Domů se vrátila pěšky a zbytek večera proseděla potmě na okenní římse a dívala se na vody Saltsjönu. Mia Bergmanová, doktorandka kriminologie, rozkrájela tvarohový koláč a ozdobila ho plátky malinové zmrzliny. Napřed obsloužila Eriku Bergerovou a Mikaela Blomkvista a poté vyndala misky na dezert pro sebe a Daga Svenssona. Malin Erikssonová moučník rázně odmítla a spokojila se s černou kávou v pozoruhodném, starodávném květovaném hrníčku. „To je servis po babičce,“ řekla Mia Bergmanová, když si všimla, jak Malin zkoumá hrneček. „Má příšerný strach, aby se nějaký hrneček nerozbil,“ prohlásil Dag Svensson. „Vytáhne je jen tehdy, když čekáme hodně významné hosty.“ Mia Bergmanová se usmála. „Jako malá jsem několik let bydlela u babičky a tenhle servis je vlastně to jediné, co mi po ní zbylo.“ „Jsou překrásné,“ řekla Malin. „To já mám v kuchyni všechno z Ikea.“ Mikael Blomkvist se květovanými šálky nezabýval a spíše věnoval pozornost talíři s tvarohovým koláčem. Přemýšlel, zda by si neměl povolit opasek o jednu dírku. Erika Bergerová jeho pocity očividně sdílela. „Proboha, já bych si taky měla nechat zajít chuť na moučník,“ prohlásila a omluvně zašilhala po Malin, načež pevně uchopila lžičku. Vlastně to měla být jen obyčejná pracovní večeře, která měla stvrdit dohodnutou spolupráci a při níž měli probrat vydání tematického čísla Milénia. Dag Svensson navrhl, že by se mohli sejít u nich doma a dát si něco dobrého, a Mia jim připravila to nejlahodnější kuře ve sladkokyselé omáčce, jaké Mikael kdy jedl. K večeři vypili dvě láhve španělského červeného vína a při moučníku se Dag Svensson zeptal, jestli si někdo dá Tullamore Dew. Jen Erika byla tak zpozdilá, že odmítla, a Dag vyndal skleničky. Dag Svensson a Mia Bergmanová bydleli v dvoupokojovém bytě v Enskede. Chodili spolu už několik let, ale až před rokem se nastěhovali do společného bytu. Sešli se kolem šesté hodiny večer, a když Mia podávala moučník, bylo už půl deváté, ale o skutečné příčině této večeře dosud 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS165871