Dopis lyonské obce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [97]
redaktor uplatňuje množství metafor, které čerpá jak z biblických kanonických knih, tak zřejmě i z židovské apokryfní literatury.8 Kromě toho se v Dopise lyonské obce objevují originální metafory, snad poprvé užité v křesIanské literatuře.9 K dopisu patří také vyprávění o pobytu galských mučedníků Attala a Alkibiada v lyonském vězení, které Eusebios uvádí dodatečně v samostatném citátu bezprostředně za výňatky z Dopisu lyonské obce. Tato pasáž nebývá v moderních edicích k Dopisu lyonské obce zařazována; tematicky ji nelze přiřadit k žádnému jinému dochovanému líčení a jde snad spíše o Eusebiovu parafrázi než o doslovný citát.10 Pasáže, které Eusebios z Kaisareie vybral z Dopisu lyonské obce, tvoří úvod k páté knize Církevních dějin, pojednávající o montanistickém hnutí. Eusebios chce na galských mučednících ukázat příklady pravověrného mučednictví.11 Přestože Eusebios dále uvádí, že se křesIané z Galie měli postavit profétismu montanistických skupin v Malé Asii a že poslali do Malé Asie množství dopisů, jež vyjadřovaly jejich „zbožné a pravověrné stanovisko“,12 z pasáží, které cituje, není zřejmé, že by Dopis lyonské obce obsahoval otevřenou polemiku s rigorózními maloasijskými křesIanskými skupinami. 8
V pasážích o biskupu Potheinovi a Blandině použil redaktor jako vzor židovského starce Eleazara a židovské matky z Druhé a Čtvrté knihy Makabejské. K biblickým motivům v Dopise lyonské obce srv. D. Farkasfalvy, Christological Content, str. 5 – 25; Th. Baumeister, Der Brief der Gemeinden von Vienne und Lyon und die Offenbarung des Johannes, in: F. W. Horn – M. Wolter (vyd.), Studien zur Johannesoffenbarung und ihrer Auslegung, Neukirchen-Vluyn 2005, str. 339 –355. K židovským literárním vzorům srv. W. H. C. Frend, Martyrdom and Persecution, str. 18 – 21, a O. Perler, Das vierte Makkabäerbuch, Ignatius von Antiochien und die ältesten Martyrerberichte, in: RivAC 25, 1949, str. 47–72. 9 Srv. W. Löhr, Der Brief, str. 138; P. de Labriolle, Le style de la lettre des chrétiens de Lyon, in: Bulletin d’ancienne littérature et d’archéologie chrétiennes 3, 1913, str. 198n; J. C. Plumpe, Mater ecclesia. An Inquiry into the Concept of the Church as Mother in Early Christianity, Washington 1943, str. 36 – 41. 10 Srv. Eusebios z Kaisareie, Hist. eccl. V,3,1–3 / GCS NF 6,1,432,6 –14: „Mezi nimi byl jistý Alkibiadés, který žil velice přísným životem. Dřív nejedl nic víc než suchý chleba a vodu a stejně chtěl žít i ve vězení. Attalovi ovšem bylo po prvním zápase, který v amfiteátru vykonal, zjeveno, že by nebylo správné, kdyby Alkibiadés odmítal Boží stvoření, a dával tím špatný příklad ostatním. Alkibiadés se nechal přesvědčit, jedl všechno bez zábran a děkoval Bohu. NeboI pozorně naslouchali Boží milosti a radili se s Duchem svatým.“ Podle Eusebia tuto pasáž obsahuje „týž dopis výše uvedených mučedníků“, tedy Dopis lyonské obce, srv. Th. Baumeister, Der Brief, str. 344; B. Dehandshutter, A Community, str. 5; W. Löhr, Der Brief, str. 135n (Löhr původ tohoto vyprávění v Dopise lyonské obce zpochybňuje). 11 Srv. poznámku Eusebia z Kaisareie (Hist. eccl. V, pr. 2 / GCS NF 6,1,400,11–12), že dopis obcí v Lyonu a Vienne není pouze popisem událostí, ale že jde o naučné či výchovné vyprávění (oujc iJstorikhvn … movnon, ajlla; kai; didaskalikh;n … dihvghsin). 12 Srv. Eusebios z Kaisareie, Hist. eccl. V,3,4 / GCS NF 6,1,432,21– 25.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167749
[98]
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Dopis lyonské obce
Některými charakteristickými rysy vyprávění – působení Ducha v mučednících, významné postavení žen mezi nimi, nepociIování bolesti během mučení, slitování pouze nad těmi apostaty, kteří při druhém výslechu vyznali víru,13 – se snad dopis dokonce otevírá postojům radikálních křesIanských skupin.14
EDICE A PŘEKLADY Bardy, G. (vyd.), Euse`be de Césarée, Histoire ecclesiastique (livres V–VII), Paris 1955, SC 41 (řecký text a francouzský překlad). Knopf, R. – Krüger, G. – Ruhbach, G. (vyd.), in: Ausgewählte Märtyrerakten, Tübingen 19654, str. 18 – 28 (řecký text). Musurillo, H. (vyd.), in: The Acts of the Christian Martyrs, Oxford 1972, str. 62 – 85 (řecký text s anglickým překladem). *Orbán, A. P. (vyd.) – Ronchey, S. (přel.), in: A. A. R. Bastiaensen et alii (vyd.), Atti e passioni dei martiri, Milano 1987, str. 59 – 95 (řecký text s italským překladem).
