Issuu

��

OBSAH ÚVOD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Pøíbìh jako uvedení do problematiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 O èem je tato kniha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 Co je to asertivita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 Pasivita, agresivita, manipulace a asertivita . . . . . . . . . . . . . . . . 29 Je tì jeden inspirativní pøíbìh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 I. ÈÁST CO JSME SE NAUÈILI JAKO DÌTI, V PARTNERSTVÍ JAKO KDY NAJDEME . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 I.

KOMUNIKAÈNÍ ZLOZVYKY . . . . . . . . . . . . . . . 46

Zlozvyky pøi naslouchání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49 Ètení my lenek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49 Pøeru ování a skákání do øeèi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50 Nereagování na sdìlení nedostatek zpìtné vazby . . . . . . . . . 50 Neverbální odmítání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51 Zlozvyky pøi sdìlování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51 Vyjadøování pocitù oklikou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51 Neupøímnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52 Nejasnost a nekonkrétnost sdìlení . . . . . . . . . . . . . . . . . 53 Pøehánìní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53 Znaèkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 Zev eobecòování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 Pøipisování úmyslu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56 Pøekrucování skuteènosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 Nesoulad slovního a mimoslovního projevu . . . . . . . . . . . . . 57 Únik od tématu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 Pøehnané emoèní reakce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58 II.

VÝCHOVA V DÌTSTVÍ A OÈEKÁVÁNÍ OD PARTNERSKÉHO VZTAHU . . . . . . . . . . . . . . . 59

|5|

III.

MÝTY O PARTNERSKÉM VZTAHU A JEJICH DÙSLEDKY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65

Skupina mýtù o lásce mocné èarodìjce . . . . . . . . . . . . . . . . . 69 Skupina mýtù zdùrazòujících, co je tøeba, aby vztah vydr el . . . . . . . 72 Skupina mýtù o vinì v pøípadì konfliktù . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74 Skupina mýtù o absolutnosti vìcí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76 IV.

TO, CO SI V DUCHU ØEKNEME, ROZHODNE O TOM, JAK SE BUDEME CHOVAT . . . . . . . . . . . . . . . 78

Automatické my lenky v partnerském vztahu . . . . . . . . . . . . . . . 78 Testování automatických my lenek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80 Krok 1: Spojení emoèní reakce s automatickými my lenkami . . . 81 Krok 2: Praktické rozpoznání automatických my lenek . . . . . . . 84 Krok 3: Otázka pravdìpodobnosti, nakolik mohou automatické my lenky být pravdivé . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85 Krok 4: Pou ití rozumnìj ích odpovìdí . . . . . . . . . . . . . . . 86 Práce s vlastním oèekáváním . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88 Testování vlastních pøedpovìdí a oèekávání . . . . . . . . . . . . 88 Pøerámování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 V.

POSTOJE K SOBÌ, DRUHÝM A SVÌTU A JEJICH VLIV NA PARTNERSKÝ VZTAH . . . . . . . . . . . . . 92

Problémové postoje k sobì . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97 Problémové postoje k druhým lidem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101 Technika padajícího ípu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110 II. ÈÁST O LÁSCE, SVOBODÌ, HRANICÍCH A ROZDÍLNÝCH POTØEBÁCH . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113 VI.

LÁSKA K PARTNEROVI, SVOBODA A ZODPOVÌDNOST . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115

Promìny lásky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116 Jsi osobnost a zajímá mì, kdo jsi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 125 Láska k partnerovi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132 VII. O MANIPULACI ANEB JAK MÙ U LSTIVÌ ZÍSKAT VÝHODU ANEBO JAK RADÌJI NEKOØISTIT . . . . . . 136 Nejèastìj í formy manipulace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 138

|6|

OBSAH

Lichocení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139 Výèitky a obviòování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139 Svalování zodpovìdnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139 Vytváøení závislosti a pseudoaltruismus . . . . . . . . . . . . . 140 Porovnávání s druhými . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 140 Pouèování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 140 Moralizování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141 Zastra ování a vyhro ování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141 Ironie a despekt . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141 Pøímá agrese . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 142 Pøedstírání emocí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 142 Pøedstíraná nesmìlost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 142 Stavìní se do role obìti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143 Charakteristické znaky manipulujícího . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143 Manipulace a ivotní postoje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 146 III. ÈÁST UÈÍME SE SEBEPROSAZENÍ, LASKAVOSTI A KOMPROMISÙM . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 151 VIII. ASERTIVNÍ IMAGINACE . . . . . . . . . . . . . . . . 154 Seznam osobních problémù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154 Sebeprosazující pøedstavy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 156 Pøenesení z pøedstav do ivota . . . . . . . . . . . . . . . . . . 158 Ohodno te svùj pokrok . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 158 IX.

KOUZLO LÁSKYPLNÉHO NASLOUCHÁNÍ, VYJADØOVÁNÍ CITÙ A NOTOVÁNÍ SI ANEB KONEÈNÌ MI ROZUMÍ . . 159

Umìní citlivého naslouchání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 159 O tom, proè a jak vyjadøovat svoje pocity . . . . . . . . . . . . . . . . 162 Hrát na spoleènou strunu aneb kouzlo notování si . . . . . . . . . . . . 164 Navazování rozhovoru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 166 Neverbální povzbuzování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 166 Pøitakání a vyjádøení souhlasu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 168 Otázky s otevøeným koncem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 169 Vyu ití informací získaných od partnera . . . . . . . . . . . . . . 170 Volné informace o sobì . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 170 Empatické poznámky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 171 Sebeotevøení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 171 Míra sebeotevøení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 172

|7|

JAK POSILOVAT PARTNERA

. . . . . . . . . . . . . 173

Reakce zpìtnou vazbou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 173 Pozitivní aserce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 177 Pochvala a ocenìní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 179 Vyjádøení blízkosti a vøelosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 180 Povzbuzení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 180 Kompliment . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 181 ádost o laskavost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 183 XI.

STANOVENÍ HRANIC VÙÈI SOBÌ I VÙÈI PARTNEROVI 186

Vyjádøení nesouhlasu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 186 Asertivní ne . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 187 Reakce na odmítnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 189 Persistence aneb umìní stát si na svém . . . . . . . . . . . . . . . . . 190 Deska . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 193 Umìní kritizovat, a pøitom neponi ovat a nezraòovat . . . . . . . . . . 195 XII. JAK SE NEBÁT PARTNEROVY KRITIKY . . . . . . . . 197 Asertivní souhlas technika otevøených dveøí . . . . . . . . . . . . . . 200 Zpìtná vazba pøi pøijímání kritiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 202 Negativní aserce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 203 Negativní dotazování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 205 Empatie pøi reakci na kritiku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 211 Obrana pøed manipulativními výèitkami . . . . . . . . . . . . . . . . . 212 XIII. HLEDÁNÍ KOMPROMISÙ ANEB SPOLUPRÁCE JE LEP Í NE SOUBOJ . . . . . . . . . . . . . . . . 215 Asertivní obligace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 215 Partnerská dohoda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 217 XIV. ØE ENÍ PROBLÉMÙ . . . . . . . . . . . . . . . . . . 219 Øe ení problémù ve dvojici . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 222 Definování problému . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 222 Øe ení problému . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 226 ZÁVÌR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 232 LITERATURA

