98
ruku za záda, aby se mě dotkl, aby mi do ní vložil to, co potřebuji. Ale neudělám to, protože mám strach, že tam nikdo není. Je to tak jednoduché na vysvětlení, a přece k nepřežití. Už abych mlčel. Kdyby mě tak slyšeli Emil s Katkou, zas by na sebe tak poťouchle mrkli, že doktor Johanes ví všechno nejlíp. Kdybych byl aspoň doktor Johanes. Kdybych věděl všechno nejlíp. Tak bych si na všechno pěkně odpověděl a usnul bych a nehleděl do tmy, do té nepřítomnosti světla. V Janově Evangeliu, i když já náboženství beru vlastně jen eticky, se praví: V něm byl život a život byl světlo lidí. A mně se to teď obrací. V něm byla smrt a smrt byla tma lidí. V tobě, táto, byla smrt. To, co jsem tam viděl, to byla nepřítomnost života. Ale ty už jsi tam nebyl. Takže to, co jsem tam viděl, nemohla být tvoje tma, protože ty jsi byl dávno pryč. To byla moje tma. To byla moje smrt, která mě čeká. Kapky bubnují na okno a to je dobře, protože déšť je skutečný. Otevřu okno a déšť mi bude padat do postele. Otevřu okno a vystrčím hlavu ven a zchladím si čelo, jako tehdy, když jsme se s Evou poprvé milovali, déšť tak nádherně a hustě tloukl do okna a pak i do mé hlavy, kterou ještě před malou chvílí objímaly její ruce. Nikdy nebylo nic krásnějšího než se milovat a nemít strach ze smrti. Než se celý hořící vzrušením křtít k odvaze rozbalit ten život pod černou propastí, z níž se na nás žádné dobré ani zlé oko nedívá. Hans kolem sebe marně hrabe v posteli. Eva tam není. Neodešla od něj, ještě ne, jenom tu není. V poUkázka elektronické knihy, UID: KOS165841