Issuu

��

KAPITOLY Z O ETØOVATELSKÉ PÉÈE I aktualizované a doplnìné vydání Autorský kolektiv: Mgr. Zdeòka Mik ová Mgr. Marie Froòková Mgr. Renáta Hernová Mgr. Marie Zajíèková Recenzovala: Mgr. Ta ána Jano ová Pøedchozí vydání recenzovaly: Mgr. Emílie Kolínová, PhDr. Miroslava Kyasová, Ph.D., Mgr. Emílie Cibulcová, Mgr. Renáta Hernová, Mgr. Jarmila Øehoøová Obrázky pøekreslila MgA. Kateøina Novotná na základì podkladù dodaných autorkami. Aktualizované a doplnìné vydání, v této podobì první, Praha 2006 Pøedchozí vydání v nakladatelství Nalios Mgr. Zdeòka Mik ová © Grada Publishing, a.s., 2006 Cover Photo © profimedia.cz/CORBIS Vydala Grada Publishing, a.s., U Prùhonu 22, Praha 7 jako svou 2426. publikaci Odpovìdná redaktorka Pavla Kováøová Sazba a zlom Bla ena Posekaná Poèet stran 248 Vytiskly Tiskárny Havlíèkùv Brod, a. s., Husova 1881, Havlíèkùv Brod Nakladatelství Grada Publishing, a.s., dìkuje Nemocnici Na Homolce za exkluzivní spolupráci a finanèní podporu této publikace. Názvy produktù, firem apod. pou ité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami pøíslu ných vlastníkù, co není zvlá tním zpùsobem vyznaèeno. Postupy a pøíklady v této knize, rovnì tak informace o lécích, jejich formách, dávkování a aplikaci jsou sestaveny s nejlep ím vìdomím autorù. Z jejich praktického uplatnìní v ak pro autory ani pro nakladatelství nevyplývají ádné právní dùsledky. V echna práva vyhrazena. Tato kniha ani její èást nesmí být ádným zpùsobem reprodukována, ukládána èi roz iøována bez písemného souhlasu nakladatelství. ISBN 80-247-1442-6

ISBN 978-80-247-6877-9 © Grada Publishing, a.s. 2011

(tištěná verze) (elektronická verze ve formátu PDF)

Obsah Pøedmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 1

O etøovatelský proces pøi zaji tìní vý ivy dospìlých a dìtí . . . . . . . . . . . . 1.1 O etøovatelský proces pøi zaji tìní vý ivy dospìlých . . . . . . . . . . . . . 1.1.1 Odborný úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.1.2 O etøovatelský proces . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.1.3 Úkoly, pojmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.2 O etøovatelský proces pøi zaji tìní vý ivy dìtí . . . . . . . . . . . . . . . . 1.2.1 Odborný úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.2.2 O etøovatelský proces . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.2.3 Úkoly, pojmy, . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

11 11 11 20 23 24 24 29 31

O etøovatelský proces pøi zaji tìní hygieny dospìlých a dìtí . . . . . . . . . . . 2.1 O etøovatelský proces pøi zaji tìní hygieny dospìlých . . . . . . . . . . . . . 2.1.1 Odborný úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.1.2 O etøovatelský proces . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.1.3 Úkoly, pojmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2 O etøovatelský proces pøi zaji tìní hygieny dìtí . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2.1 Odborný úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2.2 O etøovatelský proces . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2.3 Úkoly, pojmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3 O etøovatelský proces u K/P s prole eninami . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3.1 Odborný úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3.2 O etøovatelský proces . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3.3 Úkoly, pojmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

32 32 32 33 38 39 39 40 42 42 43 53 59

O etøovatelský proces pøi sledování fyziologických funkcí . . . . . . . . . . . . . 3.1 O etøovatelský proces pøi sledování tìlesné teploty . . . . . . . . . . . . . . 3.1.1 Odborný úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.1.2 O etøovatelský proces . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.1.3 Úkoly, pojmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2 O etøovatelský proces pøi sledování pulzu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.1 Odborný úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.2 O etøovatelský proces . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.3 Úkoly, pojmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.3 O etøovatelský proces pøi sledování TK . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.3.1 Odborný úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.3.2 O etøovatelský proces . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.3.3 Úkoly, pojmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.4 O etøovatelský proces pøi sledování dechu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.4.1 Odborný úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

61 61 61 65 67 68 68 71 73 73 73 77 78 79 79

3.4.2 3.4.3

O etøovatelský proces . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81 Úkoly, pojmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83

O etøovatelský proces pøi zaji tìní vyprazdòování . . . . . . . . . . . . . . . . . 84 4.1 O etøovatelský proces pøi zaji tìní vyprazdòování stolice . . . . . . . . . . . 84 4.1.1 Odborný úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84 4.1.2 O etøovatelský proces . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85 4.1.3 Úkoly, pojmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 4.2 O etøovatelský proces pøi zaji tìní vyprazdòování moèe . . . . . . . . . . . . 90 4.2.1 Odborný úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90 4.2.2 O etøovatelský proces pøi vyprazdòování moèe . . . . . . . . . . . . 93 4.2.3 Úkoly, pojmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104 4.3 O etøovatelský proces pøi poruchách vyprazdòování moèe moèové inkontinenci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105 4.3.1 Odborný úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105 4.3.2 O etøovatelský proces pøi inkontinenci moèe . . . . . . . . . . . . 108 4.3.3 Úkoly, pojmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110

O etøovatelský proces pøi zaji tìní pohody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.1 O etøovatelský proces u K/P s bolestí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.1.1 Odborný úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.1.2 O etøovatelský proces . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.1.3 Úkoly, pojmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.2 O etøovatelský proces pøi uspokojování potøeby odpoèinku a spánku . . . . 5.2.1 Odborný úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.2.2 O etøovatelský proces . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.2.3 Úkoly, pojmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.3 O etøovatelský proces pøi zaji tìní léèebných a vy etøovacích poloh . . . . 5.3.1 Odborný úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.3.2 O etøovatelský proces . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.3.3 Úkoly, pojmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Podávání lékù teoretický úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139

O etøovatelský proces pøi perorálním podávání lékù . . . . . . . . . . . . . . . 7.1 Odborný úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.2 O etøovatelský proces . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.3 Úkoly, pojmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

146 146 146 148

O etøovatelský proces pøi parenterální aplikaci lékù . . . . . . . . . . . . . . . 8.1 Odborný úvod k parenterální aplikaci lékù . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.2 O etøovatelský proces pøi intradermálním a subkutánním podávání lékù . . 8.2.1 Odborný úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.2.2 O etøovatelský proces . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.2.3 Úkoly, pojmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

151 151 155 156 161 164

112 112 112 119 123 124 124 126 129 129 130 135 137

8.3

O etøovatelský proces pøi aplikaci intramuskulárních injekcí . . . . . . . . 8.3.1 Odborný úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.3.2 O etøovatelský proces . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.3.3 Úkoly, pojmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . O etøovatelský proces pøi intravenózním podávání lékù . . . . . . . . . . . 8.4.1 Odborný úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.4.2 O etøovatelský proces . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.4.3 Úkoly, pojmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . O etøovatelský proces pøi zaji tìní centrálních ilních pøístupù . . . . . . . 8.5.1 Odborný úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.5.2 O etøovatelský proces . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.5.3 Úkoly, pojmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

164 165 168 171 172 172 174 177 178 178 179 181

O etøovatelský proces pøi aplikaci infuze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.1 Odborný úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.2 O etøovatelský proces . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.3 Úkoly, pojmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