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 234

|8|

ÚVOD P øí b ìh ja ko uv e de ní do p r o b l e m a t i k y Døíve, ne se sami zamyslíte nad tím, jak jste si zvykli komunikovat s partnerem, pøeètìte si následující pøíbìh. Pøíbìh Lenky a Petra Lenka vyrùstala v rodinì, kde spolu její rodièe málo mluvili a vìt inou se jí neptali na její názor. Otec byl dominantní, matka èasto nerozhodná, nejistá a naøíkavá. Lence je nyní 34 let, je vdaná a má dvì dìti, ale dosud se bojí dát druhému najevo, co cítí. Vèera se man el Petr rozhodl pozvat na veèeøi své známé, ani jí to pøedem oznámil. Bìhem neèekané náv tìvy a po ní se Lenka dostala do následujících situací: 4Na dotaz Petra, zda jí nevadí, e vede neèekanou náv tìvu, øekla, e ne, a e jí to vlastnì vyhovuje, i kdy v duchu se stydìla, e nemá uklizeno a mìla na man ela vztek. 4Pøesto, e chtìla udìlat se synem domácí úkoly z matematiky, která mu moc nejde, obsluhovala man ela a jeho dva kamarády. 4Kdy jeden z nich øekl, e jeho man elka by takový pøepad odmítla, Lenka se skromnì usmála a sdìlila, e je ráda, e na náv tìvu pøi li (pak se v duchu cítila mizernì a poní enì, vyèítala si, e je v em pro legraci). 4Petr v náladì pak sdìlil, e Lenka je výborná man elka, v echno zvládá, jak práci, tak dìti a domov, a pøitom je i skvìlá milenka. Lenka skromnì poznamenala, e Petr v echno trochu pøehání (pøitom uvnitø mìla pøí erný vztek na Petra a jeho netaktnost a necitlivost). 4Po odchodu kamarádù se Petr chvíli vychloubal, jak ho v ichni v práci mají rádi, jak to dobøe umí s lidmi. Lence bylo do pláèe, ale neøekla nic. 4Kdy se v noci chtìl Petr pomilovat, øekla mu, e ji bolí hlava (i kdy to nebyla pravda, ale øíci mu, e se na nìj zlobí, nedokázala). 4V noci pak vybuchla pláèem, co Petra probudilo. Dvì hodiny mu pak vyèítala provinìní z minulosti, ale o dne ním veèeru se nezmínila. |9|

Co si myslí o tomto problému samotná Lenka: Petr je stra nì necitlivý, vùbec není schopen pochopit, co pro ívám. V e doma bere jako samozøejmost, má servis jak v domácnosti, tak v milostném ivotì. Nìkdy se cítím jako slu ka a zároveò prostitutka. Ale kdy se pokusím nìkdy øíci ne, stra nì se na tve, nemluví se mnou, a to já nevydr ím. Mám pocit, e mì nemá rád. Stále myslí jen na svoje úspìchy, svoji práci, vychloubá se mi, jak je dobrý. Moji práci i starosti o domácnost bere jako samozøejmost, nikdy mì nepochválí a doma mi v nièem nepomù e. Já to stihnu sama, ale kdyby to alespoò ocenil. Pak mi vykládá, e mù u být ráda, e je schopen tolik vydìlat a e sama bych si mìla hledat lépe placené místo. Pomohlo by mi, kdyby se alespoò trochu uèil s Jirkou, kterému nejde matematika. Petr je v ak pøesvìdèen, e domácnost a dìti jsou jen a jen moje starost, on se sna í vydìlat na rodinný standard . Ale co to je? e máme 2 auta a on jezdí ka dý den svým Audi do práce, e hraje golf a cestujeme na drahé dovolené? Nebo e jsme si postavili dùm v satelitním mìsteèku, kde je daleko ke v em známým, do obchodu a lidé se spolu vùbec nestýkají? Petr je pøesvìdèený, e je v echno v poøádku. Sama jsem v ak ne astná. Vlastnì objektivnì bych mìla být spokojená, ale nedoká u to. Tak jsem si svùj ivot v man elství nepøedstavovala. Mám pocit, e mi vùbec nerozumí. Taky jsem nìkdy hroznì vyèítavá, co mì na sobì tve. Obèas vybuchnu i na dìti a seøvu je pro malièkost. Jsem nìjaká pøedrá dìná v té zlaté kleci, co mi vytvoøil. Na i spolu moc nemluvili. Doma vládl otec, v echno muselo být po jeho. V dy, kdy mìl pøijít domù z práce, maminka byla celá nervózní, aby byl v ude poøádek. Po veèeøi musel mít v dy klid, zalezl si do svojí pracovny a tam si dìlal pøípravy do koly. Byl øeditelem gymnázia. Doma nesná el ádný odpor. Maminka se ho bála, ale bez nìho neudìlala ádné rozhodnutí, proto e sama byla v dy nejistá. Pøi ka dé zodpovìdnosti se hroutila, proto ode la i z práce, kdy se mìla stát stanièní sestrou v nemocnici, a radìji byla v domácnosti. Dosud jí zùstala ta naøíkavost, nejistota a nerozhodnost. Co otec zemøel, pøece jen se postavila více na své nohy. Otce jsem se v dy bála. Stra nì jsem tou ila po tom, aby mì ocenil, pochválil, nebo aby si mì alespoò v imnul. Mìla jsem pocit, e jsem pro nìj vzduch. Ale ten pocit mìla i mlad í sestra. Ta v ak mìla odvahu, kdy byla malá, si mu vlézt na klín a v dy si dokázala s ním i povídat. To jsem nikdy neumìla. Stále jsem mìla strach, e mi nìco kritického øekne. Sna ila jsem se uèit dobøe. On mì do toho vlastnì nenutil, ale neumím si pøedstavit, e bych dostala hor í známku. Staèilo, kdy se podíval. Nikdy jsem si nedovolila mu v nièem odporovat. Musela jsem do osmnácti být do osmi veèer doma. Vùbec bych se neopová ila mu øíci, e si chci jít zatanèit a pøijdu pozdìji. To jsem mohla, jen kdy odjel v létì sám na dovolenou s horolezci a zùstaly jsme samy doma, nebo kdy byl na nìjakém kolení. Poté, co mi bylo osmnáct, mi ale øekl, e jsem nìjaká opo dìná, e bych u mìla mít kluka. Taky e bych mìla shodit pár kil, aby

