však, jak se nyní pokusíme ukázat, oporu v pramenech. Nejdůležitější svědectví o Audofledě a Theoderichovi nacházíme v prameni Excerpta Valesiana, u Jordana a Gregoria z Turonu. Současníkem událostí, kterými se zde nyní chceme zabývat, byl anonymní autor starších pasáží 2. dílu pramene Excerpta Valesiana (nazývaných Theodericiana). Gregorius z Turonu o Theoderichově manželce a Chlodvíkově sestře Audofledě tvrdí, že byla ariánka (jako Lantechildis), a že byla zavražděna svou dcerou Amalaswinthou. Jeho líčení je na tomto místě plné chyb a kromě svědectví o příbuzenském poměru Theoderichovy manželky k Chlodvíkovi a informace o jejím náboženském vyznání nemá téměř žádnou vypovídací hodnotu. V knize II 31 píše Gregorius o Chlodvíkových sestrách Albochledě56 a Lantechildě, jež spolu s bratrem přijaly katolickou víru, zatímco o Audofledě se tu vůbec nezmiňuje. Vypovídá tedy dle mého mínění o tom, že ke sňatku Theodericha a Audofledy skutečně došlo před Chlodvíkovou katolickou konverzí. Audofleda byla již zřejmě na ostrogótském území, kam přišla jako ariánka nebo zde k této víře konvertovala. Jordanes je jako pramen v souvislosti se sňatkem Theodericha a Audofledy většinou vynecháván. Jeho vědomosti o poměrech na franském území sice nemohou být srovnávány s Gregoriovými, zato však u něj najdeme hodnotná svědectví o životě Gótů a Ostrogóti jsou v centru jeho zájmu. Byl notariem na dvoře příslušníka královského ostrogótského rodu Amalů Guntigise a měl k dispozici nám nedochované dějiny Gótů z pera Cassiodora Senatora i jiné cenné prameny.57 Pasáž Jordanových Getik, která nás v tuto chvíli zajímá, vzbuzuje určitou nedůvěru svými omyly v chronologii popisovaných událostí. Definitivní porážku a zavraždění Odoakera klade např. do 3. roku po Theoderichově příchodu do Itálie, tedy do r. 490 nebo 491, v němž podle Jordana na radu císaře Zénóna svlékl prý také oděv soukromníka a oblékl oděv královský. Po tomto uznání své pozice Konstantinopolí požádal prý krále Chlodvíka o ruku jeho dcery Audofledy.58 K zavraždění Odoakera a provolání Theodericha králem Germánů v Itálii došlo teprve r. 493, kdy již vládl Zénónův nástupce Anastasios. Tento vládce římského Východu s novým Theoderichovým titulem nesouhlasil a roztržka mezi nimi trvala do r. 497. Jordanes tedy posunul popisované události o několik let dopředu. K tomuto omylu mohlo snad dojít tím, že tentýž římský senátor, jménem Festus, vedl dvě poselstva do Konstantinopole. První z nich zahájilo jednání s císařem Zénónem r. 490, po Theoderi100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167737
chově vítězné bitvě s Odoakerem na řece Addua (Ada), když Odoaker prchl do Ravenny. Žádalo o zaslání odznaků moci, které Odoaker odeslal do Konstantinopole, zpět do Itálie. Jednání ale neměla úspěch, podobně jako snaha jiného poselstva, vedeného Faustem Nigrem. Po zavraždění Odoakera se nechal netrpělivý Theoderich v březnu r. 493 svými bojovníky provolat králem, aniž by vyčkal souhlasu císaře Anastasia, který Zénóna vystřídal r. 491.59 Teprve třetí poselstvo, vyslané ohledně uznání Theoderichova postavení r. 497, v čele s týmž mužem jako r. 490, mělo úspěch. Theoderichův královský titul, který z něj činil vladaře všech barbarů v Itálii, byl císařem Anastasiem oficiálně uznán. Jordanes tedy připisuje události doby Anastasiovy vlády a výsledky druhého Festova poselstva době císaře Zénóna a na konto první legace senátora Festa. Zajímavá je však posloupnost Jordanem uváděných událostí. Hovoří se zde o porážce a zavraždění Odoakera, o smíření Theodericha s císařem Anastasiem a teprve pak o uzavření sňatku s Audofledou. Další text Getik pokračuje takto: Než však měl děti z manželství s Audofledou, narodily se mu nemanželské dcery, jež se svou družkou zplodil ještě v Moesii. Jednu jménem Thiudigotho a jinou jménem