Prodejce míní, že to je úplně v pořádku. Uvádí mě do zadní místnosti a vyplňujeme nějaké jiné formuláře. Ptám se ho na registraci, že můj bratr to chce mít vyřešené, než se vrátí, a prodejce telefonuje svému kamarádíčkovi na dopravním inspektorátu. Chvilku spolu mluví a ukazuje se, že auto je možné zaregistrovat už dneska. Kamarádšoft. Konstatuju, že prodejce se tváří šťastně, a ptám se ho, jestli je to proto, že budu platit hotově, a on říká, že ano. Teprve když člověk zaplatí hotově, dá se opravdu mluvit o koupi, domnívá se. Podle jeho názoru potlačily všechny platební karty a splátkové systémy původní požitek z nákupu. Peníze na ruku, to je koupě. Nesdílím jeho názor, ale myslím si, že je hezké, že je šťastný. Říká, že můžu zajet s dočasnou espézetkou na dopravní inspektorát. Tam na mě bude čekat jeho kámoš a všechno se vyřídí. Než se rozloučíme, ptám se ho, jestli ví, ve které poušti byla natočena poslední reklama na volvo. Neví. Snad na Sahaře. Volvo teď stojí zaparkované na ulici před domem. Odfaxoval jsem bratrovi brožuru o autě včetně účtu. Můj bratr se stal majitelem auta. Já sám sedím a dívám se na Jessičino telefonní číslo. 22 47 45 64. Je to taky Lisino telefonní číslo. Chci zavolat Lise a zeptat se jí, jestli by se nechtěla se mnou sejít. Potím se. Ale mám dojem, že musím zavolat. Měl bych něco podniknout. Čas je zralý na to, abych něco podnikl. Nemůžu donekonečna sedět doma a tlouct.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168049
S děvčaty je to zvláštní. Člověk se bez nich neobejde. Jsou tak pěkná. A jsou všude. Vždycky se tváří jakoby nic. Mám rád jejich hlasy. A taky se mi líbí, když se smějí a usmívají se. A když kráčí. Jsou taky trochu tajuplná. Někdy mám dojem, že ví něco, co já nevím. Ale jsou pěkná. A těžko polapitelná. Nikdy mě nepřestane zarážet, že dokonce i ty nejskvělejší holky letí na nejošklivější kluky. Moje jediná šance je nic nepředstírat. Když jsem byl mladší, pojednával každičký program pro mládež v televizi i v rádiu o tom, jak být sám sebou. O odvaze být sám sebou. Některé programy vlastně pojednávaly i o tom, co to je mít svůj životní prostor. Ale zbytek pojednával o tom, jak být sám sebou. Teprve teď začínám tušit, co to znamená. Jestli to tuší Lisa, to nevím. Stojí to za pokus. Pravděpodobnost, že Lisa má přítele, je přirozeně velká. Proč by Lisa neměla mít přítele? Je přece jak hezká, tak sympatická, a navíc budoucí fotografka. Určitě má přítele. Stejně ale volám. Telefon zvedá otec. Představuju se a připomínám se mu. Ptá se, jak to vypadá s volvem. Prosím, jestli bych mohl mluvit s Lisou.
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168049
Říká, že Lisa tam nebydlí. Byla u nich jenom na návštěvě, když jsme tam s Børrem byli. Lisa bydlí ve městě. A má telefon. Zapisuju si číslo. 22 60 57… a otec musí zopakovat poslední dvě číslice: 31. Obcházím jednou pokoj. Zhluboka se nadechuju a vydechuju. Je to peklíčko. Než začnu vytáčet číslo, chvilku tluču. Telefon několikrát zazvoní. Pak Lisa bere sluchátko. Mluvím s Lisou. Když domluvíme, ležím na pohovce a usmívám se. Je to, jako by právě přestalo pršet. Jako by pršelo a pršelo, ale nakonec přestalo. A všechno silně voní a stromy hrají všemi odstíny zelené. S děvčaty je to tak zvláštní. Nejdřív tady nejsou a všechno je poněkud únavné. Ale pak tu jsou a všechno je krásnější. Jde to neuvěřitelně rychle. Stačí jen pár vteřin a všechno zkrásní. Mám se sejít s Lisou za hodinu. Jsem pěkně nervózní. Jdu si dát sprchu.
102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168049