( 101 )
z·kon˘ p¯irozen˝ch Ëili mravnÌch. Konkretizovat nÏjak˝ obecn˝ pokyn lze obvykle vÌce zp˘soby (nap¯. Ñrozsviù!ì mohu ch·pat podle okolnostÌ jako k pokyn k rozsvÌcenÌ elektrickÈho lustru nebo zap·lenÌ petrolejovÈ lampy), a nep¯ekvapuje proto, ûe se pr·vnÌ ¯·dy r˘zn˝ch st·t˘ vz·jemnÏ liöÌ. N·s vöak zajÌm· vÌce, ûe posuzujeme-li soulad nebo nesoulad nÏjakÈho jedn·nÌ s pozitivnÌm pr·vnÌm ¯·dem urËitÈho st·tu, nep¯ihlÌûÌme vlivem omezenosti naöich pozn·vacÌch schopnostÌ k vnit¯nÌmu sm˝ölenÌ jednajÌcÌho. Soudce nenÌ s to proniknout do vnit¯nÌho duöevnÌho ûivota obûalovanÈho, a proto soudÌ vÌcemÈnÏ pouze podle jeho vnÏjöÌ, empiricky prokazatelnÈ Ëinnosti. P¯ihlÌûÌ-li nÏkdy i k vnit¯nÌmu sm˝ölenÌ obûalovanÈho (tedy nap¯. k jeho pocitu viny, jeho lÌtosti apod.), pak jen druhotnÏ. Je-li tomu tak, je z¯ejmÈ, ûe to, kv˘li Ëemu Kant oddÏluje pr·vnÌ ¯·d od mravnÌho, totiû to, ûe se v r·mci pr·vnÌho ¯·du p¯ihlÌûÌ pouze k vnÏjöÌ str·nce jedn·nÌ a pomÌjÌ se sm˝ölenÌ, je nÏËÌm vzhledem k pr·vnÌmu ¯·du pouze vnÏjöÌm a nepodstatn˝m (spoËÌv· to nikoli v povaze pozitivnÌ pr·vnÌ normy jako takovÈ, n˝brû jen v naöÌ omezenÈ schopnosti poznat vnit¯nÌ sm˝ölenÌ jednajÌcÌho). S obÏma ¯·dy pr·vnÌm a mravnÌm se to m· asi jako s dvÏma stejn˝mi kuleËnÌkov˝mi koulemi, kterÈ se liöÌ pouze tÌm, ûe jednu vidÌm, druhou vöak, kter· je uloûena v z·suvce, nikoli. Po uvedenÈ str·nce nem·me tedy d˘vodu stavÏt pr·vnÌ ¯·d do p¯ÌkrÈho protikladu s ¯·dem mravnÌm a popÌrat, ûe je pr·vnÌ ¯·d souË·stÌ ¯·du mravnÌho. Kant m· vöak jeötÏ jeden d˘vod, proË oddÏluje pr·vnÌ ¯·d od mravnÌho, a tÌm je jeho n·zor na povahu mravnÌho ¯·du samÈho. Povaha tohoto ¯·du je totiû v jeho pojetÌ od pr·vnÌho ¯·du tak hluboce odliön·, ûe harmonickÈ spojenÌ obou ¯·d˘ (jak je zn·me nap¯. z dÌla Tom·öova) je nemoûnÈ. Co je pro mravnÌ ¯·d podle Kanta charakteristickÈ? CharakteristickÈ je podle nÏho, ûe mravnÌ z·kon platÌ nutnÏ. PlatÌ-li vöak tÌmto zp˘sobem, nem˘ûe podle Kanta poch·zet ze smyslovÈho pozn·nÌ, protoûe to n·s pouËuje jen o vÏcech jednotliv˝ch a nahodil˝ch, z nichû nÏco nutnÈho lze zÌskat tak m·lo, jako vyûdÌmat z kusu pemzy vodu (= ex pumice aquam, jak to Kant vyjad¯uje slovy b·snÌka Juven·la). Aristotelskou myölenku, ûe veökerÈ naöe pozn·nÌ je geneticky smyslovÈ, ale ûe jsme na jeho z·kladÏ p¯esto schopni formulovat nutnÈ (ne-analytickÈ) poznatky, Kant nezn· (Ëi alespoÚ nebere v ˙vahu).
