Pokud se na Cyrila ještě před pár minutami mračili, poposedávali a pokašlávali, ochromeni bezradností, co s ním a jak se ho zbavit, aby to nevypadalo příliš okatě a nikomu nepřišlo, že se jedná o vraždu, ale naopak, o politováníhodné neštěstí, obklopili ho nyní s hřejivou spontánností. Onen ožehavý problém měli úspěšně za sebou, a teď šlo o to, aby se s nešťastníkem podělili o pocit uspokojivé nálady a ujistili ho, že jsou i nadále jeho nejlepší kamarádi. Aby nezůstali jenom u slov, tu a tam mu uštědřili pořádnou herdu do zad, jako to dělávali, když se potkali na návsi či v lese na malinách, houbách, ostružinách a borůvkách. Zkrátka a dobře, z jejich úsměvů od ucha k uchu měl usoudit, že ho i nadále považují za dobráka od kosti, na kterého je spolehnutí za každých okolností. Několik odvážlivců mu dokonce šeptalo do ucha, že ti tam nahoře nemají páru o tom, co se děje tady dole. Tak či onak, Cyril nezklamal jejich důvěru, a budou mu vděční až nadosmrti za jeho skvostnou myšlenku, jak sám sebe nenápadně zprovodit ze světa. Maryša do sebe vrazila prcka slivovice, kterou jí podstrčil hostinský Frcek a celá rozparáděná se lísala k Charouzákovi. Imponovalo jí, kam až to ve vesnici dotáhl, i když spolu kdysi pásli dobytek. „To máš tak, předsedo,“ řekla mu. „Když už mluvíme o zimě, nejvíc starostí mi dělají děti. Pošlu je na klouzačku a za čtvrt hodiny se vrátí domů celé promrzlé, ačkoliv mají na rukou palčáky s nejhuňatější podšívkou, pod kabátem silný vlněný svetr a na nohou vysoké boty s plyšovou vložkou. Jenom si vzpomeň, když my za mlada v tuhém mrazu vynášeli ze stodoly hnůj, měli jsme nahou prdel.“ „Tak, tak,“ souhlasil Charouzák, potěšený projeveným zájmem. „Naštěstí moje děti jsou na vyšších studiích v hlavním městě, kde je o ně po všech stránkách postaráno ve speciálních vzdělávacích buňkách, zřízených při partajním okruhu číslo I. “
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167535