Nejdřív jen klel a naříkal, však protože byl radikál, přemýšlel taky, jak by utek’. A vtělil myšlenku svou v skutek. Než s touhle druhou dezertací měl Jenda mnohem větší práci. Vojáci vystřelili za ním, a lev ho děsil divým řvaním. Přec do Káhiry přišel šťastně. Ač nevěděl, co počít vlastně, přec tesknota ho neovládla, (byl příliš dobrý Čech a Slovan) a zakrátko byl angažován v transatlantickém podniku a nosil těžká zavazadla kramářům z města k parníku, a když sám stal se lodníkem, po světě jezdil parníkem. Dnes hostila ho Austrálie, za rok byl zase v Africe, za týden odplul do Asie. Bavilo ho to velice. Prováděl každé řemeslo, mnoho mu to však neneslo. V šantánu zpíval v Pekingu, šest měsíců v San Domingu byl zavřen v státním vězení, pořádal v Novém Orleánu spiritistická sezení. V španělské válce dostal ránu, na Kubě ležel v špitále (měl tenkrát, chudák, namále). Byl vyvolávač atrakcí, v New Yorku seděl v redakci. Ve válce proti Basutům platili šestnáct korun denně
97
NOVÉ VERŠE
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS165474