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167716
( 102 )
13. Protoûe mravnÌ z·kon platÌ nutnÏ, poch·zÌ podle Kanta z pouhÈho rozumu. To vöak pr˝ znamen·, ûe jeho platnost nem˘ûe b˝t d·na p¯edmÏtem (= cÌlem) jedn·nÌ, kter˝ se podle nÏj m· uskuteËnit. P¯edmÏty a cÌle naöich n·klonnostÌ jsou podle Kanta vûdy nÏËÌm smyslov˝m a nahodil˝m. Kaûd˝ m·me pr˝ jinÈ n·klonnosti a kaûd˝ vidÌme v nÏËem trochu jinÈm, co je pro n·s dobrÈ. VöimnÏme si, jak se v tomto bodu Kant ocit· ve sporu s Tom·öovou, n·mi zde zast·vanou, naukou: Podle Tom·öe majÌ vöichni lidÈ stejnÈ p¯irozenÈ n·klonnosti, mezi nimi i takovÈ (jako je zejmÈna pozn·nÌ), kterÈ smϯujÌ k neempirick˝m p¯edmÏt˘m. LiöÌ-li se tedy lidÈ nÏkter˝mi n·klonnostmi, jsou to pouze n·klonnosti k jejich p¯irozenosti p¯idanÈ a v tomto smyslu Ñmimo-p¯irozenÈì. Kant sice takÈ tu a tam uûije slova Ñp¯irozenostì, ale aristotelskou p¯irozenost (fysis) ve smyslu vöem individuÌm tÈhoû druhu spoleËnÈ esence vÏcnÏ totoûnÈ s n·klonnostmi pro ten kter˝ druh bytostÌ charakteristick˝mi nezn·. Tento jeho Humem ovlivnÏn˝ anti-esencialismus je hlavnÌm d˘vodem, proË je k n·klonnostem tak Ñned˘vϯiv˝ì. ChybÌ mu kritÈrium, jak mezi nimi rozliöovat, tj. rozeznat n·klonnosti p¯irozenÈ od ne-p¯irozen˝ch. 14. Poch·zÌ-li podle Kanta mravnÌ z·kon z pouhÈho rozumu a nep¯ikazuje-li dosahovat nÏjakÈho p¯edmÏtu Ëi cÌle, nezb˝v·, neû ûe m· povahu pouze Ñform·lnÌì, tj. ûe n·m ne¯Ìk·, co m·me sv˝m jedn·nÌm docÌlit, n˝brû pouze jak m·me p¯i tom jednat. TÌmto Ñform·lnÌmì z·konem je Kant˘v zn·m˝ Ñkategorick˝ imperativì. Kategorick˝ imperativ je podle Kanta o sobÏ jen jeden, ale Kant je ne˙navn˝ v nabÌdk·ch r˘zn˝ch variant27 jeho jazykovÈ formulace. Tyto r˘znÈ formulace by podle Kantova tvrzenÌ mÏly b˝t jen nepodstatnÏ odliönÈ. Uvedu dvÏ z naöeho hlediska nejd˘leûitÏjöÌ. PrvnÌ: Jednej jen podle tÈ maximy, o nÌû m˘ûeö z·roveÚ chtÌt, aby se stala obecn˝m z·konem.28
K tomu kr·tkÈ vysvÏtlenÌ: ÑMaximaì je zhruba ¯eËeno pokyn, kter˝ si d·v·m s·m k urËitÈm druhu chov·nÌ. Podle Kanta se chov·m, jedn·m-li podle urËitÈ maximy, mravnÏ, mohu-li z·roveÚ chtÌt, aby pokyn, kter˝ maxima vyjad¯uje, platil pro vöech27 28
Je ovöem ot·zka, zda jsou to vskutku jen varianty, a ne r˘znÈ preskripce. I. Kant, Z·klady metafyziky mrav˘ (p¯. L. Menzel), Praha 1976, s. 62.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167716
