se nemůže změnit. To už ale víme asi tři tisíce let, že spása je v paměti. Stačí si promluvit s mrtvými. Reflex 33/2006 P. S. Někteří čtenáři proti tomuto textu vznesli námitku, že prvními obyvateli dnešního Izraele byli Kanaanci, což podle nich byli Palestinci, a ty Židé vyhnali. Tato úvaha je mylná, protože sám pojem národ je mnohem, mnohem mladší. Ve starověku žádní Kanaanci, Palestinci ani Židé ještě neexistovali stejně jako Němci či Češi. Dřívější společnost byla strukturována kmenově a počátky všech národů jsou dodnes zahaleny v mlze. Moderní bádání pracuje se třemi základními teoriemi o dobytí a osídlení Kanaanu. První dvě uznávají v podstatě historickou pravdivost příběhu o exodu. Jedna hovoří o dvou velkých vlnách emigrace z Egypta, které dosáhly Kanaanu odděleně v rozmezí několika desetiletí a obsadily zemi. Druhá teorie předpokládá neustálý proud migrace nomádských kmenů z Egypta přes Sinaj a také z Mezopotámie. Kmeny se prý shromažďovaly kolem společných náboženských center, v dobách krize uzavíraly spojenectví a nakonec se zkonsolidovaly v jeden národ. Třetí model podceňuje význam cizích etnických kmenů. Podle něho tvořili jádro izraelského národa otroci a utlačovaný lid v Kanaanu, kteří opouštěli své pány a usazovali se mimo města. V průběhu let se k nim snad připojovaly kmeny ze Sinajské pouště, ale těch nemohlo být mnoho. Nakonec se prý všichni spojili proti svým původním pánům a převzali zemi. V průběhu tohoto procesu se z nich vyvinulo národní společenství. Než se tedy koncem 11. století před naším letopočtem zřídila dynastie Davidova, měli už za sebou dlouholetou historii jako kmenové územní společenství.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167844
O strachu z nuly a demokracie „Základní vlastnost nuly spočívá v tom, že ji v běžném životě nepotřebujeme. Nikdo si přece nechodí nakoupit nulu ryb. Nula je svým způsobem „nejzjemnělejší“ ze všech základních číslovek a její užití si vynutily až potřeby kultivovaného myšlení… Nula stála v samém středu bitvy mezi Východem a Západem.“ Tato věta z knihy Charlese Seifeho s názvem Nula mě zaujala, protože příběh nuly je zároveň příběhem marných, někdy i násilných pokusů západního světa ochránit se před vlivem východních myšlenek. Dnes jako by se situace obrátila. Náš staletý strach z nuly, kterou Arabové běžně užívali, je ve své podstatě totéž, čeho se dnes bojí arabský východ vůči demokracii. Egypťané, Řekové ani Římané nulu neznali. Nula se objevila zřejmě poprvé v babylonském početním systému, to znamená na území dnešního Iráku, tam, kde donedávna vládl krutý Saddám Husajn, a kousek od místa, z něhož hřímá zlobný hlas íránského prezidenta Ahmadínedžáda. Stalo se to někdy kolem roku 300 před naším letopočtem. Nula se tehdy zrodila z potřeby dát sledu symbolů pro čísla jednoznačný význam. Pro Babyloňany znamenala nula jistotu, že jsou všechny znaky na správných místech. Bylo to proto, že byla jen formálním znakem, neměla žádnou hodnotu. Řekové, kteří už přemýšleli složitěji, odmítli nulu do svého zápisu zahrnout, i když o její užitečnosti věděli. Důvod? Cítili, že je nebezpečná. Báli se jí. Nula byla neúprosně spojená s prázdnotou: představovala nic. Prázdnota a chaos vzbuzovaly odedávna hrůzu, a proto měl člověk obavy i z nuly. Matematické vlastnosti nuly se zdály celý starověk nevysvětlitelné, a proto byly zahaleny tajemstvím. Už v babylonském systému nesměla nula nikdy stát sama, protože se vždy projevovala jinak, nepatřičně, přinášela do počtů zmatek, protože neměla obsah. Odporovala Archimedově axiomu, který říkal, že přičteme-li číslo k sobě samému, převýší výsledek vždy jakékoli původní číslo.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167844
Navíc svévolná snaha o dělení nulou může zničit základy logiky a matematiky. Pokud připustíme dělení nulou, lze matematicky dokázat cokoli. Seife uvádí příklad, jak lze doložit, že Winston Churchill byl mrkev. Nula představovala v základním západním filozofickém učení cosi konfliktního, protože s nulou jsou spojeny dvě nebezpečné myšlenky: prázdnota a nekonečno. Nekonečno hrozilo, že učiní nemožným jakýkoli pohyb, zatímco prázdnota by mohla rozmetat slupku vesmíru na tisíc kousků. Vztah k nule prolomil obchodník Leonardo Pisánský, známý spíše pod jménem Fibonacci, který žil v letech 1170 až 1250. Jako syn italského obchodníka hodně cestoval do severní Afriky a tam se seznámil s muslimskou matematikou, tedy s arabskými číslicemi včetně nuly. Fibonacci o tom napsal knihu Liber abaci, která pomocí arabských čísel vysvětlovala, jak násobit, a italští obchodníci a hlavně bankéři tento systém okamžitě přijali za svůj, protože jim značně zjednodušoval život. Do té doby se počtáři peněz museli spokojit jen s abakem, počítadlem a různými početními tabulkami, kterým se třeba v Německu říkalo Rechenbank; otrocky přeloženo výpočetní lavice, na které se při počítání i sedělo. Podle tohoto slova se dodnes jmenují banky. Některá italská města se zavádění arabských číslic včetně nuly vehementně bránila a je známo, že například Florencie ještě v roce 1299 používání arabských číslic zakázala. Výhody arabského číselného systému s nulou byly ale příliš velké a italští obchodníci se bez těchto číslic nebyli ochotni obejít. Vlády italských měst a církev se musely podvolit tlaku obchodníků. Arabský zápis číslic byl povolen a z Itálie se rozšířil dál. Nula zvítězila nad Evropou. Dnes je třeba nastartovat opačný proces, prolomit strach Arabů a muslimského náboženství z demokracie, která se zase zrodila v Evropě a která pro muslimy představuje stejný chaos, jako představovala před pár stoletími pro křesťany chaos nula. Zdá se, že bychom se při řešení konfliktu kultur mohli poučit právě na dějinách nuly. Měli by to být opět obchodníci a bankéři, jenže tentokrát arabští, kteří by mohli vyvinout tlak na místní vlády a církevní hodnostáře, protože demokra100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167844