| 10 |

ÚVOD

mì vùbec nìjaký chtìl. Breèela jsem pak celou noc. Ale ne pøed ním, to on nesná el. Nikdy jsem nechtìla vztah, jako mìli na i. Ale ten ná se mu stra nì podobá. Petr na tìstí není tak despotický a já mám trochu svojí autonomie tím, e chodím do práce. Ale jinak je to velmi podobné. Petr si dìlá, co chce, a automaticky pøedpokládá, e já s tím budu spokojená. A nejen to, chtìl by v dy, abych z toho byla i nad ená. Moje aktivity jsou v ak pro nìj nedùle ité, nezajímavé, i kdy je jaksi automaticky pøedpokládá. Proè jsem si Petra vybrala? Byl tak impozantní, sebejistý, vìdìl, co chce. Moc mi dìlalo dobøe, e takový kluk o mì stojí. Dodalo mi to sebedùvìru a sebejistotu. Nevìdìla jsem, e bude tak sobecký, a tím, o co mu jde, je hlavnì jeho vlastní úspìch. e ho ostatní budou zajímat jenom jako prostøedky k tomu, aby svého úspìchu dosáhl. Taky o mì stál jako o enu. Velmi mì vzru oval a v dy po milování jsem mìla pocit, e mi je vdìèný. Nevìdìla jsem, e stojí jen o to, aby sám mìl vyvrcholení, a moje pocity ho vlastnì nezajímají. Ode mì chce jenom obdiv. Chce se poøád milovat, i v nesmyslných situacích, jako v autì, na záchodì v hotelu, na vrcholku hory. Pøipadalo mi to romantické, teï mám pocit, e to dìlá hlavnì proto, aby si dokázal, jak je skvìlý. A tak se èasto milujeme, i kdy se mi nechce, a vyvrcholení mu èasto pøedstírám, jinak by byl nespokojený. Co si o vzájemném problému myslí Petr? Je stra nì nevyrovnaná, stále neví, co chce. Za to mù e ten její despotický táta. Kdy se jí ptám, co chce dìlat, tak neví. Kdy to rozhodnu, je s tím v dy nespokojená. U nevím, co bych mìl dìlat. Stále mi nìco vyèítá. V dy v ak a potom, co s nìèím souhlasí. Kdyby hned øekla, e nìco nechce, bylo by to lep í. Ale ona neví, stále váhá, v podstatì v dy nechá rozhodnutí na mnì. Mám pocit, e to dìlá proto, aby mi pak mohla øíct, jak jsem to udìlal patnì. To samé je s tìmi kamarády, co jsem pozval k nám domù. Je to peklo. Kdy jí øeknu, e bych pozval náv tìvu, v dy najde tisíc dùvodù, proè to nejde. A to jí navrhuji, e by mohla pozvat i svoje kamarádky. K nám se prostì jen tak náv tìva nedostane. Nejradìji by ila úplnì bez kontaktù. Je pravda, e kdy jsem kluky pozval, byl jsem trochu v náladì. Ale neodporovala. Pak mi vyèítala a do rána. Nevzala to, e se musím vyspat, kdy mám dal í den dùle ité jednání. Asi jí nerozumím, ale ona sama sobì taky nerozumí. Na jedné stranì chce, abychom mìli dost penìz, jezdili k moøi, souhlasila s tím, e si postavíme dùm, pak mi to v ak vyèítá, e to je moje snaha se v em ukázat. Vyèítá mi, e doma nepomáhám. Není to tak úplnì pravda. Nakupuji skoro stále já, proto e kdy se spoléhám na to, e Lenka nakoupí, vìt inou je prázdná lednièka. Je pravda, e se synem se moc neuèím. Ale nechci mu ubli ovat ani na nìj køièet. Pøitom vím, e kdy zjistím, e se zase sám neuèil, rozèílí mì to. Taky mám pocit, e to její uèení s ním vede k tomu, e na to spoléhá a sám nic nedìlá. Taky to není od ní

| 11 |

fér. Má mnohem více èasu, chodí do práce jen na polovièní úvazek a má tam prakticky minimální zodpovìdnost. Proè jsem si ji vybral? Byla v dy velmi krásná a jemná. Mìl jsem vedle ní pocit, e jsem koneènì mu . Mohl jsem ji chránit. Miluji ji. V mnohém je pro mì mìøítkem vìcí. Jsem moc hrr a èasto si nev imnu detailu. Lenka vnímá detaily velmi pøesnì. Taky je velmi lidská k druhým. Velmi pìknì se chová k dìtem. Myslí na nì, rozumí jejich pro ívání. Je nesobecká tak nesobecká, e si to ani neumíte pøedstavit. Akorát mám nìkdy strach, aby v echno, co máme, nerozdala. Nìkdy mì a dojme, kdy vidím, jak je schopna citlivì vnímat potøeby druhých. To neumím. Mnì se musí jasnì øíci. Pak si myslím, e rád druhým pomù u. Ale nedovedu tak jako ona vycítit jejich potøeby sám. I kdy jsme spolu u 15 let, stále po ní tou ím. Milování s ní je ú asné. Mám rád její vùni, její broskvové tìlo, drobné blonïaté chloupky na zádech, stra nì rád se s ní líbám. Jí vadí, e trochu pøibrala, já ka dou tu její oblinu miluji. Kdy mì odmítne, bolí mì to. Mám v dy strach, e u o mì nestojí. Kdyby alespoò øekla, e nemá v tu chvíli chu . Tomu rozumím. Ale ona øekne ano, a pak si najde nìco, co musí dìlat a je to dùle itìj í ne já. Tøeba film v televizi, umýt nádobí, vyprat prádlo apod. Myslím, e èasto èeká, zda mezitím neusnu. Myslím si, e u mì nemiluje. A tak se sna ím jí zaimponovat tím, co dovedu. Nìkdy se pøihlouple chlubím, nedoká u to v ak vydr et, kdy mì sama nikdy neocení. Moc bych chtìl být v jejích oèích nejlep í. Jsem jako malej kluk. Jaké to bylo mezi mými rodièi? Ani nevím, proè se na to ptáte? Kdy nad tím uva uji, tak mi to pøipadá podobné, jako je to mezi námi. Nikdy mì to nenapadlo. Maminka je citlivá, a éterická bytost, má zájem o poezii, umìní, moc praktická v ak není. Otec ji v dy zbo òoval, nicménì musel zaji ovat praktické vìci. Doma byl v dy nepoøádek. V tom je Lenka daleko lep í. Je mnohem zodpovìdnìj í. Máma prostì systematicky uklízet nedokázala. Nebavilo ji to. Obèas nárazovì uklidila, ale pak se zase vìnovala svým divadlùm a koncertùm. Jsem jí vdìèný za to, e mi pøedala lásku k umìní. Otec s ní moc chodit nechtìl, a tak od dìtství brávala mì. Mám pocit, e mì v dycky obdivovala, a to pøehánìla. Nikdy jsem tomu nemohl uvìøit, e jsem a tak dobrý. Otec mi taky dával najevo, e je tomu jinak. e jsem zbabìlý, neschopný, nevyznám se v motorech, nemám ádné chlapské zájmy, jsem nespolehlivý, sobecký apod. Hodnì mì kritizoval a tvrdì dbal na to, abych se dobøe uèil a abych pracoval. On pracoval stále. Pracoval za oba. Matka nemusela nic, on vstával brzy ráno a je tì pøed odchodem do zamìstnání nìco dìlal. Po pøíchodu z práce dále pracoval doma. O víkendech budoval chatu, pak zahradu kolem ní. Nedokázal nepracovat. Velmi mi to vadilo, proto e to chtìl i po mnì. Dnes zji uji, e jsem hodnì po nìm. Pracuji prakticky poøád. I kdy chodím do divadla nebo na výstavy, vlastnì to vnímám jako úkol. Úkol s nìèím se co nejvíce seznámit, vzdìlávat se. tve mì to na sobì. Snad kromì milování mám v echno jako úkol. Ale na i se také rádi milovali. Nedokázali bez sexu být. Èasto | 12 |

ÚVOD

jsem je sly el doma nebo na dovolené, i v neuvìøitelných situacích. Vydr elo jim to celý ivot a do stáøí. To bych si taky pøál. Nevím, zda to pùjde. Kdy jsem se ptal Lenky na její rodièe, tak ona o tom nic neví. Skoro jsem mìl pocit, e se pohor ila, e se jí na to ptám. Také mám nadmìrnou touhu být chválen. No a to dostávám akorát v práci, kde si myslím, e jsem úspì ný. Proto jsem tam tak rád.