182 182 191 194

10 O etøovatelský proces pøi aplikaci transfuze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.1 Odborný úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.2 O etøovatelský proces . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.3 Úkoly, pojmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

196 196 200 203

11 O etøovatelský proces pøi aplikaci lékù do dýchacích cest . . . . . . . . . . . . 11.1 O etøovatelský proces pøi podávání lékù do dýchacích cest . . . . . . . . . 11.1.1 Odborný úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.1.2 O etøovatelský proces . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.1.3 Úkoly, pojmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.2 O etøovatelský proces pøi oxygenoterapii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.2.1 Odborný úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.2.2 O etøovatelský proces . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.2.3 Úkoly, pojmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

204 204 204 206 208 209 209 213 215

12 O etøovatelský proces pøi místní aplikaci lékù . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.1 O etøovatelský proces pøi aplikaci lékù kù í . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.1.1 Odborný úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.1.2 O etøovatelský proces . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.1.3 Úkoly, pojmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.2 O etøovatelský proces pøi aplikaci lékù do oka, nosu a ucha . . . . . . . . . 12.2.1 Odborný úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.2.2 O etøovatelský proces . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.2.3 Úkoly, pojmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.3 O etøovatelský proces pøi aplikaci lékù rektálnì . . . . . . . . . . . . . . . 12.3.1 Odborný úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.3.2 O etøovatelský proces . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

217 217 217 218 220 220 220 221 224 225 225 225

8.4

8.5

12.3.3 Úkoly, pojmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.4 O etøovatelský proces pøi aplikaci lékù vaginálnì . . . . . . . . . . . . . . 12.4.1 Odborný úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.4.2 O etøovatelský proces . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.4.3 Úkoly, pojmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

227 228 228 228 231

Pøíloha 1 Kritéria sobìstaènosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 232 Pøíloha 2 Doporuèení WHO pro vý ivu malých dìtí . . . . . . . . . . . . . . . . . 234 Pøíloha 3 Formy lékù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 236 Pøíloha 4 Zpùsoby aplikace léku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 238 Pøíloha 5 NANDA Taxonomie o etøovatelských diagnóz . . . . . . . . . . . . . . . 239 Pøíloha 6 NANDA Taxonomie II pro rok 2003 2004 . . . . . . . . . . . . . . . . . 240 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 245 Rejstøík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 246

Pøedmluva

Pøedmluva Publikace Kapitoly z o etøovatelské péèe, I. díl, obsahuje kapitoly popisující o etøovatelský proces pøi zaji tìní základních potøeb klienta/pacienta, mìøení a sledování fyziologických funkcí a o etøovatelský proces pøi podávání lékù. Publikace je urèena studujícím pøipravujícím se na o etøovatelskou profesi, studentùm vy ích odborných kol, vysokých kol, postkvalifikaèních studií, stejnì jako sestrám v klinické praxi. O etøovatelská péèe je popsána formou o etøovatelského procesu od získávání informací, stanovení o etøovatelských diagnóz pøes plánování k hodnocení. Metodické zpracování textu vychází z pøedpokladu, e se jedná o pracovní text, který bude dále roz iøován a upøesòován vlastními poznámkami. Ka dá z kapitol respektuje èlenìní, které specifikuje cíle v jejím úvodu, dále obsahuje odborný úvod, o etøovatelský proces, námìty pro samostatnou práci, praktická cvièení a úkoly. V závìru sumarizuje odborné pojmy a nabízí dal í studijní literaturu k dané problematice. Autorky publikace Kapitoly z o etøovatelské péèe I pou ívají k pojmenování o etøovatelských problémù názvy o etøovatelských diagnóz uvádìných v NANDA Taxonomii I a v souèasné dobì platné NANDA Taxonomii II pro období 2003 2004. Vzhledem k tomu, e se jedná o oblast, které není jak na úrovni teoretické, tak praktické vìnována dostateèná pozornost, je v pøíloze è. 4 uveden struèný historický pøehled vývoje NANDA Taxonomie a o etøovatelských diagnóz vèetnì kódù, v kontextu diagnostických domén a tøíd. Øada kapitol není a nemù e být vzhledem k po adované pøehlednosti a pøijatelnému rozsahu textu zcela vyèerpávající. Zejména odborné úvody jsou spí e rámcové a pro podrobnìj í informace bude nutné sáhnout k dal í literatuøe. Rovnì popisy nìkterých praktických o etøovatelských èinností jsou uvádìny spí e heslovitì, a je nezbytná reálná demonstrace v odborných uèebnách nebo zdravotnické praxi. Popsané postupy o etøovatelských výkonù vycházejí ze studia literatury a praktických zku eností autorek, a nezohledòují tedy specifika v ech zdravotnických zaøízení. Práce s pøedkládaným textem, studium dal í doporuèené literatury a aplikace poznatkù z konkrétní o etøovatelské praxe je základem pro dobré teoretické i praktické zvládnutí jednotlivých aspektù o etøovatelské péèe. Kapitoly z o etøovatelské péèe I jsou prvním ze dvou dílù publikace, která popisuje uvedeným zpùsobem o etøovatelskou péèi. Druhý díl popisuje problematiku o etøovatelského procesu pøi odbìru biologického materiálu a endoskopickém vy etøení a o etøovatelský proces na chirurgickém oddìlení, péèi o klienta se stomií a pøi punkcích. Autorky

O etøovatelský proces pøi zaji tìní vý ivy dospìlých a dìtí

Cíl Po prostudování této kapitoly a splnìní úkolù a cvièení budete schopni: definovat základní slo ky potravy u dìtí a dospìlých, popsat obsah získávaných informací od K/P* z oblasti vý ivy u dìtí a dospìlých, struènì charakterizovat vý ivové smìry, definovat plnohodnotnou stravu, stanovit o etøovatelskou diagnózu v oblasti vý ivy u dìtí a dospìlých, urèit o etøovatelské cíle pøi zaji tìní vý ivy dìtí a dospìlých, vysvìtlit aktivity sestry pøi øe ení problémù z oblasti vý ivy dìtí a dospìlých, reprodukovat systém vý ivy kojence, orientovat se v dietním systému, objasnit zpùsob zaji tìní stravování K/P ve zdravotnickém zaøízení, demonstrovat podávání stravy K/P s rùznou úrovní sobìstaènosti, dítìti i dospìlému.

1.1

O etøovatelský proces pøi zaji tìní vý ivy dospìlých

1.1.1

Odborný úvod

Pøijímání potravy má nejvìt í vliv na na e zdraví, je podmínkou správné funkce organizmu a ve kerých ivotních pochodù. Podle I. P. Pavlova pøíjem potravy u èlovìka øídí potravové centrum v mozku. Pocity hladu, chuti a íznì závisí na souhøe tkáòových potøeb a nervové regulaci. Èlovìk dovede zhruba regulovat pøíjem potravy a nápojù, nedovede v ak èasto urèit, které druhy potravin má s ohledem na své zdraví po ívat a kterých se vyvarovat. Èlovìk potøebuje ke své ka dodenní vý ivì takové mno ství potravy, jaké zhruba odpovídá jeho spotøebì energie. Rovná-li se pøíjem energie ve stravì energetickému výdeji organizmu, hovoøíme o vyrovnané energetické bilanci. Pøeva uje-li pøíjem nad výdejem, nastává pozitivní energetická bilance. Jejím nejznámìj ím dùsledkem je obezita. Opakem je negativní energetická bilance. Energie nutná k udr ení základních ivotních funkcí organizmu za standardních podmínek je oznaèována pojmem bazální metabolizmus nebo klidový metabolizmus. Pro èlovìka prùmìrného vzrùstu (170 cm) to èiní pøibli nì 2000 kcal. Pro výpoèet bazálního metabolizmu se mù e pou ít rovnice podle Hartuse-Benedicta: eny: BM = 655 + 9,6 x H + 1,8 x V 4,7 x R, mu i: BM = 666 + 13,8 x H + 5,0 x V 6,8 x R, *

V knize nahrazuje výraz klient/pacient zkratka K/P.

