klidné, harmonické manželství, ale rozhodneme se pro ženu, která je vysoce inteligentní, ale netolerantní. To, že v našem žebříčku hodnot měla vysoká inteligence přednost, si však přiznat nechceme. Emoce mají vliv na naše jednání. Na jedné straně povědomí o tom, co v nás vzbuzuje kladné emoce, nás vede k tomu, abychom to dělali, a na druhé straně se vyhýbáme tomu, co nás vede k negativním emocím. Nejsme však na tomto způsobu uvažování totálně závislí. Kolikrát děláme věci, o nichž tušíme, že povedou k negativním emocionálním zážitkům – např. řekneme pravdu tam, kde víme, že to bude mít pro nás negativní dopad. Jindy neděláme věci, o nichž víme, že by vedly k pozitivním zážitkům – např. vyhneme se schůzce, která slibuje rádoby pozitivní alkoholový zážitek. Je to často vliv hodnotové hierarchie, který zde zasahuje do našeho rozhodování.
Cíle našeho jednání Co se rozumí cíli tam, kde jde o naše jednání? E. A. Locke (2002) definuje cíle jako „hodnoty aplikované na zcela určité okolnosti“. K tomu dodává: Hodnot dosahujeme tím, že jdeme za určitými cíli. Je tomu obdobně jako tam, kde své potřeby uspokojujeme tím, že nám jde o určité hodnoty. Mladý člověk, který si váží vzdělání, se dá zapsat na určitou školu a absolvuje ji. Tato škola je mu dočasným cílem na cestě k realizaci hodnoty vzdělání. A hodnota vzdělání má určitý vztah k vitální potřebě „přežití“ (žít a přežít). Podobně jako hodnoty neexistují vedle sebe, ale tvoří určitou hierarchii, i cíle tvoří určitou hierarchii. I když chci např. jít na fotbalový zápas a mám zároveň zadán určitý úkol, který bych měl splnit, musím se v dané chvíli rozhodnout pro jednu z těchto dvou možností. Obdobně je na tom mládenec, který se rozhoduje pro to, koho si vezme. V dané chvíli to může být jen jedna jediná. Ta, která v jeho hierarchii hodnot dosáhne na vrchol žebříčku. Na jiném místě definuje Locke cíl jako „to, čeho chceme dosáhnout“, a dodává: „když se vám to podaří, budete spokojeni, šťastni a zaplaví vás emoce radosti“. Zároveň však ukazuje na paradox: Ty nejobtížnější cíle, když jich je dosaženo, nepřiná98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167857
šejí nejvyšší míru radosti. Proč tomu tak je? Jednou z možností, jak tomuto paradoxu porozumět, je, že tyto nejobtížnější cíle (např. zlezení všech osmitisícovek v Himálajích) jsou tak řídké v lidské historii, že člověk se při jejich dosažení vyčerpá až „na dno svých sil“. Na druhé straně se ukazuje, že radost se objevuje nejen na konci – při dosažení cíle, ale již v průběhu cesty (obr. 10 a 11). Role myšlení (kognitivních složek lidské psychiky) je v celém tomto řetězci prvořadá. Uplatňuje se tam, kde jde o to poznat, o které potřeby jde, kde se rozhoduje mezi různými hodnotami (při stanovení jejich preferencí), při výběru a stanovování cílů, při porozumění úloze emocí, při hledání cest k dosažení (realizaci) cíle, při překonávání překážek na cestě k cíli, při volbě alternativních cest i dílčích cílů i při hodnocení úspěšnosti celého tohoto řetězce psychických aktivit. Je to v prvé řadě myšlení, které je odpovědné za naše aktivní jednání, i když je pravdou, že i emoce zde hrají roli. Jsou však odpovědné spíše za automatické činnosti, které do značné míry vylučují aktivní roli vůle. E. A. Locke znázorňuje celý motivační sled na obrázku 12. Obr. 10 Vztah radosti a cesty k cíli R
A
Rmax
C
B
Ideální pojetí zrodu radosti podle V. E. Frankla. Radost je závislá na přibližování se k vytčenému cíli (B). Radost dosahuje vrcholu (R-max) při dosažení cíle. Příkladem může být dokončení školy studentem (A) nebo dovedení známosti chlapce a děvčete ke svatbě.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167857
Obr. 11 Falešná cesta k radosti Rmax n
A
C
B
Ukazuje se, že zkratka (R), tj. snaha o přímé dosažení opravdové radosti (n) při opomíjení smysluplného cíle (B), je falešným řešením. Podle V. E. Frankla tudy cesta nevede. Opravdovou radost prožívá jen ten, kdo si vytkne smysluplný cíl (B) a spěje k němu krok za krokem (C). Vrcholu radosti (R-max) pak dosahuje, když dojde k cíli (viz obr. 10).
Obr. 12 Řetězec psychických aktivit řídících naše jednání
potřeby
hodnoty
cíle
jednání
emoce
Radost v našem životě je vázána jednak na hodnoty, o které nám jde, jednak na dosahování cílů, které si vytkneme. Vliv radosti na naše jednání je při tom nezanedbatelný.
Úspěšnost tohoto postupu je závislá na harmonii mezi našimi cíli, potřebami a hodnotami. Cíle jsou prostředky, jimiž se snažíme realizovat své hodnoty. Když se nám to daří, uspokojujeme své potřeby. Je-li tohoto souladu dosaženo, platí výrok Ayana Randa: „Štěstí (a tím i radost) je stav našeho vědomí, který pramení z toho, že se nám podařilo dosáhnout hodnot, o které nám jde.“
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167857