tam korunu, kterou b˝vajÌ korunov·ni kr·lovÈ »ech, nesli ji v procesÌ k hlavnÌmu olt·¯i a stejnÏ tak nejvyööÌ ˙¯ednÌci, jimû to p¯Ìsluöelo, nesli insignie jablka, ûezla a meËe, a tak vytv·¯eli dvÏ monarchie, jednu cÌsa¯skou a druhou kr·lovskou; kdyû doöli k chÛru, cÌsa¯ se posadil na evangelijnÌ stranÏ, kde mÏl na pÛdiu o dvou stupnÌch stolici s baldach˝nem; nÌûe se usadili p·ni arciknÌûata Maxmili·n a Karel, a po nich vyslanec Florencie; vyslanec äpanÏlska vzhledem k tomu, ûe se uzdravoval, a vyslanec Ben·tek kv˘li v·lce, kterou jeho republika vede s nov˝m kr·lem, nep¯iöli. V chr·mu byl kr·l uprost¯ed knÏûiötÏ na svÈm k¯esle a pod baldach˝nem, a oba kardin·lovÈ, Ditrichötejn a Khlesl, byli na epiötolnÌ stranÏ, ne vöak proti cÌsa¯i, n˝brû ponÏkud nÌûe. Möi slouûil a ob¯ady vykonal praûsk˝ arcibiskup a po nich se vöichni vr·tili do cÌsa¯ovy komnaty, p¯itom kr·l öel p¯ed Jeho CÌsa¯skou V˝sostÌ, mezi obÏma arciknÌûaty, a za nimi öli oba kardin·lovÈ; cÌsa¯ si tu odloûil korunu a cÌsa¯skÈ roucho a oblÈkl si pl·ötÌk a nasadil klobouk; s t˝mû doprovodem a v tÈmû po¯adÌ odeöli do kr·lovskÈho s·lu, kde byly prost¯eny stoly a u stolu cÌsa¯e bylo zachov·no toto po¯adÌ: Jeho CÌsa¯sk· V˝sost v Ëele, po jejÌ pravici kr·l Ferdinand, kter˝ na sobÏ mÏl nad·le kr·lovsk˝ öat; potom n·sledovala obÏ arciknÌûata Maxmili·n a Karel a vyslanec äpanÏlska; po cÌsa¯ovÏ levici, proti kr·li, byl stolnÌk a potom kardin·lovÈ Ditrichötejn a Khlesl; za nimi dalöÌ stolnÌk a d·le vyslanec Florencie. NejvyööÌ ˙¯ednÌci kr·lovstvÌ mÏli v tÈmû s·le svÈ oddÏlenÈ stoly a kaûd˝ z nich si podle libosti pozval svÈ hosty, jak je to zde zvykem; ËÌöÌ posluhoval cÌsa¯i vÈvoda Julius Jind¯ich Sask˝, ostatnÌ mu byli za sluhy. Kr·le obsluhovali ˙¯ednÌci z »ech, kte¯Ì sice jedli u sv˝ch stol˘, avöak takÈ od nich povst·vali, kdykoli to bylo zapot¯ebÌ; kdyû hostina skonËila, Jejich VeliËenstva se vzd·lila a byla odp·lena velk· salva z dÏl a muöket, a to Ëty¯mi ökadronami milice z mÏst, kter· jsou zahrnuta do Prahy, to jsou HradËany, Mal· Strana, StarÈ MÏsto a NovÈ MÏsto; ti muûi byli v barv·ch a livrejÌch ¯Ìöe a RakouskÈho domu. CÌsa¯ovna p¯ihlÌûela ceremonii z tribuny.ì142 Volbou za kr·le »ech se Ferdinandovi otvÌrala nadÏje, ûe dos·hne rovnÏû cÌsa¯skÈ koruny. K tomu cÌli takÈ smϯovala snaha öpanÏlskÈho vyslance. Oñate si p¯·l, aby se to stalo co nejd¯Ìve. ÑNeboù v rychlosti spoËÌv· ˙spÏch,ì psal öpanÏlskÈmu kr·li 23. z·¯Ì 1617. Byl si z¯ejmÏ vÏdom tÈ neuvϯitelnÈ okolnosti, ûe v zemi rozh·ranÈ dynastick˝mi a konfesijnÌmi spory se i se souhlasem protestantskÈho panstva octl na tr˘nÏ panovnÌk, kter˝ svou duchovnÌ orientacÌ