Kdy se setkali s terapeutem ve tøech, zaèíná mluvit Petr. Lenka je zpoèátku ménì otevøená. Petr mluví o Lence i o vztahu velmi hezky. I kdy mu nìkteré vìci (napøíklad vyèítání) vadí, v zásadì je ve vztahu spokojený. Lenka na to navazuje a vyjadøuje pocity ukøivdìnosti. Obviòuje Petra ze sobectví a kariérismu. Nakonec rozèilenì øíká, e s ním u dále ít nechce. Petr je zaskoèený a vydì ený. Nikdy netu il, e je v Lence tolik ublí ení a hnìvu. Sype si popel na hlavu a slibuje, e se zmìní. Lenka poté naopak pøitvrzuje. Dostala Petra do defenzivy a nechce se své výhody vzdát. Neuvìdomuje si, e tato hra na Èerného Petra je vlastnì past, která je schopna vztah opravdu znièit. Terapeut se sna í situaci strukturovat tak, aby ka dý z nich mìl dostatek èasu na to, aby øekl svoji verzi problému sám za sebe. Lenka zpoèátku obviòuje Petra a nenechá ho domluvit, kdy se pokou í vysvìtlit svùj postoj. Je potøebné Lenku upozornit, e je dùle ité poslechnout si také Petrùv postoj. Terapeut se pokou í jí pomoci, aby svoje výèitky pøeformulovala do podoby nenaplnìných potøeb. Aby místo ty jsi takový a takový byla schopna øíct mnì se nelíbí nebo já od tebe potøebuji , a to bez toho, aby v e hned znaèkovala jako projevy jeho sobectví a kariérismu. Terapeut se pak ptá na vìci, které ani jeden z nich nezmínil. Jde o základní oèekávání od partnerství a propojení s tím, jak to mìli rodièe. Pak spoleènì definují hlavní problémy: U Lenka cítí málo zájmu a povzbuzení od Petra, co se týèe zvládání do-

mácích prací a výchovy dìtí. Chtìla by, aby se více vìnoval uèení se se synem a ptal se pøedem, kdy se rozhodne pro nìjakou spoleènou aktivitu. Lence vadí, e Petr nadmìrnì èasto mluví o svých úspì ích v práci a e ji nadmìrnì èasto nutí k milování. U Petr cítí od Lenky málo respektu k tomu, co dìlá pro rodinu. Pøál by si více pochvaly. Taky by pøivítal, kdyby Lenka rovnou øekla, kdy se jí | 13 |

nìco nelíbí, a navrhla jiné øe ení. Nelíbí se mu, e nadmìrnì vyèítá. Taky by pøivítal, kdyby sama øekla, e se chce milovat, a dala jasnì najevo, kdy se milovat nechce. Terapie obou partnerù trvá déle ne rok. Terapeut opakovanì oba uèí, jak pøeformulovat svoje názory a postoje do asertivní formy, jak neèekat, e parter automaticky vycítí, co potøebuji, ale vyjádøit mu svoje konkrétní potøeby, jak neznaèkovat, ale popsat konkrétní chování. Oba se zpoèátku sna í získat terapeuta na svou stranu. Jako by mìl být spojencem v boji proti partnerovi. Tato snaha je obìma ozøejmìná s tím, e tento nárok terapeut nemù e plnit, proto e by to nevedlo k øe ení situace, naopak k jejímu zostøení. Vzhledem k tomu, e potøeby, které nárokují na partnera, z velké èásti souvisí s jejich pùvodní výchovou v rodinì a potøebami z dìtství, které zùstaly nenaplnìny, je potøebné, aby si ujasnili, které potøeby je partner reálnì schopen naplnit a co mo né není. Nejdøíve oba pí ou fiktivní dopisy obìma rodièùm (neposílají je v ak, proto e jde o dopis vnitønímu rodièi ), kde své nenaplnìné potøeby a pocity vyjadøují.

Lenèin dopis otci Tatínku, mám na tebe stále zlost, za to, jak ses choval k mamince i k nám. Byl jsi stra ný tyran, vùbec tì nezajímalo, jak nám pøitom je. Choval jsi se sobecky, hlavnì jsi chtìl svùj klid, o v em jsi rozhodoval, pokud nebylo po tvém, køièel jsi. Stra nì jsem se tì bála. Proto dosud mám strach vyslovit, co si myslím a co potøebuji. Ty jsi mì nauèil, e ádné potøeby nesmím mít. Teï mi to vadí v man elství s Petrem. Taky jemu nejsem schopna vèas øíci, co potøebuji a co nechci. Pak mì to trápí, dusím to v sobì a vybuchnu do výèitek, které jako bych adresovala tobì. Z èásti vùbec Petrovi nepatøí. Kdy jsi umøel, nedokázala jsem ani plakat. Vlastnì se mi ulevilo, e u nebude stát nade mnou a v echno moralisticky soudit. Taky jsi dával nepokrytì najevo, e dává pøednost Zuzanì. Proè vlastnì? Proto e byla mlad í a hezèí? To mì stra nì bolelo, árlila jsem na to, e sis s ní rozumìl a povídal, sama jsem se cítila jako bezcenná, mìla jsem pocit, e nic dobrého na mnì nevidí . Proto mám dosud pocit, e nemám ádnou hodnotu. Kdybys vìdìl, jak stra nì jsem tou ila po tvém povzbuzení, pochvale, pøijetí a porozumìní. Mám pocit, e jsi mi to nikdy nedal. Teï to chci po Petrovi a ten je z toho bezradný. Taky to potøebuje, taky to nedostal, a tak to neumí dát. Ani já to neumím dát jemu a mám potí e to dát dìtem. To v echno mi dlu í . Choval ses jako despota, namy lenec, pohrdavì jsi pøehlí el potøeby | 14 |

