nější výklad. On svým čtenářům umožňuje, aby si problémy, které je rozčilují, odškrtli po přečtení jako vyřízené. A nikomu nestojí za to, aby jeho dnešní názor konfrontoval se včerejším. Tak tu před týdnem sálal hněvem proti trojici mužů, kteří hodili do řeky romskou ženu. Ale co udělá, když se dozví, že to byla v místě známá zlodějka? Vždyť někdy dřív napsal, že zločinci se mají na místě trestat. Diví se, že „společnost“ spontánně nezakročuje, kde zákon je líný a hloupý. Ale co má být ta společnost, již bouří k odporu proti zlu? Vaculík se často dotýká s nechutí pojmu národ či lid. Právě před týdnem napsal, že nevidí lid, k němuž by se mohl přidat. Ale mohli bychom najít slova, jimiž nám vyčítal, že nedržíme svátky, nevyvěšujeme vlajky, neumíme se nadchnout. Oslavu našeho vítězství na olympiádě komentoval však takto: Jásáte nad zásluhu. Ale přihodilo se, že konečně napsal někdo o Vaculíkovi kritické slovo. Jenže se nepovedlo: Petr Chudožilov zhanobil více sám sebe. Proto bylo třeba, aby někdo jiný udělal tuto opravu. 3. března 1998
COSI SEM LETÍ Nevšímal jsem si toho nebo myslel, že se mě to netýká. Až najednou vidím, že pomalu všichni v našem domě mají na dveřích železné závory, dokonce mříže. Kde to jsme? Zařizujeme se na život se zločinci, na netečnou existenci mezi nimi? Já ale myslím, že se zločinci mají z našeho života vyřazovat: není důležitější bod vládního programu! Zločinec zůstane zločincem, je hloupost vůbec ho pouštět z vězení. Minulý týden přinesly noviny zprávu, že se k nám z vesmíru blíží Cosi. Proletí to kolem Země ve vzdálenosti čtyřicet tisíc kilometrů a může nás to trefit. Dojde k tomu za třicet let. To budu šťastně mrtvý a moji starší synové budou zhruba v mém dnešním věku: ti ať se do té doby nějak zařídí – technicky nebo psychicky. Ale chtěl bych ten zjev vidět! – O několik dní později přiUkázka elektronické knihy, UID: KOS165884