Issuu

��

doc. PhDr. Ing. Karel Riegel, CSc. EKONOMICKÁ PSYCHOLOGIE Vydala Grada Publishing, a.s. U Prùhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400 www.grada.cz jako svou 2781. publikaci Odpovìdná redaktorka PhDr. Viola Lyèková Sazba a zlom Milan Vokál Poèet stran 248 Vydání 1., 2007 Vytiskly Tiskárny Havlíèkùv Brod, a. s. Husova ulice 1881, Havlíèkùv Brod Recenzoval: prof. Ing. Lubomír Mlèoch, CSc. © Grada Publishing, a.s., 2007 Cover Photo © profimedia.cz/CORBIS

(tištěná verze) ISBN 978-80-247-1185-0 (elektronická verze ve formátu PDF) ISBN 978-80-247-6223-4 © Grada Publishing, a.s. 2011

OBSAH

ÚVODEM . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 1. VZNIK A VÝVOJ EKONOMICKÉ PSYCHOLOGIE . . . . . . . . . . . . . . . 9 1.1 Psychologie v dìjinách ekonomických teorií . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 1.1.1 Klasická kola . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 1.1.2 Subjektivní teorie hodnoty a marginální analýza . . . . . . . . . . . 17 1.1.3 Neoklasická ekonomie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 1.1.4 Institucionální ekonomie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 1.1.5 Keynesiánství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 1.1.6 Monetarismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 1.1.7 kola veøejné volby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 1.1.8 kola racionálních oèekávání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 1.1.9 Kritická ekonomie (Joseph E. Stiglitz, Robert B. Reich) . . . . . . . 29 1.2 Pokus o syntézu: Ekonomická psychologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 1.2.1 Situace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 1.2.2 Vznik ekonomické psychologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 1.2.3 Perspektivy ekonomické psychologie . . . . . . . . . . . . . . . . . 34 2. PSYCHOLOGICKÉ V EKONOMICKÉM . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 2.1 Obecné problémy ekonomické psychologie modely vybraných ekonomických pojmù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 2.1.1 Koupì a prodej . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 2.1.2 Práce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 2.1.3 Dìlba práce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 2.1.4 Konkurence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52 2.1.5 Nedostatek, vzácnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52 2.1.6 Chudoba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 2.1.7 Hojnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56 2.1.8 Bohatství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 2.1.9 Nabídka a poptávka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60 2.2 Specifické problémy ekonomické psychologie . . . . . . . . . . . . . . . . 74 2.2.1 Symbolové ekonomiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74 2.2.2 Primitivní ekonomiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75 2.2.3 Dary . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82 2.2.4 Spoøení, úspory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91 2.2.5 Danì a daòové chování. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 2.2.6 Ekonomická socializace dìtí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105 2.2.7 Gambling a sázení, loterijní prùmysl . . . . . . . . . . . . . . . . . 111

2.3

Alternativní ekonomie a ekonomiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 125 2.3.1 Alternativní ekonomiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 125 2.3.2 Alternativní ekonomie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 128

3. PSYCHOLOGIE V EKONOMICE V EDNÍHO DNE . . . . . . . . . . . . . 145 3.1 Hospodaøení domácnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145 3.1.1 Prehistorické domácnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149 3.1.2 Antická domácnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149 3.1.3 Feudální domácnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 150 3.1.4 Moderní domácnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 151 3.1.5 Postmoderní domácnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153 3.2 Peníze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 158 3.2.1 Historie penìz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 159 3.2.2 Vlastnosti penìz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 160 3.2.3 Definice penìz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 160 3.2.4 Funkce penìz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 161 3.2.5 Obìh penìz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 161 3.2.6 Výzkumy penìz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 163 3.2.7 Filozofie penìz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 170 3.3 Firmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 186 3.3.1 Pojem firmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 186 3.3.2 Neoklasické pojetí firmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 190 3.3.3 Firmy v ekonomické psychologii . . . . . . . . . . . . . . . . . . 202 4. METODOLOGICKÉ PROBLÉMY EKONOMICKÉ PSYCHOLOGIE . . . 203 4.1 Metoda a metodologické problémy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 203 4.1.1 Metoda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 203 4.1.2 Metodologické problémy spolupráce . . . . . . . . . . . . . . . . 205 4.2 Alternativy racionality . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 214 4.2.1 Rozhodování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 215 4.2.2 Øe ení problémù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 217 4.3 Laboratorní a terénní výzkum v ekonomické psychologii . . . . . . . . . . 219 4.4 Postmoderna a ekonomická psychologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 225 4.4.1 V ekonomii a ekonomice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 226 4.4.2 V psychologii a psychice lidí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 226 4.5 Ekonomická psychologie mezi Sciences a Humanities . . . . . . . . . . . 227 ZÁVÌR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 229 LITERATURA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 231 VÌCNÝ REJSTØÍK . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 239 JMENNÝ REJSTØÍK . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 245

Úvodem

/ 7

ÚVODEM

Dostaneme-li hlad a jsme pøitom v nìkteré rozvinuté zemi, není to ádný dùvod k panice, ale snad ani k zamy lení. Na ka dém rohu nalézáme v lákavých obalech a za pøimìøené ceny dostatek potravin. Pocítíme-li touhu po poznání, mù eme ji uspokojit v nejbli í trafice, prodejnì knih nebo zadat dotaz oblíbenému internetovému vyhledavaèi. Pocítíme-li bolest na tìle je tu armáda lékaøù. Bolest na duchu o etøí chápající psychologové. Zdá se, e jsme v jakémsi oceánu hojnosti a pohody. Ale nebylo tomu tak v dy. Evropa 11. století byla ponìkud ménì vlídná: Západní svìt v roce 1000 zmítaný hladem. Nepoèetné obyvatelstvo je ve skuteènosti nadpoèetné. O ivobytí bojují lidé holýma rukama, otroèí nepoddajné pøírodì a pùdì, která nerodí, proto e je patnì obdìlávána. Rolník si ani netroufá doufat, e z jednoho zasetého zrna p enice sklidí více ne zrna tøi nejde-li právì o patný rok. Tøi za jedno znamená mít co do úst do pøí tích Velikonoc. Dál u se rodina bude muset spokojit s bylinkami, koøínky s prázdným aludkem se bude lopotit na poli pøes letní práce, a se na pokraji zhroucení doèká vytou ené nové úrody. V ichni kronikáøi onìch èasù popisovali hladomory ne bez jakéhosi sarkastického ú klebku. Lidé se pronásledovali navzájem s cílem pozøít jeden druhého jako vlkové (Duby, podle Buchholze, 1989, s. 7 8). Afrika a rozlehlé oblasti Èíny, Indie a Ji ní Ameriky se ekonomickou situací podobají Evropì pøed tisíci lety. Pøitom se nerostné bohatství, úrodnost pùdy ani podnebí nezdají být rozhodujícími faktory prosperity. Evidentnì lze jejich pøípadné nedostatky kompenzovat. Co zøejmì kompenzovat nelze, je ekonomický a politický systém katalyzátor bohatství. A v tomto systému je to v echny zdroje a faktory o ivující lidská èinnost. Nìkdy v podobì usilovné práce, jindy v podobì snìní vlastnì nevíme, co je víc . Beze snù by se svìt redukoval na nekoneèný lán, který je tøeba v potu tváøe obdìlávat nevìda proè, bez úsilí by se sny zmìnily v pouhé halucinace z hladu. Dnes vidíme, e prosperita zakládá opìt prosperitu, podobnì jako bída bídu. Vidíme, e se tyto extrémy v globální ekonomice nejen pøiblí ily, ale i prostoupily. Bohatství není rozdìleno rovnomìrnì. Bohaté zemì mají své enklávy bídy, slumy a ghetta, chudé zemì mají ostrovy feudálního luxusu svých vládnoucích klanù. Znamená to snad, e se Adam Smith svým pátráním po pùvodu bohatství národù tragicky mýlil? e se mìl spí e ptát po pøíèinách chudoby národù? Nikoli. Pravdìpodobnì se ptal správnì a ukázal, e psychika ekonomických subjektù se na tìchto jevech podílí nezanedbatelným zpùsobem. Posun doby je snad v tom, e stále pøesnì nevíme, co je vlastnì bohatství . Ekonomové nikdy netvrdili, e u vìdí v e a e prosperita je zaruèena. Hledají, co je na cestì k bohatství podstatné, a koncentrují své poznání do modelù. Ale i ty nejlep í ekonomické modely jsou nakonec modely lidského chování. Psychologové jako