Kapitoly z o etøovatelské péèe I

kde: R = vìk, H = hmotnost, V = vý ka. Pøíklady výpoètu: ena: R = 23, V = 163, H = 52 BM = 1339,5 kcal/den, mu : R = 24, V = 183, H = 79 BM = 2507,0 kcal/den. Rychlost metabolizmu ovlivòuje mnoho faktorù. Mezi ty nejvýznamnìj í patøí: svalová práce nejdùle itìj í a nejvýznamnìj í faktor. Pro informaci a zajímavost jsou v tabulce 1.1 uvedeny spotøeby energie pøi èinnostech v rámci nìkterých profesí. Ze sportù je nejvíce energeticky nároèná cyklistika, horolezectví, veslování, sjezdové ly ování a bìh na ly ích, teplota stimuluje látkovou pøemìnu. Ka dý vzestup tìlesné teploty o 1 °C zrychluje metabolizmus o 14 %, specificko-dynamický úèinek potravy pøibli nì hodinu po po ití bílkovin dochází ke zvý ení metabolizmu a o 30 %, u sacharidù a tukù to je o 5 10 %, vìk nejvy í metabolizmus je u dìtí, nejni í u starých lidí, mu ské pohlavní hormony zvy ují hodnotu, u en je BM o 5 10 % ni í, hormony títné lázy zrychlují metabolizmus. Tab. 1.1 Spotøeba energie v jednotlivých profesích profese písaøka soustru ník zdravotní sestra horník práce v lese

spotøeba energie/kJ/kg/min 0,115 0,205 0,225 0,390 0,590

osoba (70 kg)/kJ/hod 483 861 945 1638 2478

Vý iva tedy není pouze pøijímání potravy, ale i zpracování pøijatých ivin. Od okam iku, kdy je potrava roz výkána a spolknuta a do svého vyu ití buï ve formì energie, nebo jako stavební materiál organizmu, musí postupnì projít tøemi fázemi: za íváním, vstøebáváním a metabolizmem. Za ívání pøedstavuje fyzikální a chemické zmìny ve struktuøe potravin, tj. rozlo ení hlavních ivin na jednodu í chemické látky, které mohou být dále vyu ity. Vstøebávání pøedstavuje transport ivin pøes sliznici støeva do krve. V poslední fázi metabolizmu dochází k vyu ívání ivin buòkami pro rùst a jako zdroj energie. Pøijímání potravy je proces dobrovolný a vìdomý, tudí se mu lze výchovou nauèit a vytvoøit si správné stravovací návyky. Vý iva zahrnuje ve keré procesy a pøemìny, kterými potrava v organizmu prochází. Za normálních podmínek se dobrá strava projeví dobrým stavem vý ivy. V posledních desetiletích je v oblasti vý ivy vìnována pozornost tøem základním aspektùm potravy. Jedná se o oblast hygieny stravování, kalorické nároènosti stravy a denního mno ství bílkovin v potravì. Hygiena pøedstavuje nepøítomnost choroboplodných zárodkù v potravinách. Pokud se týká dostatku kalorií nutných k pokrytí potøeb metabolizmu, musíme respektovat nejen zásadu kvantity, tj. mno ství kalorií

O etøovatelský proces pøi zaji tìní vý ivy dospìlých a dìtí

pøijatých v potravì, ale také zásadu kvality. Tzn., e vý iva by mìla být kompletní a poskytovat organizmu potøebné iviny ve správném vzájemném pomìru. Volba, pøíprava a mno ství potravy by mìlo být pøizpùsobeno tìlesné hmotnosti, vìku, fyziologickému stavu a druhu práce èi èinnosti. Mno ství bílkovin doporuèované k denní spotøebì se ji po nìkolik desetiletí sni uje. Zpráva WHO z roku 1990 hovoøí o spotøebì 0,75 g bílkovin na kg váhy a den. Pøed 20 30 lety se doporuèovalo konzumovat dennì min. 1 g bílkovin na kg váhy a den. Do lo také ke zmìnì názoru ohlednì zdroje bílkovin. Døíve pøevládal názor, e bílkoviny ivoèi ného pùvodu jsou pro organizmus nepostradatelné. Dnes je známou vìcí, e bílkoviny rostlinného pùvodu jsou stejnì hodnotné. Potrava a její slo ky Látky, které se zúèastní látkové pøemìny, se nazývají iviny. Dìlíme je na iviny základní, mezi nì patøí bílkoviny, tuky, uhlovodany jinak nazývané makro iviny, a pøídatné, kterými jsou vitaminy a minerální látky, jinak nazývané mikro iviny a voda. Bílkoviny jsou slo ité ústrojné látky, které obsahují dusík, vodík, kyslík a uhlík. Bílkoviny se trávením rozpadají na základní stavební kameny aminokyseliny, a tìlo si z nich tvoøí bílkoviny vlastní, nové. Bílkoviny dodávají 10 15 % v ech potøebných kalorií. Na bílkoviny jsou nejbohat í lu tìniny (sója, fazole, èoèka, hrách), mandle, oøechy, vepøové, telecí a kuøecí maso. Tuky jsou slouèeniny mastných kyselin a glycerolu, jsou zdrojem energie a nositelem vitaminù rozpustných v tucích. Mno ství tukù by nemìlo pøesáhnout 30 % v ech kalorií, denní spotøeba by nemìla pøesahovat 66 g. Pøeva ovat by mìly tuky rostlinného pùvodu, které obsahují nenasycené mastné kyseliny na rozdíl od ivoèi ných tukù, které obsahují nasycené mastné kyseliny. Vysoká spotøeba ivoèi ných tukù vede k vysoké hladinì cholesterolu v krvi a vzniku kardiovaskulárních chorob. Zdrojem nenasycených mastných kyselin jsou oleje lisované ze semen sluneènicový olej, semena sluneènice, sója, obilné klíèky, oøechy, olivy olivový olej. Uhlovodany cukry jsou hlavním zdrojem energie, hradí a 60 % v ech kalorií. Denní spotøeba by mìla být 275 375 g. Uhlovodany se dìlí na: monosacharidy: glukóza, fruktóza, které jsou obsa eny v ovoci, medu apod., disacharidy: ° sacharóza, která je obsa ena v cukrové øepì, banánech, ananasu a dal ím ovoci, ° laktóza, která se nachází v mléce savcù, ° maltóza, kterou obsahuje jeèmen a jiné obiloviny, polysacharidy: ° krob, který je souèástí mouky, dále je obsa en v semenech, ovoci, hlízách, ° celulóza, kterou nacházíme u v ech rostlin, je nazývána rostlinnou vlákninou a je obsa ena v ovoci, zeleninì a celozrnných obilovinách. Vitaminy jsou organické látky, které tìlo potøebuje ve velmi malém mno ství, ale nedoká e si je samo vyrobit, proto je nutný pøíjem z potravy. Dìlí se na vitaminy rozpustné ve vodì vitaminy skupiny B, C a vitaminy rozpustné v tucích A, D, E, K. Zdrojem vitaminù je rostlinná strava ve svém pøirozeném stavu. Charakteristika a význam jednotlivých vitaminù by byl jen opisem z odborné literatury, na kterou odkazujeme.

