byla vynikající, ale ty potřebuješ hlavně speciální ochranu před lesním běsem a černým hadem. Já bych se s Kristem spokojil, ale vykládej to nějakýmu Odžibejovi nebo Kajugovi. On si toho Krista musí nějakou dobu vyzkoušet. Třeba pár set let. Proč ne? Když Bůh udělal čas, udělal ho dost. Nemusíme hned panikařit. V jurtě mongolskýho šamana najdeš kravský kopyta, vysušený pohlaví místního sviště nebo růžovýho Kristuspána z umělý hmoty. Mongol je chytrej, všechno nějak upotřebí. To samý jsem viděl v New Orleansu, ve městě, kde se ve vedru, co tě zalehne jak deka, motaj v nepřeberný směsici všechny víry a pověry světa. Hlavně vúdú. Hned první den jela kolem mě podivná ženská na kole a jen tak narychlo se na mě podívala. Když jsem se vyptával, řekli mi kamarádi, že je to známá čarodějnice od vedle. A že se vůbec nekoukala dobře. Hm, na to kašlu, říkal jsem si, nějakej pohled, to vracím. Pak jsem tu paní začal potkávat každej den. Nedělalo mi to vůbec dobře. Vždycky se mi spustila z nosu krev. To se mi v životě ještě nestalo. Z předchozího rozhovoru je ti jasný, že jsem především pragmatickej, racionálně uvažující člověk, ale tohle bylo dost nepříjemný. Potkal jsem ji před barákem, na trhu, v hospodě, na přívoze, kdekoli, kdykoli, každej den. A hned se mi spustila červená. Došlo mi, že kvůli mojí kráse na mě ta strašidelná dáma určitě nekouká. Do New Orleansu už podruhý nemusím. Hroby na kůlech, patrový hroby kvůli povodním. Na barácích v černošských čtvrtích vúdúistický amulety. Vycpaný krokodýlové na hlídání malejch dětí. Usekaný pohlaví savců zvířecí říše halabala poházený kolem sošky Pražskýho Jezulátka v místním svatostánku. Hned za naším barákem nekonečný bažiny. Takový, kde mizej turisti, co je nebaví Bourbon Street. Ti, co hledaj ty baráky v bažinách, kde tancuje Mama Smrt s kohoutama. Já ty baráky nehledal. Já byl š astnej, že mám v batohu letenku. Vlastně ne, odjeli jsme autem. Do Utahu. Zase indiáni? Jo, Utahové. Je nějaká podobnost mezi situací severoamerických indiánů a Romů u nás? Nedá se srovnávat kvůli dvěma rozdílům. Jednak severoamerický indiáni mají obrovský kmenový majetky ukrytý v půdě. Třeba rezervace
104
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167810
Navahů je rozlehlá, tam by se vešly Čechy i s Moravou, a žije tam tři sta tisíc lidí. Ze zákona ji sice nesmí prodat, ale mají ji. Romové, děti větru, žádnou půdu nevlastní. Druhý významný rozdíl je v tradici. Indiáni mají tu válečnickou, plnou hrdinů, kteří přemohli nepřítele. Každá babička v chatrči bez elektriky má na stěně vždycky portrét Šílenýho koně, Sedícího býka nebo náčelníka Josefa. Indiáni jsou vesměs pyšný potomci. Taková minulost Romům chybí. Romové mají tradici ponížených a zabíjených. Když měli štěstí, byli z nich komedianti nebo kotláři. Chudý černošský babičky v nuznejch chatrčích mají na zdi třeba Martina Luthera Kinga nebo aspoň nějakýho baseballistu. Romové nemají na ze koho dát. Podobnost nevidíš žádnou? Nesmiřitelná hádavost mezi jednotlivými skupinami. Nejednotnost. Pamatuju si, jak se v jednom textu Ludvík Vaculík podivoval, proč se Romové nespojí a nezvolí svoje předáky. A proč by se měli spojovat? Oni jsou podobně jako indiáni příslušníci různých skupin. To jen nám se zdá Rom jako Rom. To my v nich chceme pořád vidět nějakou homogenní partu, která bude mít pár vůdců, se kterejma my budeme jednat. Strašlivej omyl a hluboký nepochopení! Už jsme se o tom bavili – dohoda s jedním indiánem nemusí další vůbec zajímat. Je to tedy tak, že řekne-li se Rom nebo indián, je to zhruba stejně přesné, jako když o nás někdo řekne, že jsme Evropani? Řekl bych, že rozdíly mezi Evropanama jsou menší. Nějaký kolektivní indiánství nebo romství je asi nesmysl. Indiáni Apačové se od indiánů Kwakiutlů lišili neskutečným způsobem. Jedni byli kočovný lovci, profesionální lupiči a válečníci, druzí lovili ryby, měli majetek, otroky a žili ve stálých vesnicích. Celá Evropa jsme až na malé výjimky jedna jazyková rodina, vyšlá z jednoho jazyka, praindoevropštiny. Takže dánština, čeština, rumunština jsou bráchové. V Americe je jazykovejch rodin asi padesát. Znamená to, že jazyk sousedů se liší stonásobně. To samozřejmě porozumění nijak nenahrává.
105
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167810
Tvoje indiánské povídání možná rozhodilo leckterého příznivce Karla Maye nebo euroindiánství. Jak to, že se Mayovi podařilo nám indiány tak zkreslit? Mayovky dosáhly do Německa a do Čech. V Americe Maye nikdo nezná. Velký znalec indiánů, lingvista profesor Salzman, žijící v Arizoně, sehnal jeden díl Vinnetoua na Filipínách a má ho ve své knihovně jako kuriozitu pro studenty a pro pobavení. Edice Indians, kterou jsi v nakladatelství Hynek prosadil a vedeš, by měla postupně fikci mayovek doplnit o seriózní poznatky? Mě dráždí to, čemu se říká kulturní favoritismus. Nekritické vyzvedávání jedné tradice nad jinou. Při pohledu do zrcadla se děsíme vlastní zblblosti, a tak tu svou vlastní příšernou tvář zmatláme barvičkama nakradenejma někde úplně jinde, kocháme se pohledem na vzniklýho exota a říkáme si: „Hle, toto je okouzlující jinost, konečně to pravý!“ Ale koukáme pořád jen na sebe. Mnou sestavený a přeložený výbor z indiánských příběhů Trnová dívka je alespoň částečně provokace. Mít rád indiány nebo spíš jejich folklor neznamená přece udělat si z nich barvotiskový idylický obrázek. A pozor, edici Indians v nakladatelství Hynek vede antropoložka Markéta Křížová, na rozdíl ode mne skutečný odborník. Sestavil jsi knihu Trnová dívka proto, že tě zajímají indiáni, nebo jejich příběhy? Je v tom asi obojí. Já byl vždycky čtenářem folkloru, pohádek, bajek, bavěj mě hádanky, řeči, vtípky, nesmysly, já bych Šeherezádu taky nikdy nezabil … Ty orální poklady i smetiště lidí z doby kamenný, teda indiánů, byly a jsou zachycovaný v nesčetných podobách od jezuitů, kteří je přepisovali do stravitelný podoby, po zálesáky, většinou Francouze, který se jimi bavili, až po zástupy folkloristů a antropologů z univerzit… a v češtině vyšly dosud většinou jen jako barvotisky. Kdybych narazil na zkazky nějakých Praskolidí z Třeskoprsk, tak bych se třeba zabýval jima, ne indiánama. To je nedorozumění, považovat mě za nějakýho znalce indiánství, o kterým nevím, co je. První texty jsem přelo-
106
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167810