Ekonomická psychologie

tzv. pomáhající profese se zatím více setkávali s odvrácenou stranou prosperity s øadou mnohdy neèekaných a èasto ne ádoucích dùsledkù ivota spoleènosti orientované na výkon: s prázdnotou konzumu, rozpadem rodin, samotou dìtí, jejich rodièe podnikají nebo jsou na vysokých postech, a po psychická selhání a nemoci. Snad by se dalo øíci, e se setkávají s bídou bohatství a tehdy, kdy náprava u je obtí ná. Ekonomická psychologie nabízí obìma oborùm øadu fascinujících pøíle itostí, jak spojit síly a vìnovat pozornost prevenci. První kapitola se zabývá vznikem a vývojem ekonomické psychologie. Sna í se najít její koøeny, a sice v dílech zakladatelù ekonomie a v názorech a vidìní svìta pøedstavitelù hlavních ekonomických kol. Struènì uvádí poèátky vìdeckého bádání v této oblasti. Druhá kapitola pøiná í teoretické základy spojení psychologie s ekonomií. Hledá psychologické v ekonomickém pøiná í rozbor hlavních ekonomických pojmù z hlediska psychologie. Tyto pojmy jsou pojednány jako obecné problémy ekonomické psychologie. Neèiní tak komparací názorù autorit, jak je zvykem, ale pomocí herních situací, v nich studenti psychologie sami hledali obsah ekonomických pojmù. Následuje rozbor speciálních problémù ekonomické psychologie daní, darù, nakupování, spoøení a koneènì alternativní ekonomie i ekonomiky. Tøetí kapitola je o ekonomice v edního dne. Mapuje principy dvou hlavních pilíøù ekonomiky domácností a firem, spolu s hlavním prostøedkem jejich spojení penìzi. Poslední kapitola mapuje metodologické problémy oboru. Po rozboru pojmu metoda v ekonomii a v psychologii hledá syntézu metodu ekonomické psychologie. Mapuje pojem racionality, rozhodování a øe ení problémù. Naznaèuje mo nosti vyu ití laboratorního a terénního výzkumu organizací pro úèely ekonomické psychologie. Hledá, jak se v ní odrá í letitý spor humanitních a pøírodních vìd. Podìkování Je mou milou povinností podìkovat tìm, kteøí se na vzniku knihy podíleli. Na prvním místì jsou to studenti oboru psychologie na FFUK v Praze, kteøí se mnou nad enì a bez reptání hráli ekonomické hry a svým humorem dodávali jiskru jinak celkem prostým my lenkám, modelujícím ekonomickou realitu. Za cenné pøipomínky dìkuji té prof. J. Janou kovi, DrSc., a dále mým kolegùm z Psychologického ústavu FF UK, kteøí orientaci na ekonomickou psychologii pøijali jako svùj odborný zájem. Kolegovi Mgr. Petru Vaòkovi patøí dík za pomoc pøi poèítaèové úpravì textu, kreslení obrázkù a za èetné inspirující komentáøe. Za dùvìru a podporu dìkuji rovnì odborné redakci psychologie, psychiatrie a zdraví nakladatelství Grada, vedené éfredaktorkou Mgr. Gabrielou Plickovou a redaktorce knihy paní Viole Lyèkové. Podìkovat bych mìl také Mariánským Lázním. Kdysi se Adam Smith nudil v lázních francouzských, a proto tam napsal své Bohatství národù . Podobnì se nudil Ricardo v anglickém Bathu a napsal Zásady politické ekonomie a zdanìní . Já jsem se zpoèátku nudil v Mariánkách. Pak jsem ale pochopil, proè se tak líbily panu Miroslavu Horníèkovi z tektonických poruch zde proudí nejen minerálka a snivé podzimní mlhy, ale i inspirace. Co z toho vzniklo, posoudí laskavý ètenáø této knihy sám. K. R.

Vznik a vývoj ekonomické psychologie

1. VZNIK A VÝVOJ EKONOMICKÉ PSYCHOLOGIE

1.1 PSYCHOLOGIE V DÌJINÁCH EKONOMICKÝCH TEORIÍ V dìjinách ekonomických teorií máme pøed sebou nejen chronologii událostí. Ta nakonec není nejdùle itìj í. Dùle ité je, e zde vidíme zápas o poznání psychologické determinace ekonomických jevù. Pøi podrobnìj ím pohledu zjistíme, e velcí zakladatelé ekonomie se zabývali nejen hmotnými statky, jejich vznikem a rozdìlováním, ale také èlovìkem, jeho chováním, pocity a rozhodováním a pojmu psychologie nepou ívali jen proto, e zhruba o sto let pøedbìhli vznik samostatné psychologie, a proto, e zaèínající experimentální psychologie se soustøeïovala na fyziologickou bázi chování a je tì nesledovala data z oblasti ekonomiky (March, 1978). Historikové ekonomických teorií kladou poèátky ekonomických aktivit do Egypta a Sumeru: Základem vy ích typù organizace (spoleènosti) byla zøejmì pùvodní obranná funkce komunity. Váleèníci museli být zásobováni ze zdrojù vytvoøených ostatními èleny spoleèenství. Dal í pøíèiny ekonomické organizace spoèívaly v ochranì pøed neúrodou, v zaji tìní bezpeènosti uvnitø komunity. (Sojka a kol., 2000, s. 7) Je-li tomu tak, pak nejsou pøíèiny ekonomické organizace místnì a èasovì urèeny, ale vznikají jako odezva na obecnou potøebu fungování sociálních systémù pravdìpodobnì ji na úrovni lovecké tlupy nìkde v pravìku, ve fungování kmenù Keltù, Germánù, Slovanù v Evropì, ale i národù Dálného východu, v Èínì, Japonsku, Aztékù ve Støední Americe a kdekoli na svìtì. Pravìký lovec èi Eskymák, stejnì jako dne ní hospodynì, museli pohledem do jeskynì, iglú èi lednièky zjistit, zda zásoba potravin postaèuje pro dal í období, vyhodnotit stav vìcí a pøijmout pøíslu ná opatøení. Problém vzniká a komplikuje se s rùstem slo itosti spoleèenského systému. Dìlba práce vy aduje jistou koordinaci. Jedná se jednak o reflexi potøeby integrovat dílèí úsilí, motivaci a schopnosti jednotlivcù, a získat tak vy í anci na pøe ití, jednak o reflexi spontánnì vznikajícího ekonomického systému. Tato my lenka v prùbìhu èasu stále sílí, postupnì se v ní rodí jednotlivé instituce, nástroje, a také pojmy a jejich vazby. Prvé explicitní úvahy o fungování hospodáøství nacházíme v Bibli. Starý zákon výslovnì zakazuje pùjèky na úrok èlenùm té e komunity. V homérských dobách je oslavovaným zdrojem bohatství válka. Pomocí bohatství lze postavit vojska a získat dal í bohatství. Váleèník si ov em neklade otázku, kde a jak dobyté bohatství vzniklo. Jeho my lení je na úrovni sbìraèe plodù vytvoøených pøírodou. Samozøejmým zdrojem bohatství je otroctví. Zdánlivì s minimálními náklady se dosahuje znaèných efektù.

Ekonomická psychologie

Pochopit, e produktivita práce otrokù je nutnì nejni í mo ná zatím nelze, proto e pojem produktivity práce neexistuje. e práce otrokù je vyèerpanou slepou ulièkou , nebylo jednoduché vysvìtlit ani za americké války Jihu proti Severu. Vznik øemesel a dìlba práce zostøují otázku moci a vzniká nejen problém jejího získání, ale i udr ení. Xenofon, Platon èi Aristoteles formulují první teze, z nich ekonomická teorie vzniká, na nì navazují raní køes ané a po nich první kola pokou ející se najít zdroj bohatství merkantilismus. Xenofon ve svém spise Oikonomikos (oikos dùm, nomos pravidlo, zákon) øíká, e majetek je to, co je u iteèné. Pojem bohatství je tøeba vztáhnout k potøebám: Sokrates je tedy bohatý vzhledem ke svým skrovným potøebám, zatímco majetný Kritobulos je v podstatì chudý, proto e má potøeby neúmìrné svému majetku (Sojka, c.d. 8). Aristoteles ve své Etice Nikomachovì je pro soukromé vlastnictví, ale odsuzuje hromadìní vlastnictví pro nì samo. Platon zase sleduje obecné, spoleèenské dobro. Dìjiny ekonomických teorií prolíná spor o ádoucí povahu blaha: blaho obecné a blaho individuální. To je spor antických autorit Platona a Aristotela. Platon svou pøedstavou o rovnosti potøeb a nutnosti koordinace jejich uspokojování centrální autoritou státem anticipuje principy komunismu. Aristoteles staví soukromé vlastnictví jako nutnou podmínku individuální aktivity. Tou je individuální blaho realizováno podle Epikurova principu hedonismu maximum slasti a minimum strasti. Zde je poèátek pozdìj í konstrukce ekonomického èlovìka . Poèínající kapitalismus postupnì vytlaèuje církevní dogmatiku a pøichází s prvním vyhranìným my lenkovým smìrem. Merkantilisté chápou pod pojmem bohatství hlavnì peníze, drahé kovy a kameny. Jsou to pøedev ím rádci a spisovatelé u královských dvorù, a vidí tedy bohatství v jeho kombinaci s nejvy í mocí. S trochou nadsázky by se dalo øíci, e byli oslnìni zlatem , proèe nevidìli bohatství v jeho ni ích, zárodeèných formách a v procesu jeho vzniku aè se mu tìsnì pøiblí ili. Tak napø. nejvýznamnìj í z nich, Thomas Mun, pí e: Vidíme-li rolníka, jak kráèí po poli a rozhazuje drahocenné obilí napospas my ím, vìtru a de ti, musíme pochybovat o jeho zdravém rozumu. Ale teprve na jaøe, po vyra ení prvních výhonkù nového obilí, pochopíme smysl tohoto konání (Smith, 2001). Z tohoto vyjádøení plyne, e Munovi je jasná funkce systému, zapojení pøírodních sil do lidské produktivní èinnosti. Jenom e zlato a støíbro jsou pro Muna stejnými plody pøírody jako obilí. Nerozli uje mezi bohatstvím jako takovým a mezi tím, co musí být vlo eno jako semeno do dal ích transakcí (kapitál). Zámoøská koloniální expanze podporovala pøedstavu, e bohatství vzniká z obchodu samotného, který pøivádí do zemì peníze. Aby je rovnì neodvádìl, uzavírá se zemì vysokými cly, zákazem vývozu surovin, diskriminací zahranièní konkurence. Ochranáøství a snaha o autarkii, udìlování monopolních výsad apod., které vy adovalo silnou podporu státu, v ak fakticky rozvoj hospodáøství brzdilo. V 18. století vzniklo ve Francii nové ekonomické my lení fyziokratismus vyznávající my lenku pøirozeného øádu, v nìm zdrojem bohatství je pøíroda, resp. spojení èlovìka s pøírodou prostøednictvím práce. Princip laissez-faire, který je základní my lenkou ekonomického liberalismu, znamená zároveò minimalizaci státních zásahù.