Kapitoly z o etøovatelské péèe I

Minerály jsou látky podílející se na slo ení na eho organizmu. V tìle je pøibli nì 78 prvkù, z toho je 21 nejdùle itìj ích. Charakteristika jednotlivých minerálù, jejich význam pro organizmus a zdroj by byly rovnì pouze opisem z jiné odborné literatury, na kterou odkazujeme. Voda tvoøí 70 75 % na eho tìla. Z organizmu se ztrácí dechem, potem, moèí a stolicí, a proto je nutné zásobu vody v organizmu neustále obnovovat. To se dìje jednak pøíjmem potravin, které vodu obsahují, pitím tekutin, a jednak voda vzniká pøi spalování látek v tìle, hlavnì tukù. Denní pøíjem vody by mìl èinit 2,5 3 l , byl by tak pokryt denní výdej, který pøedstavuje mno ství pøibli nì 3 l; 0,5 l se ztrácí dýcháním, 0,6 l kù í, 1,5 l moèí a 0,15 l stolicí. Èlovìk má pít pravidelnì a po dou cích. Nejvhodnìj ím nápojem je èistá pramenitá voda, minerálky, èaje, ovocné ávy. Potrava má zaji ovat fyziologický stav organizmu, musí tedy mít dostateènou energetickou hodnotu i dodávat v echny potøebné látky. ádná potravina sama o sobì nemù e poskytnout ve keré látky, které tìlo potøebuje, proto by na e strava mìla být pøimìøenì pestrá. Plnohodnotná strava Plnohodnotná strava nebo racionální strava obsahuje ve správném pomìru v echny základní slo ky makro iviny i mikro iviny, a má dostateènou energetickou hodnotu ve vztahu k potøebám organizmu. V pøípravì pokrmù jsou vyu ívány souèasné vìdecké poznatky pro to, aby strava mìla pozitivní vliv na zdravotní stav. Alternativní vý ivové smìry Vlivem duchovních, sociálních a zdravotních faktorù vznikly mnohé stravovací systémy, které se oznaèují jako alternativní stravovací systémy, i kdy objasnìní tohoto pojmu není tak jednoznaèné. Tento pojem zahrnuje: zdraví prospì nou vý ivu, u které se vyluèují v echny kodlivé látky, které s sebou pøiná í moderní civilizace, napø. chemické pøídavky potravin, barviva, dochucovadla, konzervaèní látky apod., rùzné zpùsoby vý ivy, diety, napø. vegetariánství, omezení nebo vylouèení nìkterých potravin èervená masa apod., stravu pøipravenou z biopotravin. Dùvody, proè lidé pøecházejí na alternativní stravovací systémy, mohou být rùzné. Jsou vedeni snahou ít zdravìji, jsou proti zabíjení zvíøat nebo se jedná o protest proti konvenèním zpùsobùm stravování. Nejbì nìj ími alternativními stravovacími systémy, se kterými se mù eme setkat, jsou tzv. vegetariánské diety a makrobiotika. Popisujeme nìkolik druhù vegetariánských diet: lakto-ovo-vegetariánská dieta, která se vyznaèuje vylouèením ve kerého masa a masných výrobkù, omezením a vylouèením bílé mouky a cukru. Strava obsahuje vejce, mléko a mléèné výrobky, obiloviny, ovoce a zeleninu, demivegetariánská dieta vyluèuje vepøové a hovìzí maso, ale toleruje ryby a drùbe , jinak respektuje stejné zásady jako dieta pøedchozí,

O etøovatelský proces pøi zaji tìní vý ivy dospìlých a dìtí

veganská dieta odmítá ivoèi né produkty. Je to strava pouze rostlinného pùvodu, která vyluèuje mléko a mléèné výrobky, vejce, a samozøejmì ve keré maso, vitarianská dieta obsahuje pouze syrovou rostlinnou stravu, kombinovanou se su enou stravou rostlinného pùvodu. Minimálnì 50 % denní dávky potravin tvoøí syrová zelenina a ovoce, fruitarianská dieta se skládá pouze z ovoce. Jako stálý stravovací systém není vhodná. Obèasné zaøazení ovocných dnù do bì ného jídelníèku pùsobí naopak velmi pøíznivì. První dvì z uvedených vegetariánských diet se vyznaèují mnohými pøednostmi, jako napø. zvý ený obsah vlákniny, minerálù, vitaminù, sní ený obsah tuku; usnadòují udr ení hmotnosti, podporují støevní peristaltiku a sni ují hladinu cholesterolu v krvi. Dal í uvedené diety se øadí mezi extrémní vegetariánské diety, které mohou mít zdraví kodlivé úèinky projevující se anemií, nedostateèným pøíjmem jodu a mnohých vitaminù. Makrobiotická strava je souèástí urèitého ivotního stylu, vycházejícího z filozofie existence kosmických sil jin a jang, které jsou v pøírodì pøítomny ve vyvá eném stavu. Tento stravovací styl má svùj pùvod v Asii, pro Evropu jej upravil Michio Kuschi. Principem makrobiotické diety je zachování vyvá enosti kosmických sil jin a jang ve stravì. Docílíme toho správnou kombinací a pøípravou vhodných potravin. Tak jako v echno v pøírodì, i potraviny se dìlí na jinové a jangové. Pøehled rozdìlení potravin podle principu jin a jang uvádí schéma 1. Ideální makrobiotická strava obsahuje dennì 3 druhy celozrnných obilnin, 7 a víc druhù zeleniny, 1 2 druhy moøských øas. Doporuèuje se, aby denní dávka potravin obsahovala 50 60 % celých obilních produktù, 20 30 % zeleniny, 5 10 % lu tìnin a 5 10 % ivoèi ných produktù (ryby) a ovoce. Dùle itá je i správná pøíprava potravin. Pøedev ím se jídlo pøipravuje v dy èerstvé, jen zøídka se v jídelníèku objevují jídla studená a nevaøená, ideální je pøíprava v elezném, nerezovém, sklenìném, porcelánovém nádobí, nepou ívají se nádoby z umìlé hmoty, úprava se má dít na otevøeném ohni, samozøejmostí je pøíprava v klidu a s láskou. Jídlo se konzumuje 3x dennì z døevìného nádobí. Z pøípravy jídla se vyluèují potraviny chemicky o etøené a geneticky upravené. Makrobiotická dieta nezná rajèata, papriky, brambory, cukr, mléko a mléèné výrobky. Mezi dal í alternativní zpùsoby stravování zahrnujeme také napø. mazdaznan, stravování podle krevních skupin, dìlená strava aj. Podrobný popis jednotlivých stravovacích smìrù pøesahuje rozsah této publikace. Doporuèujeme roz íøit si znalosti prostudováním literatury uvedené v závìru kapitoly o vý ivì. Jak správnì po ívat jídlo Dùle itìj í ne úvahy o poètu jídel v prùbìhu dne jsou obecná pravidla, která pro pøíjem potravy platí. Máme stolovat v klidu, jíst u pìknì prostøeného stolu a mít pro jídlo vymezenou dobu. Pravidla stolnièení a stolování jsou dána místními zvyklostmi. Souèasná vý ivová doporuèení pøedstavují vý ivové desatero: 1. Jezte co nejpestøej í, nejrozmanitìj í stravu, s velkým podílem ovoce a zeleniny.