97
13) V Y S L A N E C H R A B Ã D E O Ñ AT E Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167713
a vlada¯sk˝mi p¯edstavami st·l velmi blÌzko öpanÏlskÈ monarchii. A maje na z¯eteli z·mÏry, kterÈ sledoval jiû jeho p¯edch˘dce Zuñiga, upevnit celistvost ¯Ìöe a obnovit n·boûenskou jednotu, hledÏl se sv˝mi pl·ny spÏchat. NÏkterÈ ud·losti onÏch mÏsÌc˘ mu p¯·ly. Dne 30. Ëervence navötÌvil cÌsa¯ saskÈho kufi¯ta, aby ho zÌskal pro volbu Ferdinanda cÌsa¯em. Koncem ¯Ìjna mÏl Oñate rovnÏû p¯ÌznivÈ zpr·vy o postoji volitel˘ z MohuËe, KolÌna nad R˝nem a z Falce. Dobrou zpr·vou bylo uzn·nÌ Ferdinandova drûitelstvÌ svatov·clavskÈ koruny ze strany Moravan˘, Slezan˘ a LuûiËan˘, to znamen· vedlejöÌch zemÌ. Postavou, kter· Oñatov˝m z·mÏr˘m p¯ek·ûela, byl kardin·l Khlesl, neboli prostÏ ÑKardin·lì, jak ho vyslanec ve svÈ korespondenci oznaËoval. Oñate uvaûoval o r˘zn˝ch moûnostech, jak tuto p¯ek·ûku p¯ekonat. NaznaËil nunciovi, ûe by p¯iöla vhod papeûova intervence. Avöak pokud jde o öpanÏlskÈho kr·le, zde byl vyslanec zdrûenliv˝. V depeöi z 23. z·¯Ì 1617 psal: ÑNeodvaûuji se navrhnout Vaöemu VeliËenstvu û·dn˝ prost¯edek, protoûe ty mÌrnÈ se mi jevÌ mÈnÏ ˙ËinnÈ, neû to vyûaduje pot¯eba, a vidÌm, ûe na Kardin·la neplatÌ, a ûe ani zisk nic nesvede, neboù kr·l mu dal formou penze, jakou mu p¯i¯kl, 10 000 tolar˘, kdyû zde byl, a hovo¯it zvysoka a uËinit nÏjakÈ tvrdöÌ opat¯enÌ, to by mohlo celou z·leûitost zdrûet, jeûto by to pohnÏvalo cÌsa¯e. J· podniknu vöemoûnÈ kroky, aniû podstoupÌm takovÈ riziko, neboù bude-li se snÏm konat brzy, douf·m v Boha, ûe vÏc dopadne dob¯e, ale pokud se odd·lÌ, ob·v·m se vyjedn·v·nÌ a n·pad˘ mnoha osob, kterÈ se mu snaûÌ zabr·nit. B˘h tu budiû v˘dcem, vûdyù jde o jeho vÏc.ì143 Pro Khleslovy obstrukce mÏli äpanÏlÈ sv˘j v˝klad, jak jsme poznali v souvislosti s jeho postojem k FerdinandovÏ furl·nskÈmu taûenÌ. Jenomûe jak tajnÈ spojenectvÌ s vÏcÌ protestantsk˝ch knÌûat, tak ˙dajn˝ majetek skryt˝ v ben·tsk˝ch bankovnÌch domech byly argumenty p¯evzatÈ spÌöe z oblasti pomluv. VÏrohodnÏji znÏly hlasy p¯iËÌtajÌcÌ obratnÈmu biskupovi z·libu v mocenskÈm vlivu. A ten mohl po boku nynÌ jiû nemocnÈho cÌsa¯e uplatÚovat mnohem svobodnÏji neûli vedle Ferdinanda, jehoû orientace byla jednoznaËn·. Avöak ani tento v˝klad nemusÌ vyËerp·vat motivy Khleslov˝ch v˝hrad v˘Ëi arciknÌûeti a pozdÏji kr·li Ferdinandovi. Nelze neû opakovat, ûe i z korespondence öpanÏlskÈho vyslance vypl˝v· odliönost politiky, jakou Khlesl sledoval. Dbala o st·tnÌ z·jem na ˙kor univerz·lnÌ politickÈ a n·boûenskÈ myölenky. P¯edjÌmala ideu n·rodnÌho st·tu.
