Půlnoční hora (Ukázka, strana 99)

„Rusové mě zajali a internovali. Nejdřív v Sachsenhausenu, pak v Écrouves a nakonec mě ve čtyřicátém sedmém poslali zpátky do Francie, do Lyonu, kde jsem byl odsouzen ke ztrátě občanských práv a pak propuštěn na svobodu. Teprve tehdy jsem se dověděl něco o rodině. Gilles zemřel na východní frontě v Polsku při prvním útoku na řece Wisłoka. Když se to otec dověděl, střelil se do hlavy. Pohřbili ho vedle naší matky, na hřbitově Červeného kříže. Jak to bylo dál, to už víte, aspoň zhruba. Jezuité z koleje svatého Marka si vzpomněli, že mi to ve škole docela šlo, slitovali se nade mnou…“ „Promiňte, ale je toho na mě najednou nějak moc… Zkusím se trochu vyspat, musím, jinak se opravdu zhroutím.“ Róza vstane a jde dozadu k toaletám, potřebuje si protáhnout nohy. Po obou stranách uličky spí cestující se zakrytýma očima, pohled na změť zkroucených těl není příjemný. Spousta Evropanů, několik Asiatů, jako děti začarované do kamene nějakou zlou vílou. Mezi sedadly pozorně procházejí dvě letušky. Úplně vzadu v kuřácké zóně, odkud se táhne studený zápach tabáku, čte jakýsi starý Číňan China Daily, v prstech zbytek cigarety. Róza se vrátí na místo, váhá mezi další sklenkou whisky a práškem na spaní a rozhodne se pro to druhé. Doktor usnul, hlava mu poklimbává ze strany na stranu. Koutkem oka vidí, jak si Bastien prohlíží palubní časopis. Zastaví se na stránce, kde se píše o podmořské fauně, a začne se potichu smát. Je to poprvé, co ho takto vidí. „Co vás tak pobavilo?“ „Hora Analogue, Daumalův román…“ Podá jí časopis, sklopí si sedadlo a zavře oči, na rtech úsměv. Na fotografii je kanic, vystrkuje čumák ze svého podmořského úkrytu a na dravou rybu se netváří zrovna jistě. I po tom všem, ( 98 ) Ukázka elektronické knihy, UID: KOS166160