Kramářova vila ve Vysokém nad Jizerou (Archiv Národního muzea)
jistě i z prestižních důvodů, vybrali vídeňského architekta Friedricha Ohmanna. Vila je opravdu reprezentativní stavbou, tyčí se na baště svatého Tomáše přímo proti Hradu, ne náhodou se jí za první republiky pro nepříliš dobré vztahy mezi Kramářem a prezidentem Masarykem říkávalo vzdorohrad. Má celkem 56 místností, vedle pracoven a ložnic tam najdeme i jídelny, haly, salony, knihovny. Chybět nemohlo ani na svou dobu moderní vybavení jako například výtah nebo skladiště benzínu. K vile patří i menší stavby určené pro zahradníka a osobního řidiče, nádherný park nebo tenisový kurt. I proto, že stavbu korigovala Kramářova žena Naděžda, nese stavba nepřehlédnutelné ruské rysy. Do vily se manželé Kramářovi nastěhovali až za války, v květnu 1915 – a krátce nato byl majitel domu zatčen a začalo jeho stíhání před vídeňským soudem. Do pražského domu se Kramářovi vrátili až v roce 1917. Po válce jim hrozilo, že jim do rozlehlé vily budou nastěhováni nevítaní nájemníci, a tak se Kramářovi muselo ulevit, když se bytová komise pro Prahu jednomyslně usnesla, že s ohledem na zásluhy majitele domu nebudou místnosti v jeho domě zabrány. Karel Kramář zemřel bez dědiců, jeho sídlo získala Společnost Dr. Kramáře, která ji později pronajala Národní galerii. Po
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167734
Pravoslavná kaple Zesnutí Přesvaté Bohorodice na pražských Olšanech (Archiv Národního muzea)
roce 1948 Společnost zanikla a vila načas připadla Národnímu muzeu, od roku 1952 ji spravuje úřad vlády.37 O vilu na Krymu Kramářovi přišli v důsledku bolševického převratu, a tak hledali něco, co by ji mohlo alespoň částečně nahradit. A nabízel se Kramářův návrat do rodného Vysokého nad Jizerou. Tamní vilu stavěli v letech 1927–1930 podle návrhu architekta profesora Brandta. Rozlehlá stavba, která vypadá téměř jako malý zámek, měla 78 místností. Nejen na členité fasádě jsou nepřehlédnutelné ruské prvky.38 Svému muži byla Naděžda Nikolajevna vždy významnou oporou. Radíval se s ní i o politických otázkách – podporovala jeho slovanskou politiku a později například plány na osvobození Ruska od bolševické vlády. Kramář na ni hodně dal, ale mnohdy šel právě v ruské otázce ve svém zaujetí mnohem dál, než mu jeho paní radila. Například v roce 1919 Naděžda
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167734
Nikolajevna marně brzdila manželovy dalekosáhlé plány, které byly od počátku odsouzeny k nezdaru. Jako by paní Kramářová dovedla lépe odhadnout realitu než zaslepený Kramář, který za svým cílem kráčel s klapkami na očích. V životě Karla Kramáře vidíme dvě osudové ženy – tou první byla jeho matka, druhou jeho žena. Obě nade vše miloval a svým způsobem oběma podléhal. Byl totiž člověkem snadno ovlivnitelným, skoro až manipulovatelným, naproti tomu Naděžda Nikolajevna byla podle všeho dominantní osobností. Manželé Kramářovi se po skončení války snažili všemožně pomáhat ruské emigraci a v salonu paní Naděždy měli protibolševičtí utečenci otevřené dveře. Paní Kramářová byla vždy připravena pomoci – aK už finančně nebo třeba přímluvou či radou. Mezi těmi, kdo Rusko po bolševickém puči opustili, byl i Naděždin bývalý manžel Alexej Alexejevič Abrikosov se svou novou rodinou, který utekl do Francie. Nicméně Naděždiny děti v Rusku zůstaly a tak se jim manželé Kramářovi alespoň v rámci možností snažili pomáhat. Do Ruska tak například v dopisech posílali peníze, případně Naděždiny potomky kontaktovali přes nejrůznější prostředníky. Po smrti dcery Margarity (zemřela v roce 1928) Naděžda Nikolajevna plánovala vzít vnučku TaKánu k sobě do Prahy. Nakonec tomu ale zabránila její choroba, která by jí znemožnila se o vnučku náležitě postarat.39 Vedle morální, materiální i finanční pomoci ruské emigraci se Naděžda Nikolajevna angažovala v Jednotě pro pohřbívání ruských pravoslavných občanů a ochranu jejich hrobů v Československu, jejíž byla dlouholetou předsedkyní i mecenáškou.40 Ruští emigranti měli přání být po smrti vedle svých blízkých a také mít pro obřady pravoslavnou kapli. V roce 1924 dostala Ruská pravoslavná fara vyčleněnu část hřbitova na pražských Olšanech a mohla se začít plánovat výstavba kaple. Nestačilo ale pouze nechat vypracovat projektovou dokumentaci, Jednota musela na stavbu kaple sehnat nemalý finanční obnos. A tak paní Kramářová v čele Jednoty zorganizovala rozsáhlou sbírku, do níž pochopitelně manželé Kramářovi přispěli značnou částkou. Mezi dalšími dárci byly nejrůznější instituce i jednotlivci – ministerstvo národní obrany, hlavní město Praha, král Srbů, Chorvatů a Slovinců Alexandr, spekuluje se, že částkou 300 tisíc korun přispěl i předseda agrární strany Antonín Švehla.41 Základní kámen, na který nemohl poklepat nikdo jiný než manželé Kramářovi, byl položen v září 1924. Tomu předcházely výkopové práce, kterých se s nadšením účastnily skupiny dobrovolníků z řad ruských emigrantských organizací. O rok později, v listopadu 1925 byla kaple
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167734