ÚVOD

mámy i moje. Nenávidím tì za to. Proto nemù u jít ani na tvùj hrob, i kdy si to stále vyèítám. Místo smutku bych tam cítila stra ný vztek. Je mi stra nì smutno, kdy si na to v echno vzpomenu. Tak moc jsem v dycky tou ila po tom, abys mì objal, abys øekl, e jsem ikovná, e jsi na mì py ný, e se dobøe uèím a poctivì doma pomáhám, e jsem docela hezká a pøíjemná, e se ti líbím a budu se líbit i klukùm. Tak moc jsem chtìla od tebe sly et, e mì má rád, e se mnou pro ívá mùj ivot, fandí mi, stojí za mnou. Chce se mi z toho breèet. To v echno jsem ti chtìla øíci, ale ty jsi najednou umøel. Zùstalo z toho jen prázdno. Vlastnì jsem tì v dycky obdivovala. Tvoje názory pro mì byly jako zákon. Vìdìla jsem, e jsi vynikající uèitel. Proè to, co jsi dal cizím dìtem, jsi nedal mnì? Jak jsem si to zaslou ila, kdy jsem se stále sna ila? V dy jsem nebyla hloupá ani líná. Mo ná jsi chtìl, abych byla je tì chytøej í a sna ivìj í, ale to u ne lo. Alespoò ne bez tvého povzbuzení. Spí e jsem se trápila, e na to nemám, e nikdy pro tebe nebudu dost dobrá. Pøesto jsem tì vlastnì v dycky milovala. Pøedstavovala jsem si nìkdy, e se mi povede být tak ú asná, jak jsi chtìl, a ty bude na mì py ný a bude øíkat: Podívejte, to je moje dcera. Ale to se nikdy nestalo. Alespoò o tom nevím. Pøesto tì mám stále moc ráda. Je to divné, kdy mám zároveò na tebe vztek. Ale je to tak. Vzpomínám, kdy jsem byla malá a brával jsi mì na klín, jak jsem byla astná. A kdy mi ostatní dìti øíkaly, jak jsi bezvadný uèitel a potom øeditel, byla jsem na tebe py ná. Jako bych taky já byla tak dobrá, kdy mám tak dobrého tátu. Táto, moc mi chybí . Bolí to, e u tady nejsi. Snad najdu ve vztahu k tobì mír a odpustím ti v e, co mi chybìlo. Zatím to úplnì nejde. Ale na høbitov si za tebou u zajdu. Ahoj, tvoje u velká Lenka

Lenèin dopis matce Moje milá ustra ená maminko, nevím, co ti psát, proto e mi tì v dy bylo líto. Mìla jsi to s tátou moc tì ké. V dy jsem s tebou cítila. Spí e jsem si pøipadala, e já více cítím s tebou, ne ty se mnou. Jako kdybys byla moje sestra. Star í, ale ménì dospìlá. Chybìlo mi, e jsi nebyla více rozhodná a neumìla ses za sebe postavit. Bohu el ani za mì proti tátovi. Od tebe jsem se nauèila bát se být sama sebou, být poslu ná, nejistá, nerozhodná. Je to vlastnì k vzteku. Proto e se v nìkterých situacích chovám stejnì jako ty. Podobnì jako ty chci spí e po dìtech, aby se vci ovaly do mì, ne abych se vcítila do nich. Kdy to zjistím, mám na sebe vztek. Ale taky na tebe. Proè jsi nebyla odvá nìj í? Nauèila jsi mì být podøízenou, nevìøit si, podrobit se okolí, bát se, co si kdo o mnì øekne, hroutit se pøed ka dou zodpovìdností. Taky se bojím najít si místo na plný úvazek, e bych to nezvládla. Taky si potajmu stì uji na Petra, ale sama mu to øíci | 15 |

nedovedu. Jen teïka v terapii, kdy cítím oporu v terapeutovi. Snad se to nauèím i sama. Proto e ani nevím, co chci. Podobnì jako ty jsi nikdy nevìdìla. Do prdele, proè jsi nebyla odvá nìj í? Mám teï na tebe vztek, ale zároveò se za to stydím. Ale nechci se za to stydìt, chci pro ívat to, co pro ívám, a ne se jen stále pøizpùsobovat. Mìla jsi se za mì postavit, chránit mì pøed otcem, nebát se ho, øíkat mu, co chce , nedovolit, aby na mì øval, nedovolit mu, aby se k tobì i ke mnì choval s pohrdáním a pøehlí ením. Zároveò jsi v ak byla jemná a citlivá. To mám po tobì a jsem ti za to vdìèná. Cítím se svými dìtmi, sdílím s nimi jejich problémy. Rozumìla jsi tomu, co pro ívám, pouze jsi mi s tím neumìla pomoci. Ale jak jsem si mìla pomoci sama, kdy jsem byla malá? To si myslím, e jsem se u trochu sama nauèila. Za své dìti se umím postavit i proti Petrovi, který moc jejich potøeby vnímat neumí. Asi na to jsem nejvíc hrdá. e mohou mít ve mnì oporu. Nemù u ti to v echno øíci, proto e bys mìla pocit, e tì nemám ráda. Jsi na to u moc slabá a z minulosti nemù e nic zmìnit. Taky tì mám moc ráda a nechci, aby ses zbyteènì trápila. Ale zùstala jsi mi dlu ná svoji odvahu, rozhodnost a ochranu. Nezbývá mi, ne se to nauèit sama. Jak jsem závidìla holkám, které mìly mámy, které o nì bojovaly. Ty jsi v dy jenom plakala. V tom opravdu po tobì být nechci. Mám tì moc ráda, mami. Nezbude, ne tì dále posilovat a utì ovat, ale zkusím to zvládnout. Tvoje Lenka

Petrùv dopis otci Ahoj otèe, proè jsi pøede mnou tak frajeøil a dával mi najevo, e jsem zbabìlý a budi knièemu, e ze mì nic nebude? Na co jsi to potøeboval, kdy jsi vìdìl, e tak visím na v em, co mi øekne ? V dy jsem chtìl být silný a odvá ný jako ty. Vùbec mi nedo lo, e se mámy tak stra nì bojí a podlézá jí. Vidìl jsem tì velkého, obdivoval tì, lapal po obdivu druhých lidí k tobì a byl na tebe hroznì py ný. Klukùm jsem vykládal, e pøepere v echny. Mì si v ak nikdy neocenil, nepovzbudil. árlil si na mì, proto e máma mi dávala pøednost? To je mo né, ale ubohé. V dy jsem byl malý a potøeboval tvoji podporu. Proè jsi nedokázal snést, e mám jiné zájmy ne ty, e se nezajímám o motory, fotbal a nejsem a takovej døíè jako ty? Chtìl jsem si hrát, ne jenom pracovat. Tys to neuznával. Chtìl jsi, abych byl jako ty, a nedaøilo se to. Jsem jinej. Chválabohu. Své dìti povzbuzuji. Dovolím jim, aby byly jiné ne já. Pomohlo mi, kdy jsi mi v dospìlosti vyjádøil uznání za to, jak si vedu v práci. Ani neví , jak mi to pomohlo. Ale bylo to jen jednou. Jsi mi dlu en stovky pochval a po-