Kapitoly z o etøovatelské péèe I

Maximum energie odstøedivé JIN

ryc

hle p

øibý vá ene rgie

JIN

drogy, vìt ina lékù koøení, alkohol, slazená zrnková káva med, v echny druhy cukru potraviny a nápoje s cukrem ovocné d usy a ávy subtropické ovoce a tropická zelenina keèupy, majonézy, ostøe koøenìné omáèky oleje, tuky mléko, mléèné výrobky (kromì slaných sýrù) aromatické bylinné èaje papriky, houby, rajèata, brambory

PÁSMO ZDRAVÍ

RÝ E NATURAL

tradièní nearomatické èaje bez cukru ovoce na í klimatické zóny oøechy, mandle, neslazená obilná káva semena listová zelenina kulatá tvrdá zelenina koøenová zelenina lu tìniny obilí (oves, ito, jeèmen, kukuøice)

obilí (pohanka, jáhly, p enice) ryby a moø tí ivoèichové

ryc hle p

øibý

vá

ene rgie

JAN

slané sýry vepøové maso drùbe hovìzí maso vejce

Maximum energie dostøedivé JANG

Schéma 1.1 Potraviny z hlediska kvality energie 2. Omezte tuky a potraviny bohaté na cholesterol (tuèné, mastné a mléèné výrobky, vnitønosti, uzeniny, salámy, sma ené pokrmy). 3. Omezte spotøebu cukrù (sladkosti, slazené nápoje). 4. Nepøisolujte. Nejezte slané potraviny (oøí ky, chipsy). 5. Sni te pøíjem èerveného masa, orientujte se na ryby a drùbe . 6. Pijte neperlivou vodu, neslazené pøírodní minerálky, øedìné d usy. 7. Dávejte pøednost výrobkùm z celozrnné mouky. 8. Konzumujte více men ích porcí dennì (4 6). 9. Nejezte pozdì veèer (minimálnì 2 hodiny pøed spaním). 10. Jezte støídmì.

O etøovatelský proces pøi zaji tìní vý ivy dospìlých a dìtí

Pøíjem potravy je biologickou primární potøebou èlovìka, a je pøedpokladem zachování ivota.Významnì také ovlivòuje zdravotní stav èlovìka, a to z 40 60 %! Faktory ovlivòující vý ivu Vý iva je ovlivòována faktory biologickými, psychickými a sociálními. a) Biologické faktory. Z biologických faktorù je to pøedev ím funkce trávicího systému (naru ená èinnost orgánù trávicí trubice a láz na ni napojených), dále vìk (energetická potøeba v dìtství, dospívání, dospìlosti, stáøí), pohlaví, zdravotní stav (onemocnìní dutiny ústní, stav chrupu, onemocnìní gastrointestinálního traktu, naru ení èinnosti za ívacího traktu napø. léky antibiotika). b) Psychické faktory. Z psychických faktorù je to pøedev ím emocionální stav, napø. stres (nepøijímáme jídlo, pøejídáme se), osobnostní vlastnosti (viz Kretschmerova typologie osobnosti), psychosomatické stavy (anorexie, bulimie). c) Sociální faktory kultura a ivotní prostøedí. Kulturní zvyky a obyèeje, víra (muslimové nejedí vepøové, idé nejedí hovìzí maso, ortodoxní idé dodr ují ko er, jde o speciální pøípravu jednotlivých druhù jídel ze surovin vypìstovaných v Izraeli a upravených v k tomu urèeném nádobí), ivotní styl (makrobiotika, vegetariánství, mazdaznan aj.), individuální zvyky (oblíbená, neoblíbená jídla), reklama, ekonomická situace (finanèní pøíjmy), pøírodní prostøedí (pìstování potravin hnojení, chemizace zemìdìlství atd.). Patologické stavy vý ivy V oblasti pøíjmu potravy popisujeme tyto nefyziologické stavy: nechutenství ztráta chuti k jídlu (chu apetit od slova apetence pøíklon, znamená smyslový zá itek), kachexie chorobná vyhublost, se lost doprovázená tìlesnou slabostí, odmítání jídla aktivní forma nechutenství, hyperorexie nadmìrný pocit hladu (hlad fyziologická touha po jídle), zvlá tní chutì vyskytují se v urèitých specifických situacích, napø. v dobì tìhotenství, pøi stresu apod., dysfagie porucha polykání, která je poci ována jako váznutí sousta a pocit tlaku na hrudníku, dyspepsie souhrn pøíznakù vyskytujících se pøi poruchách za ívacího traktu nebo bøi ních orgánù. Øadíme k nim: ° øíhání vypuzování vzduchu ústy, ° pálení áhy (pyróza) nepøíjemný, pálivý pocit za sternem nebo v nadbøi ku, ° nauzea pocit na zvracení, nevolnost doprovázená zvý eným slinìním, ° zvracení pøedstavuje vyprázdnìní obsahu aludku ústy, dochází pøi nìm ke stahu bøi ního svalstva a souèasné kontrakci trávicí trubice. mentální anorexie (MA) porucha pøíjmu potravy charakterizovaná úmyslným sni ováním tìlesné hmotnosti, kdy èlovìk neodmítá jídlo, proto e by na nìj nemìl chu , ale proto, e nechce jíst, aby nebyl obézní. Popisujeme 3 znaky MA: ° aktivní udr ování abnormálnì nízké tìlesné hmotnosti (ménì ne 85 % normální tìlesné váhy), ° strach z tlou ky,

Kapitoly z o etøovatelské péèe I

° amenorea u en (porucha menstruaèního cyklu). mentální bulimie (MB) porucha pøijímání potravy charakterizovaná opakujícími se záchvaty pøejídání spojenými s pøehnanou kontrolou tìlesné hmotnosti. Popisujeme 3 znaky MB: ° opakující se epizody pøejídání, ° nepøimìøená kontrola tìlesné hmotnosti zahrnující zámìrné zvracení, zneu ívání projímadel a lékù na odvodnìní, opakující se hladovky a nadmìrné cvièení, ° nadmìrný zájem o tìlesný vzhled a hmotnost. Zaji tìní stravování ve zdravotnickém zaøízení Vliv stravy na zdravotní stav èlovìka je zøejmý stejnì jako platnost vztahu opaèného, a to je ovlivnìní zdravotního stavu pøijímanou stravou. Stravì s léèebným vlivem se øíká dieta; jedná se o nutriènì vyvá enou stravu pro rùzná onemocnìní s odli nì limitovaným pomìrem základních ivin, tj. bílkovin, tukù, sacharidù, minerálù, vitaminù a stopových prvkù. Je to strava, která se vyznaèuje urèitými kvalitativními i kvantitativními zmìnami ve vztahu k racionální stravì. Zmìny spoèívají v posílení, sní ení nebo vylouèení nìkterých potravin nebo v jejich speciální úpravì tak, jak to vy aduje charakter onemocnìní. Individuálnì urèená dieta pøíslu ná pro dané onemocnìní se nazývá léèebná vý iva. Léèebná vý iva se ve zdravotnických zaøízeních øídí od roku 1955 zásadami a doporuèeními publikovanými v Dietním systému. Tato stravovací norma pro la v následujících letech 1968, 1983 a 1991 mnohými úpravami. Poslední úprava dietního systému byla zpracována odbornou skupinou MZd ÈR pro obor dietologie, v souladu se souèasnými svìtovými trendy a na základì nových vý ivových doporuèených dávek, které byly schváleny hlavním hygienikem ÈR v roce 1989. V tìchto nových vý ivových doporuèených dávkách pro obyvatelstvo se doporuèuje sní ení celkového energetického pøíjmu, co se projevuje sní ením dávek tuku a sní ením dávek bílkovin, zvlá tì ivoèi ných. To znamená sní ení spotøeby masa a tuèných mléèných výrobkù. Dùraz je kladen na sní ení spotøeby cukru a soli. Doporuèuje se zvý ená spotøeba vitaminu C, vlákniny, ryb a rybích výrobkù. Dietní systém pro nemocnice dìlí diety do tøí skupin na: diety základní, které jsou oznaèovány èísly 0 13, diety speciální, které se oznaèují písmenem S a èíslem pøíslu né diety, diety standardizované, které nemají èíselné oznaèení, vyznaèují se zvlá tním individuálním pou itím, napø. dieta pankreatická. Do této skupiny patøí také diagnostické diety, které jsou souèástí pøípravy na vy etøení, napø. kalciová dieta pøi vy etøení na hladinu kalcia nebo jeho ztrát. Pøehled diet v doporuèené úpravì z roku 1991 je uveden v tabulce 1.2. Souèasný názor na léèebnou vý ivu zdùrazòuje pou ívání kvalitních proteinù, zvý enou spotøebu zeleniny a ovoce, zvý ení podílu vlákniny (u diet nevy adujících etøicí úpravu), vhodné je pou ívání celozrnných výrobkù, lu tìnin a sóji. Doporuèené zásady stravování nemocných z roku 1991 umo òují zavádìní vlastních receptur, které ale musí odpovídat novým doporuèeným vý ivovým dávkám. Toto se týká také lakto-ovo-vegetariánské diety, která se svým slo ením nejvíce pøibli uje nutriènì fyziologickým principùm správné vý ivy.