Vznik a vývoj ekonomické psychologie

My lenka pøirozených práv, tedy nepocházejících od vrchnosti, ale naopak stojících nad ní, se stala hybnou silou francouzské revoluce. Byla v ak obsa ena ji v dílech anglických filozofù Johna Locka a Davida Huma. Od poddanství ke svobodì, od privilegií k rovnosti ancí, od pøinucení k dobrovolné smlouvì, od slepé víry k rozumu, od poddanské shrbenosti k obèanské hrdosti vedla cesta k my lenkám liberalismu. V kontrastu s tímto pojetím Thomas Hobbes ve svém díle Leviathan (1651) pokládal egoismus za nejpøirozenìj í vlastnost èlovìka a jako alternativu v eobecného znièení vidìl silný stát, schopný vtisknout spoleènosti øád. 1.1.1 KLASICKÁ KOLA Za zakladatele ekonomické vìdy je pova ován Adam Smith (1723 1790). Jako profesor na univerzitì v Glasgow pøedná el filozofii morálky. Jeho dvì stì ejní díla, Úvod do teorie mravních citù a Pùvod bohatství národù , jsou vlastnì protichùdná. Tím, e spojil pùvod bohatství s egoismem a souèasnì psal o morálce, vytvoøil tzv. Dass Smith Problem , který ji roky pùsobí bolení hlavy jeho následovníkùm: co to vlastnì roztr itý pan profesor napsal? Narodil se do dobré spoleènosti: století pøed ním pùsobil Galileo, který zmìnil názor lidstva na svìt, Newton degradoval Boha na nepøíli ikovného hodináøe (Leibniz, podle Buchholz, 1990, 10), Descartes svou Rozpravou o metodì (1637) odstartoval rozvoj pøírodních vìd. Stejnì jako tito badatelé zkoumal Smith problém kauzality, ale namísto pohybu planet zamìøil svou pozornost na chování lidí. Snad nejslavnìj ím citátem z nìj je vìta: Neoèekáváme, e svùj obìd dostaneme z dobré vùle øezníka, pivovarníka èi pekaøe, nýbr v dùsledku toho, e tito sledují svùj vlastní zájem (Smith, 2001). Smith konstatuje, e vlastní zájem je silnìj í motivací ne laskavost, lidumilství èi muèednictví. Jestli e bude ka dý èlovìk sledovat svùj vlastní zájem, bude prosperovat celá spoleènost. Konkrétní èlovìk ani netu í, v èem spoèívá veøejný zájem a v jaké míøe ho podporuje. Ve svém poèínání je veden neviditelnou rukou trhu . Na rozdíl od merkantilistù byl Smith pøesvìdèen, e reálným bohatstvím je ivotní úroveò rodin. e hospodáøství je k vìt í prosperitì podnìcováno individuální motivací, vynalézavostí a inovaèním pøínosem jednotlivcù. Ve svých morálních úvahách pátral po pùvodu mravního souladu a nesouladu v jednání lidí. Kdykoli podle nìj èlovìk stojí pøed morální volbou, pøedstavuje si nestranného pozorovatele , který v e poctivì zva uje a dává mu rady. A tak místo aby lidé jednodu e jen prosazovali své sobecké zájmy, pøijímají rady od tohoto imaginárního rádce. V dùsledku toho se lidé rozhodují na základì kladného cítìní, a nikoli jen na základì sobeckých pohnutek. Tato východiska byla rozvinuta o více ne století pozdìji ve Freudovì konceptu superega . Smith na rozdíl pøedchozích merkantilistù a fyziokratù (Quesnay, Turgot) skuteènì analyzoval zpùsoby, jimi èlovìk bohatství vytváøí. Jeho recept zní dìlba práce. Dìlba práce je hlavním pùvodcem rùstu veøejného blahobytu, který je v dy úmìrný sna ivosti lidí, nikoli mno ství zlata a støíbra, jak se mnozí hloupì domnívají (Smith, 2001). Díky tomu, e konkrétní èlovìk ji (v období manufaktur) nevytváøí celý výrobek od zaèátku do konce sám, ale ve spolupráci s druhými, mù e se soustøedit na ty operace, které sám vykonává. Proto mù e za prvé rozvíjet své, zcela urèité,

Ekonomická psychologie

schopnosti a dovednosti právì na jednom druhu práce, jedné pracovní operaci. Neguje tak døívìj í, øemeslný a kutilský postup, který lze pøirovnat k (dnes) absurdnímu postupu, jako by hráè orchestru pøecházel od jednoho nástroje ke druhému. Za druhé tak pracovník neztrácí èas na pøechody mezi jednotlivými operacemi, na jejich pøípravu a zakonèení a na údr bu nástrojù a pøípravu materiálù. Koneènì za tøetí proto e opakované úkony jsou nudné, je mo no je vykonávat do jisté míry automaticky, a tak je k dispozici èas na pøemý lení o mo ných zlep eních dané práce, jako je vytvoøení nových a lep ích nástrojù. Moderní doba musela konstatovat také jednostrannost dìlby práce a následné omezení rozvoje pracovníka. Smith analyzoval nejenom práci, resp. dìlbu práce v jednotlivé dílnì a manufaktuøe, ale také mezi mìstem a venkovem, mezi jednotlivými zemìmi. Dostává se tak logicky k vyslovení po adavku svobodného pohybu zbo í, lidí a penìz a zvlá tì k po adavku svobody vùbec. Národní bohatství vidìl jako souhrn individuálních bohatství, která jsou podmínìna úsilím, motivací k práci, ke spoøení èi k investování. Vládní politika nemù e vytvoøit základní ctnosti, kterými jsou pracovitost, spoøivost a podnikavost, jejich hnací silou je egoismus, sledování vlastního zájmu. Hospodáøství nebylo pro Smithe pouhým souhrnem individuálních èinností, nýbr systémem, který spontánnì obnovuje svou rovnováhu. Jeho koordinujícím nástrojem je neviditelná ruka trhu . Smith poskytl také vhled do struktury ceny. Tato zdánlivì èistì ekonomická kategorie je, jak uvidíme ve druhé kapitole, neobyèejnì nasycena psychologickými obsahy. Smith vidí její hlavní slo ky a jejich relativní úlohu èím jsou dány pøedpoklady ekonomického øízení práce. Cena se skládá ze mzdy, renty a zisku. V pùvodní spoleènosti patøí èlovìku celý výtì ek jeho práce. Jakmile lidé zaèali vlastnit pùdu a kapitál, nárokovali podíl tìchto faktorù na produktu v podobì renty a úroku. Nájemce pùdy, pachtýø, by nezamìstnal dìlníka, kdyby mu investovaný kapitál nenesl zisk. Pøi nerovnosti stran zamìstnavatelù a dìlníkù není mzda výsledkem vyjednávání, ale nátlaku a kalkulu; musí staèit na ob ivu a výchovu alespoò stejného mno ství dìlníkù v pøí tí generaci ( ivotní minimum). Nad toto minimum mzda stoupá v zemích, které se rozvíjejí (v té dobì v Severní Americe), a stává se pøedmìtem støetù nabídky a poptávky. Vy í mzdy pøitahují více kvalitnìj í pracovní síly, ta se zaèíná diferencovat a osvobozovat z pùvodní místní a èasové závislosti a sama se stává zbo ím. Roste-li produktivita práce, ani vy í mzdy nemusí zpùsobit zvý ení ceny poèet dìlníkù nutných na výrobu urèitého zbo í poklesne. Smith dospívá k tomu, co skuteènì zbo í stojí èlovìka , který s ním pøijde na trh. Tato velièina byla pozdìji nazvána náklady . Jsou to materiál, práce, úroky z kapitálu, nájemné z pùdy a zisk. Zisk je závislý na úrokové míøe. Diskuze se u od dob Smithových vede o tom, jaká je relativní váha jednotlivých slo ek ceny, která z nich je vlastnì zdrojem hodnoty. Klasiètí ekonomové pova ovali za zdroj hodnoty náklady, socialisté práci. Rozli ení práce na produktivní (vytváøející hmotný produkt) a neproduktivní (která jej nevytváøí) bylo pøevzato marxismem a vedlo nejen k systematickému podceòování nevýrobních odvìtví hospodáøství jako kolství a zdravotnictví, ale i teoretické ekonomie. Smith zdùrazòoval, e trh musí být volnì pøístupný, e na nìm musí vládnout dokonalá konkurence. Je-li tomu tak, utvoøí se tr ní cena (cena, za kterou se zbo í

