Někoho však neztratil, Josefa! Ta chvíle musela být dojemná. Propuštěný vězeň se vynořil z kovových vrat, jejichž hlasité třesknutí děsí, ať jdete ven anebo dovnitř, a Josef, který tím skutkem započal i vlastní kariéru reformátora, už na něj čekal. Propuštěný muž vyšel s prázdnýma rukama, nevlastnil ani raneček, kterého by se Josef ujal; a protože bylo chladno, měl pro něj připravený kabát. Neobjali se, pyšný s úslužným se neobjímá. Avšak pyšný měl potom na celý potřebný čas kde spát, co jíst i kde pracovat. Aby se přítele nedotkl, Josef nedal přistavit auto, trasu přes celé město projeli tramvají. „Nejhorší asi bylo,“ řekl Josef, „jak celou tu dlouhou cestu mlčel. Jen se díval a mlčel. Myslel jsem, že se rozpláču.“ Zpátky na katedru ho Josef neprotlačil, ani nechtěl, když ji sám vedl, ale vymohl mu smluvní závazek v oboru, ze kterého navrátilce vytrhli. Nechal na něm, jaké si zvolí badatelské téma, navrátilec si vybral dějiny lidového odporu za druhé světové války, a Josef mu opatřil oprávnění pro vstup do archivů a v knihovnách do oddělení vzácných tisků, přenechal mu svůj psací stroj a půjčoval mu studenty, aby mu pomáhali ověřit data a jména a události, kterými se zabýval. Jeho statě tvrdošíjně uveřejňoval v odborném tisku a obsáhle recenzoval jeho knihu, která nečekaností historického výkladu vyvolala v oficiálních institucích nelibost. Za podporu přítele platil Josef podezřením, že neuvážlivě posiluje sebejistotu nespolehlivých živlů, předvolal si ho ministr, aby osobně vyšetřil, zda nezneužívá univerzitní postavení a funkci; jeden horlivec způsobil, že nakladatel mu vrátil 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167051