Bernard z Clairvaux: O l·sce k Bohu (De diligendo Deo)
Prolog VzneöenÈmu muûi, panu Emerichovi, kardin·lovi j·hnu a kanclȯi ¯ÌmskÈ cÌrkve, opat Bernard, ¯eËen˝ z Clair vaux: aby P·nu ûil a v P·nu zem¯el. ProsÌval jste mne vûdy o modlitby, ne o odpovÏdi na ot·zky ñ aË musÌm p¯iznat, ûe se ani k jednomu nehodÌm. Modlitby mi ovöem ukl·d· mÈ povol·nÌ, nenÌ to vöak p¯Ìliö vidÏt na mÈm jedn·nÌ. A pokud jde o zodpovÌd·nÌ ot·zek, po pravdÏ se mi zd·, ûe mi k tomu chybÌ to nejnutnÏjöÌ, totiû pÌle i nad·nÌ. SluöÌ se sice, p¯ipouötÌm, ûe za tÏlesnÈ statky û·d·te statky duchovnÌ ñ jen kdybyste je vöak chtÏl po nÏkom, kdo jimi vÌce opl˝v·. Pr·vÏ tak se ovöem vûdycky omlouvajÌ i lidÈ uËenÌ i neuËenÌ, takûe je tÏûko rozeznat, kdy mluvÌ neznalost a kdy skromnost ñ dokud to nerozhodne poslech jejich dÌla. Proto p¯ijmÏte z mÈ chudoby, co m·, abych snad, kdybych mlËel, nebyl jeötÏ pokl·d·n za filozofa. Neslibuji ovöem odpovÏdÏt na vöechno. Jenom na vaöi ot·zku, proË a jak se sluöÌ milovat Boha, odpovÌm, co mi d· on s·m. O tom je totiû zvl·öù sladkÈ uvaûovat, bezpeËnÈ p¯em˝ölet i uûiteËnÈ poslouchat. OstatnÌ ot·zky p¯edloûte schopnÏjöÌm. 1 .
K A P I T O L A
Chcete tedy ode mne slyöet, proË a jak˝m zp˘sobem se sluöÌ Boha milovat. Na to ¯Ìk·m: p¯ÌËinou, proË se sluöÌ milovat Boha, je B˘h s·m, a pokud jde o zp˘sob ñ milovat bez jakÈkoli mÌry a zp˘sobu.* *
Causa diligendi Deum, Deus est; modus, sine modo diligere. Lat. modus znamen· jak zp˘sob, urËenÌ, tak i mÌru, omezenÌ (odtud nap¯. moderatio).
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167746
StaËÌ takov· odpovÏÔ? Snad ano, ale moudrÈmu. Jsem-li vöak dluûnÌkem i nemoudr˝ch (ÿ 1,14), musÌm myslet i na nÏ, kde moudrÈmu je ¯eËeno jiû dost. Nechci se tedy zdr·hat zopakovat totÈû pro ty zpozdilejöÌ, ovöem spÌö jen oböÌrnÏji neû hloubÏji. ÿekl bych tedy, ûe B˘h je s·m kv˘li sobÏ hoden l·sky ze dvou d˘vod˘: jednak proto, ûe si l·sku nejvÌc zasluhuje, jednak proto, ûe l·ska k nÏmu p¯in·öÌ nejvÏtöÌ uûitek; ot·zka, proË se sluöÌ milovat Boha, m· tedy dvojÌ smysl. TÏûko ¯Ìci, o kterÈm z nich by se spÌöe dalo pochybovat: zda ËÌm si B˘h naöi l·sku zaslouûil, anebo jak˝ uûitek tato l·ska p¯in·öÌ. Na obojÌ bych ovöem odpovÏdÏl totÈû: ûe nevidÌm jinou dostateËnou p¯ÌËinu, proË se sluöÌ jej milovat, neû je on s·m. VezmÏme nap¯ed jeho z·sluhu. ZajistÈ se o n·s velmi zaslouûil, kdo n·m tak nezaslouûenÏ dal s·m sebe. Co n·m totiû mohl i on s·m d·t lepöÌho neû sebe? Pt·me-li se tedy po BoûÌ z·sluze a po p¯ÌËinÏ, proË jej milovat, je hlavnÌ to, ûe Ñon si jako prvnÌ zamiloval n·sì (1J 4,10). Je jistÏ hoden, abychom mu l·sku opl·celi, zvl·öù uv·ûÌme-li, kdo, komu a kolik l·sky prok·zal. Kdo totiû? Coû ne ten, jemuû kaûd˝ duch vyzn·v·: ÑTy jsi m˘j B˘h, vûdyù o nic, co bych ti mohl d·t, nem·ö nouziì? (é 15,2 Vg) A tato vzneöen· l·ska je opravdov·, neboù zajistÈ nehled· svÈho. A komu se tak p¯eËist· l·ska prokazuje? Je ps·no: ÑKdyû jsme jeötÏ byli BoûÌ nep¯·telÈ, byli jsme sm̯eni s Bohemì (ÿ 5,10). B˘h si n·s tedy zamiloval, a to zdarma, a to nep¯·tele. A jak? To ¯Ìk· Jan: ÑTak si B˘h zamiloval svÏt, ûe dal svÈho jedinÈho Syna.ì (J 3,16) A Pavel: ÑOn neuöet¯il svÈho vlastnÌho Syna, ale za n·s za vöecky jej vydal.ì (ÿ 8,32) A s·m Syn o sobÏ ¯Ìk·: ÑNikdo nem· vÏtöÌ l·sku neû ten, kdo poloûÌ ûivot za svÈ p¯·tele.ì (J 15,13) Tak se zaslouûil spravedliv˝ o bezboûnÈ, svrchovan˝ a vöemohoucÌ o ubohÈ. NÏkdo vöak ¯ekne: ÑTo jistÏ platÌ o lidech, ne vöak o andÏlÌch.ì Pravda, andÏlÈ to nepot¯ebovali. Jenûe ten, kter˝ p¯ich·zÌ lidem na pomoc v takovÈ bÌdÏ, andÏly p¯ed touto nouzÌ uchr·nil; a kdo stvo¯il lidi tak, aby v nÌ nez˘stali, ten rovnÏû z l·sky dal andÏl˘m, aby do nÌ neupadli.