O etøovatelský proces pøi zaji tìní vý ivy dospìlých a dìtí

Tab. 1.2 Pøehled základních diet po úpravì dietního systému z roku 1991 Základní diety KJ charakteristika, indikace podává se pouze slabì oslazený èaj 6000 mechanicky nej etrnìj í strava, onemocnìní za ívacího traktu, dutiny ústní apod. 0 ND nutriènì definovaná 8 12 000 urèuje se individuálnì 1 ka ovitá, etøicí 9500 etøicí dieta (2) v ka ovité formì, onemocnìní za ívacího traktu a dutiny ústní 2 etøicí 9500 onemocnìní aludku, za ívacího traktu, po infarktu myokardu 3 základní 9500 bì ná strava, racionální strava 4 s omezením tuku 9500 onemocnìní luèníku, slinivky bøi ní po odeznìní akutního stadia, jater a støevní onemocnìní 5 s omezením zbytkù 9500 onemocnìní støev (drá divý traèník, Crohnova choroba), prùjmy po ATB 6 s omezením proteinù onemocnìní ledvin, poèínající selhávání 8 redukèní 5300 pøi nadmìrné hmotnosti 9 diabetická 7400 225 g sacharidù, podává se pøi diabetes mellitus; varianty: 175 g, 275 g, 325 g sacharidù 10 neslaná etøicí 9500 hypertenze, otoky v podstatì dieta è. 2 v neslaném provedení 11 vý ivná 12 000 pøi v ech chorobách, pøi nich nemocní mají nabýt tìlesných sil a zvý it hmotnost 12 batolecí 5500 pro dìti do 3 let, pokud jejich stav nevy aduje zvlá tní úpravu 13 dìti 3 6 let 7000 pro dìti ve vìku 3 6 let, vý ivové hodnoty stanoveny pro rozpìtí hmotnosti dìtí 16 22 kg 13 S dìti 7 10 let 8800 pro dìti ve vìku 7 10 let, vý ivové hodnoty stanoveny pro rozpìtí hmotnosti od 22 32 kg 14 speciální dietní postupy podle potøeb jednotlivých zdravotnických zaøízení K kojenecká pøipravuje se v mléèné kuchyni podle pokynù pediatra Speciální diety 4 S s pøísným omezením tukù 9 S diabetická etøicí Standardizované dietní pøedpisy dieta bezlepková pøi glutenové enteropatii, malabsorpèní syndrom dieta pankreatická 7denní dietní re im pøi akutní nebo chronické pankreatitidì dieta pøi chronickém selhávání ledvin chronické selhávání ledvin è. diety název 0 S èajová 0 tekutá

Kapitoly z o etøovatelské péèe I

Pro snadnìj í orientaci v dietách si nemocnice vytváøí nemocnièní dietní systém, kde jsou jednotlivé diety specifikovány vèetnì vymezení energetické hodnoty, indikovaných nemocí a dal ích charakteristik. Stravování K/P hospitalizovaných v nemocnici zaji uje stravovací provoz nemocnice. Za správnou pøípravu stravy odpovídá vedoucí (hlavní) dietní sestra. Nemocnièní jídelna pøipravuje jednotlivé diety podle platného dietního systému, a tyto jsou na základì objednávkového systému distribuovány na jednotlivé o etøovací jednotky K/P. Zpùsob organizace objednávání stravy a zaji tìní stravování K/P je rùzný v jednotlivých zdravotnických zaøízeních. Bì ným se stává tzv. tabletový systém, tzn., e v kuchyni pøipraví jednotlivé porce jídla do speciálních podnosù urèených konkrétním K/P. Tyto jsou pøepravními kontejnery, které zaji ují stálou teplotu jídla, dopraveny na o etøovací jednotku a servírovány. V nìkterých zdravotnických zaøízeních se setkáváme s rozvozem stravy ve speciálních pøepravkách várnicích, a jejím následným porcováním v èajové kuchyòce na o etøovací jednotce.

1.1.2

O etøovatelský proces

a) Posouzení získávání informací Informace získáváme rozhovorem, pomocí dotazníku a vy etøením K/P. Informujeme se o stravovacích návycích, o preferenci jídel, o denním pøíjmu tekutin, o zpùsobu pøípravy jídla, o problémech s vý ivou (polykání, kousání, umìlý chrup). Zji ujeme jídla zpùsobující za ívací potí e (prùjem, zácpa, meteorismus) nebo alergii. Zajímáme se o to, co u K/P vzbuzuje chu k jídlu, zda pou ívá vitaminové a minerální potravinové doplòky, zda má speciální dietu. Pozorováním zji ujeme stav vý ivy (obezita, kachexie) a známky dehydratace (suchá kù e, sní ený ko ní turgor, vyschlé sliznice, rty). Souèástí informací o stavu vý ivy je zji tìní vý ky a hmotnosti. Kritéria stanovení stupnì sobìstaènosti jsou uvedena v závìru této publikace v pøíloze 1. b) O etøovatelská diagnóza Zmìna ve stavu vý ivy, men í pøíjem ne je tìlesná potøeba, napø. z dùvodu: ° neschopnosti pøijímat potravu z biologických èi psychických pøíèin: anorexie, patný chrup, úzkost, ° neschopnosti vstøebávat iviny (malabsorpce), ° neschopnosti èi tì kosti obstarat si jídlo (nesobìstaènost). Zmìna ve stavu vý ivy, vy í pøíjem ne je tìlesná potøeba související s nadmìrným pøívodem ivin vzhledem k výdeji energie. Zmìna ve stavu vý ivy, riziko vy ího pøíjmu, ne je tìlesná potøeba vzhledem ke genetické dispozici nebo k sedavému zpùsobu ivota (nízká aktivita). Deficit objemu tekutin, potenciální dehydratace vzhledem k nedostateènému pøíjmu tekutin z dùvodu nesobìstaènosti, nemo nosti perorálního pøíjmu tekutin, nebo vzhledem k nadmìrným ztrátám tekutin prùjmem, zvý eným pocením, popáleninami apod.

