Naštěstí i po té nejkrutější zimě musí přijít jaro, a tak najednou z ničeho nic všechno roztálo a právě tak z ničeho nic před vraty, nad nimiž se skvěl nápis JOSEF ŠIMEČEK – PROVAZNICKÉ ZBOŽÍ – VÝROBA A PRODEJ, čekala Kateřina. Francek se zastavil a díval se na ni s nedůvěrou, protože jeho oči byly dosud plné zmrzlých ptáků. „Ztloustla jsi,“ řekl nakonec chraptivě. Kateřina se rozesmála a její smích zvonil jako potůček pod pukajícím ledem. „Ta moje tloušťka je hrozně živá! A co nevidět mě opustí! V podobě chlapečka… Nebo holčičky…“ „Ne?“ „Ale jo!“ „A… a už… tady zůstaneš?“ „To víš, že zůstanu! Protože si postavíme dům. Vlastní a úplně novej dům! Otec mi půjčil nějaký peníze, a tak jsem hned koupila pozemek. Krásný místo, uvidíš, že se ti bude taky líbit!“ Ten obraz v ní zůstal vepsán jako příslib ráje: Voní tam kmín a kouř a slunce klouže do narůžovělé mlhy nad nedalekým rybníčkem, z jedné strany je silnice, hlavní silnice, po níž míjí svět, budou tam jako ve strážním domku, uvidí všechny příchody a odchody herců, co vyfasovali nějakou roli v tomhle městečku, no, a z druhé strany se klikatí k Matčině hoře polní cesta, je plná červených kaménků a po dešti po ní lezou celé zástupy červených slimáků, nadarmo se nejmenuje Červená cesta… Je tak nádherně bláznivá, říkal si v duchu Francek, právě proto ji mám rád, že je tak nádherně bláznivá. Proč jsem si pověsila na krk takovýho troubu, říkala si v duchu Kateřina, takovýho budižkničemu, takovýho mouchysněstesimě, stojí jako tvrdý „Y“ a čučí na mě jako špatně vyřezanej svatej! Na-
KONOPÍ V ZUBECH
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS165609