102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167746
2 .
K A P I T O L A
Kdo to ch·pe, tomu je, myslÌm, jiû takÈ jasnÈ, proË je B˘h hoden l·sky, to jest ËÌm si ji zaslouûil. A aËkoli je toto vöe nevϯÌcÌm skryto, B˘h je p¯esto m˘ûe snadno usvÏdËit z nevdÏËnosti za nesËetn· dobrodinÌ, kter· dal ËlovÏku k uûÌv·nÌ a kter· uk·zal jeho smysl˘m. Vûdyù kdo jin˝ sk˝t· pokrm vöemu, co se ûivÌ, svÏtlo vöemu, co se dÌv·, a dech vöemu, co d˝ch·? Je vöak poöetilÈ chtÌt zde vypoËÌst, o Ëem jsem p¯ed chvÌlÌ ¯ekl, ûe je nesËetnÈ; staËÌ jako p¯Ìklad uvÈst to hlavnÌ: chlÈb, slunce a vzduch. ÿÌk·m hlavnÌ ne proto, ûe by to bylo to nejvzneöenÏjöÌ, ale ûe je to nejvÌc nutnÈ, neboù se to t˝k· tÏla. Ty nejvzneöenÏjöÌ dary m· ovöem ËlovÏk hledat v tÈ oblasti, jÌû s·m sebe p¯esahuje, to jest v duöi: je to d˘stojnost, vÏdÏnÌ a ctnost. D˘stojnostÌ ËlovÏka mÌnÌm jeho svobodnou v˘li, kterou je mu d·no ostatnÌ ûivoËichy nejen p¯evyöovat, ale takÈ jim vl·dnout. VÏdÏnÌm rozumÌm, ûe m· pozn·vat tuto d˘stojnost, kter· je jeho, ne vöak z nÏho. CtnostÌ pak naz˝v·m, ûe m· horlivÏ hledat, od koho ji dostal a vÏrnÏ se ho p¯idrûet, kdyû ho naöel. Kaûd· z tÏchto t¯Ì vÏcÌ m· dvojÌ str·nku. D˘stojnost ËlovÏka tkvÌ nejen v jeho v˝jimeËnÈ p¯irozenosti, ale i v moci jeho vl·dy, neboù z ËlovÏka jde vÏtöÌ hr˘za neû ze vöech ûivoËich˘ zemÏ. VÏdÏnÌ bude dvojÌ, kdyû pozn·me, ûe tato d˘stojnost i jakÈkoli jinÈ naöe dobro je sice v n·s, z·roveÚ vöak nepoch·zÌ z n·s. RovnÏû ctnost bude dvojÌ, jednak ûe svÈho p˘vodce d˘slednÏ hled·me, jednak mu z˘staneme neot¯esitelnÏ vÏrni, kdyû jsme ho naöli. D˘stojnost bez vÏdÏnÌ ovöem nenÌ k niËemu, a vÏdÏnÌ samo dokonce ökodÌ, chybÌ-li mu ctnost, coû obojÌ d·le vysvÏtlÌme. Jak· totiû sl·va nÏco mÌt a nevÏdÏt, ûe to m·ö? A vÏdÏt, co m·ö, ale nevÏdÏt, ûe to nem·ö ze sebe, je sice sl·va, ne vöak p¯ed Bohem. Tomu, kdo si s·m p¯iËÌt· sl·vu, ¯Ìk· apoötol: ÑM·ö snad nÏco, co bys nebyl dostal? A kdyû jsi to dostal, proË se chlubÌö, jako bys to nebyl dostal?ì (1K 4,7) Ne¯Ìk· jen Ñco se chlubÌöì, ale doplÚuje Ñjako bys to nebyl dostalì, protoûe vyt˝k· ne tomu, kdo se chlubÌ nÏËÌm, co m·, n˝brû tomu, kdo se chlubÌ, jako by to nebyl dostal. TakovÈ sl·vÏ se pr·vem ¯Ìk· nicotn·, neboù jÌ sch·zÌ ¯·dn˝ a pravdiv˝ z·klad. Pravdivou sl·vu od nicotnÈ rozliöuje apoötol takto: ÑKdo se chlubÌ, aù se chlubÌ v P·nuì (1K 1,31), to jest v pravdÏ. Neboù P·n je zajistÈ pravda. 103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167746