Vznik a vývoj ekonomické psychologie

skuteènì prodává). Ta zbo í, která jsou prodávána za tr ní cenu ni í ne u konkurence, se na trhu uplatní a uhradí svým výrobcùm vlo ené náklady a zisk, ta, která se neuplatní, pøinesou svým výrobcùm ztrátu a pøinutí je z trhu odejít. Ne u v ech produktù v ak lze postupovat jednodu e. Úloha, pøed kterou se Smith zastavil a která byla nazvána Smithùv paradox , spoèívá v otázce, jak je mo né, e cena vody je nízká, aè je voda ivotnì dùle itá, a cena diamantu je vysoká, aè je pro ivot nepodstatný. Hodnota má dva významy. Jednak vyjadøuje u iteènost pøedmìtu (u itnou hodnotu), jednak mo nost koupit za nìj jisté zbo í (smìnnou hodnotu). Thomas Robert Malthus (1766 1834) Tento myslitel byl zatracován Marxem a vyná en Keynesem. Za kmotra mu byli Rousseau a David Hume. Vystudoval teologii a také matematiku a filozofii. V dobì, kdy byl popraven Ludvík XVI., vydal anonymnì dílo Pojednání o principu populace , kterým okoval své spoluobèany. Ti po století válek a revolucí oèekávali idylické 19. století. Malthus jim tuto nadìji vzal. Tvrdil, e nekontrolovaná porodnost vede k rùstu obyvatelstva geometrickou øadou, zatímco zásobování potravinami roste pouze øadou aritmetickou. Tvrdil, e dùsledkem rùstu bohatství je rùst populace, která toto bohatství pohltí, a tak je lidstvo odsouzeno k vìènému strádání. Jako pojistky proti tomuto katastrofickému vývoji vidìl války, hlad a mor. Kdyby lidé ovládli svou vá eò, byli by na tom podle Malthuse podstatnì lépe. Jeho poèáteèní statistické údaje byly pouze dílèí, nespolehlivé a zkreslené, pocházely z bývalých britských kolonií. Po oku, který zpùsobil, vìnoval velkou péèi sbìru dat v øadì zemí. Jeho závìry, uèinìné za pøedpokladu jinak stejných okolností , nevzaly v úvahu revoluèní technologické zmìny v zemìdìlství (napø. pou ití koní namísto volù zkrátilo dobu orby na polovinu) ani zmìny v modelech rodin vyvolané urbanizací a vzdìláním, které vedly ke stabilizaci porodnosti. Nicménì problém, na který upozornil, zùstává. Formy regulace porodnosti v Èínì a v Africe nejsou dnes ménì drastické. Mo nost katastrofy globálních rozmìrù byla pozdìji, v edesátých letech minulého století, znovu zkoumána pomocí poèítaèové simulace v pracích Øímského klubu Hranice rùstu (Meadows, 1968), v osmdesátých letech napø. prognózou Global Report 2000, podle které mìl být svìt v roce 2000 je tì pøecpanìj í, pinavìj í a ekologicky nestabilnìj í Problém se pouze posunul jinam. Vyrobit dostatek potravin lidé umí, øe it problémy zneèi tìní ovzdu í a globálního oteplování ji ménì. Malthus si vydobyl znaèné uznání pøedních ekonomù, svých souèasníkù. Nakolik sám ovládl svou vá eò, nevíme, jisté v ak je, e se stal otcem tøí dìtí. David Ricardo (1772 1823) Ve ètrnácti letech následoval svého otce na burzu. Jeho otec byl toti jedním z londýnských burzovních makléøù. V pìtadvaceti letech zalo il vlastní firmu. Aè samouk, anebo právì proto, dokázal vydìlat na burze miliony liber. V roce 1817 vydal na nátlak Jamese Milla pojednání O principech politické ekonomie a zdanìní . Tato dodnes inspirující kniha je polemikou se Smithem, Malthusem a Jeanem-Baptistem Sayem. Problém Smithova paradoxu øe í tak, e hodnotu mají jen statky, které jsou zároveò i vzácné. Smìnná hodnota statkù je tedy urèena prací potøebnou k jejich výrobì a souèasnì vzácností. Statky, jejich hodnota je urèena výhradnì vzácností

Ekonomická psychologie

(napø.umìlecké pøedmìty), mají monopolní cenu a vyluèuje je z okruhu svého zkoumání. Vzácnost, pokud nejde o vodu na pou ti, je velmi individuální zále itost. Zabývá se jen takovým zbo ím, jeho hodnotu lze zvìt it lidskou prací a pøi jeho výrobì není konkurence nijak omezena. Slo ení ceny je u Ricarda odli né od slo ení Smithova, a to v pojetí renty. Podle Ricarda renta vzniká pøi obdìlávání jakékoli pùdy, a to i samostatnými rolníky. Je to cena, která je placena majiteli pùdy za u ívání pùvodních sil pùdy. Dodnes je citována Ricardova teorie komparativní výhody. Podle této teorie je výhodné spolupracovat, a to i s výkonnostnì slab ím partnerem, pokud se tím u etøí èas, který je mo no investovat do èinnosti, ve které máme komparativní výhodu nebo men í relativní ztrátu. Pøedstavme si dva pekaøe, A a B. Pekaø A je vysoce výkonný a vyrobí: 1 q chleba za 10 hodin a 1 q housek za 20 hodin. Pekaø B je nevýkonný a vyrobí: 1 q chleba za 20 hodin a 1q housek za 50 hodin. Podle Adama Smithe by se mìl výkonný pekaø A co nejvíc vzdálit od svého kolegy, izolovat se od nìj a vydìlávat sám. Pokud budou pracovat napø. 1000 hodin a ka dý bude vìnovat polovinu èasu výrobì chleba a polovinu èasu výrobì housek, bude celkový výsledek tento: Pekaø A: 500 : 10 = 50 q chleba a 500 : 20 = 25 q housek Pekaø B: 500: 50 = 10 q chleba a 500 : 50 = 10 q housek Oba dohromady vyrobí: 60 q chleba a 35 q housek Pokud se oba soustøedí na ten produkt, který umìjí vyrobit nejlépe, a vìnují jeho výrobì plnou pracovní dobu, vyrobí: Pekaø A: 1000 : 10 = 100 q chleba Pekaø B: 1000 : 25 = 40 q housek Celkový výsledek je tedy pøíznivìj í pøi vzájemné spolupráci. Ricardo nepou ívá Smithova èlenìní ceny na mzdu, rentu a zisk, ale rozebírá vliv strojové velkovýroby na obsah hodnoty. Vlo ený kapitál ve formì fixního (pomalu se opotøebovávajícího) a obì ného kapitálu se musí kapitalistovi vrátit, a to ve formì

Vznik a vývoj ekonomické psychologie

zisku, který musí pokrýt i úrok z vlo eného kapitálu. Velkovýroba znamená, e podíl práce ve výrobku klesá. V diskusi s Malthusem dospívá ke stanovisku, e zbo í nemù e mít nìjakou stálou vnitøní hodnotu, aby mohlo být mírou hodnoty. Dochází k názoru, e cena je v koneèné podobì urèena výrobními náklady. Na Malthusovu teorii navázal formulací elezného zákona mzdového , podle kterého nemù e dìlníkova mzda dlouhodobì pøesáhnout hranici existenèního minima. Kdyby ji pøesáhla, zvý ila by se dìlnická populace a trh zahlcený nabídkou práce by její cenu mzdu opìt sní il. Na rozdíl od Smithe, který je tì za hlavní hybnou sílu hospodáøského rùstu pova oval dìlbu práce, si Ricardo uvìdomoval, e hnacím motorem rùstu bohatství je akumulace kapitálu. Ta v ak nará í na bariéru, kterou je klesající úrodnost novì obdìlávaných pùd, kdy rùst populace vede k nutnosti obdìlávat pùdy dal í. Tím dojde ke zdra ení potravin, a tedy k rùstu pozemkových rent. Má-li akumulace kapitálu za následek rùst pozemkových rent a pokles míry zisku, zastavuje sama sebe, proto e vysychá zdroj i podnìty pro dal í pokraèování. Zdra ení potravin vede kapitalisty k nutnosti platit dìlníkùm vy í mzdy a tím omezuje jejich akumulaci kapitálu. Tato úvaha vedla posléze k tzv. obilním zákonùm , které omezily moc landlordù tím, e byl umo nìn dovoz levného zámoøského obilí. Touto cestou byla v Anglii nastolena my lenka a politika svobodného obchodu. Klasikové hledali to, co tvoøí ten vlastnì tajemný, spoleèný, pøirozený základ umo òující ekvivalentní smìnu hodnotu. Jako první se nabízela práce ta tvoøí ka dé zbo í a lze ji mìøit pomocí spotøeby èasu. Smith pøi el s podobenstvím o lovu bobrù a jelenù. Je-li na ulovení bobra zapotøebí dvojnásobek èasu ne na ulovení jelena, bude pøirozené smìòovat dva jeleny za jednoho bobra. Ov em empirie vyvrátila pracovní teorii hodnoty : odvìtví s rùznou pracovní nároèností výroby dosahovala té e míry zisku. Postupnì vykrystalizoval jako dal í faktor výroby kapitál. Co je tu psychologického? Akumulaci, tedy hromadìní, koncentraci kapitálu bychom mohli pøièítat motivaci, resp. vypjaté egoistické motivaci kapitalistù . Ekonomický pohled upozoròuje na dal í dimenzi tohoto jevu: akumulace je také reinvestice, vrácení získaného kapitálu zpìt do výrobního, obchodního èi jiného procesu. A o tom musel nìkdo rozhodnout. Nìkdo musel vyhodnotit stávající mo nosti alokace zdrojù, najít ty nejvýhodnìj í, pøijmout riziko, e takové tøeba nejsou, a prosadit svùj zámìr proti v em myslitelným pøeká kám. Ovlivnit osudy lidí svých zamìstnancù a jejich rodin. Nìkdo musel najít, získat, vycvièit a zamìstnat optimálním zpùsobem své lidi tedy je formovat, dát jim cíl a cestu k nìmu, øe it tak nároènou kognitivní, volní, morální i odbornou øídící úlohu. Jistì, zpoèátku to v nìkterých pøípadech bylo brutální. Napøíklad neexistoval pojem bezpeènosti práce . Kultivace tohoto i jiných sna ení vy adovala èas. Jean-Baptiste Say (1767 1832) Jean-Baptiste Say byl èlenem Tribunálu, instituce dozírající v poèátcích Napoleonovy vlády na legislativu a zákonnost. Odmítl èlenìní práce na produktivní a neproduktivní, ale roz íøil pojetí produktivní práce jako takové, která se podílí na vzniku produktu (tedy i práce uèence, nejen manuálního pracovníka). Zavedl do ekonomické teorie pojem podnikatel . Odli il