| 16 |

ÚVOD

vzbuzení. Proto po nich tak prahnu v práci a chci je od Lenky, která ani neví, e by mìla splácet tvoje dluhy. Jak k tomu pøijde? Ona není mùj táta. Stále se s tebou pomìøuji. Stále se pomìøuji v práci s jinými mu i, zda jsem tak dobrý jako oni. Musím je pøetrumfnout, jako bych se stále chtìl vyrovnat tobì. U mì to vysiluje. Taky doma se stále chlubím, jak jsem dobrý. To se vlastnì pøedvádím tobì. U mì to nebaví, je to vysilující. Chci u klid, ne stálou soutì . Kdy jsem byl malý, tak jsem snil o tom, e budeme nìco spolu dìlat, tak nìjak v poklidu, a ty mi dá najevo, e jsme par áci, e spoleènì nìco dìláme. Ty jsi mì v ak vyhnal ode v eho s tím, e jsi mi stále ukazoval, jak jsi lep í. Mám teï problém se svým synem, kterému mám tendenci dìlat to samé, co jsi ty dìlal mnì. Je to jako prokletí, nechci to, ale dìje se to. Nechci u dál ít ve tvém podruèí. Ty jsi nikdy nedokázal odpoèívat, obdivoval jsem tì za to, ale teï mi na sobì vadí, e to taky neumím. Nenávidím v sobì ten neustálý maraton, stejnì jak jsem tì nenávidìl, kdy jsi mì o prázdninách brzy ráno budil, e musíme pracovat. Nadával jsi mi, e jsem línej. A já teï, kdy odpoèívám, mám automaticky pocity viny. Podobnì jako ty neumím pro ívat, jen pracovat. Nechci to tak. Chci si dopøát také klid a pohodu, nic nedìlat, u ívat si dìtí a Lenky, jen tak, proto e jsou, nebuzerovat je, e více nepracují, nemají uklizeno, lépe se neuèí apod. Mám tì v ak jako v ba ohu. Furt mi povykuje za zády, jaký bych mìl být a jak na to nestaèím. Vra se do hrobu! Ne, nepøeji ti, abys zemøel, vím, jak je pro Lenku tì ké, e její táta zemøel døíve, ne si s ním staèila v echno øíci. Taky tì mám rád a stále jsi pro mì vzorem. Ale u tì jako vzor nechci, nièí mi to ivot i lásku s Lenkou. Je to k vzteku, proto e vím, e ji miluji a ty mi v tom zaclání . Vypadni u z mého ivota! Bo e, jak bych chtìl nìkdy s tebou strávit alespoò jednu klidnou chvilku, o nìèem si povídat, sly et od tebe uznání, cítit, e mì má rád. Ale mo ná ti køivdím. Vím, e mì má rád, ale neumí to vyjádøit. Vím, e se pøed druhými se mnou chlubí . Jenom e mnì nic neøekne . Jak tomu mám vìøit? Teï si uvìdomuji, e tì mám stále velmi rád, stále jsem ten malý kluk, který je na tebe py ný a dychtí po tvojí pochvale. Mrzí mì, e nejsem u dospìlej í, ale mám to tak. Tak mì pøece u pochval! Øeknu si ti o to. Jsem zvìdavej, jak se zachová ! Tvùj dospívající syn Petr

Petrùv dopis matce Moje milá èarodìjná matinko, stále vzpomínám na tvoji vùni mléka, kdy si kojila sestru, chtìl jsem taky nakojit, ale ty jsi mì nechtìla. Místo toho jsi øíkala, e u jsem velký. Stra nì jsem na sestru árlil a bil ji, tys to pak alovala otci a ten mì v dy stra nì seøezal. Zbo òoval jsem tì, navádìl, a uteèeme od otce tyrana, ty ses jen usmívala. Stále jsi øíkala, jak jsem | 17 |

skvìlý a otec naopak. Dosud nevím, jaký jsem. Vlastnì jsi se mi nikdy nevìnovala jinak ne v mojí skvìlosti , ale já jsem se tak necítil. Nesmìl jsem mít ádné problémy, to jsi hned alovala otci, a ten mì srovnal . Pøitom otce jsi stále poni ovala, øíkala mu, jak je hroznej, a on si to pak vyléval na mnì. Obdivoval jsem tvoji seètìlost a znalosti, ani jsem nevnímal, e tì v podstatì nezajímám. Zajímala jsi se v dy jenom o sebe, ostatní ti slou ili, já jsem mìl být ten, kdo tì proslaví, dostane Nobelovou cenu nebo nìco podobného. Mìl jsem být velkým spisovatelem, lékaøem, architektem, prostì nìkým výjimeèným. Proto jsem po výjimeènosti v dycky tou il. Ale nemù u to dokázat, jsem obyèejný kluk. Vlastnì mi to kodí více ne otcovy kritiky. Stále tou ím po tom, aby mì jako výjimeèného vnímala i Lenka. Je to prokletí, mít takovou matku, která pøedá nesplnitelný úkol. Nikdy jsi o mnì nic nevìdìla, ale dokázala jsi manipulovat s mými pocity, tak e jsem tì zbo òoval. A v pubertì mi do lo, e to je jenom hra. Hra na tvoji slávu a tvùj úspìch, co jsi sama nedokázala, mìl jsem to dokázat já. V pubertì mi do lo, jak týrá tátu, který tak tou il po tvojí pochvale, a tys mu ji nikdy nedala, i kdy v echno dìlal za tebe, ty sis jen èetla, chodila na výstavy nebo do divadla a øíkala mu, jak je pøízemní. Mnì se teï støídá, e se cítím pøízemní nebo výjimeèný, nic z toho v ak nebude pravda. Proè si mì ksakru nedokázala hodnotit pøimìøenì? Mám s tím teï problémy, proto e nevím, jaký jsem, a nemù u v sobì najít klid. Zlobím se pro to v echno na tebe. I proto, e nejsi schopna nikdy pohlídat na e dìti, pomlouvá Lenku pøed sestrou, vná í rozboje do ir í rodiny, jen abys ty byla na konci a nejlep í. Stále jsem v ak tebou oèarován, umí se mnou mluvit tak, e zaèínám v tu chvílí mít pocit, e výjimeèný jsem. Pak kdy mluvím se sestrou a zjistím, e jsi mì zase pomluvila, mám hrozný vztek. Proè ksakru i na stará kolena potøebuje tyto hry? Míchají se mi k tobì rùzné pocity, nìkdy se v tom nevyznám. Stále tì miluji, stejnì jako kdy jsem byl malý kluk, zároveò ti ale v nièem nevìøím, vím, e si vymý lí . Taky mi dìlá moc dobøe, kdy mì ocení . Moc by mi pomohlo, kdybych vìdìl, na èem u tebe jsem. Potøeboval bych, abys alespoò trochu vnímala moje potøeby, v ila se do mì a povzbudila mì pøimìøenì, nikoli vrhala do nových honù za úspìchem. Nemù u se v ak na tebe vymlouvat, musím si najít pøimìøenou hodnotu sám. Uznat, na co mám a na co nemám, smíøit se s tím, e ádnou Nobelovou cenu nedostanu, pøestat se honit za chimérami a více vnímat potøeby Lenky a dìtí. Nebýt jako ty. Nechtít po nich, aby byly výjimeèné, ale dát jim najevo, e mi plnì staèí, jaké jsou, proto e jsou stra nì fajn. Pøesto ti dìkuji, za v echno, co jsi mi dala. Lásku k umìní, schopnost rozumìt lidem (ale tu narozdíl od tebe nechci pou ívat k manipulaci), vytøíbený vkus. Sám se musím nauèit pøimìøené skromnosti a zároveò sebedùvìøe, které jsi mi bohu el pøedat nedokázala, proto e je sama nemá . U ne tvùj a snad u trochu svùj Petr

| 18 |

ÚVOD

Teprve pak si ujasòují, které potøeby, nenaplnìné rodièi, nárokují na svém partnerovi. Uvìdomují si, e jde v zásadì o podobné potøeby a e to, co sami po adují, vlastnì partnerovi nedávají. Tabulka 1 Nenaplnìné potøeby z dìtství, jejich naplnìní Lenka a Petr po adují od sebe navzájem Lenka Co mi chybìlo od otce a mám nadmìr- Pochvalu, pozornost, projevy lásky nou potøebu to získat od Petra? a uznání. Jakým zpùsobem mì zraòuje, kdy se Cítím se bezcenná, nemilovaná, nePetrovi nedaøí naplòovat moji dìtskou schopná a neocenìná. potøebu ? Co mi chybìlo od matky a mám nad- Podporu, zastání a pochvalu. mìrnou potøebu to získat od Petra? Jakým zpùsobem mì zraòuje, kdy se Cítím se na v echno sama, osamìlá, Petrovi nedaøí naplòovat moji dìtskou ztracená. potøebu ? Jak to mù u øe it dospìlým zpùsobem? O v e si mohu øíct pøímo, bez výèitek. Taky to v e mohu poskytnout Petrovi, snad mi to vrátí. A kdy ne, mù u se ocenit sama.

