vypínače, hoblovat dveře nebo vylezu na střechu vyměnit pár tašek.“ „Tak to já, než mi vykyne těsto na další koláče, budu ještě natírat plot, aby všichni viděli, že zastanu i chlapskou práci,“ trumfovala Tereza. „Hele, kdo bude mít přes víkend Pucka?“ změnil Petr téma rozhovoru. Když Růženku odvezli do nemocnice, ukázalo se, že není nikdo, kdo by se o Pucka postaral. Se sousedy Růženka neudržovala nijak zvlášť přátelské vztahy a žádné bližší příbuzné, kteří by se mohli psa ujmout, neměla. Celkem samozřejmě se proto Petr s Terezou dohodli, že se budou v péči o Pucka střídat, protože se jim příčilo nechat psa odvézt do útulku. Teď právě měla Pucka v péči Tereza. „Klidně si ho ještě nechám,“ navrhovala Tereza. „Nikam nejedu, takže s tím nebudu mít problém.“ „Já bych si ho mohl v sobotu vzít. Jedeme s kamarády na kolech za město, takže by se Pucek aspoň pořádně proběhl. Ale musel bych ti ho večer vrátit, protože ještě chceme zajít na pivo a do hospody bych psa nerad tahal. A od pondělka by zase byl nějaký čas u mě.“ „Jasně, stane se přesně tak, jak přikážeš,“ ušklíbla se Tereza.
Ruch, který se šířil kolem příprav na konferenci, se nevyhnul ani Martinu Holáskovi. Docent Noha ho ustanovil odborným garantem jedné ze sekcí konference a Martin Holásek se zoufale pokoušel dohnat potřebnou odbornost horečným listováním ve sbornících a pročítáním všech možných publikací, které se mu podařilo sehnat. Často vydával hlasité ustarané povzdechy a snažil se probudit soucit okolí zoufalým naříkáním a pantomimickým znázorňováním umírajícího hrdiny, jenž obětoval vlastní život pro nevděčné, bezstarostně a přihlouple se smějící kolegy.
............................................................................. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS165597