Ekonomická psychologie

odmìnu kapitalisty a podnikatele. Výrobní faktory (pùda, práce, kapitál) poskytují tzv. produktivní slu by a øídí se nabídkou a poptávkou stejnì jako ceny výrobkù. Dodnes citován a diskutován je Sayùv zákon : krize z nadvýroby nemù e vzniknout, pokud se trhy neustále roz iøují: ni í spotøeba ® úspory ® pokles ziskù, mezd a cen ve spotøebních odvìtvích vy í úspory ® pokles úrokové míry ® rùst poptávky v odvìtvích výrobních prostøedkù ® pøesun doèasnì nezamìstnaných dìlníkù ze sektoru spotøebních výrobkù do sektoru výrobních prostøedkù Modernì øeèeno pokud jsou ceny, mzdy a úrokové míry flexibilní a zdroje mobilní, nemù e nedostateèná poptávka pøedstavovat problém. Av ak právì tato flexibilita a mobilita mù e pøedstavovat psychologický a následnì ekonomický problém: rozhodovatelé mohou být konzervativní, nepru ní, nemusí mít vèas dostatek správných informací, nemusí informacím dùvìøovat apod. Dìlníci zas mohou odmítat pøípadná krácení reálných mezd, nemusí být ochotni, preferovat stìhování a rekvalifikace a dávat pøednost tzv. dobrovolné nezamìstnanosti (na rozdíl od nezamìstnanosti frikèní ). V komplexní ekonomice nemù e okam itì souhlasit poèet nabízených míst s poètem míst po adovaných (viz dále Keynes). Dva Millové James Mill, známý filozof a ekonom, otec Johna Stuarta, zkoumal psychologii i ekonomii oddìlenì, s jednou výjimkou: ve svém díle Analysis of the Phenomena of the Human Mind (1829) vìnoval pozornost bohatství, penìzùm a hledání po itku. Ve svých Elements of Political Economy ukazoval, e spotøeba mù e jít donekoneèna, a proto je nutno posilovat dodávky; pouze v lidské práci vidìl její zdroj. Zabýval se motivy pro akumulaci bohatství (moc nad druhými, svoboda od nutnosti pracovat s cílem maximalizace individuálního tìstí). John Stuart Mill (1806 1873) John Stuart Mill chápal psychologii jako východisko definování politické ekonomie.Vycházel pøitom spí e z introspektivních analýz svých kolegù ekonomù ne ze zkoumání tehdej í akademické psychologie, která se více vìnovala filozofickým otázkám ne ekonomické praxi. Cíl vìdy spatøoval ve vysvìtlení jevù pomocí minimálního poètu zákonù. Za ideál pova oval vysvìtlení ka dého jednotlivého fenoménu z obecného zákona, pod který ostatní zákony mohou být zahrnuty. Odmítal spekulativní pojetí vìdy, po adoval její zalo ení na empirických studiích. Za hlavní cíl vìdy pova oval nalezení obecného zákona, který by umo òoval co nejvíce zmen it seznam koneèných pravd . Zde spoèívají koøeny pozdìj ího pojetí ekonomického èlovìka. Formuloval nìkolik definic politické ekonomie, z nich jedna zní: vìda, vysvìtlující vznik a rozdìlení bohatství na základì morálních a psychologických zákonù (Warneryd, 2005). Mill pí e: V echny tyto operace, aèkoli mnohé z nich jsou výsledkem øady motivù, jsou politickou ekonomií chápány jako vyplývající z touhy po bohatství. Vìda pak zkoumá tyto zákony, které øídí tìchto nìkolik operací, za pøedpokladu, e èlovìk je bytost, která je determinována ,nutností své povahy preferovat vìt í porce bohatství

Vznik a vývoj ekonomické psychologie

pøed men ími ve v ech pøípadech, ale s jednou vyjimkou, kterou vyjadøují proti sobì pùsobící motivy ji specifikované (nechu k práci a touha po okam ité radosti z nákladných po itkù). ádný z politických ekonomù nikdy neuva oval tak absurdnì, aby pøedpokládal, e èlovìk je opravdu ustrojen takto. Ale toto je modus, který vìda musí nutnì respektovat (Mill, 1844, s. 48, cit. podle Warneryd, 2005). Tedy to, co tak trochu uniká redukce èlovìka na ekonomického èlovìka , nebyla vyvolána nìjakou nevìdomostí ekonomù, ale naopak jejich snahou o vìdecké uchopení reality. Stejnì tak je zajímavá zmínka o dvou protichùdných motivech manuální práci a akumulaci bohatství a tvrzení o sledování okam ité radosti a o nákladech dlouhodobého uspokojování. Ve svém slavném Systému logiky Mill znovu spojuje politickou ekonomii s psychologií. Zdùrazòuje, e analýza ekonomických jevù má respektovat psychologické zákony a principiální vnìj í podmínky. Existuje zde velká tøída sociálních jevù, které jsou vyvolány pøáním bohatství. Psychologický zákon, podle kterého se øídí, praví, e vìt í bohatství je preferováno pøed men ím. Mill obhajoval ekonomy, kteøí byli èasto obviòováni z úzkého pohledu na èlovìka. Co v ak pøipustil, bylo, e se pøíli soustøedili na anglosasské podmínky. Na evropském kontinentu je zøejmì tlak ekonomických motivù daleko slab í. Mill zapochyboval, zda je Smithova neviditelná ruka trhu , aè tak efektivnì alokuje zdroje ve výrobì, rovnì ideálním nástrojem rozdìlování plodù výroby mezi lidi. To byl krok k my lence, zda by viditelná ruka státu nemìla být vyu ita k zásahùm do rozdìlování s cílem dosáhnout vìt ího souhrnného uspokojení. 1.1.2 SUBJEKTIVNÍ TEORIE HODNOTY A MARGINÁLNÍ ANALÝZA Tato teorie, nazývaná také psychologickou kolou ekonomické teorie, vzniká v 2. polovinì 19. století. Je to doba, kdy u nás pí e své ver e a povídky Jan Neruda, lékaø Johann Neher a opat Karel Ka par Reitenberger zakládají Mariánské Láznì, a nastupující kapitalismus øe í, jak vytì it národnostní podnìty. Rozvinuté zemì jsou o kus dál: øada perfektních mozkù si uvìdomila úlohu èlovìka ve zpevòujícím se tr ním mechanismu. Na otázku klasikù, v èem je podstata hodnoty, se pokusila zcela novì odpovìdìt teorie subjektivní hodnoty . Zatímco první klasikové, Smith a Ricardo, se ptali, v èem spoèívá bohatství národù , subjektivisté se ptali, v èem spoèívá bohatství jedince. Hlavními smìry zde jsou rakouská a neorakouská kola, (francouzská) lausannská kola subjektivního u itku a jejich anglická verze. Prvé my lenky, z nich tato kola vyrostla, patøí J. E. Dupuitovi a H. H. Gossenovi (Kvasnièková, 1999, 45n). Dupuit se zabýval nikoli explicitnì (jednolitou) cenou, ale slo itìj í strukturou vztahu spotøebitele ke statkùm. Konstatuje, e tento vztah se mù e mìnit podle: n n n n n n

mno ství statku, mo nosti jej spotøebovat, diverzity potøeb spotøebitele, subjektivní hodnoty konkrétního statku, vztahu ceny a u itku, relativního u itku,

Ekonomická psychologie

n n

konzumentského pøebytku, zpùsobu pou ití statku,

a konstatuje, e prodejní cena statku není mìøítkem jeho u itku. Gossen tvrdil, e smyslem ivota èlovìka je, aby mìl ze ivota co nejvìt í po itek, a proto musí jednat tak, aby suma jeho ivotních po itkù byla maximální. Po itky mají tyto spoleèné znaky: n n

velikost po itku pøi opakovaném uspokojování potøeby klesá, a dojde k nasycení; z nìkolika po itkù bude v dy uspokojován ten nejvìt í (tím jeho subjektivní hodnota poklesne a pozornost subjektu se pøesune na dal í nejvìt í) a do jejich vyrovnání.