Petr Co mi chybìlo od matky a mám nad- Reálné, konkrétní ocenìní, vcítìní mìrnou potøebu to získat od Lenky? a pozornost. Jakým zpùsobem mì zraòuje, kdy se Cítím se neocenìn a pak se sám chluLence nedaøí naplòovat moji dìtskou bím. Neumím se svìøit s problémy, potøebu ? jako bych je ani nemìl mít. Co mi chybìlo od otce a mám nadmìr- Hlavnì pochvalu a uznání, e jsem nou potøebu to získat od Lenky? schopný. Jakým zpùsobem mì zraòuje, kdy se Cítím hoøkost, nedoceòuji pak ani ji, Lence nedaøí naplòovat moji dìtskou jsem pøísný na dìti. potøebu ? Jak to mù u øe it dospìlým zpùsobem? Øíci si Lence o ocenìní, kdy se nìco podaøí, místo toho, abych se chlubil. Ocenit v dy Lenku, vyjádøit jí lásku a podporu, úctu, které si zaslou í.

| 19 |

Zároveò jsou oba partneøi vedeni k hledání vzájemné pozitivní výmìny ujasòují si, co se jim na druhém líbí, co oceòují, èeho si vá í, a uèí se to sdìlovat v konkrétních situacích. Jsou vedeni k tomu, aby lo v dy o popis konkrétního chování v konkrétní situaci, nikoli o obecná tvrzení (jako je napøíklad jsi stra ný sobec ). Nejdøíve se jednotlivé komunikaèní dovednosti nacvièují pøi spoleèných sezeních, pak je dostávají jako domácí úkol a ka dý zvlá si vedou záznam, jak se to podaøilo a jak druhý na to reagoval. Na pozadí zvý ené pozitivní výmìny se pak uèí sdìlovat si i negativní zpìtnou vazbu konkrétní chování, které se jim na druhém nelíbí, a øíci si, jak by to chtìli. Tabulka 2 Co se Lence a Petrovi na sobì navzájem líbí, v èem si sebe vá í a co se jim naopak nelíbí Lenka Co se mi na Petrovi líbí, èeho Spolehlivost, vytrvalost, schopnost nadchnout drusi vá ím, co na nìm oceòuji? hé lidi, mu nost. Odvahu. Ochotu pochopit druhého, pomoci mu. Kdy a jakým zpùsobem mu V dy, kdy nìco konkrétního udìlá. Napøíklad to mohu dát najevo? kdy slíbí, e nìco vyøídí, a udìlá to. Nebo kdy mi sám od sebe pomù e nebo nadchne dìti pro nìjakou hru. Co se mi na Petrovi nelíbí?

Chlubení, zakrývání problémù, frajeøení. Málo mì oceòuje. Rozhoduje nìkdy i za mì, ani se pøedem zeptal. Nemluvení, kdy mu nìco vadí.

Kdy a jakým zpùsobem mu Jemnì ho na to upozorním, v dy, kdy se to objeto mohu dát najevo? ví. Lépe sná í laskavý humor ne kritiku, k nièemu je mu nìco vyèítat, to nefunguje. Sama si o ocenìní øíct. Zeptat se, proè rozhodl za mì, a po ádat ho, aby rozhodnutí zmìnil po dohodì. Vyjádøit, jak mì mrzí, e nemluví.

| 20 |

ÚVOD

Petr Co se mi na Lence líbí, èeho Jemnost, citlivost k dìtem a k druhým lidem, si vá ím, co na ní oceòuji? pravdivost, schopnost jít do hloubky, kde to já odbudu, krásu. Kdy a jakým zpùsobem jí to Poka dé, kdy to uvidím, nemusím se bát, e mohu dát najevo? zpychne nebo árlit, e je v tom lep í ne já. Prostì je to tak. Kdy chce nìco hloubìji rozvést, neodbýt to tím, e zase rozumuje a pøehání, ale vyslechnout ji. Co se mi na Lence nelíbí?

Neumí øíct hned, kdy s nìèím nesouhlasí. Vyèítá. Neprojevuje pøímo svoje potøeby, èeká, e na to pøijdu sám.

Kdy a jakým zpùsobem jí to Ptát se pøedem, zda nìco chce nebo nechce. Pomohu dát najevo? vzbudit její odvahu to øíct a nevztekat se, e mi to nevyhovuje. Více domlouvat kompromisy ne nutit k tomu, co já chci. Vyèítání prominout, chápu, e to nemusí udr et, a já se z toho nezblázním. Ocenit v dy, kdy vyjádøí, co sama chce a potøebuje. I kdy tomu nemusím v dy vyhovìt, mohu se o to v ak pokusit.

Zpoèátku jim to pøipadá umìlé a èasto se to nedaøí, znovu a znovu sklouzávají do starých stereotypù, nicménì u po 3 mìsících si zvykají na novou komunikaci a zaèínají s ní být spokojeni. V té dobì také daleko více chápou potøeby druhého. V prùbìhu více ne roèní man elské terapie se postupnì uèí jednotlivé komunikaèní dovednosti a dìlají man elskou dohodu, ve které si rozdìlují kompetence v rodinì.

| 21 |

Tabulka 3 Man elská dohoda Lenky a Petra Lenka

Petr Práce v domácnosti

Domácnost budu uklízet jako doposud, vaøit vìt inou, i kdy Petra nechám, aby se mohl realizovat, kdy bude chtít. Budu ráda, kdy dále bude dìlat velké nákupy, starat se o auta a dùm, zaøizovat vìci na úøadech, tak jak to v dy dìlal. S tím jsem spokojená. Chci se nauèit po ádat i o dal í pomoc, kdy toho bude na mì moc. Nechci ale, aby Petr dìlal spontánní akce v domácnosti, napøíklad nákupy nábytku bez toho, abychom se pøedem dohodli.

Rád budu dìlat v echno, co jsem dìlal doposud, nakupovat, obèas vaøit, zaøizovat vìci mimo rodinu, starat se o dùm a auta, dále mohu nabídnout umývání nádobí po velkých jídlech, luxování v sobotu. Pokud mi Lenka vèas øekne, jsem ochoten pomoci v èemkoliv, samotného mì to v ak èasto nenapadne. Budu rád, kdy mì po ádá. Spontánní nápady, jako e vyperu v echno prádlo nebo koupím nábytek, radìji vynechám.

Výchova dìtí Ráda si budu dále èíst s dìtmi, chodit s nimi za kulturou, zajímat se o jejich uèení. Chci ale, aby se Petr se mnou støídal pøi uèení s malým Petøíkem, na matematiku je lep í ne já a Pé a ho více poslechne. Taky bych ráda, kdybychom se støídali v chození na tøídní schùzky, patnì to sná íme oba, tak se mù eme dìlit.

