pravačkou a tvrdě ho kopnu kolenem do břicha. Zkroutí se bolestí. Chvíli uvažuju, jestli mám využít situace nebo ne. Krucinál, říkám si nebo říká si něco ve mně, a pak ho praštím přímo doprostřed ksichtu, takže padne k zemi. Přece jen je mu přes padesát, dědkovi, a není žádný svalovec. Když na mě zaútočil, provokoval osud, a teď tu leží a běží mu odpočítávání. Nedělá mi to zrovna radost, protože uvnitř stojí moje žena a její teta Sissel, a všechno už je nejspíš ztraceno. Proto začínám brečet, pořádně. Pomalu si sundavám sluchátka a mířím zvolna do bytu. Pohled mojí ženy je plný opovržení. Na tetu Sissel se nedívám, jen registruju, že tam je. A teď slyším i její hlas. Cos udělal Ragnarovi, křičí. Neodpovídám, ale ta ženská vybíhá na verandu, aby se poohlédla po svém muži. Nikdy jsem neviděl tak zklamaný obličej, jako je právě teď obličej mojí ženy. Neříká nic. Já se jí jen dívám do očí, dlouho. Nebo mi to každopádně připadá dlouho, a pak se ozve můj hlas. Mluvím. To, co říkám, je velice nesouvislé, myslím, že za to může moje deprese. Vykládám, že jsem se pokusil o sebevraždu, a povídám, že ji miluju, že nic nechápu, že je mi to líto, že je venku hrozná zima, že to Linda musela vykrást náš byt, že jsem neměl v úmyslu šukat s třináctiletou holkou a že to bylo v pohodě ten večer, jak jsem si to rozdal s tím maníkem s popelníkem, že Gunnhild Nilssenová z Balestrandu mě potřebuje, 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167094