Z tìchto úvah vykrystalizoval pojem, který je klíèový pro pochopení funkce u iteènosti: mezní u iteènost . Je to u iteènost poslední pou ité jednotky daného statku posledního piva, posledního vysoko kolského diplomu, posledního man elství a po poslední atom u itku . Zatímco smìna na trhu vy aduje jistou objektivizaci obecnì nezále í pouze na názoru prodejce nebo pouze na názoru kupujícího, ale cena je v podstatì jak se pí e na jídelních lístcích restaurací smluvní. Pøitom s èí níkem v podstatì nemù eme smlouvat, ale mù eme se zvednout a jít jinam. Toto behaviorální hlasování je zpravidla úèinnìj í. Naopak u iteènost je vysoce individuální subjektivní. Napøíklad Zpívající fontánu v Mariánských lázních bude jinak pozorovat básník, technik, chemik, sochaø èi hudebník, jinak náhodný náv tìvník, lázeòský host a jinak trvalý obyvatel mìsta. Jinak ov em zamilovaný èi rozvedený tentý statek mù e tedy pøiná et zcela odli né u iteènosti. Rakouská kola subjektivní hodnoty Carl Menger odmítl tzv. historickou kolu, vykládající ekonomii jako sled historických událostí, a zásadnì pøispìl k teorii hodnoty. Jeho my lenky názornì vysvìtlili jeho kolegové Bohm-Baverk a von Wieser. Na rozdíl od Adama Smithe Bohm-Baverk øíká, e je tøeba se soustøedit na u itnou hodnotu, chápanou ov em jako subjektivní vztah èlovìka ke statku. Teprve od takto urèené subjektivní hodnoty lze odvodit objektivní hodnotu jako schopnost statku být smìòován. Subjektivní hodnotu chápe Bohm-Baverk jako význam statku pro blahobyt subjektu: jeho vlastnictví pøiná í uspokojení potøeby, po itek, pøíjemnost, nebo èlovìka u etøí utrpení, které by musel sná et, kdyby onen statek nevlastnil. Vlastnictví statku znamená pøírùstek, jeho ztráta úbytek blahobytu. Pojem blahobytu je chápán iroce, jako v e, co se èlovìku jeví hodným usilování . Statky jsou pøíèinou blahobytu, proto e jsou u iteèné. Aby vznikla subjektivní hodnota, musí se k u iteènosti (jak jsme vidìli u u Ricarda) pøipojit vzácnost. Nejde o vzácnost absolutní, ale relativní. Subjektivní hodnota statku je pøímo úmìrná velikosti získaného blahobytu, tj.u itku. Získaný blahobyt závisí na uspokojení nìkteré na í potøeby. Bude-li uspokojena dùle itá potøeba, bude u itek vy í a naopak. Hier-

Vznik a vývoj ekonomické psychologie

archie potøeb, kterou Bohm-Baverk navrhuje, silnì pøipomíná o zhruba sto let pozdìji vzniklou hierarchii Maslowa. Je v ak bohat í o jednu dimenzi: mù eme uva ovat o poøadí druhù potøeb a poøadí konkrétních potøeb. Klasická politická ekonomie pova uje otázky napø. vý ivy, bydlení èi odívání za obecnì dùle itìj í ne napø. kouøení, alkohol, hudbu apod. Subjektivní kola respektuje konkrétní situaci èlovìka, který nemusí ít problémem potravy, ale má chu napø. na dvanáct let starou whisky. Dal í skuteèností je, e vìt ina statkù uspokojujících potøeby (v psychologii pøibli nì: incentivù ) je dìlitelná a umo òuje uspokojení potøeby postupnì, pøípadnì po èástech. Naléhavost potøeb klesá s jejich postupným uspokojováním. Subjektivní hodnocení statku se vztahuje k poøadí konkrétních potøeb, nikoli k poøadí druhù potøeb. Naléhavost potøeby nejdùle itìj ího druhu mù e být ni í ne naléhavost potøeby ménì dùle itého druhu. Jeden statek lze zpravidla pou ít k uspokojení rùzných potøeb (napø. automobil jako dopravní prostøedek a symbol spoleèenského postavení), anebo mù e dojít ke støetu rùzných potøeb a nìkolika kusù (mno ství) tého statku: èlovìk potøebuje ito na mouku (chléb okam itá potøeba), osivo (záruka existence na pøí tí rok), na výrobu alkoholu (potøeba radosti, dezinfekce ran, dar pro pøátele, úplatek pro úøedníka apod). Ztratíme-li z nìjakého dùvodu jeden kus statku, je racionální pøesunout ztrátu na nejménì citlivé místo a uspokojit dùle itìj í konkrétní potøebu (ménì darù pøi stejném objemu osiva). Takto postupnì mù eme dospìt k tomu, e nìkterá potøeba nebude uspokojena, kdy urèitý objem urèitého statku nebudeme mít, a je tì bude uspokojena, zbude-li poslední kus tohoto statku. Velikost hodnoty statku se øídí dùle itostí jisté konkrétní potøeby, která je ze v ech konkrétních potøeb krytých zásobou urèitého statku nejménì dùle itá. To znamená, e poskytuje nejmen í u itek, který je podle Wiesera mezním u itkem. Hodnota statku je urèena jeho mezním u itkem. Èím vìt í mno ství statku urèitého druhu máme, tím je men í hodnota jednoho kusu a naopak. Existuje-li takové mno ství kusù urèitého statku, e po uspokojení potøeby zbudou, bude se mezní u itek rovnat nule a ka dý jednotlivý kus tohoto statku bude bezcenný. Bohm-Baverk uva uje také o rozdílu mezi výrobními prostøedky a spotøebními pøedmìty. U spotøebních statkù je jejich vztah k uspokojení potøeby kauzální. Do vztahu výrobního statku a uspokojení potøeby se vkládá øada mezièlánkù, av ak blahobyt z toho plynoucí je mezním u itkem koneèného výrobku. Spotøební statek vyrobený kombinací výrobních prostøedkù urèuje hodnotu tìchto výrobních prostøedkù: hodnota piva urèuje hodnotu pivovaru. Vyrábí-li skupina výrobních prostøedkù více spotøebních statkù, je hodnota jejich jednotky urèena tím výrobkem, jeho mezní u itek je nejni í. Pokud je statek subjektem pou it bezprostøednì pro uspokojení jeho potøeb, je jeho hodnota subjektivní u itnou hodnotou. Pokud je statek pou it ke smìnì, je jeho hodnota subjektivní smìnnou hodnotou. Motivem smìny je snaha o dosa ení blahobytu, prospìchu ze smìny. Proto by mìly pøijaté statky mít vy í subjektivní hodnotu ne statky postoupené. Smìna je tedy mo ná jen mezi osobami, které hodnotí smìòované statky protichùdnì. Klasická ekonomie zdùrazòuje rovnost hodnot (obsahu práce; v ka dé jednotce zbo í, napø. ve sporáku, je skryto v podstatì stejné mno ství práce), teorie subjektivní hodnoty zdùrazòuje rozdíl subjektivních hodnot (jeden sporák má v domácnosti zcela pøesné vyu ití, dva mo ná, tøetí u pravdìpodobnì pøeká í ).

Ekonomická psychologie

Bìhem smìny se mohou stanoviska obou úèastníkù smìny sbli ovat smlouváním a smìna se uskuteèní v okam iku, kdy budou mezní u itky obou statkù pro oba úèastníky stejné. Cena se pøi smìnì utváøí v závislosti na tr ní situaci. V pøípadì izolované smìny mezi pouze dvìma úèastníky je cena více závislá na schopnosti vyjednávat. Neorakouská kola Tato kola byla tvoøena øadou významných ekonomù, napøíklad von Misesem nebo von Hayekem. Ludvig von Mises ve své práci z r. 1927 Liberalismus vysvìtlil pøíèiny pokroku: je to soukromé vlastnictví, na dìlbì práce postavená výhodná smìna jako základ morálky a ekonomického blahobytu, vláda, její výluènou funkcí je zaji tìní a prosazování soukromých vlastnických práv, volný obchod a mezinárodní zlatý standard. Svoboda lidského jednání je pro nìj naprosto nezbytnou podmínkou vzniku bohatství. Hodnotí v podstatì negativnì státní zásahy do ekonomiky s tím, e ka dá intervence omezuje svobodu jednání. Ve své teorii penìz a jejich obìhu vycházel z pojmu mezního u itku. Stal se slavným svou analýzou dokazující nemo nost správné ekonomické kalkulace centrálnì øízené ekonomiky. Z hlediska psychologie je dùle ité jeho hlavní dílo Nationaloekonomie (1940), anglicky Human Action (1949), které je teorií lidského jednání a hospodaøení. Z výchozího pøedpokladu aktivního subjektu deduktivnì odvozuje strategie lidského jednání pøi dosahování cílù. Na rozdíl od psychologie, která zkoumá zpravidla èinnost o sobì, Mises zaèleòuje èinnost do kontextu hospodaøení se vzácnými zdroji. Samotné cíle a hodnocení podle nìj do ekonomie nepatøí jsou subjektivní, jsou doplòme pøedmìtem psychologie (Mises, 1998). Friedrich August von Hayek, nositel Nobelovy ceny z roku 1974, se ve svých dílech vìnoval pøedev ím otázce penìz. Ty hrají klíèovou roli v hospodáøském cyklu, pøenosu informací i v motivaci lidí celkovì ve vývoji spoleènosti. Pro pochopení fungování lidských spoleèenství je klíèové jeho rozli ení øádù. Øád vzniklý spontánnì kosmos je øádem podstatnì dokonalej ím ne øád vzniklý na základì intence taxis. Lidský mozek v podstatì nemá kapacitu na to, aby pochopil slo itost systémù vy ích øádù, vèetnì sebe (Hayek, 1994). Pøi analýze inflace se zabývá mj. vztahem mezi vìøiteli a dlu níky. Tím, e dochází k znehodnocení penìz, dochází k pøesunùm zdrojù od vìøitelù k dlu níkùm. Zatímco dlu ník s inflací získává (resp. zbavuje se zátì e dluhu), vìøitel ztrácí, co mù e vést k napìtí a konfliktùm v jejich vztazích. Implicitním základem Hayekovy teorie inflace je pøedpoklad meziskupinového srovnávání. Inflace vede té ke sní ení spolehlivosti úèetnictví, co je základní ohro ení chodu firem a zdroj neurèitosti v chodu celé spoleènosti. Hayek ukazuje, e pøi nadprùmìrné inflaci mohou nìkterá odvìtví a lidé v nich pro ívat euforii (ti, kteøí vydìlávali, budou vydìlávat je tì více) a jiná odvìtví a lidé depresi. Rostoucí míra inflace neoèekávaný vzestup cen se mù e jevit urèitým skupinám jako ance-stimul pro zvy ování ekonomické aktivity, nabídky i poptávky. Po ustálení inflace mohou firmy závislé na jejím rùstu zkrachovat. Ekonomika jako systém se tedy mù e ocitnout ve stavu nízké ekonomické aktivity, vysoké nezamìstnanosti a vysoké, stabilní inflace.