VYBRANÁ LITERATURA Barnes, T. D., Eusebius and the Date of the Martyrdoms, in: M. J. Rougé – M. R. Turcan (vyd.), Les martyrs de Lyon (177), Paris 1978, str. 137–143. Baumeister, Th., Der Brief der Gemeinden von Vienne und Lyon und die Offenbarung des Johannes, in: F. W. Horn – M. Wolter (vyd.), Studien zur Johannesoffenbarung und ihrer Auslegung, Neukirchen-Vluyn 2005, str. 339 –355. Dehandshutter, B., A Community of Martyrs. Religious Identity and the Case of the Martyrs of Lyon and Vienne, in: Annua Nuntia Lovaniensia 51, 2005, str. 3 – 23. Farkasfalvy, D., Christological Content and Its Biblical Basis in the Letter of the Martyrs of Gaul, in: The Second Century 9, 1992, str. 5 – 25. Frend, W. H. C., Martyrdom and Persecution in the Early Church, New York 1967, zvl. str. 1– 21.
13
Podle Dopisu lyonské obce se mírnost mučedníků vztahovala pouze na ty křesIany, kteří při prvním výslechu odpadli, ale při druhém již vyznali víru a podstoupili mučednickou smrt; pro ty, kteří se obětováním modlám vyhnuli pronásledování a nevyznali víru ani při druhém výslechu, má autor dopisu pouze odmítnutí: ti zavrhli „čestné, vznešené a život dávající jméno“ (Mart. Lugd. V,1,35) a jsou „synové zatracení“ (Mart. Lugd. V,1,48); srv. D. Farkasfalvy, Christological Content, str. 22 – 25. 14 Uvedené rigorózní rysy Dopisu lyonské obce podle B. Dehandschuttera (A Community, str. 12n) není nutno spojovat výhradně s maloasijským montanismem a dopis i přes jeho radikální názory nelze považovat za přímé odmítnutí Nového proroctví (což byl titul, jímž se označovali sami montanisté). Th. Baumeister, Der Brief, str. 345 a 355, soudí, že oslavou mučednictví a přísným postojem k apostatům, kteří zapřeli i při druhém výslechu (viz výše, pozn. 13), autor Dopisu lyonské obce vychází vstříc rigorózním maloasijským skupinám.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167749
Dopis lyonské obce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [99] Guyot, P. – Klein, R., Das frühe Christentum bis zum Ende der Verfolgungen. Eine Dokumentation, I, Darmstadt 1997, zvl. str. 70 – 90 a 339 –351. Kraft, H., Die Lyoner Märtyrer und der Montanismus, in: E. Dassmann (vyd.), Pietas. Festschrift für B. Kötting, Münster 1980, str. 250 – 266. Lanata, G., Gli atti dei martiri come documenti processuali, Milano 1973, zvl. str. 125 –136. Löhr, W. A., Der Brief der Gemeinden von Lyon und Vienne (Eusebius, h.e. V,1–2,[4]), in: D. Papandreu (vyd.), Oecumenica et Patristica. Festschrift für W. Schneemelcher, Stuttgart 1989, str. 135 –149. Orbán, A. P., Commento al „Martyrium Lugdunensium“, in: A. A. R. Bastiaensen et alii (vyd.), Atti e passioni dei martiri, Milano 1987, str. 397– 404. Rougé, M. J. – Turcan, M. R. (vyd.), Les martyrs de Lyon (177), Paris 1978. Wierschowski, L., Der Lyoner Märtyrer Vettius Epagathus. Zum Status und zur Herkunft der ersten gallischen Christen, in: Historia 47, 1998, str. 426 – 453.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167749