O etøovatelský proces pøi zaji tìní vý ivy dospìlých a dìtí

Deficit objemu tekutin, zvý ený objem tekutin související s nadmìrným pøíjmem tekutin nebo s nadmìrným pøíjmem sodíku. Nechutenství související se základním onemocnìním, s dietou, s nemocnièním prostøedím, s nedostateènou kulturou stolování nebo s nedostatkem pohybu u le ících K/P apod. Dal í o etøovatelské diagnózy: nesobìstaènost v pøíjmu potravy, nesobìstaènost v pou ívání WC, nesobìstaènost pøi zaji tìní hygieny, nesobìstaènost pøi zaji tìní nákupu potravin, bolest. O etøovatelské diagnózy podle NANDA Taxonomie II diagnostická doména: 2. Vý iva, 4. Aktivita odpoèinek, 5. Vnímání poznávání o etøovatelská diagnóza nedostateèná vý iva nadmìrná vý iva riziko nadmìrné vý ivy poru ené polykání ochota k uspoøádání (nápravì) vy ivování deficit tìlesných tekutin riziko deficitu tìlesných tekutin zvý ený objem tìlesných tekutin riziko nevyvá eného objemu tekutin deficit sebepéèe pøi jídle deficitní vìdomosti (napø. o dietním re imu)

kód 00002 00001 00003 00103 00163 00027 00028 00026 00025 00102 00126

c) Cíle o etøovatelské péèe Klient/pacient je dostateènì informován o správné vý ivì a hydrataci, zná faktory, které podporují adekvátní pøíjem ivin, doká e vysvìtlit zmìny ve svém stravování vzhledem k dietním opatøením, dodr uje pøedepsaný dietní re im v pøíjmu potravy, je dostateènì hydratován, pøijímá stravu zaji ující vyrovnanou energetickou bilanci. d) Aktivity sestry Poradit ohlednì správné vý ivy, podle stavu vý ivy a zji tìných vìdomostí K/P. Orientovat se v dietním systému. Objednávat stravu pro K/P. Zlep ovat chu k jídlu pøíjemným prostøedím, sni ováním psychického stresu, zaji tìním jídla, které má K/P rád, odstranìním nepøíjemných projevù nemoci, které tlumí chu k jídlu (bolest, horeèka, únava).

Kapitoly z o etøovatelské péèe I

Podle ordinace lékaøe podávat stomachika léky podporující chu k jídlu, napø. Stomaran. Aktivnì nabízet tekutiny. Pomáhat pøi stravování K/P. Podávat stravu le ícím K/P za dodr ení zásad úpravy polohy, dodr ení hygienických návykù, podávat pøimìøená sousta, vymezit dostateèný èasový prostor pro krmení, respektovat mo nosti a pøání K/P; na závìr nezapomenout dát K/P napít, vypláchnout ústa nebo umo nit vyèi tìní zubù. Alternativní zpùsoby pøijímání potravy Vý iva pomocí nazogastrické sondy Sonda zavedená do aludku nebo tenkého støeva je indikována u K/P, kteøí nemohou pøijímat potravu ústy bez rizika aspirace potravy. Vý iva mù e být kontinuální, celých 24 hodin, nebo v pøedepsaných intervalech (napø. 4x dennì). Podávají se vìt inou smìsi komerènì pøipravené, které obsahují bílkoviny, tuky, sacharidy, minerály a vitaminy ve správném pomìru. Pokyny pro vý ivu sondou: 1. Posoudit riziko alergie a zhodnotit toleranci pøedcházejícího krmení (zvracení, prùjem, zácpa). 2. Zkontrolovat datum expirace podávaného pøípravku a zajistit jeho pokojovou teplotu (velmi chladná vý iva tlumí sekreci trávicích áv, vyvolává vazokonstrikci a køeèe). 3. Pøipravit K/P, vysvìtlit postup, podle potøeby K/P zajistit soukromí. Pomoci K/P zaujmout Fowlerovu polohu, eventuálnì polohu vle e na pravém boku. 4. Zhodnotit umístìní sondy aspirací sekretu GIT. 5. Posoudit mno ství zbytku. Je-li u dospìlého vìt í ne 50 ml a u dítìte vìt í ne 10 ml, zkonzultuje dávku s lékaøem. Podle zvyklostí oddìlení aspirovaný obsah znovu vstøíkneme do sondy (obsahuje i aludeèní ávy) nebo se aspirované mno ství odpoèítává od celkové dávky. 6. Pomalu podat dávku pomocí objemové støíkaèky. Rychle podaná dávka mù e vyvolat plynatost, køeèe, bolesti nebo reflex zvracení. 7. Stravu mù eme podat i s pou itím vaku. Vak s pøipravenou stravou se napojí na nazogastrickou sondu a zavìsí se na infuzní stojan, asi 30 cm nad zavedenou sondu. Rychlost prùtoku øídíme krticí svorkou. 8. Vypláchnout sondu asi 60 ml vody. Vnitøní èást sondy se tak oèistí a zabrání se jejímu ucpání. 9. Uzavøít sondu. 10. Pøesvìdèit se, zda se K/P cítí pohodlnì a bezpeènì. Po ádat jej, aby zùstal asi 30 minut ve Fowlerovì poloze. 11. Uklidit pomùcky. 12. Zaznamenat údaje o vý ivì, objem dávky, druh pou itého roztoku, hodnocení K/P. Parenterální vý iva a vý iva pomocí gastrostomické sondy je mimo rámec této publikace, proto odkazujeme na literaturu na konci této publikace.

O etøovatelský proces pøi zaji tìní vý ivy dospìlých a dìtí

e) Hodnocení Rozhovorem a pozorováním hodnotíme uspokojení potøeby jídla vzhledem ke stanoveným cílùm péèe. Jedná se o subjektivní (sdìlení K/P) a objektivní (výsledek pozorování co jsme vidìli, zmìøili, poznali svými smysly) hodnocení, které zaznamenáváme do o etøovatelské dokumentace, viz pøíklad záznamu. Pøíklad hodnocení: 22. 3. 15.00 K/P vyjmenoval potraviny, které vylouèí ze svého jídelníèku, sestavil svùj týdenní jídelní lístek. podpis sestry 25. 6. 16.00 K/P udává vymizení pocitu nauzey, zvý ení chuti k jídlu: vzal bych si rohlík se sýrem. podpis sestry Plán Péèe Ose dg. Cíl Plán Hodnocení 1. Zmìna stavu vý i- K/P sestaví jídelní1.1 Zajisti dietu è. 8. 15. 3. K/P napsal svùj vy vìt í pøíjem, ne èek odpovídající jeho jídelníèek na týden je potøeba organizmu energetické potøebì. 1.2 Zajisti náv tìvu s pou itím vhodných vzhledem k sedavédietní sestry pro ob- potravin. mu zpùsobu ivota. K/P sní í svou hmot- jasnìní redukèní diety. s. J. V. nost za mìsíc o 3 kg, k22. 3. na 110 kg. 1.3 Informuj K/P a 22. 3. K/P má hmotjeho partnera o vhod- nost 109,5 kg. ném denním re imu s. J. V. pro úpravu hmotnosti. 1.4 Objasni K/P komplikace trvale vìt ího pøíjmu potravy, ne je potøeba organizmu. 1.5 Zajisti registraci K/P v poradnì zdravého zpùsobu ivota na KHS.