Pøistupuji na návrh Lenky, jen bych ji chtìl po ádat, aby byla ke mnì milosrdnìj í v tìch tøídních schùzkách. Nejen proto, e je nesná ím, ale spí e proto, e mì uèitelé èasto rozèílí a pak øíkám nìco nevhodného, co mù e dìtem u kodit. S Pé ou se zkusím uèit a najít trpìlivost. V tom chci být lep í ne mùj otec. Také si chci s dìtmi hrát a vymý let pro nì atraktivní program, zkusím tomu dát více èasu ne v poslední dobì.

Volný èas Ráda bych, kdybychom alespoò dva víkendy v mìsíci trávili spoleènì jako rodina. Pøedem si naplánovali, co budeme dìlat, a spoleènì se dohodli. Nechci vnucovat svùj program, a taky nechci, aby to za v echny rozhodl Petr, stojím o dohodu pokud mo no v ech ètyø a zvá ení kompromisù.

V zásadì souhlasím, ale pøece jen opìt prosím o flexibilitu. Nìkdy mohu být s celou rodinou v echny víkendy, nìkdy v ak mám problémy se uvolnit i na jeden v mìsíci. Pokusím se to udìlat tak, aby to byly v prùmìru dva víkendy v mìsíci. Pøestanu u prosazovat svou a dám na dohodu, to mohu slíbit.

| 22 |

ÚVOD

Lenka

Petr Finance

Jsem spokojená, nepotøebuji v zásadì nic mìnit, kromì toho, e bych ráda vìdìla více o tom, kdy Petr investuje vìt í peníze, abych se o tom nedozvídala a pozdì, napøíklad e nemù eme na dovolenou, proto e zrovna investoval. Ráda bych, abychom na rodinné vìci plánovali rezervu øekla bych nedotknutelnou. Jinak do jeho úètu vidìt nemusím, dùvìøuji mu a vím, e se vìt inou rozhodne dobøe. Sama se pokusím zamìstnat u na celý úvazek, abych se cítila více samostatnì. S kapesným pro dìti souhlasím s Petrem.

Souhlasím s Lenkou, budu rád, kdy bude více vydìlávat, ale nemyslím, e je to nutné, chápu v ak její pocity. S tìmi investicemi to zkusím také, ale je to nìkdy problém, proto e musím reagovat èasto rychle a ona se moc bojí. Jsem ale rád, e mi v tom v zásadì dùvìøuje. Rezervu zkusím v dy nechat, je mi líto, e dvakrát jsem to pøehnal a nemìli jsme na dovolenou. Dále si pak myslím, e dìti by mìly dostávat pravidelné kapesné, aby se nauèily hospodaøit.

Zamìstnání Chci zaèít pracovat na plný úvazek. Potøebuji v ak k tomu Petrovu podporu. Obèas mám potøebu mluvit o problémech v práci a potøebuji, aby mì vyslechl a øekl svùj názor. Potøebuji si nìkdy zakòourat , moc by mi pomohla jeho trpìlivost. Také bych ráda, aby Petr chodil alespoò dvakrát za týden z práce brzy, a pokud se zdr í, aby mi vèas zavolal.

Souhlasím s Lenèinými návrhy, vlastnì u øadu vìcí z toho dìlám. Z práce se budu sna it chodit vèas i èastìji, ale slibuji, e to bude minimálnì dvakrát za týden. Zavolání vèas je mùj problém, za který se stydím, proto e se pozapomenu a potom u je pozdì. Nicménì budu na to myslet.

Dovolené Chci, abychom alespoò 14 dnù trávili jako rodina, také bych brala jeden týden jenom sami dva a dìti dát k babièce nebo na tábor. Souhlasím s tím, aby Petr jel na jeden týden s kamarády, a já bych také jeden týden ráda pro sebe.

Lenèin návrh mì potì il, 14 dnù spoleènì s dìtmi slibuji, mo ná se podaøí i 3 týdny. Dìkuji za ten týden se sportem, souhlasím s Lenèiným samostatným týdnem. Chtìl bych ale vèas naplánovat v e, aby to nebylo na poslední chvíli, alespoò dva mìsíce pøedem, abych si dokázal udìlat èas ve firmì.

| 23 |

Lenka

Petr Milování

Chci se milovat, kdy chci, a ne, kdy nechci. Budu to øíkat po pravdì. Ráda se obèas pomiluji, i kdy se mi nechce, nechci ale, aby se pak Petr sna il, abych mìla vyvrcholení, v takové situaci o to nestojím, klidnì a to udìlá jenom pro sebe.

O.K. Jenom bych si pøál, aby Lenka sama øekla, kdy má chu se milovat, nebo mi to dala najevo, alespoò nìkdy. Jinak zkusím pøe ít to, kdy mi øekne, e zrovna nemá chu , a nevnímat to tak, jako e o mì nestojí.

Pøátelé Zkusím pøekonat svùj perfekcionismus a pozvat je k nám, i kdy nemám pocit, e je uklizeno a e mám navaøeno. Chci také chodit na náv tìvy, co jsem odmítala proto, abych je pak na oplátku nemusela pozvat. V tom souhlasím s Petrem.

Chci zvát na e pøátele na náv tìvu, zpoèátku alespoò jednou za mìsíc, a také alespoò jednou za mìsíc nìkteré nav tívit. Moc mi to chybí. Moc rád bych, kdyby Lenka pøekonala ostych z náv tìv. Taky bych rád chodil na náv tìvy s dìtmi a zval známé s dìtmi.

Pøíbuzní Nechci, aby Petr nasazoval na moje blízké a øíkal, jak jsou nemo ní. Já pøestanu také. Chci, aby vydr el, kdy jednou za rok pøijede máma, a neodjí dìl v dy pryè. Já vím, e to není snadné, ale jí se to v dy velmi dotkne. Také aby se neposmíval mojí sestøe a pøe il její extrovertované chování, taky se setkáváme jednou za rok. Aby mi taky nevymlouval, kdy mám chu za nimi zajet.

Máme to podobnì. Taky budu rád, kdy Lenka pøestane nasazovat na mého otce. Je v mnohém podobný jejímu. S mojí matinkou ji prosím o bo skou trpìlivost, dokonce vìt í, ne mám s ní já. Taky ji musím obèas nav tívit, dokonce to i chci, proto e a je jakákoliv, mám ji rád. Podobnì je to s mojí sestrou. Obèas jí musím vyhovìt, prosím o shovívavost, ale já jí chci vyhovìt, ona mi taky hodnì pomáhá, kdy mù e.

Po 14 mìsících terapie jsou oba velmi spokojeni. Pøesto, e dohodu nedr í na sto procent , v zásadì se to daøí. Jsou v ak k sobì daleko tolerantnìj í. Do lo k výrazné úpravì partnerské komunikace, jsou si schopni vèas sdìlit vzájemné potøeby, v pøípadì konfliktu najít kompromis. Podaøilo se jim k oboustranné spokojenosti sladit hospodaøení s volným èasem, domácí provoz, výchovu dìtí i sexuální ivot. To neznamená, e se obèas nepohádají. Jsou v ak i v pøípadì konfliktu schopni se zastavit a øe it konfliktní situaci vzájemnou dohodou. | 24 |