( 103 )
ny lidi. M·me-li rychle pochopit, jak˝ m· vlastnÏ kategorick˝ imperativ smysl, je uûiteËnÈ si p¯ipomenout, ûe Kant byl Ëten·¯em Hobbese a vÏdÏl dob¯e o argumentaËnÌ meze¯e, kter· se v jeho teorii koncipovanÈ na principu sebel·sky nach·zÌ. VidÌme hned: Kant˘v kategorick˝ imperativ m· za cÌl tuto mezeru vyplnit. JeötÏ patrnÏjöÌ to je z druhÈ formulace: Jednej tak, abys pouûÌval lidstvÌ jak ve svÈ osobÏ, tak i v osobÏ kaûdÈho druhÈho vûdy z·roveÚ jako ˙Ëel a nikdy pouze jako prost¯edek.29
Tato formulace kategorickÈho imperativu smϯuje proti instrumentalizaci ËlovÏka ËlovÏkem a m· podle Kantova mÌnÏnÌ v praxi podobnÈ d˘sledky jako formulace p¯edchozÌ. 15. Charakteristick˝m rysem Kantovy etickÈ nauky je, ûe si kategorick˝ imperativ pomocÌ svÈho (praktickÈho) rozumu ukl·d·me sami. NenÌ n·m uloûen niËÌm vnÏjöÌm, tj. nÏjak˝m od n·s odliön˝m p¯edmÏtem naöÌ n·klonnosti, jehoû povaha by n·m vnucovala, jak musÌme jednat, abychom jej dos·hli. V tÈto nez·vislosti naöeho praktickÈho rozumu na nÏËem vnÏjöÌm spoËÌv· podle Kanta autonomie rozumovÈ bytosti (ËlovÏka). P¯ipusùme na okamûik tuto Kantovu autonomii a taûme se: Co n·s za p¯edpokladu tÈto autonomie zavazuje k jedn·nÌ podle kategorickÈho imperativu? Kantova odpovÏÔ n·m p¯ipomene v˝öe prezentovan˝ n·zor praûskÈho teologa Arriagy: kategorick˝ imperativ (= mravnÌ z·kon) n·s zavazuje prostÏ tÌm, ûe n·m nÏco p¯ikazuje. A co n·s ke kon·nÌ p¯ik·zanÈho motivuje? Vlivem autonomie, jÌû se jako lidÈ pr˝ tÏöÌme, to nem˘ûe b˝t ani nÏjak· vnÏjöÌ odmÏÚujÌcÌ a trestajÌcÌ autorita, ani nÏjakÈ uspokojenÌ nÏjak˝ch naöich n·klonnostÌ Ëi pot¯eb. A co je to tedy? Podle Kanta je to pouhopouh· ˙cta k mravnÌmu z·konu, kterÈmu ñ aË jsme si jej sami uloûili, p¯esto bezpodmÌneËnÏ ñ podlÈh·me. M˘ûeme ale skuteËnÏ sami sebe k nÏËemu zavazovat? V˝öe (s. 71nn) jsem se pokusil uk·zat, ûe to moûnÈ nenÌ. I kdyby vöak snad mÏl m˘j argument nÏjakou vadu, musÌme vznÈst dalöÌ, jeötÏ z·vaûnÏjöÌ ot·zku. »Ìm, m˘ûeme se totiû pt·t, anebo jakou svou vlastnostÌ v n·s z·kon takovou ˙ctu vyvol·v·, proË bychom k nÏmu mÏli v˘bec nÏjakou ˙ctu v˘bec pociùovat? Nepociùujeme-li nÏjakou ˙ctu ke gravitaËnÌmu z·konu, proË bychom ji 29
TamtÈû, s.75.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167716