„Co tím myslíš?“ přeptal se Bohdan užasle. „To byla ona,“ řekla Carrie emfaticky, jako by ho vůbec neslyšela, „kdo znemožnil distribuci thalidomidu ve Spojených státech. Bylo jí necelých třicet let, když ji jmenovali jako lékařského experta do americké komise pro distribuci potravin a léčiv. Dovedeš si představit tu zodpovědnost a tlak, jemuž byla vystavena? Na jedné straně stamiliónové zisky výrobců a distributorů, kteří jí předkládali nejrůznější osvědčení, že thalidomid je skutečný zázrak, a na druhé straně jen její osobní pochybnosti. Klidně si mohla říct, jak to udělali její kolegové jinde, že testy jsou v pořádku, a odvolat se na kapacity, které to podepsaly. Jenže jí se to přece jen nezdálo, dala přednost svému svědomí a prostě řekla NE. Dokázal to někdo spočítat, kolika tragédiím předešla, kolik lidí tím zachránila? A přitom nemusela nic vynalézt jako Pasteur nebo Fleming, stačilo jí v pravou chvíli říct NE.“ „A co když to byla jen souhra okolností, náhoda?“ „Jakápak náhoda?“ Carrie se téměř rozčílila. „Cožpak je náhoda, když se někdo stane expertem? A cožpak je náhoda, když ho ve třiceti jmenují do tak důležité funkce? A myslíš, že to byla náhoda, když se rozhodla jít doslova proti všem?“ „Já jsem se jen nepřesně vyjádřil,“ omlouval se Bohdan. „Pak se ukázalo, že měla absolutní pravdu, ale nikdo ji nenavrhl na Nobelovu cenu, nikdo neuvažoval o tom, že by se jí měl postavit pomník nebo že by se po ní měla pojmenovat nějaká státní budova nebo alespoň ulice. Lidi jsou opravdu divní,“ dodala Carrie trpce, „na jedné straně mají uznání pro toho, kdo pomůže třeba jen deseti postiženým, zatímco zásluha o to, že nejméně padesát tisíc se jimi nestalo, to jim uniká.“ Bohdan vážně přikývl, ale neměl čas o Carriiných slovech přemýšlet, protože kdesi vysoko nad nimi se ozval zvuk podobný ozvěně vzdáleného hromu. Nezanikl však, změnil se ve svištivý rachot, který sílil. Znepokojeně se otočili.
Rozcestí mimo civilizaci
98
Viktor Labský
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS165658