytrestáni! Jarča i Monča od nich odešly, jasně jim to řekly a taky jim řekly, že budou chodit s námi, neboť oni, Primitives Group, si jejich přízeň nezaslouží po tom, co jim udělali! Tak jednoduchá logika a my s Grossmannem to ne a ne pochopit! Zeptal jsem se, co bude, když s nimi půjdeme po Praze a všichni, kteří budou vědět, co se stalo, a že to budou vědět všichni, protože to je bezpochyby událost měsíce, ne-li roku, všichni budou říkat: Podívejte, to je Grossmann s Ringem a ty jejich holky, co jim je posrali! Jarča se trochu zamyslela a povídá: Vždyť ale všichni budou vědět, že už s nima nechodíme! Taky jsme jim to řekly!, dodala Monča. Vy máte všechno (Jirka a já) a oni nemají nic! Utrum! Ivan, basák, sólák a Tonda nemají už nic, všechno včetně jejich lásky je vaše!
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168177