1.1.3

Úkoly, pojmy

Cvièení, úkoly, samostudium 1. Napi te svùj denní pøíjem potravy a zhodno te jej z pohledu kvantitativního i kvalitativního pøíjmu potravy v kontextu tzv. plnohodnotné stravy. 2. Na základì skuteèného pøehledu svého denního pøíjmu potravy vypoèítejte denní mno ství bílkovin. 3. Napi te svou denní bilanci pøíjmu tekutin vèetnì pøíkladù saturace potøeby tekutin. 4. Prostudujte nìkterý z uvedených alternativních vý ivových smìrù (napø. vegetariánství, makrobiotiku, mazdaznan apod.), seznamte s ním své kolegy/nì ve skupinì. 5. Zjistìte zpùsob organizace stravování pro K/P v nìkterém ze zdravotnických zaøízení ve svém okolí.

Kapitoly z o etøovatelské péèe I

6. Na modelové situaci pøedveïte získávání informací o stravovacích návycích v rámci o etøovatelské anamnézy. 7. Na modelové situaci pøedveïte pomoc pøi zaji tìní pøíjmu potravy u K/P s rùzným stupnìm sobìstaènosti. ° pøipravte stravu pro zcela sobìstaèného K/P, ° pøipravte a podejte stravu èásteènì sobìstaènému èlovìku, který nemù e opustit lù ko (stupeò sobìstaènosti 2 viz Pøíloha 1), ° pøipravte a podejte stravu zcela nesobìstaènému èlovìku upoutanému na lù ko (stupeò sobìstaènosti 4 viz Pøíloha 1. 8. Doplòte záznam plánu péèe o dal í o etøovatelské dg.

G POJMY K ZAPAMATOVÁNÍ F plnohodnotná strava F dieta, dietní systém F vyrovnaná energetická bilance F makro iviny, mikro iviny F vý ivové desatero F alternativní stravovací systémy F vegetariánské diety (lakto-ovo-vegetariánská, demivegetariánská, veganská, vitariánská, fruitariánská dieta) F makrobiotická dieta F patologické stavy vý ivy: nechutenství, kachexie, hyperorexie, dysfagie, dyspepsie, pyróza, nauzea, zvracení, dehydratace F alternativní zpùsoby pøijímání potravy: nazogastrická sonda, parenterální vý iva

1.2

O etøovatelský proces pøi zaji tìní vý ivy dìtí

1.2.1

Odborný úvod

Vý iva dítìte je dùle itým pøedpokladem ádoucího tìlesného rùstu, ale významnì také ovlivòuje jeho du evní a sociální vývoj. Vý ivové chování dítìte je urèeno geneticky a ovlivnìno prostøedím a ivotními podmínkami. Potrava dítìte by mìla obsahovat bílkoviny, tuky, sacharidy, vitaminy, minerální látky a vodu, které spolu s obsahem energie tvoøí její vý ivovou hodnotu. Prvotní a pøirozenou vý ivou v raném období vývoje dítìte je mateøské mléko, které je postupnì nahrazováno potravou obsahující jak makro iviny ( bílkoviny, tuky, uhlovodany), tak mikro iviny mikronutrienty (minerální látky, vitaminy) a vodu. Význam jednotlivých slo ek potravy pro organizmus zde popí eme jako doplòující odborný úvod pøede lé kapitoly, a to z pohledu specifiky vý ivy dìtí. Bílkoviny jsou zdrojem dusíku, který je nutný pro stavbu a obnovu tkání. Bílkoviny obsa ené v kravském mléce a jeho produktech se znaènì li í od bílkovin obsa ených v mateøském mléce, a to hlavnì vy ím obsahem kaseinu, který obsahuje vy í mno ství fenylalaninu a tyrozinu. Potøeba proteinu u dìtí je jednou z nejdiskutovanìj ích

O etøovatelský proces pøi zaji tìní vý ivy dospìlých a dìtí

otázek pøi stanovení vý ivových doporuèených dávek. Mno ství proteinu, uvádìná ve star ích doporuèených dávkách, jsou v souèasnosti pova ována za nadhodnocená. Otázka potøeby bílkovin u malých dìtí v ak není dosud zcela doøe ena. Objevují se názory, e strava s vysokým obsahem proteinu, která je typická pro dìti ve vyvinutých zemích, není prospì ná, a mù e mít nepøíznivé úèinky na hepatický a renální systém. Tuky jako zdroj energie pro organizmus mají dal í význam související se vstøebáváním vitaminù rozpustných v tucích. Esenciální mastné kyseliny jsou nezbytné pro správný vývoj a funkci kù e i podko ního vaziva. Mateøské mléko je obvykle bohat ím zdrojem tuku ne vìt ina pøíkrmù. Optimální mno ství tuku ve stravì kojencù a batolat pøedstavuje 30 45 % celkového mno ství energie. Sacharidy slou í jako hlavní zdroj energie. Jako zásobní energie jsou ulo eny ve formì glykogenu v játrech a ve svalech. Dìti, které jsou nadmìrnì iveny sacharidy, jsou obézní a snadnìji podléhají infekci. O vý ivové hodnotì potravin informují referenèní hodnoty pro znaèení potravin. Vyhlá ka è. 54/2004 Sb. uvádí referenèní hodnoty pro znaèení potravin urèených pro dìti vìkové skupiny 6 mìsícù a 3 roky. Minerální látky dìlíme podle mno ství, v nìm je potøebujeme, na minerály a stopové prvky. Mezi minerály patøí vápník, fosfor, sodík, draslík, hoøèík a chlor. Potøebný denní pøíjem pøedstavují øádovì stovky miligramù a gramù. Stopovými prvky jsou elezo, zinek, mìï, selen, jod, mangan, chrom, molybden a fluor. Potøebný denní pøíjem se pohybuje øádovì v miligramech nebo mikrogramech.Význam minerálních látek a vitaminù byl popsán v pøede lé kapitole. Vláknina je skupina látek patøící vìt inou mezi sacharidy a vyskytující se v rostlinných potravinách, které lidský organizmus nedoká e strávit. Voda je nepostradatelnou souèástí potravy. U kojencù a malých dìtí je fyziologická potøeba vody na kilogram a den tøikrát vy í ne u dospìlého. Potøebu vody u dítìte v závislosti na vìku vyjadøuje tabulka 1.3. Tab. 1.3 Potøeba vody u dítìte vìk (roky) 0 1 2 3 4 6

mno ství (ml/kg) 60 150 120 100

vìk (roky) 7 12 13

mno ství (ml/kg) 75 50

Mateøské mléko pokrývá potøebu vody, nekojené dìti star í 6 mìsícù potøebují minimálnì 400 600 ml tekutin dennì jako pøídavek ke stravì. Nedoporuèuje se èerný èaj, proto e obsahuje slouèeniny, které mohou bránit vstøebávání eleza, ani nápoje slazené cukrem napø. limonády. Vhodnými nápoji jsou kojenecké vody, stolní vody vhodné pro kojence a ovocné ávy v omezeném mno ství. Zpùsob vý ivy kojence Zpùsob vý ivy dítìte v kojeneckém vìku ovlivòuje zrání nervosvalového systému, které mu umo òuje pøijímat urèitý typ potravy. V rùzných stadiích vývoje jsou pøítomny reflexy, které usnadòují nebo naopak znesnadòují zavádìní rùzných typù potravy.