Vznik a vývoj ekonomické psychologie

Zpomalením rùstu cen mù e dojít k sériím bankrotù a tedy k otøesùm, ke vzniku krize a k vychýlení struktury hospodáøství z rovnováhy. Situaci rostoucí inflace si lze pøedstavit jako posun èi zkreslení signálù, které vysílá trh investorùm, kteøí, vedeni chybnými signály, chybnì alokují vzácné zdroje. Dochází k zacyklení a roztoèení inflaèní spirály zdroje, aè potenciálnì pøítomny, nejsou tam, kde by mìly být, tedy se neuplatní, ba naopak pùsobí kontraproduktivnì a systém hospodáøství se tím více rozpadá. Fenomén inflace zásadnì mìní pøedstavy psychologie o obecné úèinnosti lidské aktivity; mù e paradoxnì posilovat negativní pùsobení systému a vést k jeho rozpadu. Není automaticky zárukou pozitivního výsledku. Hayek vidí øe ení problémù inflace v odstranìní monopolu státu na vydávání penìz, nebo právì povinnost pøijmout na úhradu dluhu státní peníze umo òuje negativní efekty inflace, pøedev ím pøerozdìlování hodnoty mezi dlu níky a vìøiteli. Peníze jsou toti výsledkem spontánního vývoje, patøí mezi entity kosmu , zatímco stát jako vytvoøený na základì intence je taxis . Ve spojení tìchto odli ných kvalit spoèívá pøíèina problémù. Stát není schopen peníze øídit a tak díky jeho zásahùm podle Hayeka dochází ke zvý ení, nikoli ke sní ení rizika vìøitelù. Anglická verze teorie mezního u itku W. S. Jevons (stejnì jako Adam Smith) vyjádøil problémy politické ekonomie jako matematiku pocitù libosti a nelibosti. Incentiv uspokojující nìjakou potøebu má dva rozmìry: mno ství a sílu úèinku. Za jinak stejných okolností (mno ství je pevnì dáno, úèinek s èasem neklesá látka se nekazí, neodpaøuje apod., potenciál uspokojení potøeby je tedy konstantní) je mo né teoreticky zmen ovat jeho zásobu o urèitou èást. Pøedpokládáme-li, e potenciál uspokojení potøeby právì odpovídá potøebì (plnì se nasytím deseti rohlíky a mám deset rohlíkù), pak s ka dým sní ením zásoby, s ka dou odejmutou èástí více strádám, a pøi urèitém mno ství riskuji smrt hladem. U itek je tedy funkcí mno ství a mezní u itek je první derivací této funkce. Jevons uvádí i matematickou teorii smìny. Jestli e dvì osoby A a B smìòují dva statky x, y (dìlitelné natolik, e lze smìòovat malá mno ství), pak akt smìny probìhne tehdy, jestli e úbytek u itku vzniklý smìnou (pøedáním) vlastního statku je men í ne pøírùstek u itku získaný smìnou (získáním) statku cizího. Proto e pøírùstek u itku s rùstem mno ství získaného statku klesá, proces smìny se zastaví v tom bodì, kdy se mezní u itky obou smìòujících osob vyrovnají a oba úèastníci realizují nejvy í výhodu. Smìnný pomìr dvou statkù se rovná pøevrácenému pomìru mezních u itkù tìchto statkù. Jevons se rovnì zabýval teorií práce z hlediska mezního u itku. Mìøí práci pocity libosti a nelibosti. V bodì, kde se pocity libosti vyrovnají s pocity nelibosti, pøestane dìlník pracovat. Lausannská kola (Pareto, Fischer) Jeliko u iteènost je subjektivní skuteèností týkající se konkrétního statku a konkrétního subjektu, jsou matérií ekonomiky nejen konkrétní statky a proces jejich vzniku (výroba), rozdìlování a spotøeby, ale také psychika zúèastnìných subjektù. Tuto

Ekonomická psychologie

skuteènost ve své dobì psychologická kola nemohla dále rozvinout, a tak byla tato slibná cesta opu tìna. Subjektivní vnímání nìèeho, a u je to délka úseèky nebo velikost sumy penìz, je èímsi zvlá tním, jedineèným, domyslíme-li to do dùsledkù, ve vesmíru unikátním a tedy vymykajícím se zkoumání. Skuteènost se stává shlukem atomù, jejich spoleènou vlastností je pouze to, e jsou . Ale i o tom mù eme úspì nì tedy subjektivnì pochybovat. Na tìstí, pokud se vzdáme nerealistického po adavku na absolutní pøesnost na ich zji tìní koho by také ve studeném, prázdném vesmíru zajímala mù eme konstatovat jakési shluky, trsy, ohniska, konfigurace, které ji mají jakési podobné vlastnosti. Tedy i subjektivní pøestává být nìèím nekoneènì rozmanitým, ale stává se matérií, kterou mù eme diferencovat z umu pozadí, identifikovat ji, zachytit pomocí nìkolika málo znakù a provádìt s ní nìkteré elementární operace. Je poznatelná. To je v podstatì postup, kterým psychologie zvládá nekoneènou rozmanitost lidských subjektù. 1.1.3 NEOKLASICKÁ EKONOMIE Jako reakce na marginalistickou revoluci se vyhranil smìr tzv. neoklasické ekonomie jeho pøedstaviteli byli zejména Marshall, Pigou, Walras a Pareto. Název této koly plyne z pøesvìdèení jejích pøedstavitelù o nutnosti navázat na své pøedchùdce. Klíèovým dílem jsou Marshallovy Zásady ekonomie . Hodnota ji není vidìna jako subjektivní projev ekonomického aktéra, ale jako výsledek vzájemného pùsobení sil nabídky a poptávky. Poptávka zùstává urèena subjektivním názorem spotøebitele, ale nabídka je ovlivnìna náklady. Rovnová ná cena je spoluurèena obìma principy a je tedy jak subjektivní, tak objektivní. Neoklasikové chápou národní hospodáøství jako soustavu dílèích trhù, smìøujících témìø ve fyzikálním smyslu vlastními silami k rovnováze. Ekonomii chápali jako vìdu o optimální alokaci zdrojù. Tuto kolu lze rozdìlit na dvì relativnì samostatné oblasti na teorii ekonomické rovnováhy a teorii ekonomického blahobytu. Teorie ekonomické rovnováhy Alfred Marshall (1842 1924) Namísto aby Alfred Marshall podle pøání svého otce studoval teologii na Oxfordské univerzitì, studoval matematiku v Cambridgi. Jeho Principles of Economics (Základy ekonomie), kterými pøiblí il døívìj í politickou ekonomii exaktním vìdám, ovlivnily nìkolik generací ekonomù. Zastával tzv. gardualistický pøístup. Byl pøesvìdèen, e pøíroda nedìlá skokù (natura non facit saltum). Jeho hlavní zásluha spoèívá v rozvoji moderní teorie chování spotøebitele a firmy a pøíspìvku k teorii penìz a zahranièního obchodu. Metodou parciální analýzy za pomoci my lenkové izolace zkoumaného jevu za jinak stejných okolností (ceteris paribus) podstatnì prohloubil znalost základních ekonomických jevù. Zkoumal rovnováhu v dy jenom dílèího trhu urèitého zbo í (a pøedpokládal pøitom, e ostatní trhy jsou nemìnné). Marshallovy nù ky , skládající se z klesající funkce poptávky a rostoucí funkce nabídky (viz kapitola 2) ukazují, e cena je spoluurèena nabídkou i poptávkou a nemá smysl se ptát, která z nich je urèující. Funkce

