i receptů. Tak třeba v srpnu 1543 byla na popravišti zahrabána Dorota Kožíšková, jež jednak čarovala, jednak kradla. Poněvadž její manželství nebylo právě harmonické, poradila jí Lída Krnavská, aby si lehla v komoře nahá těsně před tím, než její muž přijde domů, a také, aby na zahradě třásla plotem a opakovala zaklínadlo: Pane Bože, račiž počíti a já po tvý svatý milosti, přidíc můj Vaněk domů vesel, aby neměl žádného hněvu, aby neměl žádný pěknější, milejší, toho mi dopomáhej Bůh otec, i Syn, i Duch svatý, aby potřikrát říkala. A to aby dělala potřikrát ve štvrtek a v outerej v soumrak. Jiný recept znal v roce 1555 Matouš Karas z Vyšehněvic, kterému jej prozradil Václav Rendl z Volče: Když budou vlašťovice mladý, který na domě bývají, dvě slepý a dvě vidomý a vlož je do nového hrnce. A když zemrou a ty zemřený, který se k sobě prdelemi obrátí a který se také k sobě hlavami obrátí, ty každý dvě zvláště aby spálil na prach. A ten prach z těch vlašťovic, který se k sobě hlavami obrátí, dávej jej píti, kterou by chtěl míti na sebe laskavou a druhý dvě vlašťovice, který se k sobě prdelemi obrátí, dávej tý, kterou by chtěl, aby tě zmrzela, bude na tebe třebas plíti. V roce 1588 řešili pardubičtí konšelé případ Jana Chyby z Kopidlna a jeho dívky Důry. Ta si k sobě připoutala záletného partnera prostřednictvím jeho vlasů: Když jednouc toho Jana Chvojku podholovali a již se mnou byl, poradila mi jakási kurva, abych vlasy jeho vzala a sobě vokolo palce u pravé nohy otočila, že beze mne bejti nebude moci. I tak sem udělala a na těch vlasích, majíc v botách, sem chodila. K tomu se znám, že sem tomu Chybovi trochu vlasů z hlavy jeho ustříhala a na nich sem chodila, aby na mne laskav byl. Později dodala, že spálila slepičí vejce na prach, který mu nasypala na hlavu a pálila jeho vlasy a pila je v teplém pivu. Oba skončili na popravišti, Chybu kat sťal a Důru jako čarodějnici zaživa zahrabal. V únoru a březnu 1610 stíhali v Pardubicích několik čeledínů, kteří čarovali svěřeným koním. Jeden z nich, Jan Pražský, věděl, že je třeba nabrat vodu z Labe po proudu, když je měsíc v novu, a omývat klisny, vodu pak vylít na cestu nebo rozcestí, kudy chodí jiné klisny. Ty, které tudy přejdou, budou schnout. Někteří pacholci ovšem takové kouzlo znali a když viděli rozlitou vodu, očistili to místo lopatou, seškrabanou hlínu dávali do hrnce a pověsili do komína. V tom případě pak schly naopak omývané klisny, a to tak dlouho, až pošly. To ovšem nebylo všechno. Jan Pražský řezal koním ocasy i rousy a podkuřoval je. Zachoval i dvě hostie, které zavrtal do žlabu v domnění, že klisny jísti a dobrý budou. Přiznal se rovněž, že s dalšími čeledíny chodíval k hradecké a chrudimské šibenici obírat oběšence. Těchto výprav se účastnil i Václav Holý, který dostal kus oběšencovy košile: Kázali mi, abych ní žlab vytíral a klisny votíral. Pravili,
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS166925