98
13) V Y S L A N E C H R A B Ã D E O Ñ AT E Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167713
Svatov·clavsk· koruna, kterou Ferdinand zÌskal, byla sice p¯Ìslibem koruny cÌsa¯skÈ, avöak na cestÏ k nÌ leûela jeötÏ koruna SvatoötÏp·nsk·, o niû mÏl Ferdinand rovnÏû usilovat. K nÌ se tedy upnula nejen snaha ËeskÈho kr·le, ale i tÏch, kdo jej posunovali vst¯Ìc cÌsa¯skÈmu tr˘nu. Vyslanec Oñate n·leûel k lidem v tomto ohledu nejagilnÏjöÌm. V horlivosti tohoto muûe vöak nespat¯ujme, stejnÏ jako u jeho p¯edch˘dce, pouze ziötnost p¯edstavitele öpanÏlskÈ monarchie, skr˝vajÌcÌ se za n·boûenskou vÌru. V jeho politickÈ perspektivÏ, k¯ÌûÌcÌ se leckdy s hledisky lok·lnÌmi, bylo prvo¯ad˝m ˙kolem p¯ekonat vnit¯nÌ spory v ¯Ìöi, jak se vyjevily ve sporu mezi Maty·öem a Rudolfem, za nimiû se seöikovaly rozr˘znÏnÈ stavovskÈ a konfesijnÌ t·bory. Leûelo mu na srdci, aby se p¯edeölo rozpadu ¯Ìöe, beztak ohroûenÈ n·porem osmanskÈ velmoci, jeû se tehdy vysunula hluboko na uherskÈ ˙zemÌ a blÌûila se mÏst˘m Z·h¯eb, Preöpurk, VÌdeÚ, Leopoldov a TrenËÌn. Neboù s p·dem SvatÈ ¯Ìöe ¯ÌmskÈ by podle dobovÈ p¯edstavy zaniklo i to, co se rozumÏlo pod pojmem k¯esùansk· kultura.144 Ve svÏtle tÈto skuteËnosti lze tudÌû pochopit nejen Oñatovu diplomatickou horlivost, ale i vysvÏtlit hladk˝ pr˘bÏh Ferdinandovy volby jako drûitele ËeskÈ koruny. Uchovat dynastickou kontinuitu, tvrdÌ francouzsk˝ historik V. L. TapiÈ, znamenalo poskytnout zemi z·ruku klidu a pokoje. Jestliûe volbou Ferdinanda za ËeskÈho kr·le doölo k zpevnÏnÌ vl·dy v »ech·ch, na MoravÏ, v Luûici a ve Slezsku, zÌsk·nÌm koruny uherskÈ se tato jistota prodluûovala hlavnÏ tv·¯Ì v tv·¯ osmanskÈmu rivalovi. V tÏchto souvislostech je vhodnÈ vzÌt na vÏdomÌ okolnost, na niû upozornil zmÌnÏn˝ francouzsk˝ historik, a sice, ûe Ëesk˝ kr·l byl p·nem v Ëesk˝ch zemÌch, dÏdiËn˝m p·nem v HornÌm a DolnÌm Rakousku a jako uhersk˝ kr·l v Ë·sti Uher neobsazenÈ Turky, p¯itom vöak zemÏ zahrnutÈ pod Ëeskou korunu nemÏly jeden gener·lnÌ snÏm, ale pouze stavovsk· shrom·ûdÏnÌ jednotliv˝ch souË·stÌ koruny, a ûe takÈ neexistoval û·dn˝ org·n, v nÏmû by se spojovalo toto kr·lovstvÌ s Uhrami a s Rakouskem. Z takovÈ absence je moûnÈ odvodit snahy, jimiû se vyznaËovala Ferdinandova politika. älo o unifikaËnÌ snahy, kterÈ smϯovaly k absolutnÌ monarchii, jeû by administrativnÏ p¯ekon·vala dosavadnÌ administrativnÌ rozt¯ÌötÏnost, p¯eûÌvajÌcÌ v podobÏ dÌlËÌch v˝sad z obdobÌ feudalismu. Doprovodn˝m ideov˝m svornÌkem tÏchto snah mÏla b˝t takÈ jednota n·boûenskÈho vyzn·nÌ. Snahy Ëesk˝ch, rakousk˝ch, uhersk˝ch a hlavnÏ nÏmeck˝ch knÌûat a p·n˘ o autonomii, jeû naöly v˝raz v konfesijnÌ diverzifikaci, a to v podobÏ luterstvÌ,
99
13) V Y S L A N E C H R A B Ã D E O Ñ AT E Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167713