Dělal etikety pro jedno zdejší vinařství (Moc pěkný etikety, podotkla Jana.) s námětem dopravy vína od starověku až podnes, sudy vína na oslích dvoukolákách i na lodích. Protože je na vínečko (to nemusel zdůrazňovat), vybral si část honoráře v naturáliích. Sklípek za chatou byl, ale vinař, když mu tu naturální platbu dodávkou přivez, soudil, že je mělkej, ten sklípek. „Hlíny je tady na svahu tak na dlaň a ještě ji minulej majitel shrnul na terasy, celá stráň má podloží z opuky. Já vůl si liboval, jak pěkně se ta opuka štípe, vynášel jsem ji v celejch deskách. Dostal jsem se skoro o metr hloubějc, jeden zdejší fachman mi udělal šteláž, láhve jsem do ní odspodu naskládal... Jo, jenže pak pár dní pršelo a když se vyčasilo, čekal jsem jednu životně důležitou návštěvu (mhm, mhm, udělala si Jana), šel jsem do sklípku vybrat něco, čím bych ji uctil. A sklípek plnej vody, ve který plavaly etikety odlepený z lahví...“ Zasmáli se, sám k tomu dal podnět, a Martina se zajímala, jak to vyřešil. „Ta návštěva místo (Mhm, mhhm! varovala Jana.), zkrátka místo čehokoli jinýho mi pomáhala prokopat zdola kanálek.“ „Návštěva dodává, že si při tom zmazala své nejlepší sváteční oblečení!“ Dopili lahvinku, dámy se zvedly, aby se šly pokochat zahradou, Lilinka šla s nimi, i ona se prý ráda kochá tak, že vyhrabává karafiáty. Pánové se za nimi dívali, Babor nikoli bez pýchy, Fajst zasněně. „Je fajn ženská, Jana,“ řekl. „Akorát že musí bejt všecko po jejím.“ „A ty se necukáš?“
96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167063