Vznik a vývoj ekonomické psychologie

poptávky je funkcí klesající mezní u iteènosti (s rostoucím mno stvím zbo í èili s rostoucím nasycením potøeb mezní u iteènost zbo í klesá) a funkce nabídky je funkcí mezních nákladù zvy ujících se s rùstem produkce a reprezentuje objektivní stránku ceny. Pojmem cena byl nahrazen døívìj í klasický výraz hodnota . V rámci teorie rovnováhy je tzv. lausannskou vìtví sledována v eobecná rovnováha trhù, která èistí trhy od pøevisù jak poptávky, tak nabídky (Walras, Pareto). Marie Ésprit Leon Walras (1834 1910) Pùsobil na Akademii v Laussanne. Roz íøil teorii smìny z hlediska subjektivní hodnoty o pøípady nìkolika smìòujících osob, které mezi sebou smìòují libovolný poèet statkù. Hlavní problém politické ekonomie vidí ve v eobecné simultánní rovnováze na v ech trzích , kterou hledá pomocí øe ení soustavy rovnic. Jeho matematický model nebylo v jeho dobì mo né ani naplnit daty, ani øe it, ale byla to nová pøedstava o souvislostech ekonomických dìjù. Vilfredo Pareto (1848 1923) Vilfredo Pareto se stal Walrasovým nástupcem. Pøekonal nìkteré problematické momenty subjektivní koly, napø. ve vymezení pojmu vlastního u itku (rozumìj sobectví) jako pohnutky lidského jednání a jeho mìøitelnosti. Vyhnul se pojmu u itku tím, e prohlásil, e pùsobí-li na nìkoho dvì navzájem se vyluèující pohnutky, pak je rozhodnutí uèinìno nejsilnìj í pohnutkou (Kvasnièková a kol., 1999, s. 67). Otázku mìøitelnosti øe í zavedením indiferenèní funkce a jejího grafického znázornìní pomocí køivky (viz obr. 1). hru ky jedno jablko odpovídá dvìma hru kám

jablka

Obr. 1 Indiferenèní køivka Na osách x a y mìøíme mno ství dvou statkù. Jejich u iteènost posuzujeme nikoli absolutnì, ale ve v jejich vzájemné relaci. Body, které odpovídají tomu pomìru obou statkù, kdy jsme vùèi nim indiferentní, vytváøejí indiferenèní køivku. Vy í u itek

Ekonomická psychologie

pøedstavuje vy í indiferenèní køivka. Jejich mno ina utváøí indiferenèní mapu . Pøedpokladem konstrukce je ov em dìlitelnost statku. Øíká, e máme stejný u itek ze v ech jí odpovídajících kombinací obou statkù (tento a dal í obrázky, týkající se nabídky a poptávky uveden podle Macákové, 1995). Teorie blahobytu Zatímco teorie rovnováhy se zabývala otázkou, zda je tr ní systém stabilní, rovnová ný, teorie blahobytu se zabývá otázkou, zda je také efektivní, zda situace rovnováhy znamená také maximální uspokojení potøeb dosa itelné z daných zdrojù. Pigou dospìl k názoru, e tomu tak v dy být nemusí. Princip klesající mezní u iteènosti praví, e pøírùstek u iteènosti se sni uje s rostoucím nasycením potøeb. A z toho plyne, e mezní u itek bohatého èlovìka je men í, ne mezní u itek dùchodu èlovìka chudého. To znovu otevøelo otázku pøípadného pøerozdìlení vy í autoritou státem, které by zvý ilo celkový blahobyt. Tato otázka je dodnes pøedmìtem diskuzí. Arthur Cecil Pigou (1877 1959) Arthur Pigou byl nástupcem Marshallovým. Byl jedním z prvních, kdo poukazoval na dùle itost ivotního prostøedí a útoèil na ekonomický liberalismus. 1.1.4 INSTITUCIONÁLNÍ EKONOMIE Tato kola se vymyká hlavnímu proudu ekonomického my lení. Její zaklatel Thorstein Veblen svou Teorií neèinné tøídy (The Theory of Leisure Class, 1899) kritizoval abstraktnost a individualismus neoklasické ekonomie. Tvrdil, e národní hospodáøství nelze zú it na souhrn individuálních smìnných aktù a ekonomické zákony na pùsobení nabídky a poptávky. Namísto racionálního chování ekonomického èlovìka je tøeba zkoumat chování institucí, které jsou základními buòkami ekonomického ivota. Instituce to je jakékoli omezení, které utváøí ekonomické chování lidí (Mlèoch, 1996, s. 12), tedy nejde jen o organizaèní struktury, ale i o normy skupinového chování. Èlovìk se na trhu nerozhoduje pouze podle svých individuálních motivù, ale jeho chování je do znaèné míry ovlivnìno normami té instituce, k ní patøí. Veblen chápal kapitalismus jako svár dvou protikladných institucí industrie a byznysu. Lidé prùmyslu se vìnují dìlání vìcí , zatímco lidé byznysu dìlání penìz , vytváøení zisku. Na my lenky institucionalistù navázali autoøi mana erských teorií, kteøí vysvìtlují øízení institucí jako jejich oddìlení od vlastnictví. John Kenneth Galbraith (1908) Podle Galbraitha jsou suverény trhu nikoli spotøebitelé, ale velké korporace, které prostøednictvím reklamy a dal ích nástrojù mìní spotøebitele v pasivního konzumenta svých produktù tím, e tvoøí jeho potøeby. Spoleènost hojnosti do znaèné míry produkuje zbyteènì soukromé statky a na druhé stranì nedostateènì poskytuje veøejné statky. Proto význam trhu klesá a fungování ekonomiky je stále více ovládáno velkými korporacemi.

Vznik a vývoj ekonomické psychologie

Základní jednotkou analýzy v institucionální ekonomii je transakce (jakýkoli akt smìny mezi úèastníky smluvního vztahu). Transakèní náklady jsou, podobnì jako obdoba tøení ve fyzikálních systémech, náklady na provoz ekonomických systémù. Institucionální ekonomie novì interpretuje pojetí ekonomického èlovìka: zavádí øadu jeho variant: political man , hierarchical man , contractual man apod. Homo economicus byl v evìdoucí . Smluvní èlovìk má pouze omezenou racionalitu ( bounded rationality ) Ekonomové si proto musí v ímat i nákladù na provoz systému. Institucionalismus je tedy oslabením pøedpokladù o racionálním chování èlovìka z hlavního proudu ekonomie a naopak posílením pøedpokladù o sledování vlastního zájmu i za cenu klamu, podvodu posílením pøedpokladu oportunismu. Naopak poukazuje na to, e spoleènosti, které opustily etický koridor jednání, smìøují k anarchii a rozvratu (Mlèoch, 1996). Jak pí e Buchholz, v letech 1929 a 1933 dala neviditelná ruka trhu Spojeným státùm americkým facku rovnou do tváøe . (Buchholz, 1994, s. 187). Nezamìstnanost vzrostla z 3 % na 25 % a národní dùchod klesl na polovinu. Èerný pátek na burze odstartoval Velkou depresi, kterou provázela i krize psychická. Dosavadní ekonomické poznání nejen krizi nepøedpovìdìlo, ale ani na ni nemìlo lék . Se zásadním øe ením pøi el a J. M. Keynes. 1.1.5 KEYNESIÁNSTVÍ John Maynard Keynes (1883 1946) Tento britský ekonom je pùvodcem vlastnì jediné zásadní revoluce, která se v ekonomii odehrála. Jeho neortodoxní zpùsob my lení byl urèen i jeho ivotní stylem: byl èlenem elitního, tajného spolku apo tolù (podobnì jako B. Russell, A. N. Whitehead èi G. E. Moore), o enil se s ruskou primabalerinou, svou energii rozdìloval mezi umìní, ekonomickou praxi (politik a pracovník ministerstva financí) a spekulacemi na burze získal i znaèné bohatství. Kdy byl po 1. svìtové válce èlenem britské delegace na Versailleské konferenci, postavil se proti snahám o maximální reparace. Byl pøesvìdèen, e Nìmecko je nebude schopno zaplatit a upadne znovu do katastrofy. Pøedpovìdìl tak v podstatì 2. svìtovou válku. Vzdal se své funkce a svou knihou Ekonomické dùsledky míru vzbudil znaèný ohlas. Krach na burze Èerný pátek byl zpùsoben pravdìpodobnì soubìhem øady nepøíznivých jevù (vyèerpáním investièních pøíle itostí, rozhodnutím spotøebitelù etøit a splácet dluhy, protekcionismem evropských ekonomik, které omezily dovozy, apod.) Ekonomové té doby doporuèovali trpìlivost a uzdravení slibovali v dlouhodobé perspektivì. Keynes na to reagoval svým proslaveným výrokem v dlouhodobé perspektivì budeme v ichni mrtvi . Svá doporuèení pøedlo il roku 1936 ve spise Obecná teorie zamìstnanosti, úroku a penìz . Jeho polemika smìøovala pøedev ím proti Sayovu zákonu (viz ní e). Podle tohoto zákona pøiná í výroba dìlníkùm a dodavatelùm takové pøíjmy, e v echno vyrobené zbo í je vykoupeno èili trh je ve stavu rovnováhy. Keynes upozornil, e v tomto hlad-