Ostrogotho brzy poté, co přišel do Itálie, provdal sousedním králům – první za vizigótského Alaricha a druhou za burgundského Sigismunda.) Nato se mluví o sňatku Theoderichovy sestry (germana) Amalafridy s vandalským králem Thrasamundem a jeho neteře (neptis) Amalabergy s durynským Herminifridem.60 V kapitolách 300 – 301 se píše o událostech sirmijské války (léta 504 – 505), následující kapitola 302 je věnována dění let 507– 508. Podle Jordanova řazení událostí došlo tedy brzy po Theoderichově příchodu do Itálie ke sňatku obou jeho nemanželských dcer s vizigótským králem a králem Burgundů. Jeho vlastní sňatek s Audofledou následoval teprve po smíření s císařem Anastasiem, ale před dynastickými sňatky jeho příbuzných s vládcem Vandalů a Durynků a před vypuknutím války o Sirmium (Sremska Mitrovica).61 Audofleda byla podle tohoto historika Chlodvíkovou dcerou. Poslední významný svědek, kterého máme k dispozici, je autor anonymní kroniky doby Theoderichovy, díla zvaného Theodericiana. Kronika byla poprvé vydána r. 1636 H. Valesiem společně s pramenem Origo Constantini imperatoris.62 Protože oba tyto prameny byly objeveny společně s textem 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167737
dějin Ammiana Marcellina, byly až do nedávné doby (naposled ještě v edici J. C. Rolfeho z r. 1958) vydávány vždy spolu s dílem Ammianovým. Samostatně tzv. Excerpta Valesiana vydali pak J. Moreau (1961) a V. Velkov (1968). Podle předmluvy nejnovějšího vydání sestává Kronika doby Theoderichovy ze dvou částí. První vznikla ještě za vlády Theodericha Velikého, po r. 518 a před r. 526 v Ravenně. Druhá část, vůči Theoderichovi a Ostrogótům nepřátelská, pochází od jiného autora, jenž psal teprve po zničení ostrogótského království.63 Údaje o Audofledě nacházíme v části prvé, sepsané dobře informovaným současníkem, který působil přímo v hlavním městě ostrogótského státu.
Návrh textově kritické úpravy části Valesiových excerpt64 Pojednání, které je pro náš problém velmi důležité, nacházíme v Kronice doby Theoderichovy v paragrafech 63 – 67. Alespoň pro bližší zájemce o práci historika považuji za užitečné uvést zde celé znění odstavců 63 a 64 podle nejnovějšího vydání z r. 1968 včetně příslušného kritického aparátu.65 Zvolená menší velikost písma zase umožňuje těm, kteří se tímto výkladem zdržovat nechtějí, pasáže následujícího rozboru přeskočit. § 63: Postea vero accepta uxore de Francis nomine Augoflada. Nam uxorem habuit ante regnum, de qua susceperat filias: unam dedit nomine Areaagni Alarico regi Wisigotharum in Gallias et aliam filam suam Theodegotham Sigismundo filio Gundebadi regis. § 64: Facta pace cum Anastasio imperatore per Festum de praesumptione regni, et omnia ornamenta palatii, quae Odoacar Constantinopolim transmiserat, remittit. Text uvedených odstavců činil i novějším editorům potíže, proto jej zatím nepřekládám.66 J. C. Rolfe chápal oba paragrafy jako jeden celek. Počátek odst. 63 u něj zní: Postea vero accepta uxore de Francis nomine Augofladam. Moreau a Velkov upravili celé znění první věty odst. 63 podle ablativu accepta uxore. Rukopis B má ovšem dva akusativy – uxorem (mladší rukopis má uxore) a Augofladam (tatáž podoba je i v rukopise P). Akusativy vyžadují sloveso ve tvaru určitém, a proto starší editoři, k nimž se ještě v r. 1875 připojil V. Gardthausen, upravovali výraz accepta na accepit. Zmínka o dřívějším Theoderichově sňatku (v Moesii) je v odst. 63 pouhou vsuvkou a měla by být oddělena pomlčkami nebo závorkami. V odst. 64 patří ke slovesu remittit (zaslal zpět) z obsahového hlediska podmět Anastasius, nikoli Theoderich. Také tento paragraf nemá tedy žádnou řídící větu a stylisticky navazuje zřejmě přímo na první část odst. 63, jak to ve své edici pojímá